Výbor právní navrhuje:
Národní shromáždění nechť
se usnese o této osnově zákona:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 22. května 1919, č. 320 sb.
z. a n. se takto doplňuje a mění:
1. § 3 zní:
"Vyhlášky občanské činí
politický úřad okresní a ve městech
s vlastním statutem úřad obecní, pověřený
politickou správou, na Slovensku matrikář.
Místně příslušný jest
úřad, v jehož obvodu mají snoubenci
řádné bydliště.
Má-li každý z nich řádné
bydliště v obvodu jiného úřadu,
vykonají vyhlášky úřady oba.
Vyhlášky jest vyvěsiti veřejně
na úřední desce oznamovací a k dožádání
také na úřední desce v obci, ve které
mají snoubenci řádné bydliště.
Konají-li se u politického úřadu okresního
pravidelné dny úřední, budiž
manželství vyhlášeno také ústně
o jednom úředním dnu nebo o více takových
dnech.
V cizině může vykonati vyhlášky
příslušný diplomatický zástupce
nebo konsul Československé republiky nebo jeho náměstek
podle zmocnění uděleného vládou,
nechtějí-li nebo nemohou-li snoubenci uzavříti
manželství podle nařízení v místě
platných, když alespoň jeden ze snoubenců
má řádné bydliště v obvodě
toho kterého zástupce a ženich jest státním
příslušníkem československým.
Vyhlášky vyvěsí se na úřední
desce tohoto úřadu a na jeho požádání
také v místě, kam snoubenci jsou příslušni
nebo kde druhý snoubenec má své bydliště;
je-li třeba, vyhlásí se též ve
veřejném listě vycházejícím
v obvodu těchto míst.
Přivolení k manželství lze prohlásiti
teprve, když visely vyhlášky na úředních
deskách aspoň čtrnáct dní."
2. §. 5 zní:
"K platnosti vyhlášek a na ní závislé
platnosti manželství stačí, když
vyhlášky visely na úředních deskách
úřadů uvedených v § 3 aspoň
osm dní."
3. § 7 zní:
"Snoubenci mohou žádati za zkrácení
lhůty vyhlášek, nebo za jejich úplné
prominutí. Zkrátiti lze lhůtu z důležitých
důvodů. Vyhlášky lze prominouti, jen
když věc je naléhavá, anebo jde-li o
osoby, o kterých se vůbec za to má, že
jsou již manžely. V obou těchto případech
musí však strany potvrditi, že jim není
povědoma žádná překážka
zamýšleného manželství. Nedostatek
tohoto potvrzení není na překážku
účinnosti prominutí.
Zkrátiti lhůtu vyhlášek náleží
na politický úřad okresní (obecní),
vyhlášky prominouti na politický úřad
druhé stolice; toto právo přísluší
na Slovensku županovi. Je-li tu blízké nebezpečenství
smrti nebo jsou-li tu zvláště naléhavé
důvody, přísluší právo,
prominouti vyhlášky, na politický úřad
okresní (obecní), na Slovensku na matrikáře,
v cizině na zmocněného zástupce (konsula).
Vyhlášek není třeba, když byla
prominuta překážka po uzavření
manželství, ale přivolení k manželství
je prohlásiti znovu. Bude-li šetřeno tohoto
předpisu, jest k manželství hleděti
tak, jako by bylo platně uzavřeno hned od původu."
4. § 8 zní:
"Přivolení k manželství se prohlašuje
před přednostou politického úřadu
okresního (obecního) nebo jeho zástupcem
(na Slovensku před matrikářem), u přítomnosti
dvou svědků a přísežného
zapisovatele. Příslušný je úřad,
který vyhlásil manželství. Před
úřadem místně nepříslušným
lze přivolení prohlásiti jen ke zmocnění
úřadu místně příslušného.
V cizině lze prohlásiti za podmínek §
3, odst. 6. přivolení k manželství před
úředníkem, jenž vykonal vyhlášky
nebo jeho náměstkem a má se pak za to, jakoby
byl uzavřen sňatek v Československé
republice."
5. § 11 zní:
"Politické úřady okresní (obecní,
matrikáři) vedou o vyhláškách
a o sňatcích knihu vyhlášek a knihu
sňatků a vydávají z nich na požádání
úřední vysvědčení.
Na Slovensku se zapisují církevní sňatky
též do státních matrik; za tou příčinou
jest povinen oddávající duchovní oznámiti
zápis do tří dnů státnímu
matrikáři. Podrobnosti upraví nařízení.
