Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Jednotlivcům a družstvům, jenž nabudou půdy prováděním zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. z. a n. o zabrání velkého majetku pozemkového (zákona záborového) a zákonů i nařízení k jeho provedení vydaných, pak osobám, které nabudou půdy nezabrané sprostředkováním Pozemkového úřadu, jakož i zemědělcům, kteří se podrobí ustanovením zákona přídělového o rolnických nedílech, může býti poskytnut úvěr podle tohoto zákona, jestliže odborná a mravní kvalifikace uchazečů ručí za to, že poskytnutého úvěru nebude použito.

Úvěr může býti poskytnut:

a) k získání půdy do vlastnictví až devíti desetin ceny půdy, za kterou pozemkový úřad ji přidělil, nebo za kterou v tom kterém kraji půdu stejné jakosti přiděluje;

b) k získání budov hospodářských a obytných až do poloviny jejich ceny, určené podle zásad uvedených pod a);

c) ke stavbě budov hospodářských a obytných až do devíti desetin ceny půdy a do poloviny nákladů stavebních, schválených pozemkovým úřadem. Úvěr na novostavby, přestavby a přístavby se zajistí na nemovitosti najednou, vyplácí se však podle postupu stavby.

Legionářům, invalidům, jejich vdovám a sirotkům, jakož i vdovám a sirotkům po vojínech, kteří zemřeli následkem služby vojenské, neb i jiným válečným poškozencům, může býti poskytnuta další úvěrová pomoc z fondů zřízených k jejich podpoře, jestliže osobní vlastnosti a poměry uchazečovy budou poskytovati záruku, že se i na usedlosti takto zadlužené udrží.

Veřejné ústavy peněžní, jež nařízením vlády k tomu budou zmocněny, mohou poskytovat úvěr podle § 2. v dílčích dlužních úpisech, jejichž úroková míra a plán umořovací bude stanoven dohodou pozemkového úřadu s ministerstvem financí. Vláda se zmocňuje, aby nařízením určila druhy (typy) těchto dílčích dlužních úpisů.

Tyto dílčí dlužní úpisy požívají sirotčí jistoty.

Bude-li náhrada za převzatou půdu dřívějšímu vlastníkovi zapsána jako jeho pohledávka do rentové knihy určité rentové banky, může tato banka úvěr podle § 2. poskytnout otevřením účtův osobám, jimž z oné půdy byly pozemky přiděleny.

Rentové banky a peněžní ústavy, uvedené v § 4., smějí poskytnouti zápůjčky podle předcházejících ustanovení jen za souhlasu pozemkového úřadu.

Za zúročení a umoření pohledávek takto vzniklých ručí stát podpůrně.

Úvěr, poskytnutý podle předcházejících ustanovení, jest úvěr dlouhodobý s nezvýšitelným úrokem, umořovaný podle smlouvy, a se strany věřitelovy nevypověditelný, dokud dlužník plní převzaté povinnosti.

Pozemkový úřad může jménem státu převzíti podpůrné ručení až do devíti desetin prokázané ztráty za pohledávky peněžních ústavův a z fondů, jež poskytnou zápůjčky podle zásad tohoto zákona a případných nařízení vládních za podmínek posuzují-li se v celku - nikoli těžších, nežli jaké kladou peněžní ústavy v § 4. uvedené.

Dlužníkovi však nesmí být úmluvou vzata volnost splatiti celý dluh anebo jeho část po výpovědi nejdéle půlletní tímže způsobem, jakým úvěr přijal, nebo v hotovosti. Úmluvy, které by se tomuto ustanovení příčily, jsou neplatné. Jestliže byl úvěr poskytnut vydáním dílčích dlužních úpisů nebo jejich kursovní hodnoty, má dlužník právo splatiti svůj dluh zcela nebo z části dlužními úpisy téhož druhu (typu), počítanými v hodnotě jmenovité.

