Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Odst. 3. čl. XV. zákona ze dne 5. března 1862, čís. 18 z. z., § 86. obecního zřízení českého ze 16. dubna 1864, čís. 7 z. z., § 77 obecního zřízení moravského z 15. března 1864, čís. 4 z. z. a § 76. obec. zřízení slezského z 15. listopadu 1863, čís. 17 z. z. budiž zrušen.

K odůvodnění jeho uvádí se toto:

Nynější neuspořádané poměry veřejných hospodářství při značné tísni samotného státu ohrožují přímo postavení obcí, uváží-li se, že jednak rozpočty nejsou plány hospodářství obecních, jak jimi bývaly dříve, poněvadž jakákoliv kalkulace na krátké doby napřed je nemožná, natož na rok ku předu, jednak společenský přerod a krise především průmyslová znemožňují využíti dříve nejspolehlivější opory § 79. č. 1 obec. zříz. dané t. j. přirážek, takže při poměrně značně pokleslém předpisu je nezbytně třeba při kročiti k enormnímu zvyšování procenta přirážkového.

Dnes 300% sazba dříve nemyslitelná, stala se sice snad mezí, ale také pravidlem.

Uváží-li se k tomu, že zákon z 26 března 1919, čís. 170 sb. z. a nař. zabrzdil úplně zvyšování přirážek k dani činžovní (jež činí nejméně ¹/₃ celého předpisu daní přímých) - se stanoviska sociálního zajisté zcela spravedlivě, právě tak jako se to stalo odstraněním nedůvodné daně z vyššího služného - je vysvětlitelno, že možnost pohybu v oboru vlastních financí obcí jest neobyčejně obmezena, poněvadž dávkový systém (§ 79 ř. z.) jako pramen subsidiární jest příliš málo výnosný a nové dávky skoro nemožny nebo málo slibny po stránce efektu finančního a poněvadž veškeré vydatnější prameny veřejných příjmů jsou již zabrány státem.

Do té doby, nežli dojde ku spracování finančního plánu zahrnujícího veškerá veřejná hospodářství, bylo by lze najít aspoň částečné úlevy připuštěním přirážky k daním nepřímým v širším rozsahu nežli tomu bylo doposud (u daně z masa a vína), poněvadž překážkou jest stále ustanovení § 86. (»Přirážka k dani z potravy vztahuje se jedině k tomu, čeho se v okrsku obce spotřebuje, a nevztahuje se ani k produkci ani k obchodu«.)

Toto zákonné obmezení opírá se patrně na rozeznávání daní přímých a nepřímých, kteréžto rozlišování má ve skutečnosti odůvodnění pouze berně-technické, je však jinak naprosto bezpodstatné a bezvýznamné, poněvadž není rozdílu národohospodářského ani sociálního mezi oběma, uváží-li se, že obojí daně přesouvá výrobce na spotřebitele, neboť není-li zmocněn přímo zákonem daňovým, činí tak vkalkulováním do ceny výrobku.

Proto není pojmové oprávněnosti obmezovati přirážku k potravním daním na pouhou potřebu motivací, aby ani produkce ani obchod nebyl dotčen, poněvadž přirážky k daním přímým - nejtíživější - nejsou nikterak snižovány; vždyť výdělková daň obojího druhu se svými všemi přirážkami (fondovními a obecními) postihuje bez námitek zákonných výrobu i obchod; proto není-li rozdílu v podstatě daní, není důvodu pro jich braní za základ přirážkový.

Naopak dnešní situace jest přímo opodstatněním pro zavádění přirážek k daním nepřímým, poněvadž jen tímto způsobem bylo by lze při dnešní vysoké sazbě obecních přirážek (normálně 300%!) dosíci jisté relativní rovnoměrnosti a spravedlnosti v zatížení poplatníků jen tím, že by obory skutečně výnosově vynikající, jež za dnešního stavu věci nelze zvláštní diferenciací přirážky k dani výdělkové jinak zatěžovati nežli ostatní podniky výdělkové dani podrobené bylo lze touto přirážkou - jaksi vyrovnávací - poplatnějšími učiniti pro účely obecní (pivovarství a cukrovarství a pod.), při čemž by bylo břemeno současně přesunuto též na konsumenty zahraniční, již za dnešního kursu naší koruny dostávají tak jak tak příliš levné zboží.

Uváží-li se, že stát zamýšlí dokonce značný podíl na zisku exportním, je zajisté spravedlivo, aby obce formou přirážky k daním nepřímým také se podílely při tomto přechodu zboží z tuzemska.

Zatížení zdejšího konsumenstva ani stížení konkurence výrobní netřeba se nikterak obávati, poněvadž jest schvalovacím orgánům § 87. vyhrazeno uvážiti, zda-li celkovým zatížením (přirážkami k přímým i nepřímým daním) není situace toho či onoho odvětví znesnadňována.

Poněvadž jde o věc dotýkající se závažně zásad ústavy obecní, budiž návrh tento odevzdán ústavnímu výboru, aby s urychlením o něm pojednal a do 3 dnů správu o něm podal.