Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Před válkou byla iniciativa v budování činžovních domů téměř výhradně v rukou soukromého podnikání a počet staveb obytných, prováděný stavebními družstvy byl proti počtu staveb prováděných soukromými podnikateli, nepatrný.

Za války však činnost soukromého stavebnictví zanikla, téměř úplně a po válce zmohla se pouze činnost stavebních družstev a obcí následkem vydatné podpory státní.

Stavební činnost družstev ke zdolání nouze bytové sama o sobě nestačí a je nezbytně třeba uvésti zase v život stavební podnikání soukromé a stavbu domů s byty pro větší počet rodin.

Pro nynější vysoké náklady stavební jest však jakékoliv soukromé podnikání stavební, v němž ministerstvo veřejných prací shledává nejdůležitější složku vývoje stavebního, téměř úplně znemožněno.

Aby soukromý ruch stavební mohl aspoň částečně se vzkřísiti, jest třeba docíliti jednak snížení nákladu stavebního, čemuž sloužiti má sleva, daní, zvláštním zákonem navržená, poskytnutí státní subvence a povolení stavebních úlev (§ 1 osnovy) jednak stabilisace mezd a cen hmot stavebních. (§ 5.)

Podnikání soukromé s výjimkou řídkých případů předpokládá, že stavitel, resp. stavebník může přiměřeně zúročiti kapitál do stavby vložený tak, aby výnos domů kryl výdaje na daně, výlohy s udržováním domů spojené, zúrokování a umoření hypotečních dluhů a zúročení do stavby vloženého kapitálu.

Bez splnění této podmínky jest podnikání soukromé nemožné.

Poněvadž dnes jsou náklady stavební 8 - 10krát i vícekráte vyšší než před válkou, nelze i při velmi značném zvýšení činží předpokládati, že by dům zbudovaný za dnešních stavebních poměrů vynášel aspoň normální úrok. Tento poměr by se ještě zhoršil, kdyby v budoucnosti hodnota staveb a tím též nájemné kleslo. Z této úvahy vyplývá, že bez pomoci státní není soukromý ruch stavební možný.

Podpora státní nemůže však jíti tak daleko, aby prostě zaručila podnikateli plné zúročení stavebního nákladu. Nehledě k sumám, jež by to vyžadovalo, měl by tento způsob subvencování za následek, že by ani podnikatel, ani dodavatelé, ani dělníci neměli zájmu na tom, aby se stavělo úsporně a lacino, a následek by byl další stoupání všech cen a mezd.

Podpora státu jest tedy možna jen určitým maximálním obnosem, jak v návrhu zákona v §u 1. uvedeno, a za předpokladů a obmezení, uvedených v § 3, které ukládají podnikateli velkou část risika a nutí ho stavěti úsporně a lacino s intensivním vynaložením vlastní práce a energie a s užitím všech vymožeností technických a konkurenčních.

Ustanovením §u 1 hodlá se docíliti zmenšení stavebního nákladu bez újmy solidnosti stavby.

Posledním odstavcem §u 1 rozšiřuje se poskytnutí podpor též na přístavbu pater neb křídel ku postaveným již budovám, poněvadž ve větších městech mají přístavby tyto velký význam.

Obmezené prostředky finanční nutí poskytovati státní stavební podpory jen tam, kde ke zvýšení stavebního ruchu nutí též nouze bytová a kde činnost stavebních družstev a obcí nestačí na úkoly k řešení bytové nouze. Proto obmezeno jest povolování podpor na místa větší aneb hospodářsky významná. Z udílení stavebních podpor jsou přirozeně vyloučeny stavby přepychové.

Zajištění předkupního práva ve prospěch státu neb obce vylučuje možnost, aby stavby státem subvencované staly se v budoucnosti předmětem podnikatelské spekulace.

Celková suma podpor, stanovená v §u 4 návrhu zákona 250 miliony korun, representujíc průměrně 35% stavebního nákladu, umožnila by provedení soukromých staveb v obnosu 700 milionů korun. To znamenalo by ve spojení se stavbami družstevními vydatnou podporu stavebnictví bytového a to v celkovém nákladu as 1 miliardy a 40 milionů korun. Tímto obnosem byla by kryta as ¹/₃ až ¹/₂ celého stavebního nákladu pro celý stát k účelům bytovým potřebného.

