(1) Kdo neoprávněně dopravuje do ciziny předměty
potřeby (§ 1. zák. ze dne 17.
října 1919, č. 568 sb. zák.
a nař.), bude potrestán soudem:
a) pro přestupek vězením v oblasti trestního
práva uherského uzamčením od čtrnácti
dnů do šesti měsíců, nečiní-li
množství vyváženého zboží
více než jeden metrický cent,
b) pro přečin vězením od tří
měsíců do jednoho roku, činí-li
množství vyvážené více než
jeden metrický cent, ale ne více než deset
metrických centů, nebo byl-li pachatel již
jednou pro shora uvedený přestupek trestán,
c) pro zločin žalářem od šesti
měsíců do tři let. činilo-li
množství vyváženého zboží
více než deset metrických centů nebo
byl-li pachatel již jednou pro přečin podle
předchozího odstavce trestán.
(2) Vedle trestu na svobodě může býti
uložen trest na penězích: při přestupku
od padesáti do pěti tisíc Kč, při
přečinu od pěti set do dvaceti tisíc
Kč a při zločinu od tisíce do sto
tisíc Kč.
(3) Pokus přečinu jest trestný i v oblasti
trestního práva uherského.
(1) Kdo při dopravě tohoto zboží užije
listin (dopravních osvědčení, vývozních
povolení a pod.) padělaných nebo zfalšovaných
nebo takových, jichž dosáhne podplacením
osoby zaměstnané v úřadě neb
ústavě oprávněném vydávati
takové listiny, bude potrestán pro zločin,
není-li zde skutkové povahy těžšího
trestného činu:
a) při množství zboží, nepřesahujícím
jeden metrický cent, žalářem od šesti
měsíců do tří let,
b) při množství zboží, činícím
více než jeden metrický cent, ale ne více
než deset metrických centů, nebo byl-li již
jednou potrestán pro přečin nebo zločin
podle § 1. tohoto zákona, žalářem
od jednoho do pěti let,
c) při větším množství,
nebo byl-li pachatel již jednou potrestán pro zločin
podle tohoto paragrafu, těžkým žalářem
a v oblasti trestního práva uherského káznicí
od pěti do deseti let a za zvláště přitěžujících
okolností až do dvaceti let.
(2) Vedle trestu na svobodě může býti
uložen trest na penězích: v případu
a) od tisíce do sto tisíc Kč, v případu
b) od pěti tisíc do pěti set tisíc
Kč a v případu c) od deseti tisíc
do jednoho milionu Kč.
(3) Kdo sprostředkuje uvedené podplacení,
dopouští se spoluviny na tomto zločinu.
(1) Dopomohou-li porušením svých povinností
k neoprávněnému vývozu uvedeného
zboží zaměstnanec veřejného dopravního
podniku, úřadu neb ústavu oprávněného
vydávati listiny v předcházejícím
paragrafu uvedené neb úřední osoba.
která má bdíti nad vývozem zboží
do ciziny, dopouštějí se zločinu a budou
potrestáni. pokud zde není skutkové povahy
těžšího trestního činu,
těž kým žalářem a v oblasti
trestního práva uherského káznicí
od dvou do deseti let a při množství zboží
nad deset metrických centů od pěti do dvaceti
let.
(2) Vedle trestu káznice budiž užito předpisu
§ 484. zák. čl. V. z r. 1878.
(3) Byl-li čin spáchán z nedbalosti, buď
pachatel potrestán pro přečin vězením
od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
Přijme-li některá osoba uvedená v
§ 3. při jednání o vydání
listin uvedených v § 2. úplatek, tresce se,
i když neporuší svých povinností,
pro přečin vězením od šesti měsíců
do jednoho roku.
(1) Při výpočtu množství zboží,
na němž závisí stupeň trestnosti,
budiž přihlíženo ke všemu zboží,
jež obviněný třebas místně
nebo časově odděleně vyváží.
(2) Podplacením podle tohoto zákona rozumí
se poskytnutí nebo slíbení daru nebo jiného
jakéhokoliv prospěchu ať přímo
nebo nepřímo.
(1) Tresty na svobodě v tomto zákoně uložené
nelze ani snížit pod nejnižší sazbu
v tomto zákoně ustanovenou ani zaměnit za
trest jiného druhu.
