Jaký nepořádek panuje u zemské politické
správy, zvláště u její účtárny,
dokazuje řada případů, pro které
"Jednota státních zřízenců"
podala stížnosti jak k zemské politické
správě, tak i k ministerstvu veřejných
prací ve věcech, kde státní cestáři,
kteří přišli z vojny a nastoupili svá
dřívější místa služební,
nedostanou třeba 6 - 8 měsíců poukázán
plat a jsou nuceni celou tu dobu o bídě a hladu
celé rodiny pracovat republice na dluh.
Jiné jsou případy zas, že takovíto
státní cestáři dostanou konečně
plat poukázán, avšak z něho se jim strhuje
každý měsíc velká částka
v některých případech i celá
mzda po více než cely rok, aniž by věděli
proč a zač, na dotaz odpoví se že manželka
za války přebrala nějaké podpory,
nikdo neví kolik. Prostě to jsou způsoby
jednání, kterých se nedopustil ani nejhorší
židovský vydřiduch, jakého se dopouští
takové byrokratické orgány v naší
republice.
Stůjtež zde poslední křiklavé
případy:
1. Začátkem měsíce července
1919 byl demobilisován státní cestář
Vavřinec Hamr v Majdaleně u Třeboně
a dne 13. července 1919 nastoupil opětně
své služební místo, do dnes, tedy za
7 měsíců, nedostal poukázán
plat, ač okresní správa stavební úřad
všechny potřebné doklady zemské politické
správě zaslala. Rodina má sice doma živitele,
on má své dřívější
povolání, žádný plat, jen bídu
a hlad.
2. Josef Červený, státní cestář
v Křivsoudově, má 7 dětí, on
a nejstarší syn byli na vojně, žena dostávala
podporu, věděla že je větší,
ale myslela, že je za muže a za syna, poněvadž
starosta s ní o obou vedl zápis. Než přišel
z vojny, vyhořel. Nyní má sice svoji starou
službu, ale platu nedostává, strhuje se mu
prý na to, co žena za války přebrala.
Rodina je všemi těmi útrapami zadlužena
a v bídě největší.
3. Václav Cimbůrek, státní
cestář v Obratanech u Tábora, nedostával
as 8 měsíců platu a nyní, když
dostal plat, strhlo se mu, kolik pány napadlo, a strhuje
se mu již celý rok, on neví, zač, nikdo
mu vůbec nesdělil, kolik vlastně jeho manželka
na podporách přebrala a kolik má k zaplacení.
U okresní silniční správy nevědá
vůbec nic, on neví, kolík má nyní
platu po všeobecné úpravě, jemu se dá
nějaký zbytek ze mzdy a je dobře. Žádný
cestář na dotaz, jaký je plat po úpravě
a další požitky, nedostane žádného
vysvětlení.
Takovýchto stížností je spousta. Podali
jsme je ministerstvu veřejných prací a zemské
politické správě, ale náprava vůbec
žádná a tento šlendrián jde svojí
cestou dál. Žádný z těchto státních
orgánů na podobné písemné stížnosti
ani neodpověděl a při osobních intervencích
svádí to jeden úřad na druhý,
jeden rada posílá ke druhému, jako když
si dělají v republice ze stížností
svojí zábavu.
Tážeme se proto ministra vnitra a veřejných
prací:
1. Jsou jim tyto poměry známy?
2. Chtí radikálním zakročení,
zjednati u těchto ostatních úřadů
pořádek a smysl pro povinnost oproti chudým
a nemajetným cestářům?
3. Chtí oba páni ministři naříditi,
aby státním cestářům byl vyplacen
jejich měsíční plat řádně
a včas se sdělením, aby každý
věděl, kolik platu béře podle nové
úpravy, jaký místní, místní
a kvartální přídavek?
4. Chtí naříditi, aby státním
cestářům, jichž ženy snad přebraly
vyživovací podpory za rakouského režimu,
aby tyto částky byly amnestovány, eventuelně
měsíčně strhávány v
obnosech snesitelných, a aby každý věděl,
kolik dluhuje a mohli se mu měsíčně
strhuje, a aby zakázáno bylo strhovati celé
měsíční mzdy a těm, kterým
se tak stalo, buďtež mzdy vyplaceny?