Zástavní a půjčovní úřad
v Praze, jenž byl založen roku 1747 k tomu, by chudému
lidu poskytoval půjčky na zástavy a takto
chránil ho před vykořisťováním
soukromými zastavárníky, a jenž dvorním
dekretem ze dne 26. května 1770 prohlášen byl
za veřejný fond s ručením státním,
založil ze správních přebytků
během let fond, který v roce 1913 dosáhl
výše 3,276.034 K; tato výše fondovního
jmění umožnila v letech 1888-1908 i přechodní
snížení míry úrokové z
původních 11 procent na 6 procent.
Za války se poměry v neprospěch ústavu podstatně změnily tím, že lid, byv povolenými vyživovacími příspěvky hmotně lépe zabezpečen, pomoci ústavu nevyhledával, ano zástavy vyplácel. Tím zmenšil se příjem z půjček na zástavy, na druhé straně vsak zvýšilo se značně služné výslužné a zvýšením cen kancelářských potřeb včetně paliva a osvětlení vzrůstala vydání, takže správní rok 1916/17 končil ztrátou 84.654 K, správní rok 1917/18 však ztrátou 364.657 K; v posledním rozpočtu
na rok 1919 vykázány jsou příjmy částkou | 548.836 K, |
výdaje pak částkou | 940.342 K |
takže očekávaný schodek na tento rok činí | 391.506 K. |
Platy aktivních zaměstnanců rozpočteny
619.331 K, výslužné, vychovávací
příspěvky, dary z milosti pak 113.946 K,
při čemž ovšem třeba podotknouti,
že rozpočtené částky tyto se
podstatně zvýší, ježto na úpravu
platů, prováděnou podle zákona ze
dne 7. října 919, č. 541 sbírky zákonů
a nařízení, nemohl ovšem při
sdělání tohoto rozpočtu na rok 919
býti vzat zřetel na započítání
válečných let, úpravu výslužného,
vychovávacích příspěvků;
schodek ten bude činiti asi 746.561 K.
Jmění ústavu, skládající
se z půjček na zástavy a ze 4 budov čp.
955 Praha-lI., čp. 455 Praha-III. a čp. 207 a 210
v Karlíně s příslušným
inventářem, jež dne 30. června 1914
činilo 3,305.997 K, kleslo pro tyto ztráty do 31.
prosince 1918 na 2,607.804 K.
Aby další činnost zástavního
úřadu stoupajícími těmito ztrátami
nebyla ohrožena, a zároveň aby dalšímu
stoupání těchto ztrát se předešlo,
provedena hned po státním převratu úsporná
opatření. Zejména upuštěno zatím
v zájmu zmenšení režie od obsazování
několika systemisovaných míst praktikantův
a oficiantů, pokud jich nebude nutně potřeba;
restringován personál a kancelářské
síly ústavu přebytečné tou
dobou umístěny v některých odvětvích
státní služby. Pak schválena tato opatření,
jimiž příjem ústavu aspoň poněkud
bude zvýšen:
1. zvýšení poplatku za zástavní
list (listné) z 2 h na 12 h od 1. října 1919;
2. zvýšení výdražného z
5 procent na 10 procent, které platí kupec při
dražbě propadlých zástav z kupní
ceny;
3. zvýšení dražebních útrat
(dražebné) ze 2 procent na 5 procent;
4. omezení půjček nejméně na
3 K;
5. zavedení nejnižšího úroku z
půjček na zástavy za 4 neděle bez
ohledu, je-li zástava vyplacena před uplynutím
této doby, při čemž z půjček
3, 4 a 5 K zůstane při dosavadním nejmenší,
úroku 6 haléřů. Počínaje
5. týdnem zůstane prozatím počítání
úroků podle tydnů nezměněno.
Dalším úsporným opatřením
začátkem března 1919 bylo převedení
6 proc. kontokorentní zápůjčky 3 mil.
korun u Zemské banky v Praze na 1 1/2 proc. kontokorentní
zápůjčku u poštovní spořitelny
v Praze, jež pak zvýšena byla na 5 mil. korun,
čímž proti letům předchozím
podstatně klesnou pasivní úroky.
Pokud se týče daní, bylo podle účetní
závěrky za období 1917/18 zapraveno:
státního režijního příspěvku | 7 K 56 h |
poplat. equivalentu za VIl. dec. a školního příspěvku | 2068 K 08 h |
daně z výtěžku a příspěvku obchodní komoře | 28 K 07 h |
obecních dávek | 15 K 44 h |
pozemkové daně | 5 K 69 h |
domovní daně s obecními přirážkami | 7395 K 32 h |
celkem | 9520 K 16 h. |
V rozpočtu na rok 1919 je pak vykázána částka
9329 K 33 h.
Proti osvobození ústavu od daní mluví
závažné důvody zásadní,
neboť by se pro nepatrnost jejich ústavu valně
nepomohlo, na druhé straně by se však prejudikovalo
žádostem jiných ústavů toho druhu.
Pokud se týče tvrzení v dotazu, že vláda
rakouská přesazovala bez potřeby úředníky
z jiných resortů k zástavnímu úřadu
a zatížila jej placením pense, nemůže
vláda správnosti jeho potvrditi, alespoň
v posledních letech se podobný případ
nestal.
Zdá se spíše, že tento odstavec dotazu
směřuje výlučně proti obsazení
místa ředitelského úředníkem,
nepocházejícím z řad úřednictva
zástavního úřadu. Místo to
zastával totiž od roku 1896, tedy po 23 let Edmund
Liebisch, posléze ministerský rada, jenž dekretem
presidenta republiky ze dne 25. září 1919
dán na trvalý odpočinek.
Za příčinou nového obsazení
místa tohoto vypsán byl v měsíci prosinci
1919 konkurs a uveřejněn v úředním
listě se lhůtou do dne 10. ledna 1920.
Vláda, dobře jsouc si vědoma nynějšího
nepříznivého finančního stavu
Zástavního a půjčovního úřadu
a majíc na zřeteli humánní jeho účel,
uvažuje bedlivě o reorganisaci tohoto ústavu
vzhledem k reformě veřejné správy
právě projednávané, jakož i o
dalších opatřeních, která by
v zájmu sanace jeho měla býti provedena.