Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2523.

Odpověď

ministerského předsedy, ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na dotaz členů Národního shromáždění Vojt. Čipery, Jana Veselého. a soudr. tisk č. 1703,

zda jsou ochotni zjednati svobodu pro každé politické přesvědčení a znemožniti terror, jejž provádějí příslušníci strany sociálně demokratické na osobách jiného politického přesvědčení, znemožňujíce jim výživu tím, že zabraňují zaměstnavateli přijmouti takové osoby do práce.

Tesařský dělník Josef Kovařík v Mrtníku pracoval před válkou jako tesař v kaolínové továrně M. Šmídla ve Vískách více než 10 roků.

Dne 1. června 1913 byl zvolen za starostu obce, což měla za následek, že do práce chodil jen občas, asi dva až tři dny v týdnu, poněvadž ostatní čas byl úředně zaneprázdněn. Koncem roku 1914, když světová válka kladla na obecní funkcionáře zvýšené požadavky, opustil práci v továrně nadobro.

Když při letošních obecních volbách starostou obce již zvolen nebyl, přihlásil se v zmíněné továrně o práci opět a byl přijat.

Josef Kovařík byl dříve členem organisace sociálně-demokratické; po svém zvolení starostou přestal platiti příspěvky, ale z organisace se neodhlásil. Po dobu války byl příslušníkem jiné politické strany; začátkem roku letošního se opět do sociálně-demokratické organisace přihlásil a zaplatil za 3 měsíce příspěvky, pak z ní však vystoupil.

Podle jeho vlastní protokolární výpovědi bylo na něm počátkem října 1919 důvěrníky strany sociálně-demokratické na obecním úřadě požadováno, aby zaplatil 52 K důvěrnickému sboru strany, jinak že nebude smět u zmíněné firmy pracovati, což on pak odmítl.

Původně požadovaný peníz 52 K byl prý mu snížen na 26 K, pak na 10 K a na konec na 5 K. Dodnes nezaplatil ničeho.

Naproti tomu podle protokolárních výpovědí dotčených důvěrníků strany sociálně-demokratické v Mrtníku, totiž starosty obce Martina Širokého, dělníků Antonína a Josefa Šmídla, Jana Nováčka a zámečníka Františka Svobody z Mrtníku, nebylo jimi na Josefu Kovaříkovi žádáno ničeho více, než aby zaplatil 10 K na legionáře, jako dobrovolnou pokutu za své prý brutální chování se vůči dělnictvu za doby, kdy byl starostou. Kovařík prý slíbil, že zaplatí 5 K na legionáře a dá do časopisu »Nová Doba» prohlášení, ve kterém bude žádati dělnictvo za odpuštění, že mu ublížil. Tím bylo docíleno jeho smíru s dělnictvem, které si na Kovaříka stěžovalo.

Jmenovaní důvěrníci však souhlasně vypovídají, že Kovaříkovi nezabraňovali v práci a že také neprohlásili, že nesmí pracovati, jestliže pokuty nezaplatí.

Josef Kovařík podle vlastního doznání pracuje u firmy Maxmilián Šmídl ve Vískách nerušeně dále, takže mu tedy z udánlivé výhružky škoda nevznikla.

Vzhledem k negativním výsledkům trestního vyšetřování, zavedeného proti Martinu Širokému a Antonínu Šmídlovi pro zločin podle § 98., lit. b) 4. 2., bylo příslušným státním zastupitelstvem navrženo zastavení trestního řízení proti oběma obviněným.

Pokud pak jde vůbec o zabezpečení koaliční svobody dělnictva, poukazujeme na nařízení vlády ze dne 19. prosince 1919 o rozhodčích soudech dělnických pro spory o vypuzení z práce č. 662. sb. zák. a nař.

V Praze dne 16. února 1920.

Ministerský předseda:
Ministr vnitra:
Tusar v. r.
Švehla v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Veselý v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP