Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vláda se zmocňuje, aby do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona zřídila státní úřady policejní, kdekoliv toho sezná potřebu.

Úkolem těchto úřadů je pečovati o veřejnou bezpečnost a vnitřní klid, starati se o bezpečnost osob a majetku, udržovati veřejný řád a vésti v patrnosti obyvatelstvo a cizince.

Úřady tyto, pokud při zřízení neustanoví se v jednotlivých případech působnost užší, převezmou dosavadní obor působnosti obecní, pokud se týče policie bezpečnostní, mravnostní a čelední, a dosavadní obor působnosti okresní správy politické ve věcech správy policejní.

Obce jsou povinny přispívati v době prvních pěti let ode dne vyřízení státního úřadu policejního v dotčené obci, k nákladům státních úřadů policejních podle tohoto zákona nově zřízených, částkou, která bude určena ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra, nesmí však přesahovati skutečné řádné výlohy, které měly obce s úkoly státem převzatými v posledním kalendářním roce před postátněním.

Obce jsou povinny přenechati státu bez platně k užívání budovy, místnosti a věcná zařízení, jež sloužily úkolům státem převzatým.

Vláda se zmocňuje, aby kdykoliv uzná za vhodné, státní policejní úřady podle tohoto zákona zřízené, zrušila, čímž přechází obor působnosti těchto úřadů opětně na dotčenou obec.

Zřízení státního policejního úřadu v jednotlivých obcích a zahájení jeho působnosti, jakož i případné zrušení takového úřadu vyhlásí ministr vnitra napřed ve sbírce zákonů a nařízení.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a výkon jeho přísluší ministru vnitra v dohodě s ministrem financí.

Na obsáhlé postátnění policie pomýšlí již § 20. zákona ze dne 7. února 1919, č. 76. sbírky zákonů a nařízení (novely k obecním zřízením). Komplex otázek, zvířených tímto paragrafem, jest předmětem studia v příslušných referátech ministerstva vnitra a bude řešen v souvislosti s celkovou správní reformou. Avšak poměry na Slovensku, kde výkonné orgány autonomní jsou dosud v područí cizí státní myšlenky, a poměry v některých krajích Čech, Moravy a Slezska, nutkají k rychlému opatření.

Vláda rozhodla se tedy ucházeti se o zmocnění ku prozatímnímu řešení a předkládá příslušnou osnovu.

Provisorní povaha zákona je vyjádřena pětiletou lhůtou, kterou § 1. omezuje jeho působnost, § 2. vymezuje blíže kompetenci nových policejních úřadů státních; těžiště jeho spočívá v obecné formuli odstavce prvého, odstavec druhý pak vzhledem k prozatímnosti zákona, aby se nepředbíhalo definitivní úpravě, vyslovuje zásadu, že nově podle tohoto zákona zřízené státní úřady nemají míti širší působnost, než ty orgány veřejné správy, za něž budou tvořiti prozatímní náhradu, tedy obce a okresní politické správy, pokud se týče správy policejní.

Tím budou vyloučeny možné pochybnosti, které agendy jsou v obecní formuli odstavce prvého zahrnuty, aniž se co mění na dosavadním zákonodárství, jehož definitivní nová úprava zůstává vyhrazena celkové reformě veřejné správy. Povinnosti, uložené v § 3. obcím, jsou jednak důsledkem toho, že jim odpadají břemena, spojená dosud s obstaráváním policie, jednak že stát nemá možnosti, by veškeré ty náklady ihned převzal, jak to bylo zamýšleno §em 20. svrchu citované novely; ale obcím se přece hned ulehčí, poněvadž náklady ty do budoucnosti neporostou a po pěti letech úplně přestanou.

Jelikož se jedná skutečně jen o prozatímní řešení se zřetelem k dočasným poměrům, vyžádala si vláda, aby vloženo bylo do zákona zvláštní ustanovení, kterým se zmocňuje vláda, aby úřady podle tohoto zákona zřízené, mohla kdykoliv zase zrušiti (§ 4.). Ústavní výbor pojednal znovu dne 4. února t. r. o této prozatímní povaze zákona a schválil návrhy vládní v přesvědčení, že v době pěti let může býti vypracována a v život uvedena jak reforma správy veřejné tak i reforma daňová a reforma veřejných dávek vůbec, takže státní správa bude míti také dostatečné příjmy, aby kryla ze svých prostředkův náklad na ony obory veřejné správy, které sama obstarává. V § 5. pečuje se o potřebnou publicitu konkrétních opatření postátňovacích i zrušovacích.