Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Vláda se zmocňuje, aby s vládami cizích
států sjednala smlouvy, upravující
vzájemné vztahy v oboru sociálního
pojištění a aby při tom platná
ustanovení zákonná nařízením
měnila a doplňovala, pokud toho bude třeba
k ochraně zájmů pojištěncův
a pojišťovacích ústavů.
Zákon z 12. února 1909, čís. 30 ř.
z. pozbývá účinnosti.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Ministrům sociální
péče a věcí zahraničních
se ukládá, aby jej provedli v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Okamžikem, kdy bývalé mocnářství
rakouské rozpadlo se v řadu sukcessorních
států, stala se navzájem sobě cizími
jednak území, jednak osoby je obývající,
spjaté kdysi jednotným zákonodárstvím.
To týká se zejména také zákonodárství
v oboru sociálního pojišťování.
Je však přirozeno, že zákonodárství
ve všech sukcessorních státech nebude na dále
držeti stejný krok, naopak dá se očekávati,
že věci týkající se sociálního
pojišťování budou v různých
státech různým způsobem řešeny.
Aby umožněna byla cizím osobám, podléhajícím
sociálnímu pojištění, možnost
zaměstnání ve státech a možnost
stěhovací, zejména pak v případě,
když nastane u některé z těchto osob
pojistný případ, také návrat
do vlasti, je nutno zmocniti vládu, aby s vládami
států cizích uzavřela smlouvy, upravující
v tomto směru vzájemné vztahy. Není
vyloučeno, že bude v jednotlivém případě
nutno za účelem ochrany zájmů pojištěnců
i pojišťovacích ústavů změniti
některá ustanovení zákonná,
téhož oboru se týkající. Bylo
nutno tedy i v tomto směru do zákona vložiti
zmocnění pro vládu.
Vzhledem k naléhavosti věci je nutno, aby zákon
tento projednán byl ještě v tomto Národním
shromáždění.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova
tato přikázána byla výboru sociálně-politickému
k podání zprávy během 5 dnů.