Zásobovací krise potravinami, jimiž stát
dosud hospodaří, ohrožuje nejen klid, ale i
budoucnost celé československé republiky.
Jest to následek nedbalosti vlády, která
vzdor usnesení Národního shromáždění
ze dne 23. července 1919 nesplnila uložené
jí povinnosti, nevybudovala pevného zásobovacího
plánu pro celý hospodářský
rok 1919 - 20 a neopatřila včas potřebného
množství potravin, hlavně obilí a mouky
z ciziny, jak to zásobovací výbor svou zprávou
č. 1384 - jednomyslně přijatou vládě
uložil.
Národní shromáždění dne
23. července 1919 jednomyslně přijalo tuto
resoluci:
"Vláda se vyzývá, aby učinila
veškerá opatření zejména též
zajištěním dostatečných zásob
z ciziny, by státní režim zásobovací
pokud možno nejdříve mohl býti likvidován,
buď co buď však, aby byl udržen jen po tu
dobu, pokud se to jeví nezbytně nutným v
zájmu zásobení obyvatelstva."
Toto velmi důležité vyřízení
mého a mých soudruhů návrhu čís.
1004, aby uvolněna byla zemědělská
výroba a sklizeň, nebylo vládou respektováno,
a ač mohla naše vláda zakoupiti v Americe a
Jugoslavii výhodně dosti obilních zásob
ještě loni v červenci a srpnu, neučinila
tak.
Bylo samozřejmo, že musíme v hospodářském
roce 1919 - 20 dovézti z ciziny nejméně 30.000
vagonů - obilí - abychom obyvatelstvo kvotou 200
- 400 gr. denně zásobili.
Pakli v roce 1918 - 19 vykoupeno bylo v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku celkem 53.264 vagonů chlebovin
a celková spotřeba při kvotě 400 gr.
denně činí as 80.000 vagonů mouky,
pak dovoz cizího obilí a mouky vyžadoval -
podle výpočtů tehdejšího presidenta
stát. obil. ústavu Dra Viškovského výše
52.000 vagonů chlebovin.
Vláda naše započala s nákupy obilí
a mouky v cizině, až ji k tomu dohnaly zásobovací
potíže. Následek jest, ze se slíbená
kvota 12 kg mouky na měsíc pro osobu nedodržuje,
a že, při té malé namnoze i žádné
kvotě, nepatrné celkem zákupy v cizině
vyžadují závratné sumy (až 20 K
za 1 kg mouky!).
Za tyto obrovské obnosy, které teď musíme
za cizí mouku platiti, mohli jsme před půl
rokem míti zakoupenu dvě třetiny potřebné
cizí mouky.
Nyní se svádí vina zásobovací
krise na zemědělce. Pravdou jest, že zemědělci
českoslovenští odvádí z poslední
sklizně své přebytky s daleko větší
obětavostí než z předešlé.
V roce 1918 - 19 nebylo těch potíží
výmlatních, jako letos. Poslední žně
byly o pět týdnů zpožděny; pro
výmlat nebylo benzinu, uhlí, petroleje, pracovních
sil.
A přes to rolnictvo do této doby dodalo mnohem více
obilí jako loni.
V celém období 1918 - 19 zakoupilo se v Čechách
celkem 37.362 vagonů chlebovin, letos do 4. února
32.007 vagonů.
Na Moravě se vykoupilo loni celkem 13.039 vagonů
chlebovin, letos do 4. února 11.113 vagonů.
Ve Slezsku vykoupeno bylo loni celkem 2.863 vagonů chlebovin,
letos do 4. února 2.040 vagonů. Schází
nám letos - na loňský výkup pouze
8.104 vagonů chlebovin.
Předepsaný kontingent chlebovin pro období
1919 - 20, obnáší celkem 77.912 vagonů
chlebovin.
Dodáno jest celkem 45.160 vagonů; k dodání
jest ještě 32.752 vagonů. Toto množství
chlebovin nebude lze rolnictvu dodati, poněvadž kontingent
byl nesmírně přehnán.
Stěží se vykoupí 80% předepsaného
kontingentu, takže můžeme počítati
ještě s výkupem 16 až 20 tisíci
vagonů chlebovin.
To nám stačí snad na dva neb tři měsíce.
Co potom?
Odváží se vláda snižovati zas spotřební
kvotu u zemědělců a sbírati jim -
jak se to za Rakouska dělalo - poslední zbytky přiznaných
zásob - právě v době, - kdy venkovský
lid vykonávati musí nejtěžší
práce?
Kdyby byla vláda buď opatřila v cizině
potřebných 30.000 vagonů chlebovin anebo
aspoň pevně uzavřela hranice proti vývozu,
(mluví se, že ze Slovenska vyvezeno bylo přes
20.000 vagonů chlebovin za hranice) pak mohla výživa
lidu v celé republice dobře býti opatřena.
Proč má za tuto chybu vlády zemědělský
lid trpěti útoky a výhružky - celých
stran v republice, proč teď saháno ke krutým
opatřením rekvisičním?
Vláda musí nyní chybu svou napraviti a nákupem
v cizině opatřiti nedostávající
se množství chlebovin - až do nové sklizně.
