Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Úprava oběhu platidel jest výhradným právem státu. Úprava tato provedena bude tímto zákonem a zákonem měnovým, po případě dalšími zvláštními zákony.

Aby státu včas byl zjednán další prostředek k postupné úpravě měny, zmocňuje se vláda, aby vykonajíc vhodná opatření přípravná, zřídila v době, kdy k tomu budou dány hospodářské předpoklady, akciovou banku cedulovou.

Základem pro výdaj bankovek bude měnová jednotka, určená měnovým zákonem.

Cedulová banka budiž vybudována podle ustanovení tohoto zákona a podle stanov, jež tvoří součást jeho. Stanovy tyto mohou býti měněny jenom zákonem.

Bance této přísluší péče o oběh platidel a správné působení jejich ve státě, o poskytování úvěrů obchodu, průmyslu a zemědělství, o vybudování zařízení odúčtovacích (clearingů), o organisaci a soustřeďování příjmů a hotovostí státních, dále péče o udržování kursu měnové jednotky na zahraničních trzích na výši zákonem jí dané.

Banka zastupuje ve shodě s ministerstvem financí stát na mezinárodních clearingových zařízeních.

Činnost banky vztahuje se na celé území republiky Československé a banka vykonává ji na místech, jež ustanoví vláda v dohodě s bankou. (§ 55)

Vnitřní úřední jazyk banky jest československý. Jazyk tento jest jednacím jazykem ve valných hromadách a všech schůzích bankovních, a jazykem, kterým banka uveřejňuje předepsané vyhlášky a výkazy. V městech, kde více než 20% obyvatelstva jest jiné národnosti než československé, připojí se k vývěskám také překlad v příslušném jazyku. Stejná zásada platí pro nápisy na budovách a uvnitř úřadoven banky.

Bance této udílí se výhradné právo (výsada), vydávati v republice Československé bankovky, t. j. nezúročitelné poukázky na sebe samu. Po dobu trvání výsady nesmí nikdo v republice Československé vydávati platidla jakéhokoliv dluhu bez svolení státu a banky.

Stát zříká se po dobu trvání výsady práva vydávati státovky, po případě oběh státovek zjištěný při zahájení činnosti banky zvyšovati nebo obnos těchto státovek po stažení znovu vydávati. Mincí státem ražených se toto ustanovení netýká.

V republice Československé jsou cizozemská platidla pouze předmětem obchodu. Tím však neruší se právo státní správy připustiti přijímání některých cizozemských platidel ve stanovené ceně pokladní u určitých pokladen státních (na př. celních, železničních a poštovních) i soukromých (na př. železničních). Měnové použití cizozemských platidel může býti vysloveno jenom zákonem.

Výsada tato udílí se bance na dobu 20 let, počítajíc ode dne, kdy počne banka působiti. Výsada tato může býti bance odňata i dříve, než mine tato doba, zejména nastalo-li hrubé porušení tohoto zákona nebo stanov; může býti prodloužena zákonem, požádá-li o to banka nejdéle dvě léta před vypršením doby výsadní.

Výsada banky přestává:

a) uplynutím doby výsadní (§ 11),

b) nedostála-li banka své povinnosti podle § 15,

c) ztratila-li banka více než jednu třetinu akciové jistiny a nebyla-li jistina tato do roka znovu na původní výši doplněna,

d) odnětím výsady podle § 11,

e) požádá-li o to banka podle řádného usnesení valné hromady (§ 117) vládou schváleného.

Bankovky bankou vydané stanou se v tuzemsku zákonným platidlem mocí zvláštního zákona, který před zřízením banky bude vydán.

Bankovky zní na majitele.

Bankovek nelze umořiti ani záznamem zatížiti.

Zvláštním zákonem určena bude doba, kdy bance nastane povinnost bankovky jí vydané vyplatiti při předložení u hlavní pokladny její v Praze ve zlatě.

Kdyby banka této své povinnosti do 24 hodin po předložení nedostála, aniž by se mohla odvolati na vyšší moc, pozbývá své výsady. (§§ 11, 12)

U filiálek pak povinna bude banka vypláceti zlatem, jen pokud to připouštějí jejich hotovosti.

Bankovky zní na obnosy deseti dělitelné. Přípustný úhrnný obnos bankovek v druzích pod padesát měnových jednotek určuje vláda. Bankovky znející na méně než deset měnových jednotek může banka vydávati jen podle zvláštního zákona.

