Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pro každé město, obec a osadu (část osady) ustanoví se úřední jméno.

Toto jméno jakož i pozdější změny jeho ustanovuje ministr vnitra, vyslechnuv odborný poradní sbor a přihlédaje k zájmům veřejným, jakož i podle možnosti ku přání obce.

Odborným poradním sborem, uvedeným v § 1, je »Stálá komise pro stanovení úředních názvů míst v republice Československé«, zřízená při ministerstvu vnitra, jíž předsedá ministr vnitra, nebo zástupce jím stanovený.

Úřední názvy míst vedou se v patrnosti ve zvláštní matrice při ministerstvu vnitra, jež na základě matriky vydá tiskem a uvede ve všeobecnou známost úřední seznam míst v republice Československé.

Dokud není povolena změna, jest název, zapsaný v matrice, názvem úředním.

Úředních názvů v matrice zapsaných musí být užíváno všemi soudy, státními a veřejnými úřady, orgány, ústavy a podniky, jakož i ve styku s nimi.

Ministr vnitra vyhlašuje počátkem každého roku ve Sbírce zákonův a nařízení změny úředních názvů povolené v uplynulém roce.

Kromě toho jest každou povolenou změnu vyhlásiti v »Úředním listě Československé republiky« a vedle toho v příslušném úředním listě ve smyslu § 5 vyhlášky vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1919, č. 4 Sb. z. a n. pro rok 1920.

Ministr vnitra se zároveň zmocňuje, aby, vyslechla poradní sbor uvedeny v § 2, prováděl revisi názvosloví měst, obcí a osad v Československé republice.

Dosavadní pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa československého, zejména taková, jež připomínají osoby, které jakýmkoli způsobem projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu nebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního, není dovoleno.

Obce jsou povinny do jednoho měsíce ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, odstraniti závadné pojmenování, zevní označení beze stopy zahladit a oznámiti nový název nadřízenému úřadu politickému.

Sezná-li tento úřad, že pojmenování, odporující ustanovením § 7, nebylo včas odstraněno, uloží obcí z úřední moci, vyslechna jejího zástupce a vyšetře skutečnosti uvedené v § 7, aby v přiměřené lhůtě, počítané ode dne, kdy příkaz se stane pravoplatným, pojmenování dosavadní odstranila a novým nahradila, a nápisy s pojmenováním dosavadním beze stopy zahladila.

Prošla-li lhůta podle § 8 marně, nebo potvrdil-li úřad II. stolice usnesení úřadu stolíce I., ustanoví úřad, uvedený v § 7, sám nový název a dá označení dosavadní odstraniti na náklad obce a novým nahraditi.

Kromě toho může býti trestán starosta liknavé obce nadřízeným politickým úřadem pokutou do 500 Kč.

Náklady vzniklé podle odst. 1. lze na základě pravoplatného příkazu, uvedeného v § 8, odst. 1., a seznamu útrat, úředně potvrzeného, vymáhati soudní nebo správní exekuci.

Pokud jde o pojmenování ulic v budoucnosti, usnáší se o něm zastupitelstvo obecní. Toto usnesení jest do osmi dnů předložiti nadřízenému úřadu politickému, který jest povinen zakázat, aby se usnesení neprovádělo, odporuje-li ustanovením § 7.

Nedojde-li do osmi týdnů zákaz, lze usnesení provésti.

Zastupitelstvo obecní je povinno do osmí týdnův ode dne, kdy zákaz se stane pravoplatným, usnésti se na novém pojmenování (§ 9).

Při vchodech do obce (osady) a při východech z nich jest obec povinna na svůj náklad umístiti na přiměřeném místě tabulku (místní) a pečovat o to, aby byla stále čitelná.

Tato tabulka obsahuje jméno obce (osady), příslušného politického okresu a župy, a při místech, ležících v pohraničním celním okresu, i jméno tohoto okresu.

O vnější úpravě těchto tabulek vydáno bude nařízení, jehož ustanovením dlužno přizpůsobiti též dosavadní tabulky.

Všechny budovy určené k obývání, pokud číslování jejich není již provedeno, musí být opatřeny číslem. To platí též o domech stojících o samotě, chýších v lese a v horách, jakož i takových budovách, které nejsou trvale obývány. Vedlejší budovy obytných stavení neoznačují se zvláštními čísly a patří k číslu budovy hlavní. Výmaz čísla může se státi jen se svolením nadřízeného politického úřadu.

K číslování užívá se obyčejně číslic arabských; užívati zlomků není dovoleno.

Číslo umístí se na straně domu, kde je hlavní vchod, a to, pokud možno, nad ním, a budiž pečováno o to, aby bylo vždy čitelné.

Každý nově vystavěný dům obytný, i když je vsunut mezi domy již číslované, obdrží číslo, které následuje za posledním už existujícím číslem v místě, v městech pak a v místech, kde číslování se děje podle ulic nebo náměstí nebo částí obce, číslo, které následuje za posledním číslem v téže ulici nebo na témž náměstí nebo v téže části obce.

