Domněnka vlastníka pozemku, že jest pánem
všeho toho co pod povrchem skryto a nad povrchem pozemku
do výšek nezměrných se nachází,
jest značně nesprávnou, neboť různými
zákony tato stěžejní zásada práva
vlastnického podstatně jest omezena.
Tak obecný zákon horní bývalého
Rakouska vyhrazoval řadu nerostů státu resp.
panovníku, který jich vyhledávání
a dobývání za určitých podmínek
přenechával jednotlivcům nebo společnostem
k účeli tomu se tvořícím.
Obecný horní zákon z roku 1854 vycházel
z toho předpokladu, že volné hornické
podnikání lépe prospívati může
a bude pod vlivem a snahou jednotlivce, nežli za vedení
státu. Důvody k tomuto názoru podávaly
mnohé doly státní, jichž výnosnost
byla velmi neuspokojivá, kdežto současné
podniky v provozu soukromníků prospívaly
znamenitě.
Zvláště dolování na uhlí
a petrolej rozvíjely se měrou netušenou a hospodářství
státní i obecné čím dále
tím více stávalo se odvislým od mocných
spolků hornických a jich vedoucích jednotlivců.
Stát, který součásť národního
majetku pod titulem svobodného horního podnikání
přenechal jednotlivcům buď úplně
zdarma, nebo za náhradu nepatrnou, musil záhy za
ceny přemrštěné ať uhlí,
ať nerosty jiné, pro svoji potřebu kupovati
zpět.
Vedle toho však zásada volného podnikání
hornického měla za následek ještě
jiné nepěkné zjevy a to ty: že mnozí
využívali zákona tohoto k účelům
čistě spekulačním.
Horní oprávnění stávalo se
objektem obchodním a území osazují
se ne za účelem přímého dolování,
ale za účelem jen zištným. Mocné
horní skupiny na základě propůjček
hledí zabezpečiti sobě výhradní
práva důlní v celých souvislých
oblastech a znemožňují naprosto jakékoliv
podnikání horní každému druhému
ve svém sousedstvu.
Nepřístojnosti ty nutí stát, jenž
má býti strážcem veřejného
blaha, aby činil opatření proti stavu tomu.
V Uhrách již roku 1911 vydán jest zákon
vyhražující státu vyhledávání
a těžení na živici. V bývalém
Rakousku pomýšleno sice na to, aby byly státu
zabezpečeny nejen živice, ale i uhlí, však
z důvodů politických k tomu se nedospělo,
naopak v roce 1884 vyhrazena byla ložiska živic v Haliči
a Bukovině vlastníkům půdy. Tím
zabráněno dalším pokusům sestátňovacím
v živici vůbec, v uhlí znemožněno
pak téměř zcela rychlým vývojem
dolování samotného. Dnes vybavení
uhlí z rukou soukromých vyžadovalo by kapitálu
obrovského a nutno dobře uvážiti v jaké
formě dolování uvedeno by býti mělo.
Jest zřejmo, že stát jest tělesem nevhodným
pro podnikání průmyslové.
Jinak než v uhlí vyvinuly se ve státě
našem poměry v živici; zde, dík zákonu
uherskému z roku 1911 17. led. VI. a nepatrným posud
pokusům kutacím v zemích koruny české,
není obtíží pro vyhrazení značných
živic státu, bude-li jednáno rychle a bez váhání.
V odborných kruzích čím dále
tím více uplatňuje se přesvědčení,
že v oblasti Karpat jsou vydatná ložiska živic.
Není vážných důvodů proti
domněnce, že na straně jihozápadní
a jižní jsou obdobná ložiska těchto
vzácných nerostů, tak jako tomu jest na straně
druhé.
Domněnka ta sesílena jest zvláště
učiněnými pokusy volnými v době
poslední jak v Rusi Podkarpatské, tak v jižní
Moravě. U samotného Hodonína zachyceny sledy
mazlavých olejů, jaké po řadu let
těženy jsou v státních dolech u Gbel.
Odborníci nevylučují možnost stihnouti
ve větších hloubkách i zde petrolej.