Vláda musí se již nyní také rozhodnouti,
jakým způsobem hodlá zabezpečiti výživu
obyvatelstva v příštím hospodářském
roce.
Dosavadní systém státního hospodářství
s polními plodinami jest neudržitelný.
Tvrdé a staré státní hospodářství
s polními plodinami - a způsob rekvisičního
odběru, dále drahé a škodlivé
hospodářství ústředen jest
na dále nemožné.
Rolnický lid tento nevolnický stav nadále
nesnese.
I konsumentské vrstvy lidu nestrpí, aby zásobení
jich dělo se způsobem tak nepořádným,
jako se to v tomto hospodářském roce děje.
Udržování ústředen vyžaduje
miliony, nákupy obilí a mouky v cizině miliardy
Kč. Jak takové poměry naše republika
dlouho vydrží? A lid při tom hladoví!
Pro nový hospodářský rok musí
býti včas vypracován vyživovací
plán podle pravého stavu úrody a zavčas
musí býti opatřeno - nedostávající
se množství chlebovin nákupem v cizině.
Rolnictvu musí býti umožněna co možná
největší výroba domácích
polních plodin, hlavně obilnin. To stane se opatřením
hnojiv a spravedlivou úpravou obilních cen.
Vynese-li jedna míra pole, oseta řepou na 900 K,
osázená bramborami na 500 K, a oseta pšenicí
jen na 300 K, nedivno, že rolnictvo od pěstění
obilnin se odvrací.
Zpeněží-li rolník obilí lépe
chovem dobytka - nedivno pak, že tak činí!
Jest nesporno, že řešení otázky
výživy obyvatelstva do nové sklizně
jest velmi těžké. Od producentů nelze
očekávati - větších dodávek
obilí. Snad kompensací (obuvi, látek, kůži,
atd.) mohlo by se od zemědělců něco
obilí dostat.
Vláda považuje tuto akci za neproveditelnou, ačkoliv
by se snadno provésti dala.
Výkupy obilí daly by se získati jen občasnými
výkupními akcemi - v okresích a krajích
úrodnějších, při nichž by
místní vlivní činitelé vlasteneckými
proslovy na zemědělce působili. Násilné
prostředky proti rolnictvu selhou a docílí
se jimi jen opaku!
Proto bylo by záhodno uvolniti po odevzdání
upravených kontingentů obilních zbytky sklizně,
připlatiti výkupní premie a zabezpečiti
výrobní svobodu pro novou sklizeň polních
plodin!
Nová sklizeň měla by býti uvolněna
po zabezpečení nedostávajících
se zásob domácích - nákupem z cizozemska,
a naprostým uzavřením hranic proti vývozu
domácích potravin. Nutno také stanoviti pevné
spravedlivé ceny polních plodin a zavésti
přísné tresty nejen na ty, kdož by dráže
polní plodiny prodávali, ale i na ty, kdož
by je dráze kupovali. Náležitý zřetel
musí se vzíti i na příslušníky
československé, bydlící ve Vídni
a Rakousku, a zásobení jejich nutno zabezpečiti.
Spotřební kvoty pro zemědělce, stanovení
spotřeby obilí a bramborů pro dobytek a osev
- mohou odpadnouti.
Zemědělské produkty ať jsou vykupovány
buď hospodářskými korporacemi, Zádruhami
a Družstvy - a jinými hospodářskými
organisacemi - a legit. obchodníky; za zakoupené
obilí těmito činiteli nechť je přiznána
pevně stanovená odměna a polní
plodiny tyto prostřednictvím státních
úřadů buďtež přidělovány
pro zásobení vojska, měst a obcí.
Takové uvolnění domácí sklizně
jest podmíněno zaopatřením nedostávajícího
se množství chlebovin z ciziny.
Z těchto důvodů podepsaní navrhují:
Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Vládě českoslov. republiky se ukládá,
aby učinila veškerá příslušná
opatření, směřující
k uvolnění zemědělské výroby,
k uvolnění obchodu se všemi zemědělskými
plodinami a životními potřebami, zejména
tím,
1. že opatří včas nedostávající
se množství chlebovin z ciziny pro celý nový
hospodářský rok, podle výsledku vypracovaného
zásobovacího plánu;
2. že součinností a podporou umožní
družstevně organisovaný prodej a nákup
polních plodin;
3. že stanoví pevné maximální
ceny nejen polních plodin, jež by nákladům
výrobním, ale také i cenám ostatních
životních a hospodářských potřeb
odpovídaly, ale také všech výrobků
průmyslových a všech životních
potřeb;
4. že zavede jednotný a stejný zásobovací
systém moukou, bramborami a jinými potřebami
(cukrem, petrolejem atd.), pouze prostřednictvím
obecních aprovisačních úřadů
- jednak z volného nákupu domácích
plodin polních, jednak z přivezených zásob
cizozemských za stejných cen mouky, atd.
bez ohledu na to, zda jsou životní potřeby
opatřeny z nákupu domácího neb cizího;
5. že Ústředny zruší.
Návrh tento budiž přidělen výboru
zásobovacímu.