(2) Doba náhradního trestu za nedobytný trest
peněžitý budiž stanovena podle zavinění.
Náhradní trest budiž vyměřen
stejným druhem trestu jako trest hlavní a nepřesahujž
nejvyšší hranice sazby, jíž bylo
užito při výměře trestu na svobodě
uloženého vedle toho, a nesmí býti nikdy
delší dvou let.
(3) Tresty peněžitě, uložené podle
tohoto zákona. připadají státu.
(4) Daný úplatek připadne v každém
případě státu a budiž, není-li
zabaven, vydobyt ze jmění vinníků.
Za tresty peněžitě, jež byly podle tohoto
zákona uloženy zřízenci, zmocněnci,
zástupci nebo jinému orgánu podniku, který
zboží vyváží, ručí
majetník podniku nerozdílnou rukou s odsouzeným.
Majetníky podniku rozumějí se netoliko jednotlivé
osoby. nýbrž i společnosti (sdružení
osob) a právnické osoby.
(1) V případě § 2. lit. c) může
soud vedle ostatních trestů vyřknouti, že
jmění odsouzeného propadá k dobru
státu.
(2) O této konfiskaci jmění platí
ustanoveni § 18. odst. 2 až 6 zák. ze dne 17.
října 1919. č. 568 sb. zák. a nař.
(1) Vedle trestu uloženého pro některý
zločin podle tohoto zákona může soud
uznati, že živnostenské oprávnění
ztrácí se na vždy nebo na určitou dobu.
(2) Nevysloví-li soud ztrátu živnostenského
oprávnění, může uznati, že
má býti zaveden dozor na výkon živnosti
nejdéle na tři leta.
(3) Náklady spojené s dozorem hradí se z
podniku postaveného pod dozor.
(4) O provedení dozoru platí ustanovení §§
33. a 35., nařízení vlády republiky
československé ze dne 11. listopadu 1919, č.
597 sb. zák. a nař.
Zboží neoprávněně vyvážené
budiž prohlášeno za propadlé k dobru státu.
K zajištění tohoto opatření může
býti zboží zabaveno a, není-li ho třeba
k účelům trestního řízení,
může býti i před ukončením
trestního řízení zpeněženo.
Výtěžek buď vhodným způsobem
uložen a při odsouzení vinníka propadá
státu.
(1) Trestní řízení pro zločiny
a přečiny podle tohoto zákona přísluší
sborovým soudům první stolice (soudům
divisním).
(2) Je-li podezření důtklivé, a jsou-li
po ruce dostatečné důkazy, konejž se
na pouhý návrh veřejného žalobce
na základě trestního oznámení
přímo hlavní líčení,
ale jen tehdy, nenavrhuje-li veřejný žalobce
potrestání trestem na svobodě aspoň
pětiletým.
(3) Návrh veřejného žalobce obsahujž
určité označení trestného činu
po stránce skutkové a jeho zákonné
pojmenování.
(4) Při hlavním přelíčení
buďtež místo obžalovacího spisu přečteny
trestní oznámení a tento návrh veřejného
žalobce.
Jde-li o obvinění zřízence, zmocněnce,
zástupce nebo jiného orgánu podniku, který
zboží vyváží, buď užito
obdobně ustanovení § 16. zákona o soudech
lichevních ze dne 17. října 1919, č.
567 sb. zák. a nař.
(1) Nabývá-li podloudný vývoz shora
uvedeného zboží takového rozsahu, že
jest ohroženo řádné zásobování
obyvatelstva, může být pro zločiny v
tomto zákoně uvedené z usnesení vlády
vyhlášeno stanné právo, a to buď
pro některý politický okres nebo pro celé
území republiky československé.
(2) Jinak platí ustanovení hlavy XXV. trestního
řádu ze dne 23. května 1873, č. 119
ř. z., na území kdysi uherském ustanovení
o stanném právu podle nařízení
uherského ministerstva ze dne 17. července 1915,
č. 9550 l. M. E. a ustanovení XVI. hlavy vojenského
trestního řádu ze dne 5. července
1912, č. 130 ř. z.