Pokud úvěr takto poskytnutý není plně splacen, nejméně však do desíti let ode dne jeho poskytnutí, může nemovitost, jím zatížená, býti zcizena mezi živými jen se souhlasem pozemkového úřadu. Jestliže pozemkový úřad nesouhlasí, může zcizovanou nemovitost převzíti do vlastnictví stát za cenu slušnou, kterou - nedojde-li k dohodě - určí soud.

Souhlasu pozemkového úřadu není třeba, jde-li o převod mezi manželi nebo s rodičů na děti.

Vlastnické právo nástupců je stejně omezeno jako právo jejich předchůdců.

Omezení vlastnictví podle § 8. působí proti třetím osobám, když je poznamenáno v knihách pozemkových. Návrh na tuto poznámku může učiniti jak věřitel, tak i pozemkový úřad.

Jestliže dlužník nedbale hospodaří s nemovitostí, na níž je zajištěna pohledávka vzniklá podle předcházejících ustanovení a převyšující dvě třetiny ceny půdy a polovinu ceny budov, bude postupováno podle zásad zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém.

Jestliže dlužník, ač upomenut, neplní platebních závazků, vzniklých z úvěrů podle předcházejících ustanovení, má dotčený zástavní věřitel právo podati u příslušného soudu žalobu s návrhem, aby proti dlužníkovi byl vydán příkaz platební, připojí-li k žalobě dlužní úpis v prvopise neb ověřeném opise. Je-li dlužní úpis založen v prvopise neb ověřeném opise ve spisech téhož soudu, stačí, když se žalobce naň odvolá. Soud vydá bez jednání a neslyšev dlužníka platební příkaz, může-li návrhu jeho vyhověti; v něm uloží dlužníkovi, aby zaplatil zažalovanou pohledávku a útraty, soudem stanovené, do čtrnácti dnův od doručení pod následky exekuce, neb aby v téže lhůtě podal námitky. Lhůta nemůže býti prodloužena. Proti vydání platebního příkazu není opravného prostředku; jen proti výši přisouzených útrat lze podati námitku do čtrnácti dnů od doručení stížnosti, o které rozhodne rekursní soud s konečnou platností.

Opis platebního příkazu zašle soud pozemkovému úřadu, který v dalším jednání může přistoupiti jako vedlejší účastník.

Opožděné námitky odmítne soud bez jednání. Jestliže byly v čas podány, nařídí soud bez nového návrhu o žalobě ústní jednání na dobu co nejkratší. V rozsudku vyřkne, zda a pokud zachovává platební příkaz v platnosti, a rozhodne o útratách.

Nelze-li vyhověti návrhu na vydání platebního příkazu, zahájí soud o žalobě řízení podle platných ustanovení.

K dobytí dlužných částek podle vydaného platebního příkazu nebo rozsudku bude zpravidla zahájena exekuce vnucenou správou. Nelze-li se však podle okolností (zejména z nepatrných výtěžků, většího zadlužení, nepatrné výměry a pod.) očekávati, že bude věřitel nejpozději do dvou roků uspokojen z výtěžků vnucené správy, může i při nedílech (§ 36. zákona přídělového) k dobytí pohledávky z úvěru podle § 2. a 3., jakož i vůbec úvěrů naznačených v § 35. přídělového zákona, zahájeno býti na návrh pozemkového úřadu nebo věřitele s jeho souhlasem dražební řízení o nemovitosti. Ustanovení toto neplatí při nedílech, prohlásí-li pozemkový úřad, že podle § 51. zákona přídělového vykoupí nedíl a převezme závazek uhraditi vykonatelnou pohledávku s příslušenstvím.

Dražební řízení provede se podle ustanovení exekučního řádu s těmito odchylkami:

Dražiti může sám anebo plnomocníkem, kdo vykáže exekučnímu soudu před počátkem dražby, že je státním občanem československé republiky a že nevlastní on se svou manželkou přes 10 ha půdy. Tyto skutečnosti prokáže domovským listem a vysvědčením obecního úřadu svého stálého bydliště. V dražební vyhlášce jest upozorniti na tyto podmínky.

