Dva systémy uplatnily se v ústavních zákonech
různých států v otázce, komu
přísluší rozhodovat o platnosti naříkaných
voleb. Jeden systém, který došel hlavně
výrazu v Anglii, druhý systém, který
je vyjádřen ústavou francouzskou. Podle prvého
systému jest věcí judikatury soudní
rozhodovat o platnosti voleb, proti nimž byl podán
odpor, podle francouzského systému je zákonodárný
sbor jedinou a poslední instancí, která rozhoduje
samostatně, nejsouc vázána na zákon
a nejsouc povinna udávat důvody o odporovaných
volbách. Anglii následovalo Švédsko,
kdežto jiné státy chopily se systému
francouzského, který však do jisté míry
zmírnily tím, že zavedly zvláštní
parlamentární výbory, jimž přísluší
bonifikovat volby. V novější době dochází
v theorii i praksi vrchu názor, že zákonodárný
sbor není dosti objektivním, aby mohl rozhodovat
o naříkaných volbách. Dr. Jiří
Jellinek ve svém dobrém zdání, podaném
19. německému sjezdu právníků,
shrnuje důvody pro to, aby rozhodování bylo
přiznáno zvláštnímu volebnímu
soudu, v tyto body:
1. V nejčastějších případech
půjde o volbu členů strany podlehnuvší
a majorita pak má rozhodovati proti vlastním zájmům,
má býti soudcem ve vlastní věci a
tím nerozhoduje o věci nestranný soudce.
2. Parlamenty rozhodují bez udání důvodů,
kdežto výrok soudcovský teprve svými
důvody dosahuje ceny, soudce musí svůj výrok
odůvodniti právnicky; právnické svědomí
jest úzké, kdežto svědomí stranické
jest široké.
3. Morální zodpovědnost člena parlamentu
jest menší, než soudcova. Politické strany
skládají se z četných, kdežto
soudy z málo členů.
4. Z judikátu soudu tvoří se stálá
prakse, od kterého bez dostatečného důvodu
se neuchyluje, což jest nová záruka nestranného
soudnictví.
5. Nespravedlivý rozsudek parlamentu znamená hluboké
poškození parlamentárních zařízení.
Tyto důvody vedly vládu k tomu, že předlohu
o volebním soudě nemíní ponechati
parlamentu, aby rozhodoval o platnosti voleb, nýbrž
přenáší tuto judikaturu na vlastní
soudy a ústavní výbor - přikloniv
se k názorům vlády - rovněž doporučuje
zřízení takovéhoto soudu. Při
tom bylo třeba řešiti otázku, jak soud
má býti složen. Má to býti soud,
který by se skládal výhradně ze soudců
z povolání, anebo mají býti přibrány
i osoby sice práva znalé, avšak stojící
mimo organisaci určitého soudu. Vláda i ústavní
výbor rozhodly se pro systém druhý vycházejíce
z názoru, že o volbách mají rozhodovati
sice osoby práva znalé, avšak osoby, jichž
pravidelným povoláním není úřad
soudcovský. Volební soud úzce bude spjat
s nejvyšším správním soudem. Presidentem
jeho je dočasný první president nejvyššího
správního soudu, kterého zastupuje druhý
president nejvyššího správního
soudu. Senátní presidenti správního
soudu fungují jako předsedové senátu
volebního soudu. Radové nejvyššího
správního soudu přidělování
jsou presidentem tohoto soudu volebnímu soudu jako stálí
referenti a to jak pro senáty, tak i pro plenární
schůze. Správní soud také dodá
místnosti a síly pomocné. Pokud jde o přísedící,
vyžaduje se odborná znalost, neboť přísedícími
mohou býti toliko osoby znalé práv, které
dokonaly 40. rok věku svého a jsou aspoň
10 let státními občany československé
republiky. Přísedící, jichž bude
12, volí poslanecká sněmovna na dobu 10 let.
Volební soud rozhodovati bude buďsi ve schůzi
plenární, anebo v senátech. Plenární
schůzi jsou vyhrazeny všechny důležitější
věci, jmenované v § 9. Záležitosti
méně závažné zásadně
měly býti ponechány senátu. Ježto
však bylo nutno počítati s tím, že
by senát, skládající se z určitých
přísedících, kteří mohou
bydlet v různých částech republiky,
se nesešel a že by pak věci jemu přikázané
byly vydány průtahům, bylo ponecháno
presidentu volebního soudu, aby určil, zda-li záležitosti,
které plenární schůzi nejsou vyhrazeny,
mají býti rozhodnuty v plenární schůzi,
anebo v senátu. Sejde-li se senát, ponechá
rozhodnutí senátu, nesejde-li se, rozhodne o něm
plenární schůze.
