Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V dotazu vytýká se především, že v poslední době zaveden byl v našem státě zvláštní způsob přidělování lihu pro výrobu kořalek a likérů tím, že se přiděluje líh každému, kdo prokáže se potvrzením úředním, že vyrábí kořalku tak zvanou studenou cestou, byť by i takový obchodník neměl před válkou s výrobou kořalek nic společného, ježto prodával již hotové lihoviny pouze v uzavřených láhvích v místnostech naprosto nevyhovujících zákonitým ustanovením a dozorčím státním orgánům neznámých.

K tomu dovoluji si především ukázati na to, že podle nařízení Národního výboru československého ze dne 8. listopadu 1918, č. 29. sb. z. a n., pověřena jest veškerým hospodařením lihem, tudíž i rozdělováním lihu čistého i surového odběratelům, Československá komise lihová, jež v té věci převzala působnost bývalé lihové ústředny ve Vídni. Tato bývalá rak. ústředna měla k podělení výrobců lihovin velice malé množství lihu po ruce, poněvadž - jak známo - za posledních válečných let byl naprostý nedostatek lihu, a přidělovala tudíž líh jen takovým výrobcům lihovin, kteří líh odebírali již před válkou. zejména v kampani 1912/13. Tím vytvořen byl jakýsi monopol pro staré výrobce lihovin. Do tohoto monopolisování starých výrobců bylo si již za války stěžováno, po převratu pak, kdy se zvětšily zásoby lihu, bylo naléháno na to, aby znemožněno bylo jakékoliv favorisování starých výroben lihovin.

Hlásily se řady jednotlivců, kteří ukazujíce ke škodám utrpěným za války, důtklivě žádali, by jim umožněno bylo zajištění existence provozovati výrobu lihovin studenou cestou. Jelikož tato výroba je živností volnou, k jejímuž provozu stačí pouhá odpověď podle § 11., odst. 2., živnost. řádu, nemohly okresní politické správy, jak později ještě blíže bude odůvodněno, ohlášky živností odmítat a Československé komisi lihové, nechtěla-li řádně ohlášené živnosti znemožniti, nezbývalo, než velice obmezené množství lihu, jež v uplynulých měsících nepřesahovalo 5% celoroční mírové spotřeby, přihlášeným výrobnám přidělovati. Při tom nespokojovala se Československá komise lihová pouze průkazem o ohlášení živnosti výroby lihovin, nýbrž žádala ve všech případech od uchazeče dotčeného také průkazu o tom, že přistoupil ku příslušnému živnostenskému společenstvu a složil u něho příslušnou inkorporační taxu, jakož i že má již zřízeny provozovací místnosti k výrobě lihovin. Mimo to oznamuje lihová prodejna Československé komise lihové v každém jednotlivém případě, kdy nový příděl lihu byl povolen, toto povolení příslušnému obecnímu úřadu na tiskopise zvláště k tomu zařízeném.

Tímto způsobem obdrží každý obecní úřad vědomost o tom, komu příděl lihu byl povolen a má tedy možnost přesvědčiti se, zda-li se přiděleného lihu nezneužívá. Vyrábějí-li, jak páni tazatelé tvrdí, různí živnostníci z přiděleného jim lihu lihoviny v podzemních doupatech bez jakýchkoli bezpečnostních opatření a prodávají-li vyrobené lihoviny ve svých místnostech způsobem uvedeným v dotaze, náleží odpomáhati těmto zjevům úřadům živnostenským, pokud se týče zdravotně policejním, jimž budou se strany příslušných ústředních úřadů dány v této příčině potřebné pokyny.

Pokud se v dotaze vytýká poškozování živnosti hostinské a výčepnické, mohou se výtky tyto vztahovati jen k těm živnostem hostinským a výčepnickým, které v době míru odebíraly již hotové lihoviny a proto nároku na příděl lihu nemají. Těmto živnostem poskytuje však dostačující ochranu nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. dubna 1919, č. 206 sb. z. a n., jímž se stanoví nejvyšší ceny lihu a lihovin a ponechává v drobném prodeji při tuzemském rumu 40%ním výtěžek Kč - až 6.- a při 20%ní výčepní kořalce výtěžek Kč 2.60 až Kč 3.- na 1 litru. Ostatně velká část výčepníků lihovin odebírala již v době míru čistý líh a dostává jej tudíž také nyní, a z něho si vyráběla a jistě i dnes vyrábí lihoviny.