Duchovní, který by tohoto ustanovení nezachoval,
bude potrestán administrativní policejní
vrchností pokutou do 500 Kč.
Také zástupce Československé republiky
v cizině jest povinen, oznámiti zápis o oddavkách
politickému okresnímu úřadu (na Slovensku
matrikáři) domovské obce ženichovy,
aby tam zapsán byl do knihy oddavek."
6. § 12 zní:
"Stranám občansky již oddaným je
dáno na vůli, chtějí-li se podvoliti
také církevním obřadům. Tu
není třeba, aby byly vykonány znovu církevní
vyhlášky. Přejí-li si snoubenci pouze
církevní sňatek, konají se vyhlášky
a oddavky u příslušného duchovního
správce. Při různém náboženství
snoubenců vyhlášky konají se u obou
duchovních správců, oddavky u jednoho z nich
neb u obou podle vůle snoubenců.
Církevní vyhlášky vykonají se
vyvěsením na desce u hlavního vchodu do chrámu
(modlitebny). Kromě toho mohou býti ústně
vyhlášeny před věřícími
při bohoslužbě v třech zasvěcených
dnech.
I při církevních vyhláškách
a oddavkách platí §§ 2, 6, 7 a 9 tohoto
zákona, a pokud není jinak ustanoveno v § 12,
platí obdobně ustanovení §§ 3,
4, 5, 8, 10 a 11."
7. § 14 zní:
"a) Právo žalobní se promlčuje
v případech § 13 a) d) do jednoho roku
ode dne, kdy manžel se dověděl o cizoložném
neb úkladném činu manžela druhého;
v případě § 13 b) do jednoho
roku ode dne, kdy se dověděl o jeho odsouzení;
b) právo žalobní se promlčuje
v případech § 13 a) d), uplynulo-li
ode dne spáchaného činu pět let;
c) právo žalobní pomíjí
odpuštěním. Provinil-li se však vinný
manžel poznovu, nebo dověděl-li se manžel,
který odpustil, o jiné skutečnosti před
odpuštěním nastalé a k návrhu
na rozluku opravňující, může
se k odůvodnění rozluky dovolávati
i skutečností odpuštěných.
V případech § 13 e) stačí
jediné nové jednání;
d) lhůty v odst. a) b) uvedené se
přerušují žádostí nebo žalobou
o rozvod, bude-li v řízení žadatelem
nebo žalobcem náležitě postupováno.
Bude-li žádost nebo žaloba pravoplatně
zamítnuta, sluší k věci hleděti
tak, jako by lhůty přerušeny nebyly."
8. § 16 zní:
"a) Soud vyšetří věc postupuje
podle zásad nesporného řízení.
Na soudu jest také, aby dal manželům poučení
o všech důsledcích rozluky. Souhlasí-li
oba manželé s rozlukou a soud nabude konaným
šetřením přesvědčení,
že jest tu vskutku nepřekonatelný odpor, vysloví
rozluku usnesením. V něm vyřkne spolu, zdali
a kterému z manželů lze přičísti
vinu na rozluce.
Jde-li o manželství před působností
tohoto zákona rozvedené, stačí, když
soud nabude přesvědčení, že nejde
o čin nerozvážný.
b) Souhlas se žádostí za rozluku dlužno
předpokládati, když manžel, proti němuž
žádost za rozluku směřuje, na soud se
nedostaví; na tento následek budiž upozorněno
v obsílce, kterou je doručiti tomuto manželu
do vlastních rukou zároveň se stejnopisem
žádosti. Právo soudu použíti donucovacích
prostředků podle § 87 zák. o org. s.
tím dotčeno není.
c) Nesouhlasí-li druhý manžel s rozlukou
nebo tvrdí-li strany, že jsou tu jiné důvody,
než nepřekonatelný odpor, soud odkáže
žadatele na pořad práva."
9. § 17 zní:
"Byl-li soudem pravoplatně vysloven rozvod podle §§
107 - 109 ob. zák. obč. a to z některého
důvodu uvedeného v § 13 tohoto zákona,
může manžel, jenž není převážně
vinen na rozvodu, nehledě k předpisu § 15 žádati
za rozluku manželství na podkladě provedeného
už sporu o rozvod. Dojde-li soud na základě
konaných šetření, při nichž
se mu je říditi zásadami řízení
nesporného, k přesvědčení,
že by skutečnosti ve sporu o rozvod na jevo vyšlé
byly už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby
oň bylo bývalo žalováno, vysloví
rozluku manželství usnesením, do něhož
převezme výrok o vině z rozsudku, vydaného
ve sporu o rozvod téhož manželství. Rozluky
nelze tu vysloviti, jestliže stav uvedený v §
13 g) pominul."
