Profesoři při theologických učilištích
diecésních požívali dosud platů
vyměřovaných podle platů profesorů
při středních školách. Poslední
úprava jejich platů stala se zákonem z r.
1907 a ministerským na řízením z r.
1913. Avšak nová úprava platů profesorů
při středních školách zákonem
ze dne 7. října 1919 nebyla dosud rozšířena
na profesory theologických učilišť, tak
že zůstali při platech předválečných.
Je tedy spravedlivo, aby ustanovení onoho zákona
platí a též pro ně. Nár. shromáždění
usneslo se 25. listopadu 1919 na resoluci, ukládající
vládě, aby provedla tuto úpravu. Této
resoluci vyhovuje předložený vládní
návrh zákona.
Proto navrhuje kulturní výbor,.aby Nár. shromáždění
schválilo vládou předložený
návrh. A to s dodatkem k § 1., aby pro profesory
při theologických učilištích
platilo také ustanovení čl. IX. § 1.
C zákona ze dne 7. října 1919, sb. z. a nař.
č. 541. o převzetí daní, služebních
tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních
příspěvků.
Navrhuje též schválení článku
II. předloženého zákona o platu představených
biskupských kněžských seminářů,
i článku III. o nákladu tím vzniklém
a jeho úhradě. Zatížení náboženské
matice spojené s touto úpravou odhaduje vládní
zpráva na 45-50.000 Kč ročně.
Rozpočtový výbor projednal návrh zákona
ve schůzi dne 10. března 1920 a navrhuje:
Národní shromáždění, račiž
zákonu tomu, jak byl vládní osnovou
předložen, s doplňkem k §u 1. výborem
rozpočtovým připojeném uděliti
ústavní schválení.
kterými rozpočtový výbor podporuje
svůj návrh, souhlasí s oněmi, které
připojeny jsou vládnímu návrhu, a
doplnil toliko ustanovení § 1. větou: »Rovněž
platí pro tyto profesory obdobně ustanovení
čl. IX. § 1. C uvedeného zákona o převzetí
daní, služebních tax, kolkového poplatku
z kvitancí a pensijních příspěvků«,
jako doplňkem z cit. zákona převzatým
a samozřejmým.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Profesoři theologických učilišť
diecésních mají nárok na platy (služné,
místní přídavky, přídavky
drahotní a nákupní) v stejné výši,
jak stanoveny jsou zákonem ze dne 7. října
1919, č. 541. sb. z. a n., pro profesory státních
středních škol IX. hodn. třídy.
Platy ty zvyšují se na platy pro vyšší
hodnostní třídy stanovené obdobně
podle ustanovení čl. VII. § 9. téhož
zákona.
Rovněž platí pro tyto profesory obdobně
ustanovení čl. IX. § 1. C uvedeného
zákona o převzetí daní, služebních
tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních
příspěvků.
Pro přiznání platů odpovídajících
té které hodnostní třídě,
jakož i jednotlivým stupňům platovým
v těchto třídách vpočitatelná
jest doba, kterou profesor před počátkem
účinnosti tohoto zákona nebo po něm
ztrávil jako profesor na některém theologickém
diecésním učilišti nebo na některé
státní střední nebo jiné jí
na roveň postavené státní škole.
Ve správě duchovní nebo v jiné veřejné
službě ztrávená doba započítá
se jen z poloviny, avšak nejvýše pěti
lety.
Připočítání let válečných
stane se obdobně podle ustanovení ze dne 28. července
1919, č. 457 sb. z. a n.
S profesory, kteří biskupovým nařízením
učiněným ve shodě se státní
správou, avšak nikoli proto, že vzdali se služby
nebo že bylo jim odňato poslání k úřadu
učitelskému, z úřadu toho vystoupili
a jsou neschopni ke správě duchovní nebo
k jinému církevnímu úřadu,
budiž co se týče jejich zaopatření
naloženo podle pravidel, která platí pro profesory
při státních školách středních.
Ti profesoři, kteří by, nedokonavše
vpočitatelného služebního času
deseti let, ke každé další církevní
potřebě stali se ne způsobilými, buďte
co do svého výslužného pokládáni
za rovny samostatným duchovním správcům
podle zákonných ustanovení tou dobou platných.
Služební léta, která před nastoupením
systemisovaného místa učitelského
při některém theologickém učilišti
ztrávena byla v duchovní právě nebo
v některém jiném církevním
úřadě, budou při vyměřování
výslužného čítána tím
způsobem, že počítána budou za
tři služební léta učitelská
čtyři služební léta takto ztrávená.
Přestoupí-li některý profesor do duchovní
správy, pozbude sice nároku na výslužné
podle předcházejících ustanovení,
budou mu však při vyměřování
výslužného podle pravidel pro samostatné
správce duchovní čítána po
každé tři služební léta
v učitelském úřadě ztrávená
za čtyři léta správy duchovní.
Obdrží-li profesor, jsoucí ve výslužbě,
s příjmy spojený úřad církevní,
zanikne jeho nárok na výslužné.
Představení biskupských kněžských
seminářů mají nárok na plat
rovnající se zákonně stanovenému
nejmenšímu příjmu (kongrue) duchovních
správců, a to rektor, vicerektor a spirituál
na plat duchovních správců samostatných,
ostatní představení na plat kněží
pomocných. Pro vyměření zákonných
zvýšení řečeného nejmenšího
příjmu podle doby služební vpočitatelna
jest doba, jež ztrávena byla před počátkem
účinnosti tohoto zákona nebo po něm
v postavení představeného biskupského
kněžského semináře nebo ve správě
duchovní neb i v jiné veřejné církevní
službě.
Náklad, jenž zákonem tímto vznikne,
povinny jsou nejprve nésti fondy pro ty které účely
zřízené a jiné církevní
důchody k tomu věnované.
Zbytek nákladu takto nekrytý uhradí se z
náboženského fondu.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. října 1919. Současně pozbývá
platnosti zákon ze dne 26. ledna 1902, č. 25. ř.
z., čl. II. § 7. zákona ze dne 24. února
1907. ř. z. č. 55, dále ministerské
nařízení ze dne 31. března 1913, č.
57 ř. z. a veškerá ustanovení, jimiž
upraveny byly posavadní požitky představených
biskupských kněžských seminářů.
Provésti tento zákon ukládá se ministru
školství a národní osvěty a ministru
financí.