Bankovky buďtež technicky tak dokonalé, aby padělání jich bylo pokud lze znemožněno, nikoli však na úkor stránky umělecké.

Text bankovek jest český a obsahuje prohlášení, že Národní banka Československá zaplatí předloženou za bankovku hodnotu, na kterou zní, v kovu měnovým zákonem ustanoveném.

Vedle toho budtež opatřeny bankovky datem vydání, které smí býti pro zvolený typ stejné, dokud pro tu kterou hodnotu tento typ se nezmění, dále buďtež opatřeny plným podpisem banky, který může býti pořízen tiskem. Na bankovce budiž vytištěna trestní klausule. Dále budiž označení hodnoty na bankovkách uvedeno v těchto jazycích: ve slovenském, ruském, německém, polském a maďarském.

Padělání nebo porušení bankovek, akcií, dluhopisů vydaných bankou s náležejícími k nim kupony a talony trestá se jako padělání veřejných úvěrních papírů (zákon ze dne 22. května 1919 po č. 269 Sb. z. a nař.), padělání však jiných bankou vydaných listin trestá se jako padělání veřejných listin, podle zákonů trestních.

Výroba tiskovin napodobujících úpravou bankovky, ať tiskem, nebo jiným způsobem za účelem reklamy a pod. jest zakázána.

Přestoupení zákazu toho budiž trestáno podle § 325 rak. tr. z., § 582 voj. tr. z. a v oblasti trestního práva uherského pro přečin vězením od jednoho do tří měsíců, při čemž budiž vysloveno propadnutí protizákonně zhotovených výrobků. Trestání přečinu toho přikazuje se působnosti soudů okresních.

Kdo neoprávněně vydává bankovky, dopouští se, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestného činu přečinu a budiž trestán trestem na penězích ve výši desateronásobné části vydaných jím bankovek, nejméně však částkou Kč 10.000.

K trestnímu řízení a soudění o přečinu tom je výlučně příslušným zemský trestní soud v Praze. Stíhání děje se jen na zadost akciové cedulové banky.

Pro případ nedobytnosti budiž stanoven přiměřený trest vezení, ne však delší jednoho roku.

Peněžité tresty připadají státu.

Banka jest oprávněna odebírati padělané bankovky na stvrzenku bez náhrady. Stejné právo přísluší jí na mince, pokud obstarává za stát mincovní oběh podle § 32.

Banka jest povinna vyměňovati u svých pokladen podle zásob bankovky za jiné druhy.

Banka jest povinna opotřebované, znečištěné neb oběhem poškozené bankovky nahrazovati novými a za bankovky necelé vypláceti náhradu podle plošné výměry předloženého zbytku. Banka má právo za bankovky úmyslně poškozené vybírati poplatek rovnající se přibližně výrobnímu nákladu.

Banka jest povinna oznámiti nová vydání bankovek s popisem ministerstvu financí, které zařídí vyhlášku ve sbírce zákonů a nařízení. Rovněž stažení některého druhu nebo všech bankovek dlužno oznámiti stejným způsobem s přesným stanovením lhůty, do které bankovky zůstávají platidlem, a lhůty, do které je lze potom ještě u banky vyměniti.

Hodnota bankovek nepředložených k výměně v této konečné svolávací lhůtě, která bude stanovena pravidelně pěti léty počítajíc ode dne, kdy přestaly býti platidlem, dostává se státu a odepíše se z celkového oběhu. Banka není povinna takové bankovky později předložené vyměniti. Případné náhrady za takové bankovky mohou se pak díti jen podle rozhodnutí a na účet státní správy.

Banka jest povinna po stažení státovek, obíhajících při jejím založení, přijímati platy jen v bankovkách jí vydaných a v míře obecně platné v mincích vydaných státem.

Bankovky do oběhu dané musí míti nejméně 35% úhradu kovovou (§ 28), zbytek pak i ostatní ihned splatné závazky banky úhradu obchodní (§ 29). Banka jest povinna pečovati o takový poměr těchto úhrad, aby jí bylo umožněno plnění § 15.

Za bankovky obíhající považují se všechny vydané bankovky, které se nevrátily do pokladen banky.

Majitelé bankovek a věřitelé ze závazků banky ihned platných mají k uspokojení svých pohledávek bezpodmínečné přednostní právo na tyto úhrady a na celé jmění banky přede všemi jinými nároky vyjma před nároky zaměstnanců banky podle konkursních řádů.