Nález většího uložení nafty
měl by pro celé hospodářství
naší republiky nesporně význam veliký
a jest povinností státu zabezpečiti sobě
prospěchy z toho plynoucí dříve, než
soukromá spekulace nadějných polí
se zmocní a vliv státu znemožní.
V oblastech, jež náležely ku býv. státu
uherskému, platí posud zákon o těžení
živic z roku 1911 z ledna 17-VI., kterým právo
kutací a těžení živic v přírodě
se vyskytujících, vyhražuje se státu,
neboť po převratu z 28. října 1918 prohlášeny
jsou stávající zákony za platny až
do jich výslovného zrušení. Běží
tudíž o to, aby byl zákon ten přizpůsoben
pro celou republiku a požadavku toho má býti
dosaženo předloženou osnovou.
Pokud se týče jednotlivých ustanovení
zákona, jsou dostatečná vysvětlení
obsažena v návrhu vládním ze dne 26.
ledna 1920, tisk č. 2270.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Právo kutati na živice v přírodě
a je těžiti, zejména na ropu, zemní
nebo skalní olej, zemní dehet, oxokerit, asfalt
a jiné nerosty upotřebitelné pro jich živičný
obsah, vyhražuje se státu.
(2) Na živičné uhlí zákon tento
se nevztahuje.
(1) Stát smí kutati na živice jen na základě
povolení kutacího a těžiti je jen na
základě propůjčky podle horního
zákona.
(1) Ministr veřejných prací může
právo kutati na živice v určitém okresu
a právo, těžiti je v propůjčeném
poli, přenechati jiným za plat na určitý
čas a tak, aby byly náležitě zabezpečeny
zájmy domácího průmyslu i spotřebitelů.
(2) Každou takovou smlouvu jest předložiti ministerské
radě ke schválení. Smlouva je schválena,
nebyla-li do 8 dnů zamítnuta.
(1) Také každé odvozené právo
těžební jest předmětem zápisu
do horní knihy. Bez přivolení ministra veřejných
prací nemůže býti toto právo
ani zcizeno ani zastaveno.
(2) Nabyvatel jest povinen oznámiti báňskému
revírnímu úřadu do 15 dnů,
že mu bylo těžební právo přenecháno
nebo zcizeno, a současně předložiti
nabývací listinu.
(3) Kde se mluví v tomto zákoně o báňském
revírním úřadu nebo o báňském
hejtmanství, rozumí se na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi v prvém případě báňský
komisariát, a kde není zvláštního
komisariátu, báňský kapitanát;
v případě druhém pak báňský
kapitanát.
(1) Kdo při kutání (hlubinném vrtání)
nebo při díle v propůjčeném
poli nebo při jiné zemní práci najde
živice, vyhražené státu, jest povinen
zastaviti další pronikání až do
opatření báňského hejtmanství.
(2) O výskytu učiní nálezce oznámení
báňskému hejtmanství, jež podá
bez odkladu zprávu ústřední správě
státních báňských podnikův
a zároveň rozhodne, zda-li a za jakých podmínek
smí nálezce v započatých pracích
pokračovati.
(3) Současně stanoví báňské
hejtmanství ústřední správě
státních bánských podniků přiměřenou
dobu, do které jest jí podati žádost
za propůjčku. Uplyne-li tato doba bezvýsledně,
odpadají omezení, báňským hejtmanstvím
podle odstavce 2. snad nařízená.
(4) Nabude-li stát na základě zmíněného
výskytu dolových měr, jest povinen nálezci
nahraditi náklad, učiněný na vykonané
práce.
(5) Nezažádá-li stát za propůjčení
dolových měr anebo nebudou-li propůjčeny,
nahradí stát nálezci škody, spojené
se zastavením prací. V tomto případě
může bánské hejtmanství nálezce
zmocniti, aby těžil nalezené živice, nálezce
musí je však, pokud jich nespotřebuje pro sebe,
nabídnouti státu za náhradu výrobního
nákladu. Ostatně platí obdobně ustanovení
§ 124 obecného horního zákona.
(6) Nestane-li se dohoda, určí výši
náhrady v případech, jmenovaných v
odstavcích 4. a 5. báňské hejtmanství.