Již věc sama, pak ta okolnost, že plenární
schůzi jsou vyhrazeny všechny důležitější
věci, zejména rozhodováni o volbách,
proti nimž byla podána stížnost, bylo
by mluvilo pro to, aby plenární schůze mohla
rozhodovati toliko za účasti kvalifikované
většiny přísedících. Původní
návrh vládní žádal přítomnosti
aspoň 2/3 přísedících.
Vzhledem k tomu však, že nutno počítati
s tím, že některý přísedící
buďsi se dostaviti nemůže, anebo že by část
přísedících prováděla
vědomou pasivní resistenci a že by pak o stížnostech
proti volbám vůbec nemohlo býti rozhodnuto,
spokojil se ústavní výbor s přítomností
5 přísedících, toliko jde-li o rozhodnutí
o tom, že má býti zbaven člen Národního
shromáždění neb župního
zastupitelstva mandátu v případě §
13. lit. b) žádá se přítomnosti
nadpoloviční většiny všech přísedících
volebního soudu. K plenárním schůzím
volebního soudu musí všichni přísedící
řádně býti zváni, aby však
nebylo zmařeno jednání proto, že některému
přísedícímu nebylo pozvání
včas doručeno, spokojuje se zákon ustanovením,
že musí pozvání včas býti
odesláno. Aby zaručen byl řádný
chod volebního soudu a zejména znemožněno
bylo rušení činnosti jeho buďsi úmyslným
nekonáním povinností, anebo nedbalostí
členů, dána byla plenární schůzi
disciplinární pravomoc nad přísedícími
a může plenární schůze usnésti
se i na návrhu, aby poslanecká sněmovna zbavila
liknavého přísedícího úřadu.
Pokud jde o působnost volebního soudu, tu ústavní
výbor provedl na vládní předloze podstatné
změny. Vládní předloha působnost
volebního soudu omezovala toliko na volby členů
Národního shromáždění
a to na ověřování voleb a rozhodování
o podaných stížnostech. Ústavní
výbor působnost volebního soudu rozšířil
ve dvojím směru, jednak vztahuje se i na volby župních
poslanců a župních výborů a komisí,
jednak rozhodovati má i o výsledcích reklamačního
řízení. Tuto působnost bude vykonávati
dvojím způsobem. Jednak že zkoumati bude každou
volbu, i proti níž stížnost nebyla podána,
jednak že rozhodovati bude o stížnostech podaných
proti volbám. Jde-li o ověření voleb,
tu volební soud zkoumati bude toliko, zda-li zvolená
osoba je volitelná, jde-li o stížnost proti
volbám, rozhoduje jak o volitelnosti, tak i o správnosti
volebního řízení.
Pokud jde o otázku legitimace ke stížnosti,
tu budiž na vysvětlenou dodáno toto: Jde-li
o obsah stálých voličských seznamů,
přísluší právo stížnosti
stejné kategorii osob, jaké přísluší
stížnost do voličských seznamů.
To značí, že stěžovati si může
občan, který je zapsán v kterékoliv
obci téhož volebního kraje a že může
si stěžovati do rozhodnutí reklamační
komise, kterou bylo vyhověno reklamaci některého
voliče, i když stěžovatel sám nepodal
stížnosti k reklamační komisí.
Bude tudíž legitimován ke stížnosti
k volebnímu soudu nejen ten, který věc provedl
v administrativní cestě, nýbrž kterýkoliv
volič. Lhůta pro takovouto stížnost
upravena je v § 14. č. 1.
Počítá se od posledního dne lhůty,
určené pro vyložení opravených
seznamů voličských podle § 12. zák.,
o stálých seznamech voličských.
Pokud jde o volby, je právo stížnosti omezeno
toliko na osoby, o jichž volbu běží a
na volební strany. pokud se týká osoby, které
tvrdí, že nezákonným postupem byla jím
kandidátní listina odmítnuta.
