Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zemská banka království Českého, Zemědělská banka markrabství Moravského a Komunální úvěrní ústav země slezské (Kommunal-Kredit-Anstalt des Landes Schlesien) slučují se v jediný ústav tak, že posavadní Zemská banka království Českého jest ústřednou a Zemědělská banka markrabství Moravského, jakož i Komunální úvěrní ústav země slezské jsou filiálkami nového ústavu.

Sídlem nového ústavu jest Praha a jeho obchodní firma zní: "Zemská banka Československá".

Stejným způsobem slučují se posavadní zemské ústavy pro úvěr hypotekární, t. j. Hypoteční banka království Českého, Hypoteční banka markrabství Moravského a Rakousko-slezský pozemkový úvěrní ústav (Oesterreichisch-Schlesische Bodenkreditanstalt) v jediný ústav se sídlem v Praze, jehož obchodní firma zní: "Hypoteční banka Československá".

Týmž způsobem znamenají firmu i filiálky Zemské banky Československé nebo Hypoteční banky Československé, jenže jsou povinny ke znění firmy připojiti označení "pobočka v ...."

Stanovami bude určeno, zda a v kterých jiných jazycích a jakým způsobem má býti firma označována.

Firma nových ústavův a poboček jejich budiž zapsána do rejstříku obchodního.

Oba ústavy jsou veřejnými, všeobecně prospěšnými ústavy a samostatnými právními subjekty.

Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, přecházejí všecka majetková práva a závaznosti bývalých zemských úvěrních ústavů na ústav, který byl sloučením jejich podle tohoto zákona utvořen. Týmž dnem přestává ručení zemí za závazky bývalých zemských úvěrních ústavů. Za veškeré závazky, převzaté oběma ústavy, ručí stát.

Od doby uvedené v §u 2 zaniká pravomoc, která stanovami sloučených ústavů byla vyhrazena zemským výborům a jejich nadřízeným orgánům, a bude, pokud tento zákon neustanovuje jinak, vykonávána ministrem financí a ministerskou radou tak, že pravomoc přísluševší zemským výborům, přechází na ministra financí, kdežto k vykonávání pravomoci orgánů, nadřízených zemským výborům, povolána jest ministerská rada.

Schvalovat účetní uzávěrky přísluší zákonodárným sborům.

Volené členy ředitelstev dosazuje k návrhu ministra financí, zákonodárný sbor volbou a to každá sněmovna z poloviny.

Dozor na nové ústavy přísluší ministru financí, který také jmenuje dozorčí komisaře.

Sloučením se nemění až do vyhlášení statutu Zemské banky Československé a Hypoteční banky Československé (§ 5) ničeho na posavadní vnitřní organisaci spojených ústavů. Dokud sněmovny nezvolí nových ředitelů, úřadují ředitelstva v dosavadním složení dále. Do té doby je však ministr financí oprávněn volené členy ředitelstev ústředen a poboček nových ústavů nahraditi neb ředitelstva doplniti jmenováním nových členů.

Stálí ředitelé a úředníci spojených ústavů, kteří až do vyhlášení tohoto zákona byli platně jmenováni, stávají se řediteli a úředníky nových ústavů s týmiž služebními požitky a právy.

Ministru financí je vyhrazeno jednotlivé úředníky, objeví-li se toho potřeba, přesazovati z ústředen do poboček neb z poboček do ústředen.

Pro ústavy nově utvořené vydá se vládním nařízením zvláštní statut. Až do jeho vyhlášení platí pro ústředny a pobočky nových ústavů posavadní stanovy, pokud v tomto zákoně není jiného nařízení. Pro pobočky nově zřízené platí prozatím stanovy příslušné ústředny.

Sloučené ústavy budou i po spojení, pokud vládním nařízením nebude jinak ustanoveno, svou obchodní činnost samostatně vyvíjeti. Jsou však povinny dbáti pokynů správ posavadní "Zemské banky království Českého" a "Hypoteční banky království Českého", které až na další opatření, jež se stane zvláštním nařízením vládním, anebo statutem, budou působiti jako ústřední správy nových ústavů.

Při svých obchodech mohou ústředny a filiálky nových ústavů vydávati dílčí dlužní úpisy (zástavní listy), jichž užívaly až posud jako samostatné ústavy. Oprávnění to trvá jen do vyčerpání zásob dosavadních tiskopisů, nejdéle však do konce roku 1920. Od té doby dlužno poskytovati zápůjčky jen v titrech nových ústavů.