Je-li však novostavba vsunuta mezi řadu domů již vystavěných, a je-li pro ni číslo vyhrazeno, nebo je-li některé číslo uvolněno, obdrží toto číslo.

Spojí-li se dva nebo několik domů stavbou v dům jediný, musí tento dům míti všechna čísla dřívějších domů samostatných až do té doby, kdy provedeno bude v místě, nebo v ulici nebo na náměstí nové číslování, neb až se nějakou novostavbou nebo jinými stavebními změnami naskytne vhodná příležitost přidělit uvolněné číslo budově jiné.

Nastane-li nutnost nového očíslování celého místa, čísluje se počínajíc číslem jedna postupně vhodným způsobem podle polohy domů tak, až všechny domy náležející k téže obci, jsou očíslovány. V částích obce a předměstích, která mají vlastní jména, může být očíslování provedeno odděleně.

V městech a v rozsáhlejších obcích může býti vedle toho číslováno podle ulic a náměstí.

Očíslování domu, který nebyl dosud číslem opatřen, může se státi jen podle usnesení obecní rady, jež nutno do osmi dnův oznámiti nadřízenému politickému úřadu; změnu v číslování jednotlivých domů nebo celých míst, obecních částí atd. povoluje jen ze zvláštních důvodů nadřízený úřad politický.

Ve všech těchto případech (§ 15-18) budiž postupováno v dohodě s úřady berními, jakož i s úřady spravujícími knihy pozemkové.

Náklady číslování, jakož i udržování čísla čitelným hradí majitel domu.

Obec může učiniti vhodná opatření k jednotnému provedení způsobu číslování.

Starostové obcí jsou odpovědni za zachovávání pravidel §§ 11-19 a mají na ně dozor. Opomenul-li majitel domu přes to, že mu tak bylo nařízeno, dům očíslovati, číslo obnoviti nebo změniti, zařídí čeho třeba starosta obce na útraty majitele domu.

Soukromé označování obcí, osad při vchodech a východech (§ 11), ulic a veřejných míst vůbec, není dovoleno. Obec, nebo nadřízený úřad politický jsou oprávněny a povinny odstraniti taková soukromá označení na náklad a nebezpečí vlastníka domu nebo pozemku.

Pokud tento zákon mluví o politických úřadech, rozumí se tím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti, tam, kde jde o výkon pravomoci trestní, administrativní policejní vrchnosti.

Uh. zák. čl. IV. z r. 1898 jakož i všechna zákonná ustanovení a pravidla, odporující tomuto zákonu, se zrušují.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň se zákonem o soupisu obyvatelstva. Provedení jeho ukládá se ministru vnitra.

V té to zprávě nutno především dotknouti se vzniku a složení osnovy.

a) Novým zákonem o soupisu obyvatelstva zrušuje se zákon o sčítání lidu ze dne 29. března 1869, č. 67 ř. z., a s ním i prováděcí pravidla jeho (obsažená v oddíle A), týkající se číslování domův a označování míst tabulkami místními. Poněvadž bylo ukázáno k tomu, že tato část vlastně nesouvisí se soupisem obyvatelstva, nutno se postarat o nové zákonné ustanovení v tomto směru, které však musí nabýti účinnosti zároveň se soupisovým zákonem.

b) Pokud se týká názvosloví měst, obcí a osad, byla látka tato pojata do osnovy pro svou, byť i nepřímou souvislost se soupisem obyvatelstva, a to proto, že přípravných prací při sčítání lidu možno snadno užíti k získání látky pro revisi a kodifikaci názvosloví měst, obcí a osad.

c) K názvosloví měst druží se i pojmenování ulic a jiných veřejných míst (náměstí, sadů, nábřeží, mostů a pod) a je záhodno, aby jíž nyní dána byla možnost, odstraniti nevhodná pojmenování a nová postaviti pod kontrolu správy státní.

Podrobněji bylo by k jednotlivým složkám podotknouti toto:

I. Obnovením samostatnosti našeho státu nastala potřeba provésti též revisi názvosloví měst, obcí a osad, jehož čistota byla tak často hrubě porušena.

V Rakousku nebylo a není dosud zákonné normy, která by upravovala stanovení úředních názvů, nebo povolování pozdějších změn, a která by stanovila povinnost užívati ve veřejném životě výlučně názvů stanovených úředně. Vše spočívalo jen na úřední praxi; ani kompetence ministerstva vnitra nebyla vyslovena nějakým positivním ustanovením.

Toliko v Uhrách existuje zákonný čl. IV. z r. 1898 o názvech obcí a jiných míst, který však pro svou příkrost maje za účel maďarisaci slovenského názvosloví, nemůže býti vzorem.

U nás hned po převratu staly se v tom směru již některé pokusy, tak na př. zaváděna byla nepřeložitelnost některých názvů (zemský zákoník), opravována byla razítka a pod. Usnesením rady ministerské ze dne 7. listopadu 1919 zřízena byla dále. při ministerstvu vnitra »Stálá komise pro stanovení úředních názvů v republice Československé«, jejíž hlavním účelem bylo provésti revisí názvosloví měst, obcí a osad, a kodifikovati pak elaborát konečný.

Pokud se týká znění a způsobu psaní místních jmen, pokládán dosud za pramen autentity »Zevrubný popis rozdělení zemí na kraje a okresy«, jenž při úpravě politické a soudní organisace korunních zemí publikován byl nařízením ministrů vnitra, práv a financí, a to v Čechách: z 9. října 1854, č. 274 ř. z. a č. 277 z. vl. v. odd. I., na Moravě: z 21. dubna 1854, č. 103 ř. z. a č. 89 z. vl. v. odd. I., a ve Slezsku: z 21. dubna 1854, č. 104 ř. z. a č. 90 z. vl. v. odd. I. Změnu jmen obsažených v zevrubném popise povoloval ministr vnitra v dohodě s ministry práv a financí; vyskytly se však též případy, že změnu povolovalo místodržitelství v dohodě se zemským výborem.

Každá taková změna publikována byla v Čechách v zemském zákoníku a v Pražských novinách, na Moravě a ve Slezsku však takové publicity nebylo, což vedlo k tomu, že se dobrá česká jména poznenáhlu vytrácela (srov. Krnov-Jägerndorf, Benešov-Bennisch a j.).

Časem však vyvinula se praxe, že činěn rozdíl mezi změnou jména a t. zv. úředním zjištěním správného jména, což přenecháváno politickým úřadům. V Čechách byly případy ty ojedinělými (Hajda-Bor), avšak na Moravě a ve Slezsku byl tento způsob zjišťování běžným. Často bylo i přípravných prací pro sčítání lidu užito jako vhodné příležitosti ku provedení těchto »korrektur«. (Srov. na př. výnos mor. místodrž. z 2. března 1911, č. 17331.)

Péčí místodržitelství v Čechách byla sice vydána každé desítiletí (posl. 1913) místní repertoria, ale i tato nebyla dosti autentická, jak dokazuje nález správního soudu ze dne 27. března 1908, číslo 3039 ex 1908.

Účelem osnovy jest tudíž především zákonem zabezpečiti kompetenci ministerstva vnitra za spolupůsobení odborného poradního sboru, zajistiti dále přesnou evidenci úředních názvů vedením zvláštní matriky a stanoviti povinnost užívati názvů úředních. Současně je nutno vhodným ustanovením umožniti revisi dosavadního názvosloví.

II. Pokud se týče pojmenování ulic, je nutno předem odstraniti názvy nevhodné, a budící nemilé vzpomínky, dále pak vyhraditi státní správě vliv na pojmenování ulic v budoucnosti.

III. Pokud se týče označování obcí a osad místními tabulkami a číslování domů, bylo by připomenouti:

Ministerstvo vnitra předkládá též osnovu zákona o soupisu obyvatelstva. Podle § 7 této osnovy zrušuje se dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zákon ze dne 29. března 1869, č. 67 ř. z. Tím zrušují se zároveň i ustanovení připojená k tomuto zákonu, nemající však za předmět právě soupis obyvatelstva.

Ustanovení ta dělila se na dvě části.

Prvá, označená A), pojednává o přípravách ke sčítání lidu (o číslování domův a tabulkách místních), druhá označená B) o řízení při sčítání. Podrobná ustanovení, obsažená v této druhé části, budou nyní vydána nařízením, kterým bude proveden nový zákon o soupisu obyvatelstva.

Pokud se týká pravidel obsažených v §§ 1-10 (část A) shora uvedeného říšského zákona o sčítání lidu, bylo z mnoha stran a to právem poukazováno na to, že vlastně nesouvisí se soupisem obyvatelstva a že by tudíž neměla býti pojata do nového zákona soupisového.

Poněvadž však §em 7 již zmíněné osnovy zrušuje se říšský zákon o sčítání lidu z r. 1869 a s ním zároveň i ustanovení o přípravách k němu (A), nutno ustanovení tato znovu vydati. V tomto případě zůstává ovšem v principu věc táž, jako byla dříve, toliko postavena bude nyní na jednotný zákonný podklad.

Pokud se týká osnovy samé, není důvodů, aby se na dřívějších rakouských ustanoveních o číslování domů a místních tabulkách něčeho měnilo. takže příslušná část osnovy se jen omezuje na pouhý překlad přizpůsobený změněným poměrům.

Účinnost zákona nutno stanoviti shodně se zákonem o soupisu obyvatelstva, poněvadž část, jednající o číslování domů a místních tabulkách, nahrazuje vlastně onu část dřívějšího rakouského zákona o sčítání lidu (část A »Předpisů«), která novým zákonem o soupisu obyvatelstva jest sice zrušena, ale do prováděcího nařízení k zákonu soupisovému nemá býti pojata.

Kromě toho přistupuje k tomu ta okolnost, že přípravných prací pro sčítání lidu může býti, tak jak to bylo již dříve zvykem, užito jako vhodné příležitosti k získání materiálu pro revisi názvosloví měst, obcí a osad, neb i ulic.

Z toho důvodu bude nutno projednati oba zákony současně.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla předložena výboru ústavnímu a rozpočtovému ku projednání a podání zprávy do 5 dnů.