Řízení před volebním soudem
v podstatě přimyká se řízení
před správním soudem, platí také
podpůrně všechna ustanovení řízení
pro správní soud, jakož i jednací řád.
Úchylky jsou v §§ 14 - 22 zvlášť
uvedeny. Zejména provádí řízení
volební soud přímo buďsi některým
svým členem, nebo referentem, nebo zapisovatelem,
může dokonce důkazy provádět
i při líčení. Aby bylo urychleno řízení
o stížnostech, podaných do obsahu stálých
seznamů voličských, nebude platiti pravidlo,
že ustanoví se líčení, leč
že by strana se líčení vzdala, nýbrž
pravidlo opačné, že se lícení
nařídí toliko tehdy, když strana o to
výslovně požádá.
Pokud jde o meritorní vyřízení stížnosti
do voleb, ústavní výbor původně
navrhoval, že stížnosti má býti
vyhověno, je-li prokázáno, že nezákonný
postup měl podstatný vliv na výsledek voleb.
Ustavní výbor uvážil toto: Na jedné
straně nelze připustit, aby volba byla zrušena,
byl-li porušen jakýkoliv předpis volebního
řádu. Neboť by jinak bylo v rukou činitelů
místních, aby způsobili neplatnost voleb
v celém volebním kraji a tím i voleb druhého
skrutinia. Nevyvěšení vyhlášky
obecní, nevyložení seznamů voličských
a pod. mohlo by pak způsobiti, že by volby nikdy nemohly
býti provedeny. S druhé strany však, když
by volby měly býti zrušeny, toliko tehdy, když
se prokáže, že nějaká nesprávnost
měla přímo vliv na výsledek voleb,
mohla by se stížnost státi ilusorní,
neboť by pak mnohdy nebylo možno dosíci zrušení
voleb i při vyložených nesprávnostech.
Ústavní výbor volil proto dikci, že
nezákonný postup mohl míti vliv na konečný
výsledek voleb, t. j. nikoliv pouze vliv na hlasování,
nýbrž na výsledek hlasování,
t. j. na volbu samu. Kdyby nezákonný postup mohl
míti vliv toliko na takový počet hlasů,
že to nemá vlivu na volbu, pak ovšem nemůže
to vésti ke zrušení naříkané
volby.
Zákon o volebním soudu zavádí v §
13, ještě tu novotu, že může býti
zbaven mandátu také ten, kdo přestal býti
příslušníkem strany, z jejíž
kandidátní listiny byl zvolen. Odpovídá
to zásadě poměrného zastoupení,
neboť vystoupí-li poslanec ze strany na jejíž
kandidátní listině byl zvolen, přichází
tím voličstvo, které se za tuto stranu postavilo,
o své zastoupení. Ovšem nelze zbavit poslance
mandátu při vystoupení ze strany za každých
okolností, neboť někdy vystoupení může
se státi za takových poměrů, že
odpovídá vůli voličstva, anebo aspoň
vůli takové části voličstva,
která representuje počet připadající
na jednoho poslance. Proto uvažoval ústavní
výbor o tom, aby poslanec byl zbaven mandátu toliko
tehdy, když jeho vystoupení ze strany stalo se za
okolností, že odporovalo by podržení mandátu
politické morálce. To by byl však pojem velice
nejasný a proto se ústavní výbor usnesl
na stylisaci, že pozbývá mandátu, kdo
přestal býti příslušníkem
strany z důvodů nízkých a nečestných.
Ústavní výbor navrhuje, aby připojená
předloha zákona byla Národním shromážděním
schválena
Volební soud skládá se z presidenta, 12 přísedících
a potřebného počtu stálých
referentů.
Presidentem je dočasný první president nejvyššího
správního soudu. Stálí referenti jsou
přidělováni volebnímu soudu presidentem
z radů nejvyššího správního
soudu, kterýžto soud opatří také
místnosti, věcné potřeby a síly
pomocné.
Presidenta soudu zastupuje jako vicepresident II. president nejvyššího
správního soudu a v senátech (§ 5.)
senátní presidenti nejvyššího správního
soudu, určení presidentem.
Přísedící volí na dobu desíti
let poslanecká sněmovna.
Volitelní jsou státní občané
Československé republiky, kteří jsou
znalí práv, dokonali 40. rok věku svého,
jsou alespoň 10 let státními občany
Československé republiky a nejsou vyloučeni
z práva voliti do obcí. Pro volby, které
se vykonají do 31. prosince 1929, neplatí podmínka
o desítiletém státním občanství.
