Válečná litice měla v zápětí
značné rozšíření epidemických
nemocí všeho druhu ve východní Evropě.
Kdežto cholera, která za prvních válečných
let si vyžádala veliký počet obětí
jak mezi vojskem rakouským, tak i ruským zůstala
celkem omezena: na krajiny, které byly přímým
jevištěm války a poměrně brzy
zanikla, takže nyní po této stránce
není nebezpečí, rozšířily
se neštovice i do našich krajin a vyskytují se
od prvního roku válečného v menších
i větších epidemiích ve všech zemích,
ze kterých se skládá naše republika.
Zdravotní úřady vedou proti této nemocí
boj s úspěchem tím větším,
čím větší jest pochopení
u obyvatelstva pro zavedená opatření zvláště
pro očkování.
Pochopení toto není bohužel vždy tak pronikavé,
jak by si bylo přáti a jak by se u našeho obecenstva,
jinak tak pokročilého, dalo očekávati.
Skvrnitý tyf, který jest podle docházejících
zpráv velmi rozšířen v Polsku, Rusku
i Rumunsku, vyskytuje se mezi naším domácím
obyvatelstvem toliko výjimečně. Častěji
objevuje se tato nemoc mezi osobami vojenskými nebo civilními,
vracejícími se z Východu.
Pokud se jedná o celé transporty těchto osob,
hlavně zajatců z Ruska, podrobují se karanténě
v příslušných pozorovacích stanicích
podléhajících ministerstvu národní
obrany. Do těchto stanic odkazují se také
návratci přicházející porůznu
a podle dohody s ministerstvem veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy, také civilní
osoby.
Zdravotní orgány státní i autonomní
byly opětovně vyzvány, aby přes toto
opatření příchozím ze zamořeně
ciziny věnovaly patřičnou pozornost a aby
každého kdo se neprokáže potvrzením,
že se karanténě podrobil, co nejdříve
po jeho příchodu prohlédly a zavedly předepsaná
opatření.
Ačkoli v transportech přicházejících
do pozorovacích stanic skvrnivka dosti často se
vyskytuje (z Hranic, kde jest jedna z pozorovacích stanic
pro návratníky z Východu, hlášeny
za loňský rok 474 případy) podařilo
se rozvlečení nákazy mezi civilní
obyvatelstvo dosud úspěšně čeliti.
Vyjímajíc Slovensko nedošlo poslední
dobou nikde k větším epidemiím skvrnivky.
Jednotlivá onemocnění nejsou ovšem vzácností.
Koncem měsíce září m. r. oznámil
gerent republiky Československé v Sofii, že
nejvyšší zdravotní rada bulharská
prohlásila za morem zamořená města
Soluň a Smyrnu. Počátkem října
m. r. oznámeno zamoření morem celého
Ruska a o něco později města Cařihradu.
Zpráva o moru v Bělehradě, jež ministerstva
veřejného zdravotnictví došla, spočívala
na nedorozumění.
Rovněž zprávy denních listů,
že se vyskytl mor i v plebiscitním území
ve Slezsku, ukázaly se lichými. Šlo o skvrnivku.
Ve státech s naší republikou sousedících
se mor vůbec dosud nevyskytl.
Poněvadž však přes opatření
svrchu zmíněná není vyloučeno,
že by nakažlivé nemoci do našeho území,
hlavně do okresů pohraničních, mohly
býti zavlečeny, byla sestavena z popudu ministerstva
veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy zvláštní tříčlenná
lékařská komise, skládající
se ze zástupce tohoto ministerstva a ze zástupce
ministerstva národní obrany a státní
zdravotní rady, které náleží
obranná akce proti nebezpečenství nakažlivých
nemocí z ciziny hrozícímu podle potřeby
jednotně organisovati.
Komisi této přidělen jest lékařský
výkonný a dozorčí orgán a budou
jí podléhati počínajíc Bohumínem,
podél polské, rumunské a po případě
i maďarské hranice bezprostředně veškery
občanské i vojenské zdravotní orgány
v ohroženém pohraničním území.
Komise zahájila již svou činnost.