Ústavy nově povstalé mají právo působiti v celém území republiky Československé; mohou a byly-li k tomu ministrem financí vyzvány, jsou povinny zříditi další pobočky.

Nebude-li stanovami nebo zvláštním vládním nařízením jinak určeno, budou pobočky nových ústavů zřízené tímto zákonem nebo po vyhlášení tohoto zákona nově povstalé samostatně účtovati, jsou však povinny sdělávati své účetní závěrky podle pokynův ústředny a předkládati je jí ke schválení. Na základě uzávěrek poboček jakož i uzávěrky vlastní sdělá ústředna společnou uzávěrku účetní, jež podléhá schválení zákonodárných sborů.

Všecky výjimky z obecných zákonů, povolené některému ze spojených ústavů, platí pro oba nové ústavy.

Zákon tento, jehož provedení se ukládá ministru financí, nabude účinnosti dnem vyhlášení.

V předložené osnově ústavního zákona republiky Československé pominuto bylo posavadní rozdělení říše na země. Přijetím a vyhlášením ústavního zákona ve znění navrženém vládou přestala existovati země, jako zvláštní, výsostnými právy nadaný ústavní orgán, a jako samostatný subjekt právní. Tím však vzešla nutnost, různé instituce, jež autonomií zemskou jsou podmíněny, neb z ní vyrostly, nově upravit a také na poli práva majetkového vhodná učiniti zákonná opatření, aby odstraněním země jako ústavního orgánu a právního nositele majetkových práv a závazků nedoznaly poruchy důležité zájmy veřejné a soukromé. Opatření takové nutno učiniti bezprodleně, aby nevznikl bezprávní stav, který by přivedl hospodářství veřejné i soukromé v nejistotu a ve zmatek. To týče se zejména instituce zemských bank, které byly ve všech zemích českých zřízeny jak pro úvěr komunální tak i pro úvěr hypoteční. Banky tyto, zejména v Čechách, dosáhly velkolepého rozvoje a nabyly tím vynikajícího významu v naší organisaci peněžní. Význam jejich zračí se nejlépe ve výši zápůjček poskytnutých jimi, t. j. v sumě dílčích dlužních úpisův a zástavních listů vydaných jimi a ještě v oběhu jsoucích. Koncem roku 1918 dosáhla suma ta důstojné cifry 1.848,000.000 K. Rozkvět svůj děkují zemské banky hlavně tomu, že vybaveny byly zárukou zemí za všecky své závazky. Ježto však zánikem zemí jako autonomních korporací zanikla též záruka zemí za závazky zemských bank, dlužno záruku tu nahraditi jinou zárukou. Poněvadž pak jiných rovnocenných subjektův autonomních v nové ústavě není, jest nevyhnutelno, aby záruku zemí za závazky zemských bank převzal stát sám.

Stanou-li se však ústavy ty ústavy státními, není potřeba, aby zůstaly všecky na dále samostatnými ústavy, nýbrž bude, jak z důvodů komerčních, tak i k usnadnění dozoru nad nimi vhodnějším, spojí-li se všecky homogenní ústavy v ústav jeden se sídlem v Praze, jenž pak bude v ostatních posavadních sídlech spojených ústavů vydržovati samostatné pobočky. To je tím nutnějším, poněvadž se zamýšlí v nejbližším čase zříditi v Bratislavě nové pobočky spojených ústavů, což by nebylo dobře možno, kdyby spojené ústavy zůstaly samostatnými. Aby se pak v Bratislavě zřizovaly samostatné nové ústavy, není účelno z ekonomických důvodů a pak nebylo by to ani v zájmu Slovače samé.

Tomuto hledisku vyhovuje předložená osnova. Osnova ta obsahuje dále ustanovení upravující vzájemný poměr spojených ústavů, pak ustanovení rázu přechodného, jakož i ustanovení, která svou povahou vyžadují úpravy zákonné.

Stanovy všech spojených ústavů byly usneseny bývalými zemskými sněmy, jimž také příslušelo usnášeti se na změnách stanov. Aby toto právo přešlo analogicky na zákonodárné sbory říšské, se nedoporučuje z důvodů praktičnosti.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova přikázána byla výborům rozpočtovému a právnímu, a aby o ní za eventuelní součinnosti výboru ústavního podaly zprávu během 3 dnů.