Nejméně čtyři přísedící
musí býti ze sídla soudu.
Členové volebního soudu nesmějí
býti členy Národního shromáždění
ani župního zastupitelstva.
Uchází-li se člen volebního soudu
o mandát do Národního shromáždění
nebo župního zastupitelstva, nemůže až
do vykonané volby vykonávati úřadu
člena volebního soudu. Byl-li zvolen za člena
některého z těchto sborů, přestává
býti členem volebního soudu.
Přísedícím volebního soudu
přestává býti dále, kdo pozbyl
volitelnosti (§ 2.).
Volební soud rozhoduje v plenární schůzi
o tom, pozbyl-li přísedící členství
volebního soudu.
Ubude-li některý přísedící,
požádá volební soud svým presidentem
poslaneckou sněmovnu, aby vykonala doplňovací
volbu.
Přísedící volebního soudu mají
nárok na cestovné a stravné ze státní
pokladny. Výše jeho se určí nařízením.
Členové nejvyššího správního
soudu a pomocné síly nemají nároku
na zvláštní odměnu.
Volební soud rozhoduje buď v senátech anebo
ve schůzi plenární (§ 9.).
Senáty skládají se z presidenta.(senátního
presidenta) jako předsedy, tří přísedících
a stálého referenta, jmenovaného presidentem
soudu pro dotčený senát. Počátkem
každého kalendářního roku sestaví
president čtyři senáty a jmenuje jejich členy
a náhradníky.
Plenární schůzi předsedá president
(vicepresident) za přítomnosti aspoň pěti
přísedících (§ 13.) a stálého
referenta, určeného presidentem. Ke schůzím
buďtež všichni přísedící
řádně pozváni tím způsobem,
že pozvání včas se odešle.
Předseda senátu a plenární schůze
rozhoduje při rovnosti hlasů; jinak nehlasuje.
President, jeho zástupci, přísedící
a stálí referenti volebního soudu jsou ve
výkonu tohoto svého soudcovského úřadu
samostatní a neodvislí jako soudcové.
Přísedící volebního soudu vykonají
slib presidentovi, že budou šetřiti zákonů
a vykonávati úřad nestranně.
Pokud jde o soudcovskou činnost, podléhají
přísedící disciplinární
moci plenární schůze volebního soudu.
Plenární schůze rozhoduje v neveřejném
líčení a může se usnésti:
1. na písemném napomenutí, 2. na peněžité
pokutě do 10.000 Kč, 3. na návrhu, aby člen
volebního soudu byl zbaven členství. O návrhu
rozhodne poslanecká sněmovna. Ode dne, kdy se volební
soud na takovém návrhu usnesl až do dne, kdy
rozhodne poslanecká sněmovna, nemůže
tento přísedící vykonávati
úřadu. Byl-li poslaneckou sněmovnou zbaven
členství, jest na dalších deset let
nevolitelný do volebního soudu.
Co do práva zkoumati platnost zákonův a nařízení
jest volební soud postaven na roveň soudům
řádným.
Volební soud:
1. rozhoduje o stížnostech do výsledků
reklamačního řízení provedeného
podle zákona o stálých voličských
seznamech ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 sb.
zák. a nař.;
2. zkoumá a ověřuje volby členů
Národního shromáždění
a župních zastupitelstev;
3. rozhoduje o stížnostech do voleb do Národního
shromáždění, župních zastupitelstev,
župních výborů a komisí;
4. rozhoduje v případech § 13. o ztrátě
mandátu.
Jakákoli rozhodovací pravomoc nejvyššího
správního soudu je ve volebních sporech,
uvedených v tomto §u, vyloučena.
Volební soud rozhoduje pravidelně ve schůzích
plenárních. Plenární schůzi
jest vyhrazeno rozhodování o stížnostech,
podaných do voleb členů Národního
shromáždění a župních zastupitelstev,
a o ztrátě mandátu podle § 13., dále
ověřování voleb členů.
Národního shromáždění
a disciplinární pravomoc nad přísedícími
volebního soudu (§ 6.).
V ostatních případech může předseda
volebního soudu přikázati rozhodnutí
senátům volebního soudu.
