Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Státními zaměstnanci uvedenými v článcích lI. až IV. a v §§ 14 a 16 článku VI. tohoto zákona rozuměti jest zaměstnance podléhající zákonu ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15 (služeb. pragmatice).

(1) Jsou-li povyšováni dodatečně úředníci kteří jen z toho důvodu nebyli povýšeni, že konali válečnou vojenskou službu, byli zajati, neb zavlečeni, byli pohřešováni neb válkou zbaveni styku s úřadem, aneb jímž jinakou příčinou, válkou způsobenou bylo zabráněno, aby konali svojí civilní službu, může povýšení býti provedeno se zpětnou účinností od onoho dne, jenž by byl býval jim stanoven jako den povýšení, kdyby nebylo bývalo uvedených okolností. Tímto dnem řídí se služební poradí.

(2) Těchto ustanovení jest užíti obdobně na jmenování čekatelův úředníky a soudci.

(1) Úředníkům, kteří byli některou z okolností, uvedených v § 2 odst. 1. zdrženi ve výkonu vyšší odborné zkoušky a byli jen z tohoto důvodu přeskočeni úředníky, kteří byli v pořadí za nimi, může výhoda § 2 býti přiznána, vykonají-li s úspěchem vyšší odbornou zkoušku nejdéle do roka po zániku překážky případně do roka po té, kdy splněny byly podmínky stanovené pro připuštění ke zkoušce (přípravný kurs atd.).

(2) Příslušný ústřední úřad může výjimečně povoliti prodloužení této lhůty, je-li delší průtah výkonu zkoušky z vážných příčin omluvitelný.

(3) Tato ustanovení platí obdobně též pro odbornou zkoušku čekatelů; lhůta pro vykonání zkoušky soudcovské prodlužuje se však na dva roky po zániku překážky.

(4) Výjimečně může výhoda § 2 býti přiznána také oněm úředníkům, kteří ne mohli včas vykonati vyšší odbornou zkoušku jen proto, že následkem války byli v civilní službě plně využiti.

(1) Zemřel-li úředník po onom dni, jenž by mu byl býval ustanoven za den povýšení, kdyby nebyly nastaly okolnosti v § 2 uvedené, mohou přiznány býti jeho pozůstalými zaopatřovací požitky tou výměrou, jež by jim příslušela, kdyby bylo povýšení nastalo ještě před jeho smrtí.

(2) Toto ustanovení platí obdobně pro čekatele.

(1) Zvláštní den povyšovací neb jmenovací se zpětnou účinností může také býti ustanoven, byl-li úředník (čekatel), u kterého nastala překážka ve smyslu § 2, povýšen (jmenován) ještě před účinnosti tohoto zákona.

(1) Ustanovení § 2 až 5 platí obdobně pro jmenování sluhů neb osob na roveň jim postavených podúředníky.

(1) Čekatelům úřednickým a státním zaměstnancům, kteří, byvše v civilní státní službě ustanoveni nebo do ní přijati pro překážky v § 2 uvedené, nemohli nastoupiti službu, může doba, po kterou trvala tato překážka, býti započtena pro postup do vyšších platů, jakož i do služební doby zejména do doby rozhodné podle § 37 služ. pragmatiky pro určení služebního pořadí.

(2) U čekatelů nastává započtení, když byli jmenováni úředníky (soudci).

(1) Státním zaměstnancům skupiny A-C služ. prag., kteří nabyvše ustanovené kvalifikace, nemohli se pro výkon válečné služby vojenské ucházeti o přijetí do praxe u státních civilních úřadův anebo z téhož důvodu nebyli do praxe této přijati, může se včítati, když byli jmenováni úředníky (soudci), vojenská služba v § 14 vytčená pro postup do vyšších požitků, jestliže: 1. se o přijetí ucházeli nejdéle do měsíce po přeložení do neaktivního stavu, nebo bezprostředně přejdou ze služby vojenské do služby civilní a 2. praxi úřední do účinnosti zákona nastoupili nebo do 6ti měsíců po svém přeložení do neaktivního stavu nastoupí.

(2) Nezaviněné zmeškání lhůt v odstavci 1. uvedených může ve zvlášť pozoruhodných případech příslušný ústřední úřad prominouti v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Státním zaměstnancům, kteří majíce nárok na úřednický nebo sluhovský certifikát byli vojenskou službou válečnou zdrženi v ustanovení ve státní službě civilní, může býti započtena válečná služba vojenská v rozsahu v § 14 uvedeném počínajíc dnem, kdy uplyne rok po nabytí nároku na certifikát, nejvýše však ve výměře 4 let pro postup do vyšších platů.

