Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor státně-zřízenecký jednal o návrhu dne 10. a 11. března, výbor kulturní dne 11. března. Oba výbory navrhují, aby vládní osnova byla schválena se změnami, na kterých se výbory usnesly.

Za výbor rozpočtový, který se připojuje k výboru státně-zřízeneckému a kulturnímu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Konservatoř hudby v Praze, která jest podle zákona ze dne 4. prosince 1919, č. 648 Sb. z. a n., ústavem státním s českou řečí vyučovací, je odbornou školou skládající se ze školy mistrovské a školy střední.

Na ústavě působí tyto kategorie učitelů bez rozdílu pohlaví:

a) profesoři mistrovské školy;

b) profesoři a skuteční učitelé střední školy, jakožto učitelé definitivní;

c) suplující učitelé střední školy;

d) smluvní učitelé škol mistrovské nebo střední;

e) učitelé vedlejší a lektoři.

Učitelé a učitelky pod a) uvedené tvoří profesorský sbor mistrovské školy, skupina učitelův a učitelek uvedená pod b) učitelský sbor školy střední. Učitelé smluvní jsou jen tehdy členy příslušného sboru, mají-li ad personam titul profesora.

Učitelům smluvním ustanoveným na mistrovské škole nebo pro hlavní předměty na škole střední může ministr školství a národní osvěty uděliti ad personam titul profesorský.

a) Profesoři mistrovské školy jsou jmenováni v VI. hodnostní třídě. O platech jejich platí obdobně ustanovení §§ 1-5, 9 a 11 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n. Profesoři tito jsou povinni vyučovati týdně 8 hodin. Služební poměr upraví ministerstvo školství a národní osvěty podle služební pragmatiky z 28. července 1917, č. 319 ř. z.

b) O právním postavení definitivních učitelů střední školy konservatoře platí ustanovení služební pragmatiky z 28. července 1917, čís. 319 ř. z., pokud se týkají profesorů průmyslových a odborných škol. Co do platu dělí se na dvě kategorie.

Do první kategorie počínající platem IX. hodnostní třídy náležejí učitelé hlavních předmětů, kteří vyučují ve všech ročnících hlavním předmětům a mají titul profesorský.

Do druhé kategorie počínající platem X. hodnostní třídy náležejí skuteční učitelé, t. j. ti, kteří vyučují hlavním předmětům pouze v nižších ročnících a ti, kteří vyučují předmětům přiřaděným.

Učitelé obou těchto kategorií jsou povinni týdně vyučovati ve stejném počtu hodin, jaký je předepsán pro jiné odborné školy. Plat a postup těchto kategorií řídí se podle ustanovení zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., jímž upravují se poměry státních zaměstnanců do skupin A. a B. zařaděných. Vřadění do té neb oné z těchto dvou skupin řídí se podle pedagogické a umělecké zdatnosti těchto učitelských sil.

c) Suplující učitelé jsou čekateli na systemisovaná místa a řadí se do dvou kategorií za obdobných podmínek, jaké platí pro obě kategorie učitelů v odst. b) uvedených. Požívají adjuta v první kategorii podle X. hodnostní třídy, v druhé kategorii podle XI. hodnostní třídy s příslušným postupem do vyšších platebních stupňů těchto tříd. V prvém roku nemají nároku na místní přídavek.

Suplující učitelé první kategorie vyučují hlavním předmětům ve všech ročnících, suplující učitelé druhé kategorie hlavním předmětům v nižších ročnících a přiřaděným předmětům. Suplující učitelé obou kategorií jsou povinni týdně ve stejném počtu hodin vyučovati jako učitelé uvedení v odst. b).

d) Učitelům smluvním, učitelům vedlejším, ustanoveným pro přiřaděné předměty vyučovací a lektorům vyučujícím nepovinným předmětům, upravují se platy a požitky smlouvou.

Definitivní a suplující učitelé střední školy mají nárok na odměnu 300 K, pokud se týče 240 K ročně podle příslušných ustanovení pro školy střední za každou vyučovací hodinu týdenní, převyšující maximum jejich povinného úkolu učebného.

Administrativní úředníci konservatoře jsou úředníci konceptní, účetní a kancelářští a mají stejné požitky a stejný postup jako státní úředníci v té skupině úředníků, do níž náležejí podle § 52 zákona z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.

Pro platy, požitky, postup a právní postavení podúředníků a sluhů na konservatoři platí stejné předpisy jako pro jiné státní podúředníky a sluhy.

V čele konservatoře stojí rektor, jenž se volí z profesorů mistrovské školy; způsob jeho volby a období jeho činnosti upraví se organisačním statutem.

Pro postup profesorů mistrovské školy rozhodující jest služební doba uplynuvší od jmenování profesorem mistrovské školy podle obdoby zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol. Profesorům těmto nezapočítají se léta na konservatoři před její sestátněním ztrávená do postupu.

Výjimku může ministr školství a národní osvěty učiniti za souhlasu ministra financí na návrh profesorského sboru mistrovské školy tím způsobem, že profesoru povolanému na mistrovskou školu konservatoře bude doba uměleckého působení mimo školu tuto ztrávená zcela nebo z části započítána do jeho výslužby, podle okolností i do let potřebných k dosažení vyššího platového stupně.

Profesorům a učitelům střední školy konservatoře započtou se dvě třetiny služebních let na konservatoři pražské před jejím sestátněním ztrávených do postupu a zařaďují se při převzetí do státní služby do požitků příslušné hodnostní třídy a platového stupně podle obdoby předpisů o přeřadění profesorů a učitelů státních škol středních a průmyslových.

Pensijní nároky všech profesorů, učitelů, úředníků, podúředníků a sluhů a jejich vdov a dětí upravují se předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích platnými pro všechny státní zaměstnance příslušné kategorie a započítají se jim do výslužby všechna léta, která již ztrávili ve službách pražské konservatoře, pokud ji vydržovala "Jednota pro povznesení hudby v Čechách" a po jejím rozchodu spravovala komise pro sestátnění konservatoře až do jejího sestátnění.

Zaměstnancům působivším na konservatoři v době před jejím sestátněním, jímž přísluší pense podle pensijního řádu platného za doby, kdy konservatoř spravována byla "Jednotou pro povznesení hudby v Čechách", bude stát pensi na dále vypláceti a upraví ji ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí.

Stát přejímá do svého vlastnictví pensijní fond, nadace a všechen inventář konservatoře, které mu Jednota vydala. Nadace a inventář buďtež upotřebeny pro účely konservatoře.

Provésti zákon tento ukládá se ministru školství a národní osvěty ve srozumění s ministrem financí.

Ministr školství a národní osvěty se zmocňuje vydati organisační statut ústavu, v němž zejména vytčen bude účel státní konservatoře a stanoveny budou práva a povinnosti profesorů a ostatních zaměstnanců jejich.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920.