Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2424.

Zpráva

ústavního výboru

o vládním návrhu zákona tisk č. 1819

o volebním soudě.

Dva systémy uplatnily se v ústavních zákonech různých států v otázce, komu přísluší rozhodovat o platnosti naříkaných voleb. Jeden systém, který došel hlavně výrazu v Anglii, druhý systém, který je vyjádřen ústavou francouzskou. Podle prvého systému jest věcí judikatury soudní rozhodovat o platnosti voleb, proti nimž byl podán odpor, podle francouzského systému je zákonodárný sbor jedinou a poslední instancí, která rozhoduje samostatně, nejsouc vázána na zákon a nejsouc povinna udávat důvody o odporovaných volbách. Anglii následovalo Švédsko, kdežto jiné státy chopily se systému francouzského, který však do jisté míry zmírnily tím, že zavedly zvláštní parlamentární výbory, jimž přísluší bonifikovat volby. V novější době dochází v theorii i praksi vrchu názor, že zákonodárný sbor není dosti objektivním, aby mohl rozhodovat o naříkaných volbách. Dr. Jiří Jellinek ve svém dobrém zdání, podaném 19. německému sjezdu právníků, shrnuje důvody pro to, aby rozhodování bylo přiznáno zvláštnímu volebnímu soudu, v tyto body:

1. V nejčastějších případech půjde o volbu členů strany podlehnuvší a majorita pak má rozhodovati proti vlastním zájmům, má býti soudcem ve vlastní věci a tím nerozhoduje o věci nestranný soudce.

2. Parlamenty rozhodují bez udání důvodů, kdežto výrok soudcovský teprve svými důvody dosahuje ceny, soudce musí svůj výrok odůvodniti právnicky; právnické svědomí jest úzké, kdežto svědomí stranické jest široké.

3. Morální zodpovědnost člena parlamentu jest menší, než soudcova. Politické strany skládají se z četných, kdežto soudy z málo členů.

4. Z judikátu soudu tvoří se stálá prakse, od kterého bez dostatečného důvodu se neuchyluje, což jest nová záruka nestranného soudnictví.

5. Nespravedlivý rozsudek parlamentu znamená hluboké poškození parlamentárních zařízení.

Tyto důvody vedly vládu k tomu, že předlohu o volebním soudě nemíní ponechati parlamentu, aby rozhodoval o platnosti voleb, nýbrž přenáší tuto judikaturu na vlastní soudy a ústavní výbor - přikloniv se k názorům vlády - rovněž doporučuje zřízení takovéhoto soudu. Při tom bylo třeba řešiti otázku, jak soud má býti složen. Má to býti soud, který by se skládal výhradně ze soudců z povolání, anebo mají býti přibrány i osoby sice práva znalé, avšak stojící mimo organisaci určitého soudu. Vláda i ústavní výbor rozhodly se pro systém druhý vycházejíce z názoru, že o volbách mají rozhodovati sice osoby práva znalé, avšak osoby, jichž pravidelným povoláním není úřad soudcovský. Volební soud úzce bude spjat s nejvyšším správním soudem. Presidentem jeho je dočasný první president nejvyššího správního soudu, kterého zastupuje druhý president nejvyššího správního soudu. Senátní presidenti správního soudu fungují jako předsedové senátu volebního soudu. Radové nejvyššího správního soudu přidělování jsou presidentem tohoto soudu volebnímu soudu jako stálí referenti a to jak pro senáty, tak i pro plenární schůze. Správní soud také dodá místnosti a síly pomocné. Pokud jde o přísedící, vyžaduje se odborná znalost, neboť přísedícími mohou býti toliko osoby znalé práv, které dokonaly 40. rok věku svého a jsou aspoň 10 let státními občany československé republiky. Přísedící, jichž bude 12, volí poslanecká sněmovna na dobu 10 let. Volební soud rozhodovati bude buďsi ve schůzi plenární, anebo v senátech. Plenární schůzi jsou vyhrazeny všechny důležitější věci, jmenované v § 9. Záležitosti méně závažné zásadně měly býti ponechány senátu. Ježto však bylo nutno počítati s tím, že by senát, skládající se z určitých přísedících, kteří mohou bydlet v různých částech republiky, se nesešel a že by pak věci jemu přikázané byly vydány průtahům, bylo ponecháno presidentu volebního soudu, aby určil, zda-li záležitosti, které plenární schůzi nejsou vyhrazeny, mají býti rozhodnuty v plenární schůzi, anebo v senátu. Sejde-li se senát, ponechá rozhodnutí senátu, nesejde-li se, rozhodne o něm plenární schůze.