(2) Léta tímto způsobem započtená odpočtou se od celkové vojenské služby při počtu včitatelné doby podle § 2 nař. ze dne 25. ledna 1914, č. 18 ř. z. případně § 3 nařízení ze dne 25. ledna 1914, č. 19 ř. z.

(1) Státním zaměstnancům skupiny A-C služební pragm., kteří výkonem válečné vojenské služby byli déle než rok zdrženi ve svých studiích stanovených pro skupinu, k níž náležejí, mohou, když byli jmenováni úředníky (soudci), zkráceny býti postupové lhůty, čl. III. § 1., čl. VI. a VII. § 9 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. zák. a nař. v každé třídě časového postupu o jeden rok až do úhrnné výměry 4 roků nebo kratší v měsících čítané vojenské služby vytčené v § 14.

(2) Doba získaná válečnou maturitou nebo jinou poskytnutou výhodou budiž od včitatelné vojenské doby odečtena.

(1) Včítání toto nastává jen u těch zaměstnanců, kteří do účinnosti tohoto zákona praxi již nastoupili nebo nastoupí ji, vykonávajíce předepsaná studia bez zaviněného průtahu.

(2) O tom, jak dalece průtah studií a nastoupení jest zaviněn, rozhodne příslušný ústřední úřad případně v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.

(1) Ustanovení tohoto zákona vztahují se obdobně na státní osoby učitelské, podléhající služební pragmatice učitelské ze dne 28. července 17, č. 319 ř. z. a na vysokoškolské asistenty a konstruktéry ustanovené podle § 1 min. nar. ze dne 1. ledna 1897, č. 9. ř. z.

(1) Při započítávání doby z odborné praxe profesorům a učitelům odborných, průmyslových, obchodních a zemědělských škol do postupu může příslušný ministr v mezích tímto zákonem stanovených přihlížeti též k vojenské službě v § 14 vytčené.

(1) Válečnou vojenskou službou rozumí se služba vojenská za války až do 28. října 1918 konaná nebo v zajetí ztrávená, dále služba souvisle s ní před vypuknutím války nastoupená ; po 28. říjnu 1918 pak jen služba konaná v československém vojsku.

(2) Od této skutečné služby odečísti jest v případech článku III. a IV. službu presenční v průběhu jejím vykonanou, u domobranců pak presenční službu nekonavších, dobu, která presenční službě normální odpovídá. Doba takto odečtená připočte se dodatečně potud, pokud zaměstnanec později by konal presenční službu vojenskou do postupu nezapočtenou.

(1) Včítání buď zásadně přiznáno jen v tom rozsahu, aby jím nebyly nabyty služební požitky vyšší než stejně dlouhou skutečnou do časového postupu započitatelnou civilní službou téhož odvětví.

(1) Z výhod tohoto zákona mohou býti vyloučeni zejména ti zaměstnanci, kteří se k vojenské službě býv. státu rakouskouherského dobrovolně přihlásili anebo ji vykonávali v zápolí v takovém vojenském postavení, že z důvodů hospodářských ohledů nezasluhují a konečně ti, kteří byvše přijati nebo ustanoveni setrvávají ve službě vojenské z vlastní vůle a ve lhůtě dekretem neb zákonem (č. 7. služ. pragm.) stanovené službu nenastoupí.

(2) Včítání vojenské služby a zkrácení postupových lhůt podle tohoto zákona je vyloučeno u oněch státních zaměstnanců, kteří až do jeho účinnosti do civilní státní služby byli přijati, pokud již s ohledem na jejich službu válečnou byli do vyšší hodnostní třídy jmenováni, nebo pokud jim při jejich ustanovení z téhož důvodu započtena byla určitá období pro zařadění nebo postup do vyšších požitků (§ 50 odst. 3., § 51 posl. odst. služební pragmatiky ze dne 25 ledna 1914, č. 15 ř. z.).

(3) Doba započitatelná podle zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. zák. a nař. nemůže býti vzata v úvahu pro přiznání výhod podle článku III. a IV. tohoto zákona.

(1) Ustanoveními tohoto zákona nemění se ustanovení o započtení vojenské a válečné služby do výslužby.

