Vládním nařízením ze dne 18.
června 1919 čís. 337 sb. z. a nar. byl upraven
obchod rannými brambory jednotně pro celou republiku,
tedy i pro Slovensko. Také nařízením
vlády ze dne 23. července 1919, č. 428 sb.
z. a nař. byly stanoveny pro celou republiku jednotné
ceny ranných bramborů pro výkup a to cena
počáteční na K 125.- za 1 q do 1.
srpna 1919, kterážto cena potom po stupně klesala.
Naproti této jednotné úpravě cen bylo
však vydáno pro Slovensko zvláštní
opatření ministerstva pro zásobování
lidu a hospodářského úřadu
v Bratislavě, podle kterého byla stanovena počáteční
cena toliko na K 80.-, která v dalších obdobích
rovněž byla snižována.
Tato úprava zavedla tudíž pro Slovensko ceny
o 50% nižší nežli byly stanoveny ceny pro
české země. V praksi byl postup podle udání
některých rolníků, zejména
též podle udání slovenského rolnického
sdružení v Trnavě, ještě daleko
horší tím, že byly placeny i před
1. srpnem 1919 toliko ceny K 50.- za 1 q. Tato právní
úprava pro Slovensko a prakse výkupní jest
jedním z nejkřiklavějších zjevů
veřejného zásobování na Slovensku.
Především úprava úředních
cen pro Slovensko odporuje vládnímu nařízení
a z toho důvodu vyvolává mezi zemědělským
obyvatelstvem roztrpčení a přímo veřejné
mínění o právní anarchii. Je
přímo nepochopitelné, že v době,
kdy jedná se o unifikaci všech právních,
hospodářských i sociálních
poměrů mezi Slovenskem a českými zeměmi,
jest možné, aby zásobovací resort proti
této unifikaci tak křiklavým způsobem
pracoval. Tak podstatné snížení cen
bramborů pro Slovensko nedá se ničím
omluviti a odporuje vlastně tomu notorickému faktu,
že výrobní náklady na Slovensku jsou
při vysokých mzdách dělnictva a při
jiných zvláštních vydáních
oproti českým poměrům daleko vyšší
nežli v českých zemích.
Jestliže tato právní úprava je odsouzení
hodná, tím více je nutno protestovati proti
tomu, že konsortium pověřené výkupem
ranných bramborů, za vedení obchodní
bratislavské společnosti řízené
známým panem řiditelem Laufrem, platilo v
praksi ceny daleko ještě nižší, také
K 50.- za 1 q.
Producenti slovenští tento křiklavý
zjev sice opozděně, ale přece jen dobře
prohlédli a při každé příležitosti
na to poukazují, jako na opatření, které
těžce poškodilo slovenské producenty.
Slovenští producenti na příležitostné
schůzi v Píšťanech dne 14. prosince 1919
toto opatření jednomyslně odsoudili a usnesli
se na tom, že má býti žádáno
zadostiučinění od zásobovacího
ministerstva a při tom též peněžitá
náhrada škody tím způsobené.
Přímo se žádá, aby přesně
podle znění výše uvedeného vládního
nařízení byly vyplaceny všem dodavatelům
ranných bramborů doplatky na plnou cenu úředně
stanovenou pro celou republiku, kterážta žádost
jest právně odůvodněna a bude též
podle potřeby i právně vymáhána.
Splnění této žádosti jest ještě
v tomto čase možné, poněvadž jsou
zajisté po ruce podrobné záznamy o výkupu
bramborů. Producenti vyslovili též pohrůžku,
že nebude-li tato záležitost v jejich prospěch
vyřízena, zredukují pro příští
období pěstování ranných bramborů
na minimum potřebné toliko pro vlastní potřebu,
kterýžto postup zajisté by poškodil veřejné
zásobování.
Podepsaní poslanci vznášejí dotaz na
pana ministra pro zásobování lidu:
1. Zda jest Vám, pane ministře, tato záležitost
známa;
2. zda dal jste k tomuto přestoupení vládního
nařízení souhlas;
3. zda a jaká opatření hodláte zaříditi,
aby se vyhovělo žádosti producentů za
náhradu škody, kterou utrpěli;
4 a jaká opatření hodláte učiniti,
aby se podobné případy neopakovaly