Do kovové úhrady lze počítati:

a) zlato ve všech způsobách do výše neomezené, počítajíc 1 kg ryzího zlata za cenu určenou měnovým zákonem jako podklad měnové jednotky; u zlata nemincovaného sráží se ražebné,

b) cizí platidla, devisy mající jinak vlastnosti směnek připuštěných k eskontu, a pohledávky v cizině znějící na hodnoty směnitelné za zlato, do výše splacené akciové jistiny, počítajíc ve zlaté paritě,

c) stříbro ve všech způsobách do výše 50 milionů měnových jednotek, při čemž stříbro oceněno budiž v relaci stanovené podle světové ceny vládním nařízením, vydaným pravidelně v prosinci každého roku,

d) drobné mince republiky Československé ze stříbra nebo kovů jiných do 5% celého oběhu bankovek, nikoli však více než za 25 milionů měnových jednotek.

Úhrada obchodní záleží v hodnotách za hotové snadno směnitelných, a banka smí nabývati této úhrady jen způsoby a obchody stanovami určenými (§ 121). Do obchodní úhrady započítati lze i hodnoty v § 28 ad b) uvedené, pokud přesahují obnos vpočitatelný do úhrady kovové.

Z oběhu bankovek kovem nehrazených, pokud přesahuje 500 milionů měnových jednotek v prvém půlletí a 600 milionů v druhém půlletí kalendářního roku, povinna jest banka platiti 4.8% daň bankovkovou. Dan tato platí se pro rata temporis a vyúčtování její děje se koncem roku z obnosů, udávajících výši oběhu v týdenních výkazech.

Banka jest povinna kupovati od každého kdykoliv u svého hlavního ústavu v Praze zlato za cenu měnovým zákonem určenou. Povinnost tato zaniká, jde-li o množství nedosahující jednoho kg, v ryzím zlatě.

Banka má právo odečísti si při nákupu ražebné a zkušebné.

Banka bude obstarávati v území státu oběh mincovní, t. j. bude mince od státní správy přejímati, dávati do oběhu, vyměňovati a stahovati a dbáti o čistotu oběhu. Za úkony tyto smí banka účtovati si jen hotové výlohy.

Banka jest povinna v zájmu spořádaného úvěrnictví vyvolati evidenci obchodních úvěrů v celém státě a ji vésti tak, aby zneužívání úvěrů pokud možno bylo zamezeno. Banka má právo vyžadovati si k tomu účelu od kohokoliv doklady a zprávy.

Banka zřídí státní správě účet, na který bude moci každý odváděti daně ještě nedospělé. Banka vydá na takové platy osvědčení na majitele znějící a zúročitelné ode dne složení do dne, kdy majitel splatnou daň osvědčením zaplatí. Výši úroku určuje státní správa vždy v dohodě s bankou. Osvědčení mohou zníti jen na obnosy 100 dělitelné, a býti textovány jen tak, aby bylo patrno, že dlužníkem jest stát a nikoliv banka, dále pak že i úrok hradí stát.

Státu přísluší právo užíti zařízení banky k doplnění a soustředění státní služby pokladní. O způsobu a míře využití tohoto práva dohodne se vláda vždy s bankou. Banka smí za tyto služby účtovati státu jen hotové výlohy.

Státní správa a státní ústavy budou ukládati dočasné přebytky z běžného hospodářství státního zpravidla u banky, a banka jest povinna je přijímati. Státní správa smí žádati, aby banka uložila pro účet státu část těchto přebytků do výše, pod kterou podle zkušenosti nikdy neklesnou, ve státních papírech republiky Československé. Výtěžky z takového uložení ve státních papírech připadají státu. Přebytky takto uložené odepíší se z volných (žírových) vkladů státních. U jiných peněžních ústavů smí státní správa ukládati přebytky jen v dohodě s bankou, kterážto dohoda musí se týkati také sazby úrokové.

Banka nesmí za vedení účtů státních, a za výplaty konané pro stát, účtovati nijakých poplatků, za zásilky peněz pak, konané z příkazu a pro účet státní správy, jen hotové výlohy.

Banka povinna jest dávati ministerstvu financí čtyřikráte měsíčně výkazy sestavené podle § 139. Banka podává ihned po uzávěrce účtů ministerstvu financí zprávu o celoročních výsledcích a po valné hromadě zprávu o jejím průběhu. Guvernér banky předkládá každoročně po řádné valné hromadě zákonodárným sborům písemnou zprávu o činnosti banky za minulý rok, jakož i o otázkách a událostech do oboru cedulové banky spadajících a důležitých pro stát.