10. § 25 zní:
"1. Ustanovení §§ 63, 64, 66, 67, 94, 111,
115, 116, 125, 133, 134, 135, 136 ob. zák. obč.,
dv. dekr. ze dne 26. srpna 1814, č. 1099 sb. z. s. a ze
dne 17. července 1835, č. 61 sb. z. s., jakož
i §§ 25 a 123 zák. čl. XXXI. z r. 1894
se zrušují.
2. Dědická nezpůsobilost ustanovená
jako následek cizoložství v § 543 ob.
zák. obč. pomíjí, jestliže ti,
kdo soudně se doznali k cizoložství, nebo z
něho byli usvědčeni, stanou se manžely.
3. Švagrovství je překážkou manželství
potud, že jeden manžel nemůže uzavříti
manželství s příbuzným druhého
manžela v pokolení přímém a s
plnorodým nebo polorodým jeho sourozencem."
11. § 26 zní:
"Jde-li o prominutelnou překážku, může
ji k žádosti stran prominouti z důležitých
důvodů politický úřad druhé
stolice (župan). Týž úřad jest
povolán prominouti, aby vykázány byly listiny
k uzavření sňatku potřebné
(§ 78 ob. z. obč., dv. dekr. ze dne 22. prosince 1814,
sb. z. s. č. 1118, § 113 zák. čl. XXXI.
z r. 1894). Je-li potvrzeno, že jest tu blízké
nebezpečenství smrti, nebo jiný zvláště
naléhavý důvod, může výkaz
listinami prominouti politický úřad okresní
(obecní úřad v městech s vlastním
statutem, matrikář)."
12. § 30 zní:
"Ustanovení §§ 1 až 12, 25, týkající
se zrušení § 25 zák. čl. XXXI.
z r. 1894, pak §§ 26 a 29 tohoto zákona vztahují
se také na Slovensko."
Zákon nabývá účinnosti za čtrnáct
dní po vyhlášení; jej provésti
náleží ministru spravedlnosti a vnitra.
Vládní návrh č. t. 1398 navrhuje,
aby zákon ze dne 22. května 1919, č. 320
sb. z. a n. o obřadnostech smlouvy manželské,
o rozluce a o překážkách manželství
doplněn neb změněn byl v §§ 1,
12, 14, 16, 26 a 30.
Při poradách výboru právního
o tomto vládním návrhu ministerstvo spravedlnosti
v dohodě s ministerstvem vnitra a pro sjednocení
předložilo další návrhy na změnu
neb doplnění citovaného zákona v §§
3, 5, 7, 8, 11, 12, 17 a 25.
Výbor právní oba tyto návrhy vzal
v úvahu, jak následuje:
K § 1 vláda navrhla doplněk, podle něhož
snoubenci mohou býti oddáni jen, vykáží-li
se vysvědčením veřejně ustanoveného
lékaře, že nejsou stiženi chorobou, která
se příčí účelům
manželství, nebo která by škodlivě
působila na zdraví druhého manžela nebo
potomstva.
V odůvodnění tohoto doplňku vláda
poukazuje k resoluci přijaté zároveň
se zákonem o reformě manželského práva
ze dne 22. května 1919, č. 320 sb. z. a nař.,
kterou Národní shromáždění
vyzvalo vládu,
"aby k zajištění pohlavního zdraví
manželů a zdravého potomstva co nejdříve
vypracovala a Národnímu shromáždění
předložila příslušnou osnovu zákona
obsahu sociálně-hygienického, mravnostně-policejního
a trestně-právního".
Avšak dříve ještě, než výbor
právní počal jednati o řečeném
doplňku §u 1, zástupcové vlády
prohlásili, že vláda od něho upustila,
opírajíc se o výrok komise státní
zdravotní rady, podle něhož
"věda lékařská dosud není
s to, aby mohla alespoň ve většině případů
přesně určiti neschopnost aneb schopnost
snoubenců k manželství vzhledem k potomstvu.