Kdyby nikdo oprávněný k dražbě nepřišel, anebo nepodal nejmenšího podání ustanoví soud k návrhu vymáhajícího věřitele hned nový dražební rok i když jde o venkovský statek anebo pozemek. Nebylo-li by ani při tomto dražebním roku učiněno některou osobou k dražení oprávněnou nejmenší podání, má pozemkový úřad právo převzíti draženou nemovitost za vyvolací cenu. V tomto případě udělí soud příklep státu.

Neprohlásil-li dříve písemně nebo při dražebním roku svým zástupcem, že nemovitost přejímá, jest pozemkový úřad povinen do čtrnácti dnů po tom, kdy byl vyrozuměn o výsledku dražby, podati písemně toto prohlášení. Nedojde-li prohlášení v této lhůtě, zruší exekuční soud dražební řízení.

V dražebních podmínkách se ustanoví, že vydražená nemovitost nemůže býti zcizena mezi živými beze svolení pozemkového úřadu do deseti let ode dne dražby, pokud by nešlo o převod mezi manželi nebo s rodičů na děti. Vlastnické právo nástupců jest obmezeno stejně jako právo předchůdců.

Když se vkládá vlastnické právo vydražiteli - kromě státu - do knih pozemkových, poznamená soud zároveň z úřední povinnosti obmezení to.

Veškerá usnesení, vydaná za řízení, doručí se také pozemkovému úřadu, i když není sám vymáhajícím věřitelem.

K opatření živého i mrtvého zařízení jakož i ostatních prostředků provozovacích může pozemkový úřad družstvům osob, jmenovaných v § 1. čís. 1. a sdružením podle § 1. č. 2. přídělového zákona poskytnout úvěr,

a) prokáží-li, že stanovy jejich vyhovují podmínkám pozemkového úřadu, a

b) podrobí-li se případným zvláštním podmínkám pozemkového úřadu a jeho dozoru.

Pozemkový úřad může poskytnout úvěr k účelu, uvedenému v odst. 1., též jiným družstvům a úvěrním ústavům, jejichž stanovy vyhovují podmínkám pozemkového úřadu, pro členy, kteří nabyli půdy podle zákona přídělového.

Pozemkový úřad poskytuje úvěr podle § 13. buď v hotovosti ze svých fondů, jež za tím účelem utvoří, nebo tím, že jménem státu převezme podpůrné ručení až do polovice prokázané ztráty za příslušný závazek družstva nebo dlužného úvěrního ústavu (§ 13. odst. 2.).

Závazky rukojemské, jež státu vzniknou při provádění tohoto zákona, stanoví se nejvýše dvěma sty milionů korun československých.

Ústavy, jež poskytují úvěr podle tohoto zákona za záruky státní, jsou v této příčině podrobeny státnímu dozoru, o němž bližší ustanovení budou vydány nařízením vládním.

Vláda se zmocňuje, aby v rámci tohoto zákona vydala řád pro uchazeče o úvěr a po případě určila nejvyšší číselnou částku pro úvěr jednotlivého uchazeče.

Pro podporu vnitřní kolonisace založí se při pozemkovém úřadě všeobecný fond čtyřmi ročními splátkami po pěti milionech korun československých, jež budou zařazovány do státního rozpočtu počínajíc rokem 1920. Vláda se zmocňuje, by z fondů pro podporu legionářů, invalidů, válečných vdov a sirotků po příslušnících československého vojska, jakož i jiných válečných poškozenců, převedla přiměřené částky do zvláštních fondů, zřízených za tím účelem při pozemkovém úřadě, z nichž obmyšlení oněmi fondy byli by zvláště podporováni při provádění pozemkové reformy (§ 3.).

Pozemkový úřad za souhlasu svého správního výboru se schválením vlády, vydá pro své fondy zvláštní stanovy.

Veškerá podání stran k úřadům ve věcech, upravených tímto zákonem, jsou mimo soudní řízení prosta poplatku.

Zákon tento nabývá účinnosti vyhlášením.

Provésti tento zákon náleží všem ministrům.

Jedním z hlavních cílů pozemkové reformy je, aby umožnila nejen drobným zemědělcům, ale i bezzemkům nabýti tolik zemědělské půdy, kolik jí je třeba k zabezpečení samostatné hospodářské existence, ať již se o ni ucházejí jako jednotlivci nebo spojení ve družstva.