Již věc sama, pak ta okolnost, že plenární schůzi jsou vyhrazeny všechny důležitější věci, zejména rozhodováni o volbách, proti nimž byla podána stížnost, bylo by mluvilo pro to, aby plenární schůze mohla rozhodovati toliko za účasti kvalifikované většiny přísedících. Původní návrh vládní žádal přítomnosti aspoň 2/3 přísedících. Vzhledem k tomu však, že nutno počítati s tím, že některý přísedící buďsi se dostaviti nemůže, anebo že by část přísedících prováděla vědomou pasivní resistenci a že by pak o stížnostech proti volbám vůbec nemohlo býti rozhodnuto, spokojil se ústavní výbor s přítomností 5 přísedících, toliko jde-li o rozhodnutí o tom, že má býti zbaven člen Národního shromáždění neb župního zastupitelstva mandátu v případě § 13. lit. b) žádá se přítomnosti nadpoloviční většiny všech přísedících volebního soudu. K plenárním schůzím volebního soudu musí všichni přísedící řádně býti zváni, aby však nebylo zmařeno jednání proto, že některému přísedícímu nebylo pozvání včas doručeno, spokojuje se zákon ustanovením, že musí pozvání včas býti odesláno. Aby zaručen byl řádný chod volebního soudu a zejména znemožněno bylo rušení činnosti jeho buďsi úmyslným nekonáním povinností, anebo nedbalostí členů, dána byla plenární schůzi disciplinární pravomoc nad přísedícími a může plenární schůze usnésti se i na návrhu, aby poslanecká sněmovna zbavila liknavého přísedícího úřadu.

Pokud jde o působnost volebního soudu, tu ústavní výbor provedl na vládní předloze podstatné změny. Vládní předloha působnost volebního soudu omezovala toliko na volby členů Národního shromáždění a to na ověřování voleb a rozhodování o podaných stížnostech. Ústavní výbor působnost volebního soudu rozšířil ve dvojím směru, jednak vztahuje se i na volby župních poslanců a župních výborů a komisí, jednak rozhodovati má i o výsledcích reklamačního řízení. Tuto působnost bude vykonávati dvojím způsobem. Jednak že zkoumati bude každou volbu, i proti níž stížnost nebyla podána, jednak že rozhodovati bude o stížnostech podaných proti volbám. Jde-li o ověření voleb, tu volební soud zkoumati bude toliko, zda-li zvolená osoba je volitelná, jde-li o stížnost proti volbám, rozhoduje jak o volitelnosti, tak i o správnosti volebního řízení.

Pokud jde o otázku legitimace ke stížnosti, tu budiž na vysvětlenou dodáno toto: Jde-li o obsah stálých voličských seznamů, přísluší právo stížnosti stejné kategorii osob, jaké přísluší stížnost do voličských seznamů. To značí, že stěžovati si může občan, který je zapsán v kterékoliv obci téhož volebního kraje a že může si stěžovati do rozhodnutí reklamační komise, kterou bylo vyhověno reklamaci některého voliče, i když stěžovatel sám nepodal stížnosti k reklamační komisí. Bude tudíž legitimován ke stížnosti k volebnímu soudu nejen ten, který věc provedl v administrativní cestě, nýbrž kterýkoliv volič. Lhůta pro takovouto stížnost upravena je v § 14. č. 1.

Počítá se od posledního dne lhůty, určené pro vyložení opravených seznamů voličských podle § 12. zák., o stálých seznamech voličských.

Pokud jde o volby, je právo stížnosti omezeno toliko na osoby, o jichž volbu běží a na volební strany. pokud se týká osoby, které tvrdí, že nezákonným postupem byla jím kandidátní listina odmítnuta.