Nepokročila dosud do té míry diagnostika
nemoci v tak zvaném latentním stadiu (syfilis, kapavka,
nervové a duševní choroby), ani prognostika
nemocí co do dědičnosti, ani prognostika
genealogická z rodokmenu, aby mohly dáti lékařům
vodítko pro rozhodování při tak obecném
a častém podnětu, jako jest uzavření
sňatku. Podati posudek by bylo úkolem pro každodenní
praxi neřešitelným, nebo by se zvrhlo v prázdnou
formalitu."
Přes tento znalecký úsudek výbor právní
nerad opouštěl původní návrh
vlády a zevrubně uvažoval o tom, nebylo-li
by lze choroby bránící sňatku obmeziti
taxativním výpočtem jich aspoň na
nemoci pohlavní; když však zástupcové
vlády opětně odmítli spolupůsobení
při stilisování zákona v tomto směru,
upustil konečně výbor od svého záměru,
jednak proto, aby nebylo tím zdržováno vydání
této novely, jednak proto, že původní
návrh vlády znamenal beztoho jen splátku
na vyzvání resoluce shora zmíněné,
která měla na mysli opatření hlubší
a všeobecnější. Výbor však
očekává, že vláda nepustí
se zřetele řečenou resoluci a že po
bedlivých úvahách příštímu
Národnímu shromáždění
předloží příslušnou osnovu
zákona.
Do § 3 navrhla vláda vsunouti nový odstavec
šestý o vykonání vyhlášek
v cizině, což jest důsledkem současně
navrženého druhého odstavce §u 8, podle
něhož lze v cizině uzavříti sňatek
též před diplomatickým zástupcem
nebo konsulem Československé republiky.
V posledním odstavci § 3, v němž jest
řeč o tom, že vyhlášky mají
se vyvěsiti na úředních deskách
příslušných úřadů
politických i obecních, škrtnuta slova "politických
i obecních", poněvadž v § 12 se zároveň
navrhuje, aby i církevní vyhlášky se
vykonaly vyvěsením na desce u hlavního vchodu
do chrámu a poněvadž podle § 3 běží
nyní též o vyhlášky na úřední
desce zahraničního zástupce republiky.
Dále byla z důvodů naznačených
u § 5 doba vývěsu vyhlášek prodloužena
z deseti na čtrnáct dní.
§ 5, jenž ustanovuje, že k platnosti vyhlášek
a na ní závislé platnosti manželství
stačí, když vyhlášky visely na
úředních deskách aspoň pět
dní, měl býti po návrhu vlády
škrtnut, poněvadž prý podle posledního
odstavce § 3 lze přivolení k manželství
prohlásiti teprve, když vyhlášky visely
aspoň deset dní a poněvadž se nedoporučuje,
aby v zákoně pro týž úkon stanoveny
byly dvě různé lhůty a aby pro tak
důležitý akt, jako jest vykonání
vyhlášek, připuštěna byla krátká
lhůta pětidenní.
Výbor nepřistoupil k tomuto návrhu vlády.
Kdyby se škrtl § 5, vyžadovalo by se k platnosti
vyhlášek a na ní závislé platnosti
manželství o každém případu
přesné dodržení desítidenní
lhůty vývěsu podle posledního odstavce
§u 3. Kratší lhůta §u 5 hledí
však zachovati platnost manželství v těch
případech, kdy z opomenutí neb neznalosti
vyhlášky nevisely po celou dobu v § 3 vyžadovanou.
Výbor zachoval proto § 5, prodloužil však
dobu tímto paragrafem předepsanou z pěti
na osm dní, aby v každém případu
doba tato obsahovala aspoň jednu neděli, poněvadž
obyvatelstvo přespolní navštěvuje hustěji
v tento den ona místa, kde vyhlášky se vyvěšují.
Následkem tohoto prodloužení lhůty §
5 na osm dní byla také doba vývěsu
v posledním odstavci § 3 přiměřeně
prodloužena z deseti na čtrnáct dní.
§ 7 zákona v odstavci druhém dává
politickému úřadu druhé stolice právo
prominouti vyhlášky. Toto právo se podle návrhu
nyní výslovně přiznává
na Slovensku županovi, kterému by podle župního
zřízení rovněž náleželo.