Dosíci tohoto cíle je v zájmu státu, jemuž záleží na tom, aby půda živila co nejvíce zdravých, zdatných rodin zemědělských. Aby se tohoto cíle dosáhlo co možná nejdříve, jakož i aby pozemková reforma působila k postupnému a organickému uskutečňování sociální spravedlnosti, je nezbytno usnadniti nabývání půdy především také těm, kdož sami nemají dostatečného kapitálu, aby si ji opatřili. Je potřeba jim pomoci, aby z výtežků své samostatné práce postupně uhrazovali cenu hospodářství jim přiděleného podobně, jako se umožňovalo již dříve nabývati rodinných domků. Nejde o žádný dar, nýbrž o usnadnění přístupu k hospodářské samostatnosti a tudíž také o vzbuzení většího zájmu na práci a větší chuti do práce, jde o znárodnění půdy a zvýšení národní hospodářské produktivnosti.

Je tudíž patrno, že pozemková reforma by nemohla býti provedena bez řádné a pronikavé úvěrové pomoci, jíž bude dvojnásobně třeba, jmenovitě v prvních letech po válce. Jeť zajisté velmi pravděpodobno, že v dobách obnovy průmyslového podnikání a práce bude poměrně těžko dosahovati dlouhodobého, vázaného úvěru, bez něhož je zemědělské podnikání nemožno. Bude tedy potřeba usnadniti tento úvěr nad míru dosud běžnou, přece však zase tak, aby státu nevzniklo žádné zvláštní citelné zatížení. To bude možno ovšem jen tehdy, když náhrada za zabranou půdu bude mírná a když tedy bude možno hraditi veškerý náklad na pozemkovou reformu z rozdílu mezi náhradou (cenou přejímací a cenou přídělovou). Mírnost náhrady je nezbytnou podmínkou, aby reformou byla vytvořena hospodářství života schopná sama ze sebe bez jakýchkoli dalších pomocí.

Předložený zákon úvěrový vychází tudíž právě z těchto předpokladů. Jelikož pak při polním hospodářství nutno rozlišovati úvěr na pozemky od úvěru na budovy a obojí zase od úvěru provozovacího (na živý i mrtvý fundus, na meliorace a pod.), je zákon rozdělen v podstatě podle těchto tří druhův úvěru.

Úvěr držebnostní, jak na pozemky, tak na stavbu a budovy, tedy úvěr hypotekární, bude poskytován hlavně emisními ústavy peněžními, které vláda pověří tímto úkolem. Bude poskytován dlužními úpisy jednotného typu se sirotčí jistotou, pod zárukou státní. Vedle toho může býti poskytován ve formě také otevřeného účtu v případech, kdy půjde o půdu, za níž bude náhrada jejímu dřívějšímu majiteli zapsána do rentové knihy příslušné rentové banky, ku kterémuž opatření bylo sáhnuto jednak, aby emisní trh nebyl přetěžován, jednak aby bylo zabráněno přílišnému prodeji dlužních úpisů do ciziny (§ 2., 4. - 6.).

Zákon však nechce vylučovati z úvěru ani jiné ústavy (pojišťovny, spořitelny atd.) a proto stanoví v § 7., že stát ručí stejně za zápůjčky, které by tyto ústavy poskytly nabyvatelům půdy podle zákona přídělového, pokud ovšem tyto zápůjčky nejsou poskytnuty za těžších podmínek, než za jakých je poskytují ústavy emisní.

Všechny ústavy, které chtějí požívati této záruky státní, musí se ovšem podrobiti podmínkám stanoveným jak pozemkovým úřadem tak vládou (§.§ 4., 5., 7., 15., 16. a 17.).

Úvěr držebnostní na pozemky. povoluje se do devíti desetin ceny přídělové, na budovy a stavby do poloviny ceny nebo stavebního nákladu. Vyšší úvěr povoluje se výjimečně jen ze zvláštních fondů a to kolonisačního, jenž se má zříditi čtyřmi ročními splátkami státními po 5 milionech Kč, pak z fondů pro legionáře a válečné poškozence (§ 3. a 18.).