Volební soud zkoumá v případě
§ 8. č. 2. jen, neodporuje-li volba člena Národního
shromáždění ustanovení §
1. zák. o složení a pravomoci senátu,
dále volitelnost členů Národního
shromáždění a župních zastupitelstev
i jejich náhradníků a ověřuje
tyto volby usnesením.
Ministerstvo vnitra zašle po skončené volbě
všechny spisy volebnímu soudu.
Stížnost lze podati:
a) do konečného rozhodnutí o námitkách,
podaných proti stálým seznamům voličským
(§§ 10. a 13. zák. o stál. vol. sezn.);
b) pro nezákonný postup ve volebním
řízení;
c) protože zvolený nebyl včas volby
volitelný;
d) protože úřadem byla nezákonně
popřena volitelnost zvoleného.
Stížnost mohou podati:
1. v případech § 8. č. 1., a 11. písm.
a), občané, kteří v stálých
seznamech voličských kterékoli obce téhož
volebního kraje jsou zapsáni, nebo jejichž
námitky týkající se zápisu
do seznamů byly reklamační komisí
zamítnuty.
Starosta obce jest povinen potvrditi stěžovateli,
že jest zapsán do voličských seznamů:
2. v případech § 8. č. 3.:
a) volební strany (skupiny), jež příslušnému
úřadu předložily platné kandidátní
listiny pro volbu, jejíž výsledek jest předmětem
stížnosti. Volební strany (skupiny) jsou platně
zastoupeny zmocněncem anebo jeho náhradníkem,
ustanoveným podle řádu volení;
b) ten, kdo tvrdí, že mu nezákonným
postupem byla kandidátní listina odmítnuta;
c) občan, o jehož volbu běží;
d) jde-li o volbu člena župního výboru
neb komise, kterýkoli člen župního zastupitelstva.
Volební soud rozhoduje, že člen Národního
shromáždění nebo župního
zastupitelstva pozbývá mandátu proto, že
a) po volbě ztratil volitelnost, anebo
b) přestal býti z důvodů nízkých
a nečestných příslušníkem
strany, z jejíž kandidátní listiny byl
zvolen.
Volební soud rozhodne do osmi neděl ode dne, kdy
došlo oznámení předsedy příslušného
sboru o tom, že nastala ztráta volitelnosti anebo,
že člen přestal býti příslušníkem
své strany. V případě odstavce písmeny
b) může se domáhati rozhodnutí i volební
strana, z jejíž kandidátní listiny tento
člen byl zvolen, a jest k němu vždy třeba
přítomnosti nadpoloviční většiny
všech přísedících volebního
soudu (§ 5. odst. 3.).
Stížnost jest podati písemně u volebního
soudu ve lhůtě 14 dnů v tolika stejnopisech,
aby ministerstvo vnitra a každá ze zúčastněných
stran (§ 16.) obdržely po jednom stejnopisu.
Čtrnáctidenní lhůta plyne:
1. v případech § 11. písmena a) ode
dne, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí
reklamační komise, nebo jde-li o změnu v
seznamech voličských, o nichž stěžovatele
není třeba vyrozuměti, od posledního
dne lhůty určené pro vyložení
opravených seznamů voličských (§
12. zák. o stálých sezn. vol.);
2. v ostatních případech ode dne úřední
vyhlášky konečného výsledku volby.
Stížnost musí býti podepsána
advokátem.
Jde-li o provedené volby, nemá odkládacího
účinku. Jde-li o výsledek reklamačního
řízení, platí § 14. zák.
o stálých vol. sezn.
Jeden stejnopis stížnosti budiž dodán
zúčastněným stranám se zprávou,
že jest jim volno v nepřekročitelné
lhůtě podati ke stížnosti odpověď.
Lhůta tato činí v případech
§ 11. písmena a) nejméně osm, nejvýše
čtrnácte dnů, v ostatních případech
nejméně čtrnácte dnů, nejvýše
čtyři neděle.
Stranami zúčastněnými jsou osoby,
jejichž zápis do voličských seznamů
jest předmětem stížnosti, dále
ten, kdo v administrativním řízení
jako strana vystoupil, dotčené volební skupiny,
a ti, jejichž volitelnost se popírá.
Ministerstvo vnitra jest povinno ve lhůtě, ustanovené
volebním soudem, předložiti tomuto soudu veškeré
spisy jednací a může se v téže
lhůtě vysloviti o důvodech stížnosti.
