Ústavní výbor pojednal ve schůzi dne
4. února t. r. o výše uvedeném vládním
návrhu tisk 2274 a usnesl se na jeho schválení,
podjav současně i důvodovou zprávu
vládní, která se zde zařaďuje
v plném znění:
Resolucí, přijatou ve schůzi Národního
shromáždění československého
dne 19. prosince 1919 byla vláda vyzvána
ku předložení osnovy zákona, upravujícího
trestnost deliktů, spáchaných ze zisku chtivosti
a jiných pohnutek nečestných, aby se tím
zároveň upravily následky trestných
odsouzení pro tyto delikty, zejména ztráta
práva volebního.
Resoluci té vláda vyhoví při úpravě
a unifikaci trestních zákonů,
na které se pracuje, která ale bude řady
měsíců vyžadovati.
K resoluci dalo podnět jednání o zákonu
ze dne 19. prosince 1919, č. 663. sb. zák. a
nař., o stálých seznamech voličských.
V bodu třetím třetího paragrafu
jsou totiž vyloučeni ze zápisu do
stálých seznamů voličských
ti, kdož pravoplatným rozsudkem soudu trestního
odsouzeni byli pro takový trestný čin,
pro který podle platných ustanovení
nastává ztráta práva volebního
do obcí. Platné ustanovení, jehož
jest se zde dovoláváno, jest § 3., bod 4.
zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75.
sb. zák. a nař. (řád volební),
které stanoví, že ztráta práva
volebního může býti vyslovena jen tehdy,
je-li trestný čin spáchán z pohnutek
nízkých a nečestných, u přečinů
a přestupků kromě toho teprve při
druhém pravoplatném odsouzení pro čin,
pro který odsouzený může býti
vyloučen z práva volebního.
V tomto uspořádání věci leží
jistá nesrovnalost a křivda.
Ukřivděno bylo osobám, které před
účinností tohoto zákona následkem
odsouzení pro přečin nebo přestupek
o volební právo přišly, ač čin
nespáchaly z pohnutek nízkých a nečestných
a byly pro takový čin trestány poprvé.
Nesrovnalost leží v tom, že podle nového
práva prvé odsouzení pro takový přečin
anebo přestupek, i když čin byl spáchán
z pohnutek nízkých a nečestných, nezpůsobuje
ztráty práva volebního. To příčí
se povaze práva volebního jako nejpřednějšího
čestného práva občanského,
které nemá býti vykonáváno
tím, jenž teprve odbyl si trest pro čin spáchaný
za pohnutek nízkých a nečestných.
Schází důvod pro to, čekati s vyloučením
jeho z práva volebního až do té doby,
kdy spáchá opětně takový nízký
a nečestný skutek.
Předložená osnova zákona chce tento
stav odstraniti. Podle ní bude míti nyní
každé odsouzení, s nímž
podle práva platného do dne účinnosti
zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák.
a nař., byla spojena ztráta práva volebního,
i na dále za následek tuto ztrátu, spáchal-li
pachatel čin z nízkých pohnutek, třebas
však poprvé.
Toto ustanovení spolu s těmi zvláštními
ustanoveními zákonnými, které s odsouzením
pro určité trestní činy spojují
bezpodmínečnou ztrátu práva volebního,
postačí jako prozatímní úprava.
Při konečné úpravě bude asi
podle příkladu jiných států
nutno při majetkových deliktech věc upraviti
poněkud jinak, tu shovívavěji než dosud,
onde přísněji.
Bude nutno rozšířit i řadu přestupkův
a přečinů, jichž spáchání
může způsobiti ztrátu práva volebního.
Bude konečně i třeba změniti lhůty,
ustanovené v třetím odstavci čtvrtého
bodu §u 3. zákona ze dne 31. ledna 1919, protože
lhůty ty budou příliš krátké
i při některých přečinech a
přestupcích, zejména však při
některých zločinech.
Ústavní výbor navrhuje, aby Národní
shromáždění schválilo zákon
sub II. předložený.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Bod č. 4. §u 3. zákona ze dne 31. ledna 1919,
č. 75. sb. zák. a nař. zní takto:
»4. kdož pravoplatným rozsudkem soudu trestního
byli odsouzeni pro takový zločin anebo takový
přečin anebo přestupek, pro který
podle platných ustanovení nastává
ztráta práva volebního do obcí.
Výrok, zda má nastati ztráta práva
volebního, vysloví na příště
soud v rozsudku. Jde-li o výrok poroty, přísluší
o tom rozhodnouti porotcům. Není-li však zvláštním
zákonem výslovně ustanoveno, že ztráta
práva volebního nastává bezpodmínečně,
může býti tato ztráta vyslovena jen
tehdy, byl-li trestný čin spáchán
z pohnutek nízkých a nečestných.
Ztráta práva volebního pomíjí,
pokud podle platných ustanovení nepomíjí
dříve, u zločinů po třech létech,
u přečinů a přestupků po roce,
počítajíc ode dne ukončení
trestu«
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení, na Slovensku dnem, kdy tam
se stane účinným zákon ze dne 31.
ledna 1919, čís. 75. sb. zák. a nař.