Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2447.

Odpověď

ministra financí

na dotaz členů Národního Shromáždění Václava Johanise a soudruhů (tisk č. 2018)

o nedostatečném přídělu kuřiva.

Zvýšená spotřeba kuřiva v době války a obtíže, spojené s doplňováním zásob surovin, způsobily již ve starém Rakousku nedostatek kuřiva pro civilní spotřebu.

Hned po převratu bylo snahou naší čsl. tabákové režie rozšířiti výrobu kuřiva tak, aby se mohlo co možná nejdříve vyhověti veškeré potřebě kuřáků.

Snaha tato nesetkala se však dosud s plným úspěchem; podařilo se sice zakoupiti značné množství tabáků jak cigaretních tak i doutníkových, nebylo však dosud možno všecky tabáky k nám dopraviti pro nepřekonatelné potíže dopravní, a mimo to i nedostatek strojního zařízení továren tabákových nepřipouští dosud takového rozšíření výroby, aby mohlo býti vyhověno všem nárokům.

Teprve nyní, když došly větší zásilky tabáku, a po částečné opravě strojního zařízení jest možno i příděl kuřiva pro konsum v trafikách postupně zvyšovati, takže již v měsíci lednu dostalo se kuřákům zvýšeného přídělu.

Nedostatečné příděly v trafikách způsobily ovšem zvýšenou poptávku po kuřivu v obchodu pokoutním.

Ministerstvu financí jest dobře známo, že v obchodu pokoutním, zejména v hostincích a kavárnách, možno dostati velké množství kuřiva za přehnané lichvářské ceny; bohužel však nebyly až dosud veškeré snahy finančních orgánův i orgánův úřadu pro potírání lichvy s to, lichvu tuto zamezit, a to zejména z té příčiny, že pokoutní obchod kuřivem je často i od obecenstva chráněn. Finanční orgány jen s největším napětím sil mohou dnes vykonávati nesčetné povinnosti své služby; není tedy divu, že jim nemožno proti lichvě kuřivem zakročiti tak často a tak účinně, jak by toho věc vyžadovala.

Odkud se dostává veškeré kuřivo pokoutnímu obchodu, nelze přesně zjistiti, ježto přistižení prodavači zpravidla zatají, od koho kuřiva nabyli. Na popud ministerstva financí bylo více vojínův, invalidův a civilních osob přistiženo při nedovoleném prodeji kuřiva u nádraží pražských a odevzdáno okresnímu finančnímu ředitelství. Vojíni obdrželi kuřivo jako svůj příděl, ostatní koupili prý kuřivo od neznámých osob.

Že trafikanti nemohou býti hlavními dodavateli pokoutních prodavačů vyplývá z toho, že se trafikám dostává přídělů kuřiva jen podle počtu přikázaných kuřáků s malým (4%) přídavkem pro kuřáky nestálé a k úhradě ztrát, zlomkův a pod.

Značná část kuřiva přichází do podloudného obchodu z krádeží v továrnách, a za dopravy mnoho se ho dováží vracejícími se vojíny, a konečně též od osob, jež ač nejsou samy kuřáky, přec odebírají kuřivo na tabačenky, ježto nelze individuelně úředně zjistiti, kdo je kuřák a kdo ne, resp. komu tabačenka má býti vydána nebo ne.

Veškeré případy, kde se podařilo zjistiti, že trafikanti užili kuřiva k jinému účelu, než ku prodeji konsumentům, trestány jsou odnětím trafiky; případy lichvy s kuřivem stíhá úřad pro potírání lichvy společně s úřady finančními; všecky tyto snahy však nejsou s to potlačiti lichvu kuřivem, pokud obecenstvo samo požadováním kuřiva v hostincích a kavárnách zlořád tento podporuje a lze podle zdejšího mínění očekávat odstranění tohoto zla jenom automaticky, teprve tehdy, až nastane opět volný prodej kuřiva v trafikách, což možno očekávati již ve druhém pololetí tohoto roku. Kuřivo, zachycené v pokoutním obchodu, odevzdává se podle nařízení jako tabákový kontreband továrnám na tabák k užití dalšímu, a přichází pak do prodeje, čímž vyhověno jest i poslednímu bodu dotazu.

V Praze dne 11. února 1920.

Ministr financí:

Sonntág v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP