Městské zastupitelstvo na Smíchově
usneslo se dne 11. prosince 1919 na tom, aby školní
kaple ve školách čp. 980 a 760 byly věnovány
a odevzdány k účelům osvětovým.
Při tom se zároveň městské
zastupitelstvo usneslo, aby 1 až 2 kaple školní
se vyhradily pro školní mládež k náboženským
účelům. Obě zmíněné
školní budovy jsou vlastnictvím obce Smíchova.
Proti tomuto usnesení podal farní úřad
na Smíchově tyto stížnosti: 1. k okresní
správní komisi, 2. k okresní správě
politické, 3. k okresní školní radě.
Dne 9. ledna 1920 došlo k ministerstvu vnitra oznámení
farního úřadu na Smíchově,
že obecní starosta, nevyčkav rozhodnutí
o těchto stížnostech, počal s výkonem
tohoto usnesení, vyslav dělníky do kaple
a uloživ jim, aby školní kapli ve Smetanově
ulici adaptovali pro přednášky.
Ministerstvo vnitra uvažujíc, že podání
odvolání k okresní správní
komisi podle § 99. ob. zř. má za následek,
že v odpor vzaté usnesení obecního zastupitelstva
nelze provésti, pokud cestou samosprávných
instancí o této stížnosti nebude rozhodnuto,
sdělilo výnosem ze dne 23. ledna 1920 č.
1362 tento svůj právní názor okresní
správě politické na Smíchově,
požádavši ji, by podle tohoto právního
názoru opatřila, aby s výkonem usnesení
obecního zastupitelstva ze dne 11. prosince 1919 bylo sečkáno
až do konečného rozhodnutí o stížnosti
farního úřadu, resp. faráře
Jana Paulyho, nadřízenou instancí samosprávnou.
Ze spisů, jež nyní sem byly předloženy,
bylo seznáno, ze rozhodnutím okresní správní
komise na Smíchově ze dne 9. února 1920 č.
89 byla stížnost farního úřadu
na Smíchově zamítnuta. V rozhodnutí
tomto však výslovně jest upozornění,
že s výkonem v odpor vzatého usnesení
má býti sečkáno až do pravoplatného
rozhodnutí věci postupem instancí samosprávných.
Byla-li proti tomuto rozhodnutí okresní správní
komise podána další stížnost k
zemskému správnímu výboru, není
ministerstvu vnitra známo.
Z vylíčeného jest patrno, že ministerstvo
vnitra neopomenulo dáti pokyn v tomto směru, aby
předčasné provedení usnesení
obecního zastupitelstva, jež dosud právní
moci nenabylo, bylo zamezeno, a aby byl zachován stav dosavadní
až do rozhodnutí oněch samosprávných
instancí, jimž podle platných zákonů
náleží přezkoumání usnesení
obecního výboru.
Možno-li usnesení obecního výboru v
této věci učiněné považovati
za zákonné po stránce meritorní, o
tom ministerstvo vnitra nemohlo samo rozhodnouti, nechtějíc
předbíhati instančnímu rozhodnuti
samosprávných úřadů. Vzhledem
k tomu nebylo pro ministerstvo vnitra příčiny,
dáti nějaký pokyn okresní správě
politické v tom směru, jak má naložiti
s dohlédací stížností podanou
k okresní správě politické, a to tím
méně, jelikož stížnost taková
není žádným opravným prostředkem,
nýbrž toliko oznámením, resp. podnětem,
k výkonu státního práva dohlédacího.
Z vylíčeného jest patrno, že nebylo
mlčky přihlíženo k jednání
starostovu, nýbrž se strany úřadů
správy politické bylo podniknuto potřebné
opatření, aby nebylo provedeno usnesení,
do něhož byla podána stížnost řádnou
cestou instanční. O tom, zda usnesení obecního
zastupitelstva jest nezákonné, musí býti
zůstaveno rozhodnutí povolaným samosprávným
instancím.