Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V roce minulém vypukla v okresu blatenském a v sousedních okresích hřebčí nákaza. Ač zemská politická správa, příslušné okresní politické správy i státní hřebeční správa za spolupůsobení chovatelských organisací potřebná opatření k utlumení této nákazy učinily, nepodařilo se zabrániti zavlečení jejímu do širšího obvodu.

O rozsahu a rázu nákazy jakož i škodách na národním majetku způsobených podává obraz zpráva, předložená inspektory pro chov koní rady zemědělské o komisionelním ohledání postiženého obvodu, při kteréž komisi zúčastnili se také veterinářští zástupcové zemské politické správy, státních hřebčincův a okresní politické správy. Ze zprávy této vyjímáme následující:

Dne 7. února 1920 navštívila tato komise stáje hřebčí nákazou zamořené v obcích Hajanech a Kocelovicích v okresu blatenském, v nichž nákaza tato jest nejpočetněji a nejvíce vyvinuta a zjistila jednak z autopsie, jednak na základě úředních sdělení tento stav:

I. nemocných klisen jest té doby 19 a 2 zhynuly;

II. z nemoci podezřelých jest 6;

III. z infekce podezřelých jest celkem 329 a mimo to jest ještě v okresu

IV. kol 700 klisen nepodezřelých.

Toto roztřídění jest výsledkem přesných a přísných prohlídek, které byly v každé obci státními zvěrolékaři provedeny.

Toto roztřídění, které nutno považovati za nezbytný základ každého účelného postupu proti nákaze, jest v tomto svém významu valně seslabeno tím, že byly po přehlídkách těchto zjištěny případy lehkého onemocnění nákazou touto, které zdánlivě se pozdravily, při prohlídkách byly zatajeny a teprve buď nově se dostavivšími chorobnými změnami, nebo v průběhu jiných vyšetřování byly vypátrány.

Všechny klisny v případech těchto nutno považovati za nositelky nákazy a to tím nebezpečnější, že byly zdánlivě zdravé a tudíž nenápadné. Podle toho hořejší roztřídění a všecka opatření na základě jeho učiněná mají a mohou míti platnost jen potud, pokud by nebyly objeveny nové případy, které by situaci dnešní pozměňovaly.

Komise navrhla

1. aby klisny nemocné (I.) počtem 17 byly ve smyslu § 37. zákona o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích pro vždy z chovu vyloučeny a jako takové byly opalem označeny;

2. aby klisny z onemocnění podezřelé (II.) počtem 6 a

3. aby spolu s nimi klisny z nakažení podezřelé (III.) počtem 329 byly přechodně z chovu vyloučeny a před definitivním rozhodnutím vyčkáno bylo uplynutí zákonné lhůty kontumační 12 měsíců.

Všechny klisny výše zařaděné (II-III.) zůstávají tedy v kontumaci, která se všeobecně sice počítá od května 1920, ale kterou třeba individualisovati pro každou klisnu zvlášť, podle dne styku se hřebcem a u klisen zatajených ode dne vyšetření, poněvadž doba infekce nebyla, nebo nemohla býti zjištěna.

U klisen zjištěných uplyne tedy kontumace dříve u zatajených později.

4. Klisny podle dosavadních výsledků nepodezřelé lze připouštěti, ovšem toliko za přísných kautel komisí blíže navržených.

Odborní zástupcové zemědělské rady v této komisi vyslovili při tom názor, že by v některých bodech v zájmu chovatelů doporučoval se postup radikálnější, než jej žádá zákon sám.

Zejména neshledávají pouhé označení vyléčených klisen (1.) za účelem zamezení dalšího jejich plemenění opatřením dosti bezpečným. Považuje-li zákon sám klisny tyto pro celý jejich další život za nebezpečné nositelky nákazy a vylučuje-li je z toho důvodu z dalšího chovu, pak zdá se to býti přímo zahrávání s ohněm, když bezpečnost celého chovu před tímto živoucím a stále hrozícím nebezpečím nezaručuje se nijak pevněji, než vypálením značky na krku klisny, kterážto značka může býti ve vzdálenějším okresu od místa nákazy, kde ostražitost není tak bdělá, buď náhodou, nebo snad dokonce za úplatu i vědomě přehlédnuta, nehledě ani k různým a celkem dosti snadným manipulacím, jimiž může býti změněna, setřena atd.

Proto doporučili tito zástupcové, aby nemocné klisny, z nichž podle zkušeností v minulosti nabytých většina zasvěcena je tak jako tak smrti, byly státem vykoupeny a

1. v markantnějších případech darovány vysoké škole zvěrolékařské jako objekt studijní a demonstrační,

2. ve zbytku byly zabity a zužitkovány na maso.