(1) Jestliže byla kutací práva udělena
nebo dolová pole propůjčena třetím
osobám po tom, co se stal tento zákon účinným,
nezahrnují ona oprávnění i právo
hledati a těžiti živice. Pole, propůjčená
státu na základě nálezu živic,
mohou tudíž částečně nebo
zcela krýti tato právě zmíněná
pole dolová, v těchto smí však stát
těžiti a zužitkovati jen živice.
(2) Setká-li se stát, oprávněný
těžiti živice, nebo ten, na koho toto právo
bylo přeneseno (§ 3 a 4), s vlastnictvím jiných
vyhražených nerostů v témže poli,
učiní báňské hejtmanství
potřebná opatření, aby se oba účastníci
navzájem nerušili. Báňské hejtmanství
může zejména jednoho z účastníků
pověřiti těžbou nerostů, příslušejících
druhému, po případě provoz jednoho
nebo druhého závodu omeziti nebo zastaviti. Báňské
hejtmanství rozhodne tu podle národohospodářského
významu obou závodů a rozhodne podle potřeby
též o povinnosti nahraditi škodu.
(3) Byl-li jeden z obou účastníků
pověřen těžbou nerostů, příslušejících
druhému, jest povinen tyto nerosty mu vydati za náhradu
výrobního nákladu.
(4) Zanikne-li časem cizí výhradní
kutiště, nebo propůjčené pole,
stane se horní oprávnění, původně
omezené jen na živice, úplným ve smyslu
§ 22 a 123 obecného horního zákona.
(5) Najde-li stát, nebo ten, na koho právo kutací
bylo přeneseno (§ 3) při kutacích pracích
v cizím poli jiné vyhražené nerosty,
jest povinen tyto nabídnouti za náhradu výrobního
nákladu majiteli výhradného kutiště
(§ 20 obec. hor. zák.) nebo propůjčeného
pole. Ostatně platí obdobně ustanovení
§ 124 ob. hor. zák.
(1) V měrách dolových, propůjčených
před účinností tohoto zákona,
jest vlastník dolu oprávněn těžiti
i živice, musí však tyto, pokud jich nespotřebuje
pro sebe, nabídnouti státu za cenu, kterou, nestane-li
se dohoda, určí báňské hejtmanství.
(1) U tekutých živic jest dovolena propůjčka
i na nález, docílený vrtbou.
(2) Pro výměru dolového pole, kterou lze
na nález živic propůjčiti, platí
obdobně ustanovení, vztahující se
na kamenné a hnědé uhlí (§ 47
obec. hor. zák.).
(l) Přenechá-li se právo kutati na živice
a je těžiti, jinému (§ 3 a 4), odpovídá
za zachovávání horních zákonů
jedině ten, komu ona práva byla přenechána.
(1) Odejme-li se někomu dolové pole, ve kterém
je prokázáno uložení živic, anebo
zřekne-li se takového pole dosavadní vlastník,
a dojde-li tudíž k dražbě podle §
263 a 264 obecného horního zákona, příslušejí
státu i vůči novému nabyvateli práva,
vytčená v § 6 a 7 tohoto zákona.
(2) Nepřihlásí-li se však žádný
kupec, anebo nebylo-li o dražbu zažádáno,
a zanikne-li tedy horní oprávnění
zcela, jest dosavadní majitel povinen, příslušenství
dolu, zmíněné v § 24 obecného
horního zákona, nabídnouti státu.
Stát jest oprávněn, do dvou měsícův
ode dne knihovního výmazu převzíti
příslušenství za soudně stanovenou
odhadní cenu.
(1) Je-li uložení živic na některém
místě otevřeno, učiní báňský
revírní úřad k návrhu státu
neb osob oprávněných podle § 3 a 4 a
s náležitým zřetelem na národohospodářský
význam dotčených zájmův opatření
potřebná k ochraně ložiska.
(1) Kutání na živice, zejména hlubinné
vrtání, jakož i doprava hmot, získaných
při tom, musí se prováděti podle provozního
plánu, schváleného báňským
revírním úřadem.