Zanikne-li výsada cedulové banky (§ 12), jest stát oprávněn převzíti od ní buď veškeré její jmění i se závazky, neb jen část jeho.

I. Převezme-li stát celý obchod cedulové banky, jest povinen, nejde-li o případy naznačené v §u 12 pod lit. b), c), d), tento svůj úmysl oznámiti bance nejméně 2 léta před koncem doby výsadní. (§ 11) V takovém případě likvidace se vůbec neprovede.

Veškeré nemovité i movité jmění i všechna oprávnění banky v celém rozsahu přecházejí na stát, který přejímá zároveň povinost všechny nároky všech věřitelů banky, zejména i nároky majitelů bankovek uspokojiti a nejdéle do roka dáti je převzatými zaměstnanci bankovními řádně vyúčtovati.

Akcionářům vyplatí stát za akcie nominální hodnotu s 10% příplatkem a kromě toho polovici reservního fondu (§ 135) Na dodržení těchto podmínek dozírá bankovní rada, jejíž úkol končí splněním jich.

II. I když stát nepřevezme celý obchod cedulové banky (I.), jest v případech §u 12 oprávněn převzíti od banky do vlastnictví všechny budovy, pozemky, celý inventář, kancelářské zařízení, čítaje v to i všechny zásoby tiskopisů a jiných potřeb, dále i tiskárnu bankovek a cenností, vstoupiti do všech nájemních smluv o místnostech potřebných ku provozování bankovních obchodů, jest však povinen, nejde-li o případy uvedené v §u 12 lit. b), c), d), e), tento svůj úmysl oznámiti bance nejdéle do roka před koncem doby výsadní. (§ 11)

V tomto případě provede stát likvidaci převzatými bankovními úředníky.

Přejímací cenu v bankovkách cedulové banky určí, pokud by se stát s bankou nemohl dohodnouti, zvláštní šestičlenná komise složená ze 3 zástupců ministerstva financí a 3 zástupců banky. Komisi této předsedá guvernér banky, který při rovnosti hlasů rozhoduje.

V obou případech (I. i II.) povinen jest stát převzíti do svých služeb všechny definitivní aktivní zaměstnance banky se všemi vůči bance nabytými právy jejich a přejímá také do své správy pensijní fond banky s veškerým jměním i závazky jeho.

Pokud státovky jsou v oběhu, jest banka povinna obstarávati oběh státovkový, zejména státovky vyměňovati podle zásob, opotřebované nahrazovati novými, obstarávati tisk nových, účtujíc státu jen skutečné výlohy, a spolupůsobiti při stažení jejich. Banka jest též oprávněna odebírati padělané státovky bez náhrady na pouhou stvrzenku a jest povinna i jinak jednati se státovkami obdobně jako s bankovkami podle § 23.

Pokud budou obíhati státovky s nuceným oběhem, jest banka oprávněna odečísti od vykázaného oběhu bankovek státovky, jež má ve svém majetku. Tato zmenšená suma oběhu bude rozhodnou pro posouzení úhrady, jakož i pro výměru daně bankovkové.

Pokud obchod s devisami, cizozemskými pohledávkami a platidly bude k státním nebo všeobecným účelům vázán, pověřena bude banka z části nebo zcela obstaráváním tohoto obchodu a kontrolou jeho. Banka smí čistého výtěžku z těchto úkonů vzešlého použíti při nákupu zlata za cenu lepší, než v § 31 stanovenou, tím způsobem, že hradí rozdíl mezi touto a nákupní cenou z řečeného čistého výtěžku.

Banka nemůže před vydáním zákona v § 15 naznačeného býti činěna zodpovědnou za péči o udržování kursu měnové jednotky na zahraničních trzích uloženou jí v § 5.

Ministr financí pověří osoby jím určené utvořením akciové společnosti pro cedulovou banku, stanoví způsob a podmínky, podle kterých se provede upisování, splácení kapitálu, svolání ustavující valné hromady a ustavení společnosti.

Stát účastní se této akciové společnosti třetinou akciové jistiny upsáním třetiny akcií. (§ 59)

Hlasovací právo za tyto akcie, jakož i za akcie, které se dostaly jinak v majetek státní, t. j. v majetek kterýchkoliv státních úřadů nebo ústavů, vykonává státní správa na valných hromadách jedním zmocněncem, pověřeným ministerstvem financí.

