Josefu a Marii Červenkovým v Pavlovsku, v politickém
okresu rokycanském, odešli čtyři synové
do činné služby vojenské během
války.
Nejprve uplatňován byl nárok na vyživovací
příspěvek za syna Josefa, jenž
odešel k vojsku dne 16. ledna 1915, jen otcem Janem Červenkou,
přihláškou datovanou dnem 24. ledna 1915. Nárok
tento byl příslušnou okresní vyživovací
komisí v Rokycanech uznán a žadateli přikázán
podle platebního listu ze dne 3. března 1915, č.
4 Č zákonný vyživovací příspěvek
ode dne povolání syna Josefa. Když pak bylo
dodatečně zjištěno, že percipient
vydělává v železárnách
Hrádeckých průměrně 5 K 40
h denně, byl poukázaný vyživovací
příspěvek dnem 15. března 1916 zastaven,
ježto výživa otce povolancova nebyla při
tomto výdělku ohrožena, tedy nebylo tu již
zákonných podmínek pro další
placení vyživovacího příspěvku.
Zakládá se proto tvrzení dotazu, že
byl rodině Červenkově odňat platební
arch z důvodu, že syn padl, na nesprávných
informacích a neodpovídá nijak skutečnostem,
neboť nároku neuplatňovala rodina, nýbrž
jen otec a zastavení vyživovacího příspěvku
stalo se pouze proto, že otec měl pro svou osobu dostatečný
vlastní výdělek, nikoli však, že
syn padl. Dne 15. ledna 1917 uplatňovala strana znovu nárok
na vyživovací příspěvek, byla
však rokycanskou okresní vyživovací komisí
zamítnuta rozhodnutím ze dne 15. května 1917,
č. 4 Č, z toho důvodu, že výživa
žadatelova není ohrožena vzhledem k jeho výdělku.
Strana podala si pak 4. června 1917 novou žádost
a, když nedostávala vyřízení,
stěžovala si do toho podáním ze dne
1. srpna 1917 u zemské vyživovací komise v
Praze, jež odstoupila podání to dne 10. srpna
1917 příslušné okresní vyživovací
komisi v Rokycanech, která znovu zamítla požadavek
rozhodnutím ze dne 21. srpna 1917 z důvodů,
právě naznačených.
Když pak rodina přesídlila do Kladna, zažádala
si Marie Červenková podáními ze dne
2. října a 20. listopadu 1918 o vyživovací
příspěvek pro sebe a pro své děti
Karla a Bohumila, tentokráte však za syny Václava
a Rudolfa. Po provedeném zevrubném šetření
přiznala okresní vyživovací komise v
Rokycanech za povolaného Rudolfa Červenku jeho sourozencům
Karlu a Bohumilu, počínajíc 1. říjnem
1918, plný zákonný vyživovací
příspěvek per 1 K 60 h na osobu a den, jenž
pak od 1. listopadu 1919 podle nového zákona byl
přiměřeně zvýšen a jejž
oba jmenovaní sourozenci i na dále berou. Jest tedy
zcela neodůvodněnou další výtka
dotazu, že není prostředků k obživě
dítek, jež neodvolatelně prý vydány
jsou umírání hladem, když přece
jim byl přiznán a dále se vyplácí
plný zákonný vyživovací příspěvek.
Konečně žádala matka povolaných
dne 15. srpna 1919 a dne 3. listopadu 1919, aby vyživovací
příspěvek zastavený dnem 15. března
1916, jenž byl přiznán za syna Josefa, byl
znovu dále placen. Tyto žádosti zamítla
okresní vyživovací komise v Rokycanech rozhodnutím
ze dne 10. prosince 1919, č. 4 Č, s odvoláním
na ustanovení § 4. odstavec 1. zákona ze dne
23. září 1919, č. 530 Sbírky
zákonů a nařízení, ježto
nárok před 28. říjnem 1918 nepřísluší.
Má se tedy věc zcela jinak, než jak se uvádí
ve druhém odstavci dotazu.
Z vylíčeného vychází na jevo,
že okresní vyživovací komise v Rokycanech
po každém podání řádně
vydala úřední rozhodnutí a že
nelze tu mluvit o takovém průtahu, jak se to činí
v dotazu samém. Pokud pak jde o rozhodnutí, vydaná
za platnosti zákona z roku 1917 a 1919, neužila strana,
ač se jí vždy dostalo správného
poučení o prostředcích opravných,
tohoto svého zákonného práva, takže
zemské vyživovací komisi v Praze nebyla vůbec
dána příležitost, aby se věcí
tou zabývala jako instance odvolací. Podání
strany na zemskou vyživovací komisi v Praze ze dne
1. srpna 1917 bylo pouze stížností dohlédací.
Pravdou ovšem jest, že do zdlouhavého vyřizování
odvolání zemskou vyživovací komisí
v Praze bylo neobyčejně mnoho stížností.
Bylo proto ministerstvem vnitra působeno u presidia zemské
správy politické v Praze k tomu, aby byla učiněna
vhodná opatření v tom směru, aby se
takovéto odůvodněné stížnosti
neopakovaly. Jmenované presidium provedlo reorganisaci
zemské vyživovací komise a tato osvědčila
se tou měrou, že nesčetná odvolání,
nevyřízená dosud u komise té, byla
již téměř úplně vypracována.
Podle zprávy zemské vyživovací komise
v Praze ze dne 17. února 1920, čís. 107/3,
jsou veškerá odvolání z roku 1917 a
1918 vůbec vyřízena. Z roku 1919 pak jsou
definitivně nevyřízena pouze ta odvolání,
která pro nedostatečné vyšetření
musela býti vrácena k doplnění úředního
šetření, takže dnes vyřizují
se již jen běžná odvolání
z roku 1920.
Ministerstvo vnitra doufá, že tato odpověď
bude vzata na vědomí, a podotýká,
že je vždy ochotno oprávněné stížnosti
mocí svého práva dozorčího
podporovati.