Aby zajištěn byl hostinským a výčepníkům, kteří se v době mírové výrobou lihovin nezabývali a nyní jsou odkázáni na hotové výrobky, podíl lihovin příslušející jim, stanovila Československá komise lihová výrobcům lihovin pro upotřebení čistého lihu a rozdílení vyrobených lihovin závazné podmínky, jež založeny jsou na dosavadních zkušenostech a odpovídají dané potřebě.

Jak těžko však lze při rozdělování lihu vyrovnati vzájemně si odporující snahy různých živností odkázaných na líh, vysvítá z dotazu právě projednávaného, porovná-li se tento s dotazem člena Národního shromáždění pana Hatláka a soudruhů na ministra obchodu (tisk 1657), v němž se žádá, aby státně obhospodařované předměty, ke kterým náleží také líh, přidělovány byly též oněm živnostníkům, kteří se vrátili ze svazku vojenského do civilního života a živnost svoji si otevřeli v letech válečných.

Tvrzení uvedené v dotaze, že noví živnostníci dostávají od Lihové prodejny měsíčně množství až 600 litrů čistého lihu, neodpovídá skutečnosti. Podle všeobecných zásad Československé komise lihové povolují se novým živnostníkům tyto základny:

Novým výrobcům lihovin, kteří zařízením svého závodu dávají záruku, že budou jejich podniky prosperovati, povolují se na požádání po určité době roční základny až do 100 hl. Velká většina těchto nových odběratelů nemá však větších základen, než jak původně bylo uvedeno, takže podle nynějších uvolnění obdrží na dva měsíce noví odběratelé se základnou 10 hl 300 litrů, se základnou 25 hl - 400 litrů, odběratelé se základnou od 75 hl do 100 hl obdrží, rovněž na dva měsíce, 1000 litrů.

Pokud se týče omezování nebo naprostého zrušování živnosti výroby a prodeje kořalek, žádaného v dotaze, dlužno uvésti toto:

Omezení živností může se díti jen potud, pokud to dovoluje živnostenský řád, anebo zvláštní nařízení, vydané na základě zákona ze dne 24. července 1917, čís. 307 ř. z.

Co se týče výroby lihových nápojů, jest tato, jak již dříve bylo řečeno, volnou živností, k jejímuž nastoupení stačí pouhá odpověď podle § 11., odst. 2. ž. ř.

Tato živnost zahrnuje v sobě oprávnění k výrobě a ovšem i k prodeji pálených lihových nápojů v uzavřených láhvích, při čemž výrobce není obmezen na prodej zboží, zhotoveného jím samým.

Prodej lihových nápojů v uzavřených láhvích jest podle § 38., odst. 5. ž. ř. živností obchodní, vázanou na průkaz působilosti.

K výrobě lihových nápojů obchodník sám sebou oprávněn není.

Vliv úřadů živnostenských při nastupování těchto živnosti omezuje se na posuzování všeobecných náležitostí k nastoupení živností vůbec, a při naznačené živnosti obchodní ještě na posouzení průkazu způsobilosti.

Není-li v tom směru překážek, je živnostenský úřad zavázán vydati živnostenský list.

Postup při přidělování lihu nemůže býti důvodem k omezení neb dokonce zrušení živnosti a to tím méně, že nynější způsob hospodaření lihem je zařízením pouze přechodním.

Aby se zamezilo přidělování lihu živnostníkům, kteří živnost pouze k tomu účelu ohlásí, aby líh obdrželi, a později živnost opět odhlásí, nařídilo ministerstvo obchodu výnosem ze dne 28. listopadu 1919, č. 45266 cestou zemských správ politických, okresním politickým úřadům, aby o veškerých odhláškách živností výroby lihovin, výčepu lihovin, obchodníků podle § 38. ž. ř. a drogistů uvědomovaly Československou komisi lihovou.

Pokud se konečně v dotaze doporučuje, by přebytečné zásoby lihu se vyměnily kompensací za zboží jiné, denní potřebě lihu nezbytné, sděluji, že Lihová prodejna Československé komise lihové ještě před podáním dotazu prodala do ciziny skoro 300.000 hl lihu a z toho značnou část za kompensace. V přítomné době není pak již žádných přebytečných zásob čistěného lihu, naopak jest znatelný nedostatek jeho, takže Československá komise lihová pro měsíc únor 1920 ani příděl lihu učiniti nemohla.