(2) Při zkoumání plánu jest přihlížeti
hlavně k tomu, aby kutné dílo a celé
zařízení provozu bylo účelné
a zužitkování živic co možná
úplné.
(1) O umístění potrubí pro tekuté
živice, elektrického vedení a jiných
podobných zařízení platí ustanovení
§ 99 odst. 2. a 3. obecného zákona horního.
(1) Ustanovení trestních zákonův o
poškození telegrafů, nebo jejich příslušenství,
platí také, když byla poškozena zařízení
k těžení živic.
(1) Báňské hejtmanství trestá
pokutou od 100 do 1000 K a podle okolností dočasným
anebo trvalým odnětím práva těžiti
živice:
1. nabyvatele, opomene-li splniti povinnost uloženou jemu
v § 4 odst. 2.;
2. toho, kdo opomene do 8 dnův učinit oznámení
o nálezu živic, nařízené v §
5, anebo pokračuje v práci bez úředního
povolení;
3. podnikatelé, kteří, vyjímajíc
případy naléhavé nutnosti bez úředního
povolení se uchýlí od schváleného
plánu provozního (§ 12);
4. podnikatelé, v jejichž závodě živice
při otvírce, těžení nebo vedení,
přijdou na zmar hrubou nedbalostí.
(2) V případech, uvedených pod č.
2. a 4. uloží báňské hejtmanství
vedle toho povinnost nahraditi škodu.
(1) Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí ustanovení
tohoto zákona též o výhradních
kutištích, ohlášených dříve,
než tento zákon stal se účinným.
Ministr veřejných prací se zmocňuje,
by v případě potřeby s ohledem na
mimořádné poměry, válkou zaviněné,
povolil majitelům těchto kutišť na jejich
žádost výhodu propůjčky, v §
17. tohoto zákona stanovenou, pokud jim v době,
kdy tento zákon se stane účinným,
příslušela a to nejdéle do tří
let od této doby.
(1) O výhradných kutištích ohlášených
v ostatním území státním před
zmíněnou dobou, platí tento zákon
s touto obměnou : ustanovení § 5. až na
povinnost, oznámiti každý nález živic
báňskému hejtmanství zde neplatí
a propůjčka živic osobám třetím
jest dovolena, avšak jen na nález, docílený
v takových kutištích do tří let
od té doby, co tento zákon stane se účinným;
stát jest však oprávněn žádat,
aby propůjčka byla za náhradu přiznána
jemu. Tento nárok musí stát uplatniti při
místním šetření v řízení
propůjčovacím, k němuž musí
být ústřední správa státních
báňských podniků pozvána. Pakli
nebyla pozvána a nesúčastnila se, je řízení
zmatečné.
(2) O výši náhrady rozhoduje báňské
hejtmanství.
(3) Ostatně platí o dolových měrách,
propůjčených třetím osobám
podle tohoto paragrafu, ustanovení § 7 tohoto zákona.
(1) Ustanovení § 5 nevztahují se na výskyty
živic v polích dolových, propůjčených
před působností tohoto zákona.
(2) Najdou-li se živice v takovém poli, je nálezce
povinen, ihned oznámiti to báňskému
hejtmanství, jež podá bez odkladu zprávu
ústřední správě státních
báňských podniků. Ostatně platí
ustanovení § 7. tohoto zákona.
(1) Pokud podle tohoto zákona báňskému
hejtmanství přísluší stanoviti
náhradu nebo výkupné, není do takového
rozhodnutí dovolena stížnost; účastníci
mohou však, nespokojí-li se vyměřenou
náhradou, do čtyř neděl po doručení
rozhodnutí žádat u okresního soudu,
v jehož obvodu je pozemek s dotčeným dílem,
aby určil náhradu usnesením, vyšetře
rozhodné skutečnosti v nesporném řízení.
(1) Pokud tento zákon neobsahuje jiných ustanovení,
platí obecný zákon horní.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a provede jej ministr veřejných
prací v dohodě se zúčastněnými
ministry. Současně se zrušuje uherský
zákonný článek VI. ze dne 17. ledna
1911 o živicích a zemních plynech.