Poněvadž by tedy většina klisen těchto byla prodána na maso, zaplatil by stát pouze diferenci ceny a náklad celý nebyl by nikterak značný. Za tento poměrně nepatrný peníz zbavil by se stát jedním rázem všech nositelek nákazy a jedině takto by zabezpečil, že by chovu našemu do budoucna nehrozilo dále žádné nebezpečí z této nákazy hrozící.

Státní správa by tím nenastupovala také žádnou cestu novou, nýbrž aplikovala by pouze analogií při jiných nákazách zákonně nařízenou a skvěle osvědčenou.

Stejně by se doporučovalo naložiti s klisnami z onemocnění podezřelými (II.).

Než ani pouhé kontumacování klisen z nakažení podezřelých (III.) a vyloučení jich po dobu 12 měsíců z chovu neskýtá dostatečné plnocenné záruky. Třeba si znovu připomenouti úředně zjištěné případy zatajeného lehčího onemocnění a zdánlivého uzdravení a pravděpodobnou možnost, že nebyly ještě zjištěny všecky takovéto případy.

Tato možnost, ba pravděpodobnost stává se tím uvěřitelnější, snažíme-li se vypátrati původ nákazy této a zjistiti způsob jejího počátečního rozvlečení.

Vše to nabádá zajisté ke zvýšené opatrnosti, a to tím více, když na druhé straně zneužití klisen k chovu v cizím okresu a pod cizím jménem jest velmi snadné. Proto, má-li míti kontumacování nějaký skutečný význam a zaručovati nejen nezbytnou ochranu chovu, ale také zachování těch plemenic, které by po eventuelním vyloučení nebezpečných individuí zbyly, jest nutno, aby každé zneužití bylo předem a s naprostou jistotou vyloučeno.

A toho možno docíliti jedině tenkráte, když klisny pod III. označené přijdou na celou dobu 12 měsíční kontumace do rukou naprosto spolehlivých a každé zneužití vylučujících.

K tomu by se nejlépe hodí v dělostřelecké nebo vozatajské oddíly vojenské, které by místo koní vlastních po dobu kontumace používaly klisen rolnických a vlastní koně odevzdaly k dočasnému používání majitelům odebraných klisen.

Tím by byly klisny z nakažení podezřelé zůstaly po celou dobu kontumace pohromadě, pod stálým dozorem, vylučujícím každé zneužití a pod pravidelnou zvěrolékařskou kontrolou. Cíle zákona bylo by tak dosaženo bez obětí se strany státu a beze ztrát se strany dotčených rolníků, kteří by mohli nerušeně polnosti své obdělávati.

Vzhledem ke škodám nákazou hřebčí již způsobených, za účelem co nejrychlejšího utlumení nákazy té, jakož i uvažujíce, že jest nejvýš slušno a spravedlivo, aby jednak zájemníkům utracením klisen bez vlastní viny poškozeným dostalo se náhrady, jednak aby vlastníkům klisen z nakažení podezřelých byla poskytnuta po dobu kontumace dočasná náhrada tím, že by vojenská správa klisny ty v užívání převzala a náhradou zapůjčila zájemníkům koně vojenské, činí podepsaní tento návrh:

1. Ministerstvo zemědělství se vyzývá, aby bezodkladně vykonalo potřebné kroky k úřednímu zabití klisen hřebčí nákazou onemocnělých a poskytnutí náhrady zájemníkům podle obdoby ustanovení § 48. a 51. zákona ze dne 6. prosince 1909, č. 177 ř. z.

2. Ministerstvo národní obrany se vyzývá, aby klisny z nákazy podezřelé a k vojenské službě způsobilé přejímalo na dobu kontumační zařaděním jich do oddílů dělostřeleckých a vozatajských a poskytovalo majitelům náhradu vydáním stejného počtu koní ze stavu armády pro používání ku polním pracím se hodících.

3. Pro případ, že by vzhledem ke znění zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z. nebylo lze provésti návrh ad 1. bez předchozí změny tohoto zákona, předkládají podepsaní návrh na tuto změnu tohoto zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 37 zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích se doplňuje tímto ustanovením: »Zemská politická správa může se svolením ministerstva zemědělství ku potlačení nákazy naříditi, aby koně nákazou onemocnělí byli úředně zabiti.«

Odstavec druhý § 51 tohoto zákona se zrušuje a zní takto:

»Odškodnění za přežvykavce k úřednímu nařízení zabité, kteří by při pitvání byli shledáni, že jsou stíženi nákazou, pro kterou jejich zabití bylo nařízeno, bude vyměřeno v případech § 31 desíti desetinami, v případech §§ 34, 37 a 46 pod stejnými podmínkami za jednokopytníky a přežvykavce dvěma třetinami obecné hodnoty.«

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministerstvo zemědělství.

Návrh tento budiž přikázán výboru zemědělskému, brannému a rozpočtovému.