Provádění zákona o zajištěni
půdy drobným pachtýřům ze dne
27. května 1919, č. 318. Sb. z. a n. naráží
v praksi na velké obtíže, poněvadž
dlužno téměř v každém případě
konati rozsáhlá šetřeni o udáních
a námitkách stran, jak o přesném označení
požadovaných pozemků, jejich výměry,
tak i služebnostních práv, jakož i o jiných
různých věcech, jimiž má býti
nárok pachtýře buď prokázán
neb jemu odepřen, neboť udání stran
jsou vesměs tak nejasná a nespolehlivá, že
značně stěžují zjištění
skutečného stavu.
Dlužno tedy téměř o každé
přihlášce konati více stání
a výslech více osob, což při mnoha stech
u každého soudu podaných přihlášek
soudce, jimž jsou tyto věci přiděleny,
značně zatěžuje, takže jsou nuceni
pracovati přes čas více hodin, ba i doma,
chtějí-li mimo to i ostatní svoji agendu
v pravidelném chodu udržeti.
Také duševní námaha jest zde značná,
poněvadž zákon sám v mnohých
směrech připouští tak různých
výkladů, že i ankety odborníkův
a zúčastněných ministerstev za účelem
správného výkladu různých pojmů,
v zákoně uvedených, se konaly, aniž
by k positivnímu výsledku byly vedly.
Jsou tedy veškeří soudcové, jimž
provádění citovaného zákona
bylo přiděleno, oproti ostatním mnohem více
zatíženi duševně a vyčerpáváni,
a proto by také podle práva a spravedlnosti měli
býti za to zvlášť přiměřeně
odměněni.
Jest známo vědomí plnění povinností,
jakož i povýšenost našich soudců,
než aby se sami domáhali jakékoliv odměny
za tyto více práce a proto žádají
podepsaní, aby vláda se vůči těmto
soudcům ukázala býti uznalou a spravedlivou
a aby jejich práci, spojenou s prováděním
tak dalekosáhlých reforem pozemkových, zvlášť
spravedlivě odměnila a honorovala.
Návrh tento budiž přikázán výboru
pro pozemkovou reformu.