Úvěr provozovací (§ 13.) poskytuje se na rozdíl od úvěru držebnostního jen prostřednictvím družstev a peněžních ústavů za podmínek stanovených pozemkovým úřadem se schválením vládním. Eventuelní risiko tohoto provozovacího úvěru nese z polovice družstvo nebo ústav, jehož prostřednictvím tento úvěr byl poskytnut, a z polovice pak stát. Tímto ustanovením se má čeliti tomu, aby úvěry tyto se neposkytovaly lehkomyslně. Jedině při fondech zvláštních (§ 3. a 18.) nese celé risiko příslušný fond.

Výše úvěru nestanoví se žádnou absolutní cifrou, poněvadž to není dobře možno v poměrech dosud neustálených a neujasněných. Zákon však dává vládě možnost, aby určila i přesnou číslicí maximální úvěr, jaký smí býti jednotlivci povolen. Ale to by bylo možno ovšem teprve v ustálených poměrech cenových, neměla-li by se tato výměra úvěru každou chvíli měnit. Ustanovení toto pamatuje tedy spíše na jinou věc, a to na tu, aby celkový úvěr nepůsobil předlužení, které by bylo možno, kdyby uchazeč o úvěr vyčerpal všecky druhy úvěru tímto zákonem proponované. Právě proto je nutno upozorniti, že nelze zákon vykládati tak, jakoby nabyvatel půdy měl právní nárok na všecky tyto úvěry v plné maximální výši. Úvěr však bude nutno vyměřovati podle okolností a ovšem i podle osobní zdatnosti uchazečovy. Proto je jmenovitě úvěr provozovací decentralisován úplně a ponechán místním ústavům ať družstevním ať jiným. Stanoviti maximální výši všech tří druhův úvěru pro jednotlivce ať již procentem ceny jeho movitého i nemovitého majetku nebo pevnou sumou není možno, poněvadž by to znemožňovalo právě úvěr provozovací nejčastěji rychle nutný, když na př. by malozemědělci padl nějaký kus tažného dobytka nebo byla požárem či jinak zničena část mrtvého fundu, při níž pojišťovna nehradí z pravidla nikdy plnou cenu nákupní. Bylo tudíž nutno ponechati výměr úvěru jednak úvěrovým řádům cestou nařizovací stanoveným, jednak úvaze peněžních ústavů, poskytováním úvěru pověřeným a ovšem i samému pozemkovému úřadu a jeho orgánům.

Zákon limituje výši úvěrových záruk 200 miliony korun čsl., což je přiměřeno rozsahu, jakého nabude provádění pozemkové reformy pravděpodobně v letech 1920 až 1921. Pak také teprve bude možno posouditi, pokud by vůbec bylo třeba vyššího limitu této záruky, resp. pokud pozemkový úřad sám bude stačiti svými fondy na úkoly jemu uložené, což se bude říditi přejímáním zabrané půdy a platy za ni a zároveň ovšem také přidělováním půdy a splátkami za půdu přidělenou.

§§ 8. - 12. určují jednak dozor na řádné hospodaření, jednak také krytí a zabezpečení pohledávek v krajních případech, kdyby dlužníkovi bylo nutno odňati hospodářství podle přídělového zákona nabyté nebo podle úvěrového zákona zadlužené. Pro jednoduchost užito opatření podle zákona o zabezpečení řádného hospodaření na půdě zabrané jakož i běžného dražebního řízení s výjimkami, které mají znemožniti hromadění půdy proti intencím zákonů o pozemkové reformě. Opatření tato pojata do zákona po dohodě s ministerstvem spravedlnosti a ve stylisaci jim navržené stejně jako ustanovení o poplatcích i zárukách státních bylo formulováno po dohodě s ministerstvem financí.

Na konec dlužno ještě podotknouti, že osnova zákona úvěrového ve znění shora uvedeném převzata byla dohodou všech stran.