Člen Národního shromáždění
Václav Johanis a soudruzi podali návrh na částečnou
sanaci finančních poměrů všeobecných
nemocnic v Čechách v tom směru, aby pro všeobecné
nemocnice byly získány zvláštní
příjmy. Dosud tvoří hlavní
příjem fondů všeobecných veřejných
nemocnic příjem z náhrad ošetřovacích
výloh, jež se vybírají podle stanovené
ošetřovací sazby (ministerské nařízení
z 10. dubna 1857 č. 10.946, resp. na Slovensku a v Karpatské
Rusi norm. min. výn. č. 35.000/02 a 140.000/07).
Stupňující se drahota všech životních
potřeb a zvýšení služebních
požitků lékařů, úředníků
a personálu nemocnic způsobily, že sazby nemocniční
přes to, že se oproti dobám předválečným
často až zčtvernásobily, nestačí
ke krytí všech režijních potřeb,
tak že jednak nemocnice tonou ve dluzích a zápasí
s nepřekonatelnými překážkami
při opatřování potřeb, jednak
pak korporace jež mají nemocnice ve správě,
jsou nuceny poskytovati nemocnicím ustavičně
zálohy nezúročitelné, takže samy
se zadlužují na úkor plnění jiných
zákonem jim uložených povinností.
Vycházeje z těchto úvah, hledí zmíněný
návrh zjednati pro fondy nemocniční nové
zdroje příjmů po způsobu sanace fondu
pražské všeobecné nemocnice, jež
byla provedena císařským nařízením
z 1. března 1917 č. 149 ř. z. a ministerským
nařízením z 13. března 1918 č.
124 ř. z. Tímto císařským nařízením,
a ministerským nařízením vydaným
za účelem jeho provedení, byla zavedena zvláštní
zdravotní přirážka k některým
daním přímým a to v Praze, v Karlíně
a na Smíchově 8procentní, v některých
pak sousedních okresích (Vinohrady, Žižkov,
Beroun Brandýs n. L., Kralupy n. Vlt.) 6procentní.
Výnos této přirážky jest určen
pro pražský fond nemocniční a počítá
se s výnosem asi do výše 1,000.000 K ročně.
Návrh směřuje k tomu, aby přirážka
rozšířila se také na ostatní
obce v Čechách, a aby její výnos rozdělen
byl na jednotlivé všeobecné nemocnice podle
počtu ošetřovacích dnů.
Návrh přikázán byl ku podání
zprávy výboru sociálně-politickému
a rozpočtovému.
Sociálně-politický výbor jednal o
návrhu ve schůzích dne 19. a 24. února,
při čemž po obšírné debatě
byl v souhlasu se zástupci ministerstva veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy a
ministerstva financí návrh rozšířen
v tom smyslu, aby zákon vztahoval se na celou republiku
vzhledem k tomu, že podobné tísnivé
poměry, jako jsou v českých všeobecných
nemocnicích, jsou také na Moravě, ve Slezsku,
Slovensku, resp. Karpatské Rusi.
Na Slovensku a v Karpatské Rusi, bude ovšem nutno
vzíti zřetel na zál. čl. XXI. z r.
1898, jímž byl zřízen zemský
léčebný fond, dotovaný z přirážek
k určitým daním přímým.
Takto doplněný návrh byl pak výborem
sociálně-politickým jednomyslně přijat
s dodatkem, s nímž souhlasil též zástupce
min. veř. zdrav. a těl. výchovy, aby totiž
rozdělení dotace dálo se ministerstvy po
slyšení příslušných zemských
správních výborů.
Navrhuje se totiž schválení návrhu v
tomto znění:
Vládě se ukládá, by podle vzoru sanace
pražské všeobecné nemocnice (cís.
nař. z 1. března 1917, č. 14. ř. z.
a nař. ministerstva vnitra a financí z 30. března
1918, č. 124 ř. z.) předložila co nejdříve
osnovu zákona, jímž se zavádí
pro celé území Československé
republiky zdravotní přirážka
k určitým přímým daním
v přiměřené výši.
Výnos této dávky tvořiti má
zvláštní dotaci, spravovanou ministerstvem
zdravotnictví a těl. výchovy spolu s ministerstvem
financí, jež rozdělena bude po slyšení
příslušných zemských správních
výborů mezi všechny veřejné nemocnice
Československé republiky podle počtu ošetřovacích
dnů.
V osnově zákona budiž vytčena povinnost
státního fondu na vrub této dotace poskytovati
zálohy jednotlivým všeobecným nemocnicím
podle poměru, jaké části na ně
připadají.
Rozpočtový výbor jednal o návrhu ve
schůzi 17. března a usnesl se připojiti k
návrhu sociálně-politického výboru.