Pro blízké nebezpečí smrti zákon
v § 7, odst. 2 dává právo prominouti
vyhlášky politickému úřadu okresnímu;
možnost tato se nyní podle návrhu rozšiřuje
i na jiné zvláště naléhavé
důvody, jakými mohou býti na př. okamžité
povolání k službě válečné
a podob. Na Slovensku třeba toto právo přenésti
na bližší osobu, kterou jest matrikář,
v cizině na zmocněného zástupce republiky.
Tím se odůvodňují příslušné
doplňky v citov. 2. odstavci § 7 a důsledné
škrtnutí poslední věty tohoto odstavce,
podle níž řečené právo
přísluší županovi.
§ 8 doplněn odstavcem druhým, kterým
se připouští uzavření sňatku
v cizině.
§. 11 doplňuje se odstavcem druhým, podle něhož
na Slovensku se zapisují církevní sňatky
též do státních matrik, v nichž
nutno udržeti evidenci, když se nyní připouští
též sňatek církevní; tento důvod
řádné evidence platí též
pro sňatky uzavřené v cizině, pročež
připojen k §u 11 odstavec poslední.
§ 12 zákona v prvním odstavci dává
stranám občansky již oddaným na vůli,
chtějí-li se podvoliti též církevním
obřadům. K tomuto ustanovení připojena
podle návrhu vlády věta: "Tu není
třeba, aby byly vykonány znova církevní
vyhlášky." Nechce se tím ovšem zasahovati
do vnitřních záležitostí společností
náboženských a výboru právnímu
bylo jasno, že ustanovení toto nelze vynutiti přes
odpor zástupce příslušné společnosti
náboženské. Přes to většina
výboru ponechala tuto větu návrhu vládního,
jelikož i podle praxe církevní v podobných
případech zhusta se promíjí vykonání
vyhlášek.
Podle druhého odstavce §u 12 zákona konají
se vyhlášky církevní před věřícími
při bohoslužbě o třech dnech zasvěcených,
podle návrhu mají se však vykonati vyvěsením
na desce u hlavního vchodu do chrámu (modlitebny);
kromě toho mohou býti ústně vyhlášeny
před věřícími při bohoslužbě.
Jest nesporno, že obligatorní vyvěsení
vyhlášek na desce chrámové značně
prospěje jich širšímu uvedení v
známost, což uznávají i kruhy církevní.
Poněvadž pro obor práva civilního stačí
vyhlášky vykonané vývěsem, byla
škrtnuta druhá věta druhého odstavce
§u 12, podle níž k platnosti manželství
bylo třeba aspoň jedné vyhlášky.
V § 14 odst. d) byla do první věty za
slova: "bude-li v řízení" vložena
slova: "žadatelem nebo žalobcem", což
jest snad samozřejmé, ale přidáno
bylo za příčinou odstranění
všech možných pochybností.
§ 16 zákona pojednává o rozloučení
manželství již rozvedeného. Žádati
za rozluku může tu podle § 15 sice každý
manžel pro nepřekonatelný odpor, vyžaduje
se však souhlas obou manželů a soud má
nabýti přesvědčení, že
je tu vskutku nepřekonatelný odpor a běží-li
o manželství před působností
zákona rozvedené, že nejde aspoň o čin
nerozvážný.
Avšak podle poslední věty odstavce a)
§ 16 při manželství před působností
zákona rozvedeném není třeba k rozluce
souhlasu druhého manžela a není třeba
zjišťovati ani rozvážnost počinu,
uplynula-li od provedeného soudního rozvodu tři
léta. Tento dodatek vyvolal v široké veřejnosti
největší znepokojení. Mohlo býti
manželství dobrovolně rozvedeno, tedy dohodou
stran, mezi manžely není snad ani "nepřekonatelného
odporu" a přece by mohl manžel, jenž dal
podnět k rozvodu, aneb k jehož přání
byl proveden bez důležitých důvodů,
zneužíti tohoto ustanovení k tomu, že
by zažádal za rozluku manželství a soud
by jeho návrhu musil vyhověti, aniž byl dán
souhlas druhé strany neb prokázán nepřekonatelný
odpor, jenž v § 13 i) uvádí se
jako jeden z důvodů pro rozluku. Mohl by tím
utrpěti újmu i manžel na rozvodu zcela nevinný,
kdežto přece podle § 13 h) nelze vysloviti
rozluku k žalobě manžela, který jest převážně
vinen rozvratem manželství. Nesouhlasí-li jinak
druhý manžel, soud odkáže žadatele
na pořad práva (§ 16, odst. c), kdežto
podle shora citovaného dodatku poslední věty
odstavce a) §u 16 odňato jest manželu,
byť i nezavinil rozvodu, právo, aby odepřením
souhlasu zabránil rozloučení manželství,
třebas tu nebylo ani jediného důvodu zákonem
požadovaného. Pozbývá takto druhý
manžel, který rozluky si nepřeje, veškeré
ochrany, které by mu jinak poskytl odst. c) §u
16, totiž že by musil pořadem práva dokázati
žadatel, že na jeho straně jest důvod
opravňující k rozluce. I to uvážiti
třeba, že mohl prominut býti důvod rozvodu
(§ 14), třebas jej zavinil druhý manžel,
jehož souhlasu se nyní nevyžaduje a že nedal
příčiny již k rozvodu neb rozluce a
přece musí býti manželství rozloučeno,
aniž druhá strana může se proti tomu brániti.
