Vláda pomýšlí na zrušení
císařského nařízení
z 20. dubna 1854, č. 96 ř. z., ale otázka
ta souvisí s reformou trestního zákona i
soudnictví správního. Zrušiti nařízení
ono bude možno, jakmile bude zákonně upraveno
stihání některých z těch trestných
činů, kterých se ono nařízení
týče.
Pokud jde o případ továrního dělníka,
v dotazu jmenovaného, má se věc takto: 21.
června 1919 došlo posádkového velitelství
v Pardubicích oznámení četnictva,
že dělník onen mluvil ve vlaku za jízdy
z Josefova do Pardubic proti nastupování služby
vojenské. Toto oznámení postoupilo vojenské
zastupitelstvo v Josefově dne 23. června státnímu
zastupitelstvu v Chrudimi a vyšetřující
soudce zavedl ihned na návrh tohoto zastupitelstva proti
zatčenému přípravné vyšetřování
pro zločin rušení veřejného pokoje
a řádu a uvalil na něho řádnou
vyšetřovací vazbu. Usnesení toto bylo
prohlášeno obviněnému 2. července.
Okolnost, že se tak nestalo ihned, dlužno vysvětliti
tím, že obviněný byl zpočátku
dodán do věznice vojenského sboru a tam byl
ponechán až do doby, kdy došlo rozhodnutí
vyšetřujícího soudce. Teprve potom byl
obviněný dopraven k okresnímu soudu v Pardubicích
a odtud 5. července na žádost vyšetřujícího
soudce ke krajskému soudu v Chrudimi.
Do uvalení vazby podal obviněný stížnost,
avšak tu při svém výslechu u krajského
soudu v Chrudimi 5. července opět odvolal a žádal,
aby věc byla zaslána státnímu zastupitelstvu
k návrhu, ježto slova svá pronesl v obvodu
krajského soudu v Hradci Králové. Touto žádostí
byl státní zástupce v Chrudimi podle zákona
nucen navrhnouti odstoupení věci místně
příslušnému krajskému soudu v
Hradci Králové. Vyšetřující
soudce u tohoto soudu přejal spisy 11. července
a na návrh státního zástupce ze 12.
července telegraficky požádal krajský
soud v Chrudimi, u něhož obviněný zatím
zůstal ve vazbě, aby ho propustil, což se ještě
téhož dne stalo.
Vyšetřování samo se zdrželo tím,
že byl hledán svědek, který se zatím
odebral na Slovensko.
Po vyšetření věci bylo na návrh
státního zástupce trestní řízení
23. září 1919 zastaveno a spisy byly postoupeny
okresnímu hejtmanství v Hradci Králové
k případnému řízení
podle § 11. cís. nař. ze dne 20. dubna 1854,
č. 96 ř. z. Nějaké svévolné
jednání, pro něž bylo by volati odpovědné
orgány k pořádku, ministerstvem spravedlnosti
nebylo zjištěno. Průtah při výslechu
obviněného jsem dal ovšem okresnímu
soudu v Pardubicích vytknouti. O otázce, bylo-li
snad věznění neoprávněné,
rozhodla radní komora krajského soudu v Hradci Králové
usnesením ze 13. ledna 1920, č. j. Vr VII 867/19-27
v ten rozum, že onomu dělníku nepřísluší
nárok na náhradu škody za utrpěnou vazbu,
poněvadž podezření proti němu
není vyvráceno.