Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2528.

Odpověď

ministra národní obrany

na dotaz člena Národního Shromáždění Josefa Stivína

a soudruhů tisk 2293,

o trestním vyšetřovaní vojenského nadlékaře JUDra Maxe Poppera, divisijním soudem v Praze.

Odpovídaje na dotaz uvedený svrchu, vylíčím nejdříve podstatu věci samé: Sąd wojskovy przy pułku okręgovym v Piotrkowie zaslal státnímu zastupitelství v Praze spisy o vyšetřování, zahájeném proti tehdejšímu nadlékaři při domobraneckém etapním praporu č. 251 Dru Maxu Popperovi. Tehdejší vyšetřování zavedeno bylo na udání velitele tohoto praporu majora svobodného pána z Platzgerů, jenž udal Dra Poppera, že vykonává podvratnou a bolševickou agitaci mezi vojskem, že znemožnil jakousi oslavu císaře Karla v Piotrkowie a konečně, že se zabýval nákupem a prodejem hus, na čemž vydělával tak nesmírné peníze, že upsal 100.000 K na válečné půjčky, že vyráběl a prodával likéry, na nichž také mnoho vydělal, a konečně že účtoval K 2500 za povozy, ačkoliv užíval erárních povozů. Obvinění rázu politického o smýšlení a agitaci, jakož i podle tehdejších pojmů vojenských nepatriotickém chování Dra Poppera byla na základě hlášení velitelství domobraneckého etapního praporu č. 251 odložena ad acta, a generální vojenské gouvernement v Lublíně zahájilo pak vyšetřování jen pro obvinění z nekalých obchodův a nabývání peněz jakož i pro další obvinění, že prý Dr. Popper za účely zištnými zasílal po vojínech mnoho potravin do zázemí.

Státní zastupitelství v Praze postoupilo spisy vojenskému zástupci v Praze, poněvadž šlo o osobu, která podléhala vojenské pravomoci. Jelikož pak obvinění se dotýkala hluboce dobrého jména důstojníka, který žádal za přijetí do československé armády, nemohl vojenský zástupce přejíti beze všeho k dennímu pořádku a nařídil v této věci nikoli vyšetřování - nýbrž pouze zatímní pátrání (ve smyslu § 137 tr. voj. řádu), ježto bylo pochybno, zda-li se případ hodí k trestnímu stíhání.

Dr. Max Popper, vyslechnut dne 25. října 1919 u vojenského zástupce v Praze, popřel vinu, vysvětlil řadu okolností, v denunciaci obsažených, a zároveň udal 12 svědků, kteří jeho tvrzení dosvědčí. Později zaslal vojenskému zástupci v Praze obšírný dopis, v němž znovu se hájí proti nařčení a udává znovu řadu svědků. Vojenský zástupce dal vyslechnouti pouze tři z rady svědků, drem Popperem uváděných. Interpelace proto vytýká, že nebyl slyšen jako svědek ani jediný z celé řady českých důstojníků, jejichž svědectví se obviněný dožadoval, ale že byl slyšen jediný důstojník Němec a to právě onen, o němž vyšetřující soudce měl podle spisů za to, že je v nepřátelském poměru k obviněnému.

sVe skutečnosti bylo tomu zcela jinak Dr. Popper uváděl jména svědků, za jejichž předvolání k své obhajobě žádal, v tomto pořadí: 1. poručík Nosal, 2. účetní poručík Richling, 3. účetní šikovatel Tax, 4. Fráňa Weiner atd., udav zároveň přesné jejich adresy, kromě u svědka, jmenovaného na prvém místě. Vojenský zástupce vyhovuje přání obhajoby, dal vyslechnouti svědky přesně v tomto pořadí, vypustiv poručíka Nosala jehož adresa byla neznáma. Když všichni tři slyšení svědkové vypovídali ve prospěch Dra Poppera dne 18. prosince 1919 spisy byly odloženy podle § 138 vojenského trestního řádu, poněvadž nebylo podkladů pro vojenské stíhání. O tom byl také dr. Popper dne 20. prosince 1919 písemně vyrozuměn. Slyšení ostatních svědků, jím uváděných, bylo by prostě přebytečné zatěžování úřední agendy. Tím se stalo, že vyslechnut byl jediný svědek Němec, poručík Richling, a to, jak výše řečeno, na žádost Dra Poppera. Jak se však mohlo státi, že z jeho výslechu činí dotaz důsledky svrchu uvedené, nemohu vyložiti jinak, nežli že páni tazatelé byli drem Popperem mystifikováni.

Není tedy správno, že vojenský nadlékař Dr. Popper byl vyšetřován pro republikánské a protidynastické smýšlení a že v trestním řízení příslušnost k sociální demokracii byla považována za přitěžující okolnost, také není pravda, že by vůbec proti němu bylo zavedeno trestní vyšetřování, jak tvrdí interpelace, vedlo se pouze zatímní pátrání, a to podle zákona zavedeno býti musilo. Pro své přesvědčení nebo dokonce stranickou příslušnost nemohl býti vyšetřován u československého vojenského zástupce, protože již v předchozích rakouských spisech se tyto motivy vyskytují jenom v denunciaci majora z Platzgerů a jeho choti a nebyly ani tehdejšími úřady brány vážně a učiněny předmětem jednání. Byla tedy od počátku jakákoliv politická tendence vyloučena a svědkové, jejichž výslech byl samým Drem Popperem vyžádán, byli dotazováni o těch věcech, jež v udání byly vzhledem k podezření z lichvy, event. jiných činů ze ziskuchtivosti. Bylo jistě v zájmu dra Poppera samého, aby věc byla vyjasněna, a byla mu odložením spisů dána plná satisfakce za denunciace, spáchané proti němu bývalým jeho velitelem. Už rakouské příslušné orgány uvěřily obhajobě Dra Poppera a již ony zastavily řízení pro delikty politické na základě písemného materiálu jím poskytnutého.

Z toho, co jsem uvedl jest jistě jasno, že se dru Popperovi nestala křivda, jestliže se mu poskytla možnost, aby prokázal, že obvinění z keťasování a podezřelých obchodů, vznesená proti němu, jsou nepravdivá. Není to případ jediný, který v podobném směru vyšetřujeme, neboť v důstojnickém sboru potřebujeme lidí veskrze čestných. Podal jsem přesný důkaz jednak o tom, že vojenský zástupce musil akt dra Poppera vyříditi úředně, jednak že vyhledávání dělo se pouze na základě udání o nečestných obchodech, nikoli s tendencí politickou, což dokazují zřejmě i otázky svědkům položené a konečně i rozhodnutí vojenského zástupce, jež zní: »Ze spisů vychází na jevo, že major svobodný pán Platzger nedělal dojem člověka úplně příčetného. Udání jeho, že prý dr. Popper: 1. obchodoval látkami, 2. vyráběl a prodával kořalku, 3. kupoval a obchodoval husami, 4. započítal si částku 2500 K za povozy, ač užíval povozů erárních, 5. posílal vojíny na dovolenou do Prahy i s 50 kg zavazadel, nezakládají se podle výpovědí svědkův a to: Václava Otakara Faxe, Františka Weinera a bývalého účetního poručíka Emila Richlinga naprosto na pravdě«.

Jsem nucen vzíti v tomto případě vojenské zastupitelství v Praze v ochranu, a projeviti přesvědčení, že páni tazatelé nyní nahlédnou, že dotaz jejich učiněn byl na pokladě mystifikace.

V Praze dne 10. února 1920.

Ministr národní obrany:

V. Klofáč, v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP