Zákon ze dne 11. června 1919 o zabírání
budov neb jejich částí pro účely
veřejné sledoval účel, aby co nejrychleji
odstraněn byl hrozivý nedostatek úředních
místností, jenž především
pociťován byl zvláště důtklivě
u ústředních úřadů našich
v Praze a v Brně.
Při projednávání a vydání
zákona o zabírání budov pro účely
veřejné, jehož platnost výslovně
obmezena byla toliko na tu dobu, než opatřeny budou
vhodné místnosti pro veřejné účely,
nebylo předpokládáno, že také
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nutno bude užíti
ustanovení zákona tohoto, jenž proto nepřihlížel
k odlišným právním poměrům
a k odlišné organisaci správních úřadů
na Slovensku i v Podkarpatské Rusi.
Když však také na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi nastal rovněž citelný nedostatek místností
a bytů-pro úřední účely
vhodných a potřebných, a z důvodu
toho nutnost vyžadovala, aby zákon prakticky proveden
byl též na Slovensku i v Podkarpatské Rusi
a to co nejrychleji, předložila vláda k účelu
tomuto nutný doplňující návrh
zákona (tisk č. 2239).
Právní výbor ve schůzi dne 10. března
1920 konané uznav v souhlase s důvody, přednesenými
vládou při podání předlohy,
bezodkladnou nutnost i účelnost doplňujících
ustanovení zákonných, usnesl se jednomyslně,
navrhnouti Národnímu shromáždění,
aby schválilo přiložený zákon.
Sociálně-politický výbor v sezení
dne 17. března usnesl se doporučiti Národnímu
shromáždění na schválení
zákona (tisk č. 2239) tak, jak bylo přijato
výborem právním a doporučiti tuto
resoluci:
Vláda se vyzývá, aby podala návrh
zákona, jímž by jí bylo dáno
právo ku zabírání budov pro nemocenskou
a úrazovou péči.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ku provádění řízení
a k rozhodování ve věcech zabírání
budov neb jejich částí pro účely
veřejné, které podle zákona ze dne
11. června 1919. č. 332 Sb. z. a n., náležejí
zemským politickým správám, příslušny
jsou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi županské
úřady.
Soudní řízení podle § 4 zmíněného
zákona provádí se pro obvod Slovenska a Podkarpatské
Rusi podle ustanovení uherského zákonného
článku XLI. z roku 1881.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Účinnost tohoto zákona končí
spolu se zánikem účinnosti zákona
ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n.
Ministru veřejných prací se ukládá,
aby zákon tento provedl.