Opožděné předložení spisů
stíhá se disciplinárně.
Stížnosti, které nevyhovují ustanovení
§§ 11., 12. a 15. nebo nebyly podány včas,
zamítne volební soud bez veškerého řízení.
Zjistí-li volební soud, že k rozhodnutí
jest třeba doplniti spisy v jakémkoli směru,
uloží to ministerstvu vnitra, které jest povinno
nařízené doplnění provésti
s největším urychlením.
Vzejde-li pochybnost o volitelnosti některé osoby
(§§ 10. a 13.) anebo jde-li o druhý případ
§ 13., budiž osobě, o kterou jde, dána
příležitost, aby se vyjádřila
do lhůty, soudem stanovené.
I po doplnění spisů může volební
soud naříditi, aby jednotlivá šetření,
zejména průvody, vykonána byla některým
členem volebního soudu nebo zapisovatelem přiděleným
senátu, za přítomnosti zúčastněných
stran, anebo je při ústním přelíčení
sám předsevzíti a k tomu konci uložiti
zúčastněným stranám, aby nejdéle
při tomto líčení předložily
průkazy, žádané soudem.
Rozhodnutí o tom, že a jak řízení
má býti doplněno, činí stálý
referent za schválení předsedy senátu.
Náklady tohoto průvodního řízení
hradí stát.
Po skončeném přípravném řízení
ustanoví volební soud o stížnosti veřejné
líčení a pozve k němu ministerstvo
vnitra a účastníky, Nežádá-li
se ve stížnosti, podané podle § 11., písmena
a), výslovně, aby líčení bylo
nařízeno, rozhodne soud o stížnosti
bez líčení, a to, není-li nařízeno
líčení, nejdéle do šesti neděl
ode dne podané stížnosti.
Stížnosti podané pro nezákonný
postup při volbě (§ 11. písm. b) budiž
vyhověno, je-li prokázáno, že nezákonný
postup mohl míti vliv na konečný výsledek
volby. Volební soud prohlásí v nálezu,
v jaké míře se volba zrušuje, a podle
okolností případu určí, kdo
je zvolen na místě toho, jehož volba byla zrušena.
Týž výrok učiní volební
soud v nálezu, kterým zrušil volbu podle §
11. písm. c).
Vyhoví-li volební soud stížnosti podané
podle § 11. písm. d), prohlásí toho,
jehož volitelnost neprávem byla popřena, za
zvoleného a zruší volbu toho, jenž na
jeho místě byl nezákonně prohlášen
za zvolena.
Při ověřování voleb podle §
10. užíti jest obdobně ustanovení §§
18. a 20., a při rozhodování o ztrátě
mandátu podle § 13., též 1. odst. §
19. Jde-li o ztrátu volitelnosti do Národního
shromáždění nebo župního
zastupitelstva, způsobenou odsouzením pro trestný
čin je volební soud vázán pravoplatným
rozsudkem trestního soudu.
O usneseních a nálezech volebního soudu,
kterým se ověřují volby (§ 10.)
anebo se rozhoduje a ztrátě mandátu podle
§ 13., anebo, kterými se vyřizují stížnosti
podle § 8. č. 3., podává volební
soud příslušnému sboru písemnou
zprávu.
Pokud tento zákon neustanovuje jinak, platí pro
volební soud, zvláště pro řízení
před ním obdobně ustanovení zákona
o nejvyšším správním soudě.
Totéž platí o jednacím řádě
tohoto soudu.
Volební soud má právo ve schůzi plenární,
k níž přibéře všechny referenty
a předsedy senátů, usnésti se na změně
jednacím řádu.
O řízení průvodním platí
obdobně ustanovení civilního řádu
soudního.
Veškerá podání, přílohy
a jednání podle tohoto zákona jsou prosta
kolku a poplatku.
Den podání na poštu se počítá
za den podání u volebního soudu.
Pro dobu do 31. prosince 1920 zvolí přísedící
volebního soudu (§ 2.) Národní shromáždění,
které tento zákon schválilo. Přísedící
ti zůstanou v úřadě i po 31. prosinci
1920 potud, než poslanecká sněmovna zvolí
nové přísedící volebního
soudu.
Zákon tento počne účinkovati dnem
vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě
s ministry spravedlnosti a financí.