Řízení před volebním soudem v podstatě přimyká se řízení před správním soudem, platí také podpůrně všechna ustanovení řízení pro správní soud, jakož i jednací řád. Úchylky jsou v §§ 14 - 22 zvlášť uvedeny. Zejména provádí řízení volební soud přímo buďsi některým svým členem, nebo referentem, nebo zapisovatelem, může dokonce důkazy provádět i při líčení. Aby bylo urychleno řízení o stížnostech, podaných do obsahu stálých seznamů voličských, nebude platiti pravidlo, že ustanoví se líčení, leč že by strana se líčení vzdala, nýbrž pravidlo opačné, že se lícení nařídí toliko tehdy, když strana o to výslovně požádá.

Pokud jde o meritorní vyřízení stížnosti do voleb, ústavní výbor původně navrhoval, že stížnosti má býti vyhověno, je-li prokázáno, že nezákonný postup měl podstatný vliv na výsledek voleb. Ustavní výbor uvážil toto: Na jedné straně nelze připustit, aby volba byla zrušena, byl-li porušen jakýkoliv předpis volebního řádu. Neboť by jinak bylo v rukou činitelů místních, aby způsobili neplatnost voleb v celém volebním kraji a tím i voleb druhého skrutinia. Nevyvěšení vyhlášky obecní, nevyložení seznamů voličských a pod. mohlo by pak způsobiti, že by volby nikdy nemohly býti provedeny. S druhé strany však, když by volby měly býti zrušeny, toliko tehdy, když se prokáže, že nějaká nesprávnost měla přímo vliv na výsledek voleb, mohla by se stížnost státi ilusorní, neboť by pak mnohdy nebylo možno dosíci zrušení voleb i při vyložených nesprávnostech. Ústavní výbor volil proto dikci, že nezákonný postup mohl míti vliv na konečný výsledek voleb, t. j. nikoliv pouze vliv na hlasování, nýbrž na výsledek hlasování, t. j. na volbu samu. Kdyby nezákonný postup mohl míti vliv toliko na takový počet hlasů, že to nemá vlivu na volbu, pak ovšem nemůže to vésti ke zrušení naříkané volby.

Zákon o volebním soudu zavádí v § 13, ještě tu novotu, že může býti zbaven mandátu také ten, kdo přestal býti příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Odpovídá to zásadě poměrného zastoupení, neboť vystoupí-li poslanec ze strany na jejíž kandidátní listině byl zvolen, přichází tím voličstvo, které se za tuto stranu postavilo, o své zastoupení. Ovšem nelze zbavit poslance mandátu při vystoupení ze strany za každých okolností, neboť někdy vystoupení může se státi za takových poměrů, že odpovídá vůli voličstva, anebo aspoň vůli takové části voličstva, která representuje počet připadající na jednoho poslance. Proto uvažoval ústavní výbor o tom, aby poslanec byl zbaven mandátu toliko tehdy, když jeho vystoupení ze strany stalo se za okolností, že odporovalo by podržení mandátu politické morálce. To by byl však pojem velice nejasný a proto se ústavní výbor usnesl na stylisaci, že pozbývá mandátu, kdo přestal býti příslušníkem strany z důvodů nízkých a nečestných.

Ústavní výbor navrhuje, aby připojená předloha zákona byla Národním shromážděním schválena

V Praze 24. února 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
Dr. Alfred Meissner v. r.
Dr. Ivan Dérer v. r.


Zákon

ze dne..............................1920

o volebním soudě.

Organisace volebního sondu.

§ 1.

Volební soud skládá se z presidenta, 12 přísedících a potřebného počtu stálých referentů.

Presidentem je dočasný první president nejvyššího správního soudu. Stálí referenti jsou přidělováni volebnímu soudu presidentem z radů nejvyššího správního soudu, kterýžto soud opatří také místnosti, věcné potřeby a síly pomocné.

Presidenta soudu zastupuje jako vicepresident II. president nejvyššího správního soudu a v senátech (§ 5.) senátní presidenti nejvyššího správního soudu, určení presidentem.

§ 2.

Přísedící volí na dobu desíti let poslanecká sněmovna.

Volitelní jsou státní občané Československé republiky, kteří jsou znalí práv, dokonali 40. rok věku svého, jsou alespoň 10 let státními občany Československé republiky a nejsou vyloučeni z práva voliti do obcí. Pro volby, které se vykonají do 31. prosince 1929, neplatí podmínka o desítiletém státním občanství.

Nejméně čtyři přísedící musí býti ze sídla soudu.

§ 3.

Členové volebního soudu nesmějí býti členy Národního shromáždění ani župního zastupitelstva.

Uchází-li se člen volebního soudu o mandát do Národního shromáždění nebo župního zastupitelstva, nemůže až do vykonané volby vykonávati úřadu člena volebního soudu. Byl-li zvolen za člena některého z těchto sborů, přestává býti členem volebního soudu.

Přísedícím volebního soudu přestává býti dále, kdo pozbyl volitelnosti (§ 2.).

Volební soud rozhoduje v plenární schůzi o tom, pozbyl-li přísedící členství volebního soudu.

Ubude-li některý přísedící, požádá volební soud svým presidentem poslaneckou sněmovnu, aby vykonala doplňovací volbu.

§ 4.

Přísedící volebního soudu mají nárok na cestovné a stravné ze státní pokladny. Výše jeho se určí nařízením. Členové nejvyššího správního soudu a pomocné síly nemají nároku na zvláštní odměnu.

§ 5.

Volební soud rozhoduje buď v senátech anebo ve schůzi plenární (§ 9.).

Senáty skládají se z presidenta.(senátního presidenta) jako předsedy, tří přísedících a stálého referenta, jmenovaného presidentem soudu pro dotčený senát. Počátkem každého kalendářního roku sestaví president čtyři senáty a jmenuje jejich členy a náhradníky.

Plenární schůzi předsedá president (vicepresident) za přítomnosti aspoň pěti přísedících (§ 13.) a stálého referenta, určeného presidentem. Ke schůzím buďtež všichni přísedící řádně pozváni tím způsobem, že pozvání včas se odešle.

Předseda senátu a plenární schůze rozhoduje při rovnosti hlasů; jinak nehlasuje.

§ 6.

President, jeho zástupci, přísedící a stálí referenti volebního soudu jsou ve výkonu tohoto svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové.

Přísedící volebního soudu vykonají slib presidentovi, že budou šetřiti zákonů a vykonávati úřad nestranně.

Pokud jde o soudcovskou činnost, podléhají přísedící disciplinární moci plenární schůze volebního soudu.

Plenární schůze rozhoduje v neveřejném líčení a může se usnésti: 1. na písemném napomenutí, 2. na peněžité pokutě do 10.000 Kč, 3. na návrhu, aby člen volebního soudu byl zbaven členství. O návrhu rozhodne poslanecká sněmovna. Ode dne, kdy se volební soud na takovém návrhu usnesl až do dne, kdy rozhodne poslanecká sněmovna, nemůže tento přísedící vykonávati úřadu. Byl-li poslaneckou sněmovnou zbaven členství, jest na dalších deset let nevolitelný do volebního soudu.

§ 7.

Co do práva zkoumati platnost zákonův a nařízení jest volební soud postaven na roveň soudům řádným.

Působnost volebního soudu.

§ 8.

Volební soud:

1. rozhoduje o stížnostech do výsledků reklamačního řízení provedeného podle zákona o stálých voličských seznamech ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 sb. zák. a nař.;

2. zkoumá a ověřuje volby členů Národního shromáždění a župních zastupitelstev;

3. rozhoduje o stížnostech do voleb do Národního shromáždění, župních zastupitelstev, župních výborů a komisí;

4. rozhoduje v případech § 13. o ztrátě mandátu.

Jakákoli rozhodovací pravomoc nejvyššího správního soudu je ve volebních sporech, uvedených v tomto §u, vyloučena.

§ 9.

Volební soud rozhoduje pravidelně ve schůzích plenárních. Plenární schůzi jest vyhrazeno rozhodování o stížnostech, podaných do voleb členů Národního shromáždění a župních zastupitelstev, a o ztrátě mandátu podle § 13., dále ověřování voleb členů. Národního shromáždění a disciplinární pravomoc nad přísedícími volebního soudu (§ 6.).

V ostatních případech může předseda volebního soudu přikázati rozhodnutí senátům volebního soudu.

§ 10.

Volební soud zkoumá v případě § 8. č. 2. jen, neodporuje-li volba člena Národního shromáždění ustanovení § 1. zák. o složení a pravomoci senátu, dále volitelnost členů Národního shromáždění a župních zastupitelstev i jejich náhradníků a ověřuje tyto volby usnesením.

Ministerstvo vnitra zašle po skončené volbě všechny spisy volebnímu soudu.

§ 11.

Stížnost lze podati:

a) do konečného rozhodnutí o námitkách, podaných proti stálým seznamům voličským (§§ 10. a 13. zák. o stál. vol. sezn.);

b) pro nezákonný postup ve volebním řízení;

c) protože zvolený nebyl včas volby volitelný;

d) protože úřadem byla nezákonně popřena volitelnost zvoleného.

§ 12.

Stížnost mohou podati:

1. v případech § 8. č. 1., a 11. písm. a), občané, kteří v stálých seznamech voličských kterékoli obce téhož volebního kraje jsou zapsáni, nebo jejichž námitky týkající se zápisu do seznamů byly reklamační komisí zamítnuty.

Starosta obce jest povinen potvrditi stěžovateli, že jest zapsán do voličských seznamů:

2. v případech § 8. č. 3.:

a) volební strany (skupiny), jež příslušnému úřadu předložily platné kandidátní listiny pro volbu, jejíž výsledek jest předmětem stížnosti. Volební strany (skupiny) jsou platně zastoupeny zmocněncem anebo jeho náhradníkem, ustanoveným podle řádu volení;

b) ten, kdo tvrdí, že mu nezákonným postupem byla kandidátní listina odmítnuta;

c) občan, o jehož volbu běží;

d) jde-li o volbu člena župního výboru neb komise, kterýkoli člen župního zastupitelstva.

§ 13.

Volební soud rozhoduje, že člen Národního shromáždění nebo župního zastupitelstva pozbývá mandátu proto, že

a) po volbě ztratil volitelnost, anebo

b) přestal býti z důvodů nízkých a nečestných příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen.

Volební soud rozhodne do osmi neděl ode dne, kdy došlo oznámení předsedy příslušného sboru o tom, že nastala ztráta volitelnosti anebo, že člen přestal býti příslušníkem své strany. V případě odstavce písmeny b) může se domáhati rozhodnutí i volební strana, z jejíž kandidátní listiny tento člen byl zvolen, a jest k němu vždy třeba přítomnosti nadpoloviční většiny všech přísedících volebního soudu (§ 5. odst. 3.).

Řízení před volebním soudem.

§ 14.

Stížnost jest podati písemně u volebního soudu ve lhůtě 14 dnů v tolika stejnopisech, aby ministerstvo vnitra a každá ze zúčastněných stran (§ 16.) obdržely po jednom stejnopisu.

Čtrnáctidenní lhůta plyne:

1. v případech § 11. písmena a) ode dne, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí reklamační komise, nebo jde-li o změnu v seznamech voličských, o nichž stěžovatele není třeba vyrozuměti, od posledního dne lhůty určené pro vyložení opravených seznamů voličských (§ 12. zák. o stálých sezn. vol.);

2. v ostatních případech ode dne úřední vyhlášky konečného výsledku volby.

§ 15.

Stížnost musí býti podepsána advokátem.

Jde-li o provedené volby, nemá odkládacího účinku. Jde-li o výsledek reklamačního řízení, platí § 14. zák. o stálých vol. sezn.

§ 16.

Jeden stejnopis stížnosti budiž dodán zúčastněným stranám se zprávou, že jest jim volno v nepřekročitelné lhůtě podati ke stížnosti odpověď.

Lhůta tato činí v případech § 11. písmena a) nejméně osm, nejvýše čtrnácte dnů, v ostatních případech nejméně čtrnácte dnů, nejvýše čtyři neděle.

Stranami zúčastněnými jsou osoby, jejichž zápis do voličských seznamů jest předmětem stížnosti, dále ten, kdo v administrativním řízení jako strana vystoupil, dotčené volební skupiny, a ti, jejichž volitelnost se popírá.

Ministerstvo vnitra jest povinno ve lhůtě, ustanovené volebním soudem, předložiti tomuto soudu veškeré spisy jednací a může se v téže lhůtě vysloviti o důvodech stížnosti. Opožděné předložení spisů stíhá se disciplinárně.