(1) Vyšší požitky plynoucí z výhod tohoto zákona se za dobu přede dnem účinnosti tohoto zákona nevyplácejí.

(1) Zásad, na nichž jest vybudován tento zákon, budiž obdobně použito i pro ostatní zaměstnance ve státních úřadech, podnicích a fondech státem spravovaných.

(1) Zákon tento jest účinným pro zaměstnance systému uherského, pokud podrobeni budou ustanovením zákona z 25. ledna 1914, č. 15. ř. z. (služ. pragm.) po případě ustanovením platným pro ostatní státní zaměstnance v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

(l) Výhody podle tohoto zákona přiznávají se jen k žádosti. Nařízení určí, do které doby nutno žádosti pod ztrátou nároku podati.

(2) Jest na žadateli, aby prokázal rozhodné okolnosti.

(1) Tento zákon, jehož provedením pověřují se veškerá ministerstva, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Dlouhé trvání války zasáhlo v poměry mnohých státních zaměstnancův i těch, kteří jimi teprve státi se chtěli, v tak různých směrech, že nebylo dosud možno všechny škody, které jim byly takto způsobeny, napraviti. Dosavadní zákonná a administrativní opatření v tomto ohledu provedená jsou kusá a jest zapotřebí zvláštní obsáhlé úpravy, aby bylo dosazeno náležitého odškodnění, pokud to vůbec jest ještě možno a se zájmy státními a služebními slučitelno. Dosavadní opatření (služ. pragmatika z r. 1914, cís. nař. ze dne 17. srpna 1916, č. 262 ř. z., nař. veškerého ministerstva ze dne 17. srpna 1916, č. 263 ř. z., nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 20. srpna 1916, č. 268 ř. z., učitelská pragmatika ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z., a nařízení ministerstva vyučování ze dne 8. ledna 1918, č. 19 ř. z.) umožňují započítati státním zaměstnancům dobu, po kterou službu následkem války nekonali, pro postup do vyšších platů, u čekatelů též do povyšovací lhůty ve smyslu § 56 služ. pragm., těm pak, kteří nemohli, byvše přijati, nastoupiti služby, určitou část vojenské služby do služební doby.

Nijak však neřeší ustanovení ta ty případy, kdy státní zaměstnanec nemohl býti povýšen, poněvadž nekonal následkem války civilní službu, pokud se týče nemohl vykonati nařízené vyšší odborné zkoušky z téhož důvodu.

Těm pak, kteří nemohli býti přijati do služby, nebo se o přijetí ucházeti, poněvadž museli konati vojenskou službu, dále těm, kteří vojenskou službou válečnou opozdili se ve svých studiích a tím také ve vstupu do státní služby, hospodářská škoda takto způsobená, nehledíme-li k nařízení vlády ze dne 28. února 1918, č. 107 a ze dne 19. května 1919, č. 257 Sb. z. a n., nebyla dosud v žádném směru nahrazena.

Potřeba, aby dosavadní opatření byla náležitou úpravou ve směrech svrchu označených doplněna, jest všeobecně uznávána a došla také v různých projevech a peticích výrazu a to: Kromě resoluce, přijaté v 66. schůzi Národního shromáždění dne 22. července 1919 zákonu o započtení válečných let státním zaměstnancům, jsou to zejména kroky, které učinily v této otázce akademický senát české university Karlovy, dále sbor pro sociální péci o studentstvo vysokoškolské a konečně čekatelé úřednických skupin A-C (sdružení mladé generace úřednických čekatelů skupin A-C státních úředníků).

a) Resoluce Národního shromáždění žádá, by jednotlivé resorty služby státní, státních podnikův a fondů spravovaných státem byly zmocněny, aby pro zaměstnance, jimž zabráněno bylo vojenskou službou ve válce nastoupiti do služby státní ač jinak měli plnou kvalifikaci a učinili zadost podmínkám přijetí do této služby, po návratu z vojska se pak ihned ucházeli o službu státní, individuálně použily zásad uvedených v zákoně o započtení válečných let.

b) Memorandum akademického senátu české university z června 1919 vyslovuje požadavek:

"1. aby veškerá místa obsazována byla prozatím jen tak, aby vojínům zdrženým ve studiích o více než 1 rok, bylo možno při definitivním obsazování se o ně ucházeti,

2. přihlíželo se k válečné službě při určení služebního pořadí,

3. válečná léta započtena byla do platu i postupu a stane-li se tak povšechně aby pro studenty vojíny bylo započtení výhodnějším."

c) Memorandum sboru pro sociální péči o studentstvo vysokoškolské, s nímž projevil akademický senát české university souhlas, zní:

"Studentům vojínům započítává se po dosažení úplné kvalifikace odborné a místa ve státní službě celá doba, ztrávená službou vojenskou, do postupu a pense v témž poměru, jako ostatním státním úředníkům, avšak bez nároku na zpětné požitky.

1. Základem jest rok maturitní zkoušky, složené po absolvování normálního počtu let střední školy.

2. Na vysokoškolská studia počítá se 10 semestrů (u mediků dvanáct) bez ohledu na započítané již válečné semestry do studia. Vše odtud počítá se do státní služby, byla-li nastoupena nejméně za půl roku po ukončení studií.

3. O kolik kdo prodlouží svoje studia nad počet stanovený v bodě 2., o tolik méně započítá se mu do státní služby.

4. Omezení bodu 3. nevztahuje se na ty, kdož před nastoupením vojenské služby měli absolvováno nejméně šest semestrů, a u nichž dokončení studií po návratu z vojny nezbytně vyžaduje delšího času, než kolik je normou. Přidaná doba u nich nesmí však přesahovati dva semestry. O kolik opět tito překročí tuto lhůtu, o tolik méně započítá se jim do státní služby úměrně bodu 3."

d) Požadavek tlumočený zástupci mladé generace úřednických čekatelů skupiny A-C a převzatý do resoluce Národního shromáždění usnesené u příležitosti zákona, jímž se ustanovuje odchylka od § 69. služ. pragm. tisk 2181 zní:

"1. úředníkům a úřednickým čekatelům jakož i zaměstnancům, nezařaděným do hodnostních tříd a učitelům škol obecných i občanských, kteří měli podmíněnou kvalifikaci pro přijetí do přípravné služby státní dotčené kategorie služební nebo pro veřejnou službu školní, a kterým bylo zabráněno vojenskou službou za války žádati o přijetí do státní služby občanské či veřejné školské služby a ji také nastoupiti, budiž doba vojenské služby za války započítána do postupu plně i s tak zv. válečnými léty (to jest připočtením půl roku za každý válečný rok), a do pense dvojnásobně jako mobilisovaným státním úředníkům a zaměstnancům nezařaděným do hodnostních tříd.

2. úředníkům a úřednickým čekatelům, kteří teprve během služby vojenské, nebo po ukončení její nabyli kvalifikace pro přípravnou službu státní dotčené kategorie, budiž až do dne nabytí této kvalifikace započítána vojenská služba jednoduše a ode dne nabyté kvalifikace s válečnými lety, jako úředníkům a čekatelům úřednickým skupiny prvé. Doba, které úředníci a úředničtí čekatelé této skupiny získali započtením semestru u kategorie A, B, válečnou maturitou u kategorie C, nebo jinou výhodou, jež jim byla poskytnuta, budiž dotčeným před za počtením z celkové doby takto zjištěné, odečtena. Do pense budiž této skupině započtena doba vojenské služby za války dvojnásobně bez jakéhokoli omezení.

Započtení toto budiž provedeno při dosažení definitivy."

e) Kromě těchto podnětů z kruhů vysokoškolských nutno zmíniti se ještě o podnětu ministerstva pošt a telegrafů, jakož i akci kancelistů, bývalých certifikatistů.

Ministerstvo pošt a telegrafů navrhlo přípisem ze dne 16. října 1919, č. 41381/II., aby podobně, jako v Něm. Rakousku se stalo zákonem ze dne 26. července 1919 čís. 407 stát. zákoníka, řešena byla otázka odškodnění státních zaměstnanců, kteří následkem války nemohli konati civilní službu, po případě vykonati vyšší odborné zkoušky a tím zdržely se v povýšení.

Kancelisté, býv. certifikatisté domáhají se pak, aby jim, pokud byli ustanoveni po 1. říjnu 1918, započtena byla válečná léta podle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 sb. z. a n. tak, jako ostatním státním zaměstnancům a to tím způsobem, že by služba vojenská byla na roveň postavena službě veřejné ve smyslu § 4. cit. zákona.

Ústřední úřady zabývaly se již v létě 1919 otázkou odškodnění státních úředníků skup. A až C, kteří válečnou vojenskou službou byli zdrženi ve vstupu do státní služby nebo ve studiích a u nichž také následky válečné služby byly nejpronikavější.