Technický výbor považuje za svoji povinnost upozorniti ke konci této důvodové zprávy na změny, které v návrhu vládním za souhlasu výborů rozpočtového a sociálně-politického učinil.

Stalo se tak na základě zevrubných výpočtů v rentabilitě těchto staveb, kterouž bylo nutno vzhledem na stále stoupající drahotu zvýšením státní subvence přivésti do rovnováhy.

Tak v § 1 zvýšena státní subvence z navrhovaných 35% na nejvýše 40%. Lhůta pro dokončení staveb může býti v jistých případech ministerstvem veřejných prací prodloužena přes konec r. 1921.

§ 3 odst. 2 neomezuje se plocha obývaných místností a může taková stavba obsahovati také obchodní a živnostenské místnosti, ovšem ve výměře 30% celkové podlahové plochy domů nepřekročujících.

V odst. 4. téhož paragrafu zajištěno po přání sociálně-politického výboru právo předkupní i obcím.

Tyto změny bylo nutno provésti, aby podle zákona skutečně mohlo se stavěti a aby soukromý kapitál nalezl své zúročení, - třeba minimální - ale bez kterého by vůbec účele tohoto zákona, t. j. brzkého opatření mnoha tisíc bytů ve velkých domech činžovních se nedosáhlo.

Výbory navrhují přijetí připojeného zákona.

Výbor rozpočtový souhlasí s osnovou zákona usnesenou výborem technickým.

Výbor sociálně-politický souhlasí s osnovou zákona usnesenou výborem technickým.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pro nové stavby nájemních domů, s jichž stavbou po vyhlášení tohoto zákona bude započato a které budou nejdéle do konce roku 1921 dokončeny, může býti za podmínek tímto zákonem stanovených poskytnuta státní subvence nejvýše do 40% rozpočteného stavebního nákladu ((§ 3, č. 3), z níž polovice vyplatí se po zakrytí budovy, druhá pak po udělení povolení k obývání budovy podle ustanovení stavebních řádů.

Lhůta pro dokončení stavby může býti ze závažných důvodů prodloužena ministerstvem veřejných prací.

Při těchto nových stavbách může býti užito stavebních úlev, které platí pro obecně prospěšné obytné domy podle zákonů o stavebních úlevách.

Přístavby a nástavby obytných domů, odpovídají-li místnosti v nich zřizované podmínkám §u 3 tohoto zákona, pokládají se za nové stavby po rozumu odstavce 1.

Výhody v §u 1 uvedené, povoluje ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí, prohlásí-li ministerstvo sociální péče, že v dotčeném místě jest trvalá nouze o byty, které nelze odpomoci činností obecně prospěšných stavebních sdružení neb obcí.

Podmínky, za nichž výhody v § 1 uvedené se poskytují, jsou:

1. nová stavba jest v městě s více než 15.000 obyvateli neb v místě průmyslovém neb jinak důležitém,

2. nová stavba musí obsahovati aspoň 4 nájemné byty a může obsahovati také obchodní a živnostenské místnosti. Výměra plochy obchodních a živnostenských místností v těchto budovách nesmí býti větší 30% celkové podlahové plochy domů. Pro budovy přepychové se výhody neposkytují.

3. Rozpočty a plány nových staveb musí býti ministerstvem veřejných prací schváleny.

4. Na provedené nové stavbě bude zajištěno předkupní právo ve prospěch státu případně obcí.

Podrobná ustanovení budou vydána vládním nařízením.

Do státních rozpočtů na léta 1920 a 1921 zařadí se celkem 250 milionů Kč, ze kterých budou udíleny státní subvence v § 1 uvedené.

Úlevy daňové (včetně přirážek) pokud převyšují výhody podle stávajících ustanovení, určuje zvláštní zákon.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům veřejných prací, financí a sociální péče.