I. Výbor sociálně-politický doporučuje
předloženou osnovu zákona jako prozatímní
ustanovení Národnímu shromáždění
ku přijetí.
Podle usnesení Národního shromáždění
ze dne 7. února 1919, číslo 76 sb. z. a n.
má vláda podati do roka osnovu zvláštních
podrobných zákonů, jímž by agenda
zdravotně policejní převzata byla širšími
sbory samosprávnými po případě
státní správou. Ministerstvo veřejného
zdravotnictví chystá v tomto směru pronikavou
reformu veřejné správy zdravotní,
do té doby však, než úprava tato provedena
bude, vyžadují toho poměry, v níž
pensionovaní obecní a obvodní lékaři
a jejich rodiny žijí, aby aspoň taková
úprava požitků jejich byla provedena, jako
toho času na Moravě jest v platnosti.
Osnova tohoto zákona odstraňuje nejkřiklavější
nesrovnalosti, které vládnou ve služebních
požitcích obecních a obvodních lékařů
v Čechách a upravuje provisorně služební
požitky obecních a obvodních lékařů
v Čechách tak, aby lékaři tito vyrovnali
se základním minimálním služným
obecním a obvodním lékařům
moravským.
Tato prozatímní úprava potrvá do té
doby, až vláda předloží unifikační
zákon pro celou republiku, jímž bude zdravotní
policie nově organisována i úprava služebního
postavení a právních poměrů
nynějších obecních a obvodních
lékařů důkladně řešena
v duchu potřeb zdravotnických i humáních.
Navrhovaná úprava patří dosud beze
sporu do sféry autonomních orgánů.
Nutnost zlepšení materielních poměrů
zmíněných kategorií lékařských
uznal již bývalý zemský výbor
a vypracoval v roce 1908 a později v r. 1911 osnovu zákona,
jímž byly zlepšeny služební platy
těchto lékařů. Avšak osnova tato
pro tehdejší obstrukci německou nebyla uzákoněna.
Neudržitelnost těchto poměrů uznaly
jednotlivé autonomní korporace a na doporučení
bývalého zemského výboru, resp. zemské
správní komise upravily v různé výši
požitky lékařů.
Za těchto okolností vyvinula se nejednotnost v úpravě
požitků služebních, kterou navržená
osnova zákona snaží se odstraniti tím,
že závazně zvyšuje minimální
plat lékařů obecních a obvodních.
Zvýšení minimálního služného
zákonem projeví samočinně vliv i na
vyměření pensí lékařův
a jejich vdov, příspěvků na vychování
dětí, čtvrtletního úmrtního
a odbytného. V tomto směru pak obzvláště
se jeví nutnost upraviti zaopatřovací požitky
staropensistů.
K úhradě zvýšených zaopatřovacích
požitků, třeba k tomu účelu není
závazného titulu právního, povoluje
osnova 50.000 K a rovněž k zajištění
finanční rovnováhy fondu pensijního
počítá se v osnově s 50.000 K, takže
celkový peníz, který má státní
správa podle osnovy hraditi fondu pensijnímu, resp.
zemskému správnímu výboru, jako jeho
správci, činí t. č. 100.000 K.
Poslední odstavec § 8. zák. z 23. února
1888, čís. 9. zem. zák. pro Čechy
se zrušuje a má zníti takto:
Základní služné obecního neb
obvodního lékař nesmí činiti
méně než 1400 K ročně.
Pensijní a zaopatřovací požitky, jež
byly již obecním a obvodním lékařům
a jejich rodinám vyměřeny podle starých
ustanovení (§ 4., 7., 10. a 11. zák. ze dne
17. dubna 1906, čís. 34 z. z. ve spojení
s § 8. zák. z 23. února 1888, z. z. č.
9) buďtež od doby účinnosti tohoto zákona
nově upraveny podle základu vytčeného
v § 1. tohoto zákona.
Státní správa bude poskytovati zemskému
správnímu výboru jako správci »pensijního
fondu pro obecní a obvodní lékaře
v Čechách« k umožnění výplaty
zvýšených pensijních a zaopatřovacích
požitků lékařův a jejich rodin
(§ 2. tohoto zákona) a k finančnímu
zajištění pensijního fondu (§ 16.
zem. zák. ze dne 17. dubna 1906, č. 34.) prozatím
roční příspěvek.
Výše tohoto příspěvku stanoví
se každoročně nařízením;
nařízením může býti také
poskytování příspěvku zastaveno.
Pro rok 1920 má činiti příspěvek
tento dohromady 100.000 K.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1920, a pověřuje se jeho provedením
ministr veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy s ministrem financí.
Vláda se vyzývá, aby poskytla zemskému
fondu českému v r. 1920 mimo příspěvek
v § 4. stanovený další příspěvek
v takové výši, aby finanční
stav jeho nebyl otřesen.