Tak zejména ministerstvo vnitra zahájilo šetření o svrchu uvedeném memorandu akademického senátu university Karlovy v Praze a ministerstvo spravedlnosti vypracovalo osnovu zákona o výhodnějším započtení válečné služby státním zaměstnancům, zejména skupiny A až C služ. pragmatiky především se zřetelem k legionářům.

Projednání této záležitosti bylo však odloženo vzhledem k vydanému mezitím zákonu ze dne 24. července 1919, č. 462 sb. z. a n. o přijímání legionářů, jakož i vzhledem k chystané úpravě poměrů všech státních zaměstnanců až do doby provedení obou těchto úprav.

Ministerstvo spravedlnosti přihlížejíc k novému stavu věcí nastalému těmito úpravami, jakož i k svrchu uvedému podnětu ministerstva pošt a telegrafů vypracovalo novou vládní osnovu zákona o výhodnějším započtení válečné vojenské služby státních zaměstnanců skupin A až C služební pragmatiky a rozeslalo ji přípisem ze dne 30. listopadu 1919, č. 24.843 všem ministerstvům.

O osnově této konaly se četné meziministerské porady, na nichž usnesena nová osnova, jejíž detailním vypracováním pověřeni zástupcové ministerstva vnitra, spravedlnosti a školství.

Konečný text stanoven na meziministerské poradě konané dne 2. března 1920.

Nová osnova obsahuje zvláštní ustanovení pro civilní státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civilní služby státní.

Osnova vychází z těchto zásad:

1. Odškodněni buďtež státní zaměstnanci všech kategorií, pokud to zájem státu a služby připouští, nebo také žádá a to za ztráty utrpěné nejen konáním služby vojenské, nýbrž i jinými okolnostmi válkou způsobenými.

2. V důsledku zásady pod bodem 1 . uvedené přiznati lze veškeré výhody zákonem tímto poskytnuté ne obligatorně, nýbrž jen fakultativně.

3. Státním zaměstnancům a čekatelům, kteří pro válku službu civilní nekonali nebo byvše ve státní civilní službě ustanoveni nebo do ni přijati, již z téhož důvodu nenastoupili, nutno samozřejmě přiznati největší výhody. V další řadě pak buďtež přiznány určité výhody, avšak menší, než zaměstnancům svrchu uvedeným, těm, kteří majíce plnou kvalifikaci nemohli se o přijetí do státní služby ucházeti, pokud se týče býti do státní služby přijati. Teprve v poslední řadě přiznána buď výhoda započtení válečné vojenské služby v určitém rozsahu i těm, kteří válečnou vojenskou službou zdrželi se ve studiích a tím také nepřímo ve vstupu do státní služby.

4. Výhody započtení válečných půlletí podle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457, lze přiznati jen zaměstnancům, kteří pro válku službu civilní přerušili nebo byvše v civilní státní službě ustanoveni nebo do ní přijati ji z téhož důvodu nenastoupili.

5. Čekatelům buďtež přiznané výhody poskytnuty teprve při dosažení definitivy.

Pro zásady ty byly směrodatny tyto úvahy:

Je požadavkem sociální spravedlnosti, aby stát svým zaměstnancům bez ohledu na kategorii nahradil škody, které utrpěli nejen válečnou službou vojenskou, ale i jinými okolnostmi válkou způsobenými.

Provedení požadavku toho je ovšem omezeno ohledem na zájem státu a služby a dále musí počítati s tak různými nepředvídatelnými případy, že nelze všeobecnou normou vystihnouti správnou hranici výhod, jichž poskytnutí by spravedlivým způsobem řešilo otázku odškodnění; všeobecná norma přiznávající obligatorně určité výhody, měla by za následek nesrovnalosti, které by snad byly horší než stav nynější, poněvadž nelze v zákoně předvídati všechny nároky, které by z něho byly činěny a také uplatněny a jichž vědomost by bývala zákonodárce přiměla pojmouti do zákona jiná ustanovení než jaká byla pojata.

Případná novelisace zákona by účinků těch již napraviti nemohla.

Lze tudíž uznati za nejvýhodnější a nejspravedlivější formu, již volila osnova, totiž princip fakultativních výhod. Princip ten umožňuje vládě a úřadům použíti zmocnění zákonem daného a odškodniti státní zaměstnance v mezích zákonem vytčených v míře odpovídající požadavkům sociální spravedlnosti.