Tyto úvahy a cit pro spravedlnost doporučují
tudíž, aby vyloučeno bylo z § 16 ustanovení
poslední věty odstavce a), ježto není
v souladu s ostatními předpisy zákona, jenž
zachovává zásadu, že dlužno spíše
trvati na zachování manželství.
Důsledně byla v odstavci c) §u 16 vyloučena
věta "Nejde-li o manželství před
působností tohoto zákona rozvedené,"
která se právě vztahovala k dodatečnému
ustanovení poslední věty odstavce a),
jež nyní jest škrtnuto.
Pro další zaopatření manželky,
pro úpravu majetkových poměrů a zvláště
pro přiznání zaopatřovacích
požitků má značný význam,
aby bylo pokud možno zjištěno, na čí
straně jest vina na rozvodu neb na rozluce.
Bylo-li manželství rozvedeno rozsudkem, vysloví
soud, zda-li a který z manželů rozvod zavinil.
Při dobrovolném rozvodu výroku toho není.
Jelikož soud podle § 16 má zjistiti šetřením,
že je tu nepřekonatelný odpor, bude mu snadno
vyšetřiti, kdo má vinu na rozvodu a nyní
na rozluce a vysloviti to v usnesení. K tomu směřuje
věta, jejíž vložení v odst. a),
§ 16 se navrhuje: "V něm vyřkne spolu,
zda-li a kterému z manželů lze přičísti
vinu na rozluce."
Podle § 17 zákona může, bylo-li manželství
rozvedeno rozsudkem, každý manžel žádati
za rozluku na podkladě provedeného již spor
o rozvod. Z dalších ustanovení toho paragrafu
lze sice dovozovati, že nemůže tak učiniti
manžel, jenž jest převážně
vinen na rozvodu, neboť soud může vysloviti rozluku
jen tehdy, když dojde k přesvědčení,
že by skutečnosti ve sporu o rozvod na jevo vyšlé
byly už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, což
by bylo nemožno k žalobě manžela vinného;
aby zabráněno bylo možným pochybnostem
vycházejícím ze znění první
věty §u 17, byla slova: "každý manžel"
nahrazena slovy "manžel, jenž není převážně
vinen na rozvodu", čímž odstraněny
nejen řečené pochybnosti, nýbrž
i vyhověno obavám a žádostem, které
z mnohých stran s té příčiny
byly projeveny.
V § 25 zrušujícím různá
ustanovení zákonná byl vedle § 25 zák.
čl. XXXI z r. 1894 vsunut ještě § 123,
jenž obsahuje trestní ustanovení proti duchovnímu,
který vykoná oddavky církevní dříve,
než byl uzavřen občanský sňatek.
Ustanovení toto nutno rovněž zrušiti,
když připouští se sňatek fakultativní.
§ 26 stanoví, že prominutelnou překážku
manželství může prominouti politický
úřad druhé stolice (župan). Jest záhodno
pojmouti do tohoto paragrafu též ustanovení
o tom, že týž úřad jest také
povolán prominouti, aby vykázány byly listiny
k uzavření sňatku potřebné.
K tomu směřuje druhá věta.
V třetí větě dává se
toto právo i nižším instancím,
je-li tu blízké nebezpečenství smrti
nebo jiný zvláště naléhavý
důvod.
V § 30, jenž uvádí ustanovení zákona
vztahující se na Slovensko, opominutím byl
vypuštěn § 26 tohoto zákona, ač
jest patrno, že i tento paragraf na Slovensku platí.
Tato chyba byla nyní opravena.