K výše uvedenému dotazu dovoluji si sděliti
toto:
Podle §u 37. odst. 1. živnostenského řádu
má každý živnostník právo
spojiti veškeré práce, jichž třeba
jest, aby úplně zhotovil výrobky své,
a podle odstavce 2. téhož §u další
právo, aby si sám v dobrém stavu udržoval
své zařízení závodové,
stroje, náčiní a jinaké pomůcky
provozovací, jakož i aby pro potřebu vlastního
svého podniku zhotovoval si pomůcky obvyklé
v obchodě, které slouží tržebnímu
odbytu jeho výrobků (bednění, obaly
a pod.).
Jak vidno, přisuzuje ustanovení toto živnostníkům
dalekosáhlá práva, na základě
kterých mohou zasahovati do objemu oprávnění
živností jiných.
Mezí těchto oprávnění všeobecně
stanovit nelze, jest to vždy quaestio facti, kterou lze posouditi
pouze podle povahy té které živnosti.
Podle nabytých zkušeností však neleží
hlavní příčina poškozování
řemesel neoprávněným provozováním
ani tak v nesprávném výkladu §u 37.
ž. ř., nýbrž spíše ve všeobecných
poměrech válkou vyvolaných. Hlavně
naprostý nedostatek pracovních sil vůbec
a zvláště kvalifikovaných řemeslníků,
nastalý povoláním dotčených
osob k vojenské službě měl za následek,
že provádění nutně potřebných
prací bylo svěřováno též
osobám k provádění těchto prací
neoprávněným.
Přirozeně nemohla se státi náprava
náhle, děje se však krok za krokem a důsledně.
Zákrok úřadů dobude úspěchů
hlavně tehdy, kdy přestane dosud trvající
nedostatek surovin, zlepší se drahotní poměry
a zavládne normální výroba. Že
hlavní příčina poškozování
řemesel neleží v nesprávném výkladu
§u 37. ž. ř., plyne také z toho, že
nedošlo ministerstvu od převratu ni jedno odvolání
v tom směru.
Ačkoli v dotazu nebyly udány konkrétní
případy a se strany ministerstva nebylo pozorovati,
že při stíhání neoprávněného
provozování živností živnostenskými
úřady nastalo uvolnění, neopomenul
jsem uložiti zemským správám politickým,
aby podřízeným úřadům
živnostenským nařídily přísné
zakročení v daných případech.