§ 17.

Stížnosti, které nevyhovují ustanovení §§ 11., 12. a 15. nebo nebyly podány včas, zamítne volební soud bez veškerého řízení.

§ 18.

Zjistí-li volební soud, že k rozhodnutí jest třeba doplniti spisy v jakémkoli směru, uloží to ministerstvu vnitra, které jest povinno nařízené doplnění provésti s největším urychlením.

Vzejde-li pochybnost o volitelnosti některé osoby (§§ 10. a 13.) anebo jde-li o druhý případ § 13., budiž osobě, o kterou jde, dána příležitost, aby se vyjádřila do lhůty, soudem stanovené.

I po doplnění spisů může volební soud naříditi, aby jednotlivá šetření, zejména průvody, vykonána byla některým členem volebního soudu nebo zapisovatelem přiděleným senátu, za přítomnosti zúčastněných stran, anebo je při ústním přelíčení sám předsevzíti a k tomu konci uložiti zúčastněným stranám, aby nejdéle při tomto líčení předložily průkazy, žádané soudem.

Rozhodnutí o tom, že a jak řízení má býti doplněno, činí stálý referent za schválení předsedy senátu.

Náklady tohoto průvodního řízení hradí stát.

§ 19.

Po skončeném přípravném řízení ustanoví volební soud o stížnosti veřejné líčení a pozve k němu ministerstvo vnitra a účastníky, Nežádá-li se ve stížnosti, podané podle § 11., písmena a), výslovně, aby líčení bylo nařízeno, rozhodne soud o stížnosti bez líčení, a to, není-li nařízeno líčení, nejdéle do šesti neděl ode dne podané stížnosti.

§ 20.

Stížnosti podané pro nezákonný postup při volbě (§ 11. písm. b) budiž vyhověno, je-li prokázáno, že nezákonný postup mohl míti vliv na konečný výsledek volby. Volební soud prohlásí v nálezu, v jaké míře se volba zrušuje, a podle okolností případu určí, kdo je zvolen na místě toho, jehož volba byla zrušena.

Týž výrok učiní volební soud v nálezu, kterým zrušil volbu podle § 11. písm. c).

Vyhoví-li volební soud stížnosti podané podle § 11. písm. d), prohlásí toho, jehož volitelnost neprávem byla popřena, za zvoleného a zruší volbu toho, jenž na jeho místě byl nezákonně prohlášen za zvolena.

§ 21.

Při ověřování voleb podle § 10. užíti jest obdobně ustanovení §§ 18. a 20., a při rozhodování o ztrátě mandátu podle § 13., též 1. odst. § 19. Jde-li o ztrátu volitelnosti do Národního shromáždění nebo župního zastupitelstva, způsobenou odsouzením pro trestný čin je volební soud vázán pravoplatným rozsudkem trestního soudu.

§ 22.

O usneseních a nálezech volebního soudu, kterým se ověřují volby (§ 10.) anebo se rozhoduje a ztrátě mandátu podle § 13., anebo, kterými se vyřizují stížnosti podle § 8. č. 3., podává volební soud příslušnému sboru písemnou zprávu.

§ 23.

Pokud tento zákon neustanovuje jinak, platí pro volební soud, zvláště pro řízení před ním obdobně ustanovení zákona o nejvyšším správním soudě. Totéž platí o jednacím řádě tohoto soudu.

Volební soud má právo ve schůzi plenární, k níž přibéře všechny referenty a předsedy senátů, usnésti se na změně jednacím řádu.

O řízení průvodním platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního.

§ 24.

Veškerá podání, přílohy a jednání podle tohoto zákona jsou prosta kolku a poplatku.

Den podání na poštu se počítá za den podání u volebního soudu.

§ 25.

Pro dobu do 31. prosince 1920 zvolí přísedící volebního soudu (§ 2.) Národní shromáždění, které tento zákon schválilo. Přísedící ti zůstanou v úřadě i po 31. prosinci 1920 potud, než poslanecká sněmovna zvolí nové přísedící volebního soudu.

§ 26.

Zákon tento počne účinkovati dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP