Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Cís. nař. ze dne 4. července 1914,. č. 141 ř. z., jakož i nařízení ministerstev zeměbrany a vnitra v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy ze dne 31. července 1914, č. 180 ř. z., se zrušují.

Válečnické spolky, jakož i svazy teritoriální zřízené na základě tohoto císařského nařízení (§ 1.), mají právo do šesti měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, přeměniti se na podpůrné spolky podle zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z.; neužijí-li ve stanovené lhůtě tohoto práva, budou zemskými správami politickými rozpuštěny.

Se jměním takto rozpuštěných spolků budiž naloženo podle pravidel jejich stanov.

Nemají-li stanovy o tom dostatečných pravidel anebo mají-li ustanovení, jichž provedení by se nesrovnávalo se zájmy státu, zařídí čeho třeba zemská správa politická vyslechnouc poslední představené (velitele) válečnických spolků.

Pokud se jednotlivé válečnické spolky zabývaly činností pojišťovací, přechází při přeměně na spolek podpůrný pojišťovací fond se všemi právy i závazky na spolek nový.

Při zrušení buďtež z pojišťovacího fondu především zapraveny dluhy váznoucí na něm; nároky na podpory, které vznikly před rozpuštěním spolku, buďte zajištěny na dobu určenou stanovami.

Zajištění toto platí u nemocenských podpor pro ty, kdož byli až do dne rozpuštění vedeni ve stavu nemocných; pohřebné budiž vyplaceno za osoby, které zemřely až do dne rozpuštění.

Ustanovení § 4. nevztahuje se na válečnické spolky potud, pokud jejich členové nemají právního nároku na podporu nebo na určitou výši její.

Přemění-li se válečnický spolek na spolek podpůrný, je dosavadní představenstvo povinno vésti správu spolku až do té doby, kdy provedena bude volba nového představenstva.

Veškerá podání, jimiž válečnické spolky ve stanovené lhůtě (§ 2.) budou předkládati nové stanovy nebo změny stanov, týkající se přeměny na spolky podpůrné i jejich přílohy, jsou osvobozeny od kolkův a poplatkův.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedení jeho ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministry Národní obrany a financí.

Válečnické spolky jsou jedním z pozůstatků »válečnické« doby bývalé monarchie. Spolky tyto, jakož i jejich svazy, které odvozují svou právní existenci od. cís. nař. ze dne 4. července 1914, č. 141 ř. z., nemohou ve své dosavadní formě trvat i nadále v Československé republice, poněvadž svým účelem (§ 1. cit. nař.) nejen ze nevyhovují více změněným poměrům, ba dokonce sledují i myšlenky protistátní (na př. posílení rakouské státní myšlenky, láska k císaři atd.).

Jediný pohled na §§ 1., 2., 4., 9., 16. přesvědčí, že poměry ty jsou v zájmu celostátním nadále neudržitelny.

I vojenská správa nemá naprosto žádného zájmu na tom, aby spolky ty podržely svůj vojenský ráz, ba naopak přimlouvá se za jejich odstranění (srov. na př. ustanovení stanov, »že každý člen má si opatřiti pušku ke střelbě do terče«). Tak na př. v Čechách je spolků těch 307. Z tohoto počtu jest pouze 5 spolků českých, a to v Karlíně, Praze, Žižkově, Táboře a v Č. Budějovicích. (2 české spolky, a to 1 vinohradský a 1 pražský byly již rozpuštěny na základě dobrovolného usnesení.) Válečnický spolek ve Dvoře Králové jest jediným spolkem dvojjazyčným. Všechny ostatní jsou spolky německé, které mají svá sídla po výtce v německých pohraničních okresech.

Nutno tudíž odejmouti spolkům těmto jejich právní podklad.

Ministerstvo vnitra vypracovalo tudíž osnovu zákona, jímž se cís. nař. o válečnických sborech zrušuje. K jednotlivostem osnovy bylo by pak podotknouti:

Není příčiny, aby válečnickým spolkům nebylo umožněno přeměniti se na spolky humanitní, z nichž by ovšem všeliký ráz vojenský byl vymýcen. Spolky tyto sledovaly mimo jiné též účely humanitní, a. poněvadž zejména v nynější době otázky humanitní jsou velice aktuelní, bude zajisté od většiny spolků práva toho užito.

Pokud se týká způsobu, jak naložiti se jměním, dlužno uvážiti, že stanovy těchto spolků většinou obsahují přesná pravidla v tom směru. Avšak i tu jest nutno vyhraditi státu dohled event. ingerenci v této věci, aby zabránil event. věnováním za hranice nebo jiným účelům, které by se nesrovnávaly se zájmy státními. Bližší ustanovení o tom nutno vydati cestou nařizovací neb interní.

Poněvadž spolkům nutno vymezit.určitou lhůtu, do které musí se přeměniti ve spolky humanitní, nutno v mezidobí zajistiti správu spolku tím, že dosavadnímu představenstvu se uloží povinnost vésti správu až do doby, kdy zvoleno (event. potvrzeno) bude nové představenstvo.

Z důvodů opportunity bylo by veškerým podáním, jimiž bude ve stanovené lhůtě zažádáno za přeměnu na spolky podpůrné přiznat osvobození od kolků, vzhledem k ustanovení § 30. shora cit. cís. nař., podle něhož obdobné osvobození mělo býti poskytováno válečnickým spolkům až do roku 1924. Osvobození to nebude znamenati veliký úbytek pro pokladnu státní a doporučuje se je ponechati již z toho důvodu, že spolky ty jsou k příslušným podáním státem nuceny a že jde o přeměnu jejich v zájmu veřejném.

Pokud provozují spolky činnost pojišťovací (což je ovšem pouze nepatrná část jejich) nutno i zde příslušnými ustanoveními zajistiti nároky již vzniklé.

Po stránce formální navrhuje se, by osnova přikázána byla výboru ústavnímu s povinností, aby o ní podal do osmi dnů zprávu plenu Národního shromáždění.