Nebyla-li celá akciová jistina upsána, ponechá banka neupsané akcie ve svém majetku a smí je prodávati z volné ruky, nikoli však pod jmenovitou hodnotu. Výtěžek z prodeje přes jmenovitou hodnotu připadne reservnímu fondu banky. Banka nesmí za tyto akcie vykonávati nijakého práva na valných hromadách a tyto neprodané akcie nemají účasti na zisku banky. Akcie tyto buďtež ve výkazech a v rozvaze výslovně jako takové označeny a od akciové jistiny odpočítávány.

Banka ustaví se a započne svou činnost, jakmile dvě třetiny celé akciové jistiny byly upsány a splaceny a funkcionáři v §§ 72 a 73 naznačení byli jmenováni.

Státní správa odevzdá bance při zahájení její činnosti nashromážděný státní valutový poklad, po případě hodnoty získané i jinak, oceněné v paritách určených v § 28. Státní správa jest však oprávněna splatiti z valutového pokladu před jeho odevzdáním subskripci na akcie upsané podle § 44. Banka dá protihodnotu převzatého pokladu, t. j. stejný obnos v bankovkách, vládě na zvláštní účet, ze kterého bude stát hraditi:

a) peníz, který byl vydán k získání hodnot státního valutového pokladu nákupem;

b) částky, jež bude nutno vydati, aby mohla býti splacena valutová půjčka, uzavřená podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 88 Sb. z. a n. k utvoření tohoto pokladu, v hodnotách původních nebo přepočítaných na bankovky podle volby věřitele. Částek těchto možno užíti také před splatností půjčky k nákupu knížek vydaných na valutovou půjčku.

c) náklady na jiné opatření sloužící úpravě měny.

Banka jest povinna při likvidaci z jakékoliv příčiny nastalé vrátiti státu hodnoty podle § 47 převzaté, splatí-li stát bance bankovky, které výměnou za ně obdržel. Vrácení staniž se podle volby banky buď v hodnotách původních, nebo ve zlatě a stříbře, na kteréžto mohou i hodnoty papírové býti převedeny podle parit vyznačených v § 28.

Státní správa odevzdá bance do majetku všechny budovy, pozemky a celý inventář, získaný nebo pořízený pro Bankovní úřad ministerstva financí, po případě pro tiskárnu bankovek za cenu, již určí zvláštní šestičlenná komise, složená ze tří zástupců ministerstva financí a tří zástupců banky; komisi této předsedá guvernér banky, který při rovnosti hlasů rozhoduje.

Převod majetkových podstat podle tohoto § a §§ 38, 47 a 50 Bankovního úřadu ministerstva financí na novou banku jest prost poplatků a kolků.

Banka přejme do služeb všechny definitivní aktivní zaměstnance Bankovního úřadu ministerstva financí se všemi nabytými právy a povinnostmi jejich.

Banka přejme:

1. hodnoty, které státní správa obdrží od Rakouskouherské banky jako ekvivalent pensijních nároků zaměstnanců, přijatých Bankovním úřadem ministerstva financí od Rakousko-uherské banky;

2. hodnoty, které jí stát odevzdá jako ekvivalent, odpovídající premiové reservě, potřebné k úhradě nároků převzatých zaměstnanců podle §-42, nař. ze dne 12. května 1919 č. 246 Sb. z. a nar. za dobu od zřízení Bankovního úřadu ministerstva financí do zřízení akciové banky cedulové;

3. kvotu premiových příspěvků, kterou Všeobecný pensijní ústav vrátí jako ekvivalent premiové reservy oněch zaměstnanců, kteří za trvání Bankovního úřadu ministerstva financí u tohoto ústavu byli pojištěni.

Hodnoty tyto tvořiti budou základní součást pensijního fondu zaměstnanců banky. Banka přejme povinnost vypláceti pense osobám, kterým Bankovním úřadem ministerstva financí za jeho činnosti byly vyměřeny. (§ 136)

Banka převezme hlavní ústav a všechny filiálky a pobočky Bankovního úřadu ministerstva financí, převezme do správy všechny obchody jeho a provede jejich likvidaci na učet státu. Banka přemění takto převzatý hlavní ústav, filiálky a pobočky ve stejném odstupňování v úřadovny své.