Časopis »Nová Doba« ze dne 27. prosince
1919 přinesl zprávu pod názvem »Jak
se hospodaří s erárními koňmi,«
v níž se praví:
»Píše nám vojín: »Baterii
čís. 3, čs. hor. dělostř. pl.
201 v Kladrubech bylo přiděleno na podzim 70 koní.
Výnosem Ministerstva národní obrany poukázáno
bylo, aby koně nepotřebné k vojenskému
výcviku půjčováni byli malorolníkům,
aby pomoženo jim bylo v hospodářských
pracích. Poručík Bruno Salcman porozuměl
tomu jinak. Předem svému otci, panu Salcmanovi v
Bolevci zapůjčil potah i s kočím a
tento denně vozil na výdělek štěrk
a kamení na stavbu silnice. Jezdíval denně
až desetkrát. Počítaje jeden povoz po
K 30 činí to denně K 300. Šest týdnů
vydělávali p. Salcmanovi státní koně
čistě K 10.000. Není na tom však dosti.
Jakým demokratem je a jak rozumí »bratrství«
osvětluje následující: chudým
a nuzným malorolníkům potahy půjčeny
nebyly nikdy. Ač výslovně rozkazem Ministerstva
národní obrany způsob, jak koně půjčiti
jest přesně určen, půjčeni
byly koně jen tomu, kdo přinesl něco, aneb
vybrán byl poplatek za den K 10 až K 20. Za peníze
tyto pořídil si pan velitel baterie nový
kočárkový postroj - a mužstvo má
veliký požitek, viděti, jak jeho velitel nádherně
se vozí. Ano - povoz je různým lidem půjčován,
zatím co mužstvo tuto cestu vykonává
pěšky. Když mužstvo předneslo tuto
stížnost panu por. Salcmanovi do očí,
rozkřikl se tento: »koně jsou mé, já
jsem velitelem baterie, mohu tedy činiti co chci«.
Záleží-li veřejnosti skutečně
na tom, by pravé rakušáctví bylo vymítěno
z armády československé, jest na pravém
místě, aby nositelé tohoto rakušáctví
vykázáni byli na svá místa.«
Tak se tedy hospodaří s majetkem republiky. Jest
na příslušných vojenských úřadech,
aby zde uvedená fakta vyšetřily a učinily
vše, co by takové nepřístojnosti znemožnilo.«
Podepsaní se táží:
Jest panu ministru národní obrany obsah této
zprávy znám?
Zakládá se zpráva ta na pravdě?