Odstupňování výhod jest odůvodněno tím, že stát má nesporný zájem na tom a povinnost jako zaměstnavatel, aby především ty zaměstnance, kteří byli aspoň ve státní službě civilní ustanoveni nebo do ní přijati, když jim bylo válkou znemožněno službu nastoupiti nebo konati, odškodnil tou měrou, aby byli pokud možno úplně na roveň postaveni nejen co do časového postupu, ale i co do služebního pořadí státním zaměstnancům, kteří po dobu války civilní službu konali, a aby ovšem též byli účastni výhod započtení válečných let ve smyslu zákona ze dne 23. července 1919, č. 457 sb. z. a n.

Tento rozsah odškodnění nelze však připustiti u druhé skupiny zaměstnanců, totiž těch, kteří ani ve službě ještě ustanoveni ani do ní přijati nebyli, když válkou u nich nastala nemožnost vstoupiti do služby anebo pokračovati ve studiích, protože u osob těch jednak je velmi pravděpodobno, že by za normálních poměrů nebyly do státní služby vůbec vstoupily, jednak i když by byly bývaly vstoupily, není jisto, zda skutečně by se tak bylo bývalo za normálních poměrů stalo.

Jest ovšem stát jak z ohledu sociálního tak i se zřetelem na nedostatek sil se středoškolským a vysokoškolským vzděláním mravně a z důvodů potřeby povinen k této otázce zaujmouti blahovolné stanovisko a odškodniti dotčené zaměstnance aspoň materielně započtením oné doby do časového postupu, o kterou se pravděpodobně ve vstupu do státní služby zdrželi: nelze však z důvodů služebních a ze stanoviska spravedlnosti přiznati těmto zaměstnancům totéž služební pořadí a započtení válečných let jako u skupiny prvé. Dále nutno omeziti u skupiny druhé zásadně výhody na zaměstnance, kteří vojenskou válečnou službou byli zdrženi ve vstupu aneb ve studiích.

Ustanovení, jimiž by se přiznaly výhody státním zaměstnancům, kteří nekonali sice válečnou službu vojenskou, ale majíce vyžadovanou kvalifikaci nebyli nebo nemohli býti přijati do státní služby jen z důvodů válkou způsobených a teprve po převratu byli do státní služby přijati, nebyla do zákona pojata, poněvadž by ustanovení taková měla za následek příval neodůvodněných žádostí. V nečetných případech opravdu zřetelu hodných, zejména, kdy nebyl zaměstnanec přijat z důvodů národnostních neb politických, lze odškodniti jej individuelně cestou administrativní, jako se to stalo u čekatelů soudcovských a v politické správě.

Přiznání služebního pořadí se zpětnou účinností, by bylo na újmu právům již nabytým a odporovalo by zásadě, podle níž podle § 37. služ. pragm. pro určení pořadí v dotčené hodnostní třídě rozhodnou jest služební doba v této hodnostní třídě skutečně ztrávená, při čemž jest směrodatnou myšlenka, že úředník s delší služební dobou má míti pořadí vyšší, poněvadž pro úřad jest silou platnější. Z pořadí nevyplývají sice pro úředníka žádná materielní práva, jest však zvyklostí, že pro povýšení do vyšší hodnostní třídy přicházejí pravidelně v úvahu úředníci pořadem nejstarší, u nichž jest se zřetelem na zkušenosti nabyté skutečnou službou v dotčené hodnostní třídě v prvé řadě dána záruka zvláštní způsobilosti, schopnosti, upotřebitelnosti a důvěryhodnosti pro povýšení (§ 49. služ. pragm.).

Jestliže zásada svrchu uvedená byla v osnově zdánlivě prolomena u zaměstnanců skupiny prvé, sluší namítnouti, že se tu jedná o zaměstnance již ve služebním poměru se nalézající nebo aspoň ve službě ustanovené nebo do ní přijaté, jimž konání služby válkou bylo znemožněno.

Stran započtení válečných let bylo právě úmyslem zákona ze dne 23. července 1919 nahraditi státním zaměstnancům a jiným zaměstnancům ve službách veřejných útrapy, jež bylo jim a jejich rodinám ve válce t. j. v létech 1914-1918 snášeti a měl tudíž zákon ten na mysli přesně ohraničený okruh osob v jistém služebním poměru se již nalézajících, jakož i určité období ; nelze tudíž výhody tohoto zákona rozšířiti i na osoby, které teprve po 1. říjnu 1918 do služebního poměru vstoupily a ani před tím za války ve službě veřejné nebyly. Ostatně by vůbec v mnoha případech bylo pochybno, zda a pokud započtená doba spadá do let 1914-1918 rozhodných pro připočtení válečných půlletí.

Čekatelům přiznávají se výhody tohoto zákona až po dosazení definitivy z toho důvodu, poněvadž pro počáteční přípravnou službu se jim zachovávají příplatky k adjutu ve smyslu nařízení ze dne 28. února 1919, čís. 107. a ze dne 19. května 1919, č. 257 Sb. zák. a nař. .a úprava zákonem ze dne 7. října 1919, cís. 451 Sb. zák. a nař., jejich existenci aspoň v stejné míře jako ostatním státním zaměstnancům zajistila.

C) Vysvětlivky k jednotlivým ustanovením.

Ustanovení článku tohoto přejata byla ze svrchu uvedeného zákona v republice Rakouské vydaného dne 26. července 1919 pod čís. 407. ř. z.

V § 7. osnovy pamatováno bylo též na zaměstnance, kteří po ustanovení nemohli službu nastoupiti z důvodů válkou způsobených.

Ustanovení cit. zák. o státních osobách učitelských recipována nebyla vzhledem k čl. V., jenž zaručuje výhody tohoto zákona všeobecně státním osobám učitelským.

Zde stanoví se §§ 8., 10., 11., výhody pro státní zaměstnance skupin A-C služ. pragm., kteří ve službě ani do služby přijati nebyli, když u nich nastala konáním válečné vojenské služby nemožnost vstoupiti do služby, nebo pokračovati ve studiích.

V § 9. stanoví se možnost započísti určitou část válečné vojenské služby těm státním zaměstnancům, kteří majíce nárok na úřednický nebo sluhovský certifikát byli vojenskou službou válečnou zdrženi v ustanovení v státní službě civilní.

Tímto způsobem řeší se požadavek kancelistů vyšlých z řad oprávněných poddůstojníků, by jim válečná půlletí podle analogie § 4. zákona ze dne 23. července 1919, číslo 457. sb. zák. a nař., byla započtena a na kterýžto požadavek z důvodů svrchu vylíčených nelze přistoupiti.

Výhodou tohoto § 9. budou dotčení zaměstnanci plně odškodněni.

Ustanovení druhého odstavce téhož paragrafu má za účel zameziti, aby se táž doba nezapočítala dvakráte.

Pro státní osoby učitelské bylo třeba stanoviti obdobnou platnost ustanovení tohoto zákona, ježto jejich postupové poměry nekryjí se plně s postupovými poměry ostatních zaměstnanců státních.

Podle § 20. zákona ze dne 24. února 1907, č. 55 ř. z., lze při jmenování profesorů a učitelů na školách odborných, průmyslových a obchodních z prakse technické neb umělecké započítati pro postup v mezích uvedeného ustanovení toliko dobu skutečně v praksi ztrávenou. Jest spravedlivo, aby i v těchto případech mohlo přihlíženo býti ke zdržení válkou a navrhuje se proto potřebné k tomu zákonné zmocnění.

Podobné zmocnění navrhuje se i pro případ započítávání doby z odborné prakse profesorů a učitelů státních škol zemědělských do postupu, při čemž však zamýšlí se přihlížeti k vojenské službě v § 14. vytčené jen potud, pokud služba vojenská konána byla v takovém oboru, který se zemědělstvím souvisí. Omezení započítání prakse ve směru posléze zmíněném jest totiž odůvodněno tím, že k úřadu učitelskému na školách zemědělských vyžaduje se dvouletá prakse v zemědělství, jejíž výměra jest tak nezbytná, že doba ta více zkracována býti nemůže.

V § 15. činí se opatření, aby zaměstnanci, jimž výhody tohoto zákona byly přiznány, nebyli na tom lépe než zaměstnanci, kteří po dobu války konali civilní službu v těmž odvětví.

V § 16. uvádějí se některé důvody vyloučení z výhod zákona, resp. omezení výhod, jichž důvodnost a přiměřenost zajisté sluší uznati. V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova přikázána byla státně-zřízeneckému výboru ku projednání do pěti dnů.