Tam, kde dojde k odsouzení podle tohoto zákona,
odpadá stihání podle nařízení
vlády republiky československé ze dne 9.
prosince 1919, č. 653 sb. zák. a nař.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
osmého dne po vyhlášení.
(2) Vykonání jeho ukládá se ministrům
spravedlnosti a národní obrany.
Zásobovací situace republiky československé
vyžaduje, aby se vší možnou energií
bylo čeleno podloudnému vývozu předmětů
potřeby za hranice. V první řadě jde
o vývoz obilí a mlýnských výrobků,
dále však i o vývoz jiných potravin
a vůbec předmětů potřeby, jichž
následkem podloudného vývozu může
se objeviti nedostatek.
Tomuto účelu má sloužiti předložená
osnova zákona.
V jednotlivostech podotýká se jen toto:
Skutečnost všeobecně známá, že
podloudný vývoz je značně usnadňován
vývozními povoleními a dopravními
osvědčeními padělanými, falšovanými
nebo úplatky nabytými, činí nezbytným,
aby zvláště přísné tresty
stihly ty, kdož takto docílených listin. potřebných
k vývozu zboží do ciziny použijí,
jakož i ty, kteří uvedené podplacení
sprostředkují. Existují i kanceláře,
které zabývají se vymáháním
takovýchto povolení a po většině
pracují prostředky nedovolenými.
Jest však dále také nezbytno právě
tak přísně a ještě přísněji
stíhati podplácení passivní a vůbec
každé porušení povinnosti, jež vede
k usnadnění neoprávněného vývozu
tohoto zboží. Proto mají býti přísnými
tresty § 3. postiženi nejenom zaměstnanci úřadů
nebo ústavů oprávněných vydávati
listiny potřebné k dopravě zboží
do ciziny, nýbrž i zaměstnanci veřejných
dopravních podniků, jmenovitě železnic.
kteří dopomohou k neoprávněnému
vývozu a rovněž i osoby, které jsou
pověřeny úkolem bdíti nad vývozem
a úkolu tomu se zpronevěří. Zaměstnanci
úřadů a ústavů oprávněných
vydávati listiny potřebné k vývozu
vymáhají podle zkušeností úplatky
tím, že nechávají důvodné
žádosti tak dlouho ležeti, až žadatel
vidí se nucena sáhnouti k úplatku. l toto
jednání jest jistě trestuhodným, jsouc
vydíráním žadatelů a jen krokem
vzdáleno od jednání uvedeného v §
3. Má proto i zde, kde k porušení povinností
ani nedošlo, nastati trestnost, byť menší
než v § 3.
Řízení pro tyto delikty musí býti
provedeno, má-li trest účinkovati, co nejdříve
po spáchání deliktu; proto se zde podobně
jako podle zákonů lichevních připouští
tak zv. řízení spěšné
(§ 11.) a z téhož důvodu jest nezbytno
příslušnost k souzení zločinů
a přečinů podle tohoto zákona přikázati
sborovým soudům první stolice a ne případně
jinak povolaným porotám, poněvadž tyto
se začasté scházívají až
po více měsících.
Lze se nadíti, že velké zisky, kterých
je takovýmto podloudným vývozem dosahováno,
zlákají tou měrou, že ani přísné
tresty na svobodě nebudou s to, aby pachatele odstrašily.
Má-li tomu býti čeleno, jmenovitě
v tom případě, že by podloudným
vývozem bylo ohroženo řádné zásobování
obyvatelstva, jest nezbytno, podobně jako již se stalo
v zákoně lichevním, připustiti uvalení
stanného práva.
Ministerstvo spravedlnosti má za to, že rozhodnutí
o uvalení stanného práva má býti
dáno do rukou vlády, a to proto, poněvadž
jde o krok tak dalekosáhlý, který má
podkladem celkovou situaci zásobovací v celém
státě.
Jinak bylo v jednotlivostech užito obdobných ustanoveni
zákonů lichevních, poněvadž opatření
proti podloudnému vývozu má podobný
ráz jako opatření proti lichvě předměty
potřeby. Po stránce formální se navrhuje,
aby osnova tato byla přikázána výboru
zásobovacímu a právnímu s příkazem,
aby o ní pro pilnost věci podaly zprávu do
dvou dnů.