Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2404.

Zpráva

I. výboru živnostenského a

II. výboru rozpočtového

o návrhu členů Národního shromáždění Rud. Mlčocha, K. Dědice, J. Slavíčka a soudruhů tisk č. 307, aby byla obmezena činnost bank v obchodu se zbožím.

Činnost bank, které před válkou zabývaly se téměř výhradně obchodem peněžním, přesunula se za války a vyvrcholila v době dnešní v obchod se zbožím a surovinami. Vzhledem k tomu, že tato činnost dostoupila v mnohých odborech již tak daleko, že jednotlivé banky, nebo konsorcia jejich si pro sebe určité druhy zboží a surovin téměř zmonopolisovaly a zcela bezohledně tohoto svého postavení využívají, jak pokud se týče nezměrného zvyšování cen, tak i úplného opanování distribuce a znemožnění volného obchodu a zdravé soutěže, jeví se nutnost zasáhnouti buď zvláštním zákonem, anebo vládním nařízením do této činnosti bank.

To jest účelem návrhu členů Národního shromáždění R. Mlčocha, K. Dědice, J. Slavíčka a soudruhů, tisk č. 307.

Banky, jež zřízeny po většině jako banky akciové, event. jako společnosti s ruč. obm. podle zák. ze 6. března r. 1906, ř. z. č. 58. anebo i jako podnik jednotlivců zabývají se podle svých stanov hlavně eskontem a reeskontem směnek, přijímáním peněz na běžný účet, na vkladní knížky a pokladniční poukázky, obchodem s cennými papíry, přijímáním úschov a správou cenných papírů, financováním podniků průmyslových, obchodních, živnostenských, zemědělských, veřejných i jiných, poskytováním kaucí a vadií, poskytováním úvěru všeho druhu jakož i provozováním všech obchodů bankovních, bursovních a směnárenských. Některé banky zařizují se specielně na financování určitých oborů výroby, aneb na nákup a zužitkování surovin a zboží, provádějíce ve velkém rozsahu obchody komissionářské, anebo provádí přímé obchody se zbožím a surovinami, po případě zakládají a buď samy vedou, anebo financují podniky výrobní. Činnost bank jest tudíž všestranná a, pokud lest reelní, lze považovati banky za nejdůležitějšího činitele, pracujícího k našemu hospodářskému povznesení a osamostatnění.

V československé republice připadl našim bankám také důležitý úkol spolučinnosti při úpravě finančních a hospodářských poměrů celého našeho státu, odklizení těžkých finančních a hospodářských důsledků války a přivodění poměrů normálních.

Pokud banky tyto úkoly poctivě plní, jest jich činnost vítati a podporovati. Bohužel však činnost bank se v jistém směru zvrhla. Banky odklonily se od původního svého poslání poskytování úvěru, financování výroby a obchodu. usnadňování pochodu od suroviny ke zkoumání, od investic k výrobě a vedle toho ulehčování a sprostředkování toho, aby se tvořily národní úspory. Směnka, investiční úvěr, provozovací úvěr, emise komunálních a melioračních úpisův a akcií všeho druhu - to byly formy a nástroje úvěru, jež sloužily těmto potřebám.

Za války, rozmnožením platidel a zavedením hotového placení poklesl velmi silně obchod úvěrový a banky vrhly se na přímý a velmi výnosný obchod surovinami a zbožím, tak že tento dnes tvoří hlavní zdroj příjmů, výtěžkův a činnosti bank v naší republice.

Tato činnost však má již za následek těžké poruchy v normálním životě národohospodářském. Banky specialisovaly se na přímý obchod zbožím a surovinami tak, že dnes jsou rozhodujícím a namnoze téměř monopolistickým činitelem v obchodě se zbožím a surovinami.

Tak na př. konsorcium bank koupilo téměř všecky zásoby dřeva v lesích, zakoupilo a pronajalo si téměř všecky pily, úžasné spousty dřeva, jež banky zakoupily, leží a hnijí v lesích, nedávají se do obchodu z důvodů spekulačních, co zatím domácí výroba dřevařská a obyvatelstvo trpí velikým nedostatkem dříví. Stavební potřeby, cihly. cement, vápno, železo a jiné jsou v rukou bank, které ceny tohoto materiálu nepřiměřeně zvyšují a přispívají tak ku kalamitě stavební a nemožnosti stavebního podnikání ve větším rozsahu. Hospodářské a jiné stroje uhlí, petrolej, benzin, textilní zboží, kůže, koloniální zboží, víno, uzeniny, marmeláda, sušené houby, zápalky, krém na boty, sušené ovoce, ovocné šťávy, a všecky druhy jiného zboží, vše jest předmětem obchodu bank. Dovoz a vývoz zboží jest také v převážné míře v rukou bank a stejně tak velkoobchod vůbec. Živnostnictvo a obchodnictvo naříká na nedostatek surovin a zboží a jeho úžasnou drahotu, a stejně tak konsumenti právem zoufají téměř nad strašnou drahotou všech potřeb, co zatím banky uchvacují jeden odbor po druhém a vytvářejí si z něho výrobní a obchodní monopol, na úkor volného obchodu a střední a malé výroby. Po této stránce stávají se banky nebezpečím zdravého hospodářského vývoje našeho státu, neboť provádí koncentrací kapitálu soukromoprávní monopol výrobní a obchodní, který jest nebezpečím pro další udržení a rozmach a hospodářskou samostatnost vrstev středních. Banky tímto svým výjimečným postavením v obchodu zbožím a surovinami působí monopolisticky také na tvoření cen, které vyhánějí do výše bez ohledu na všeobecné poměry konsumní i drahotní, stávají se též nebezpečím pro všecky vrstvy konsumentů, jimž zdražují všecky životní potřeby. Většina bank řídí se zásadou: vydělat - mnoho vydělat - za každou cenu, jakýmkoli způsobem a na čemkoli. V této snaze jdou namnoze tak daleko, že provádí, anebo podporují i t. zv. obchody řetězové, anebo obchody pod rukou, jak dokázáno bylo v mnoha případech při obchodu s uhlím, a cukrem, kde dokonce bylo sáhnuto i k nabízení úplatků a provisí osobám na vysokých úřednických místech naší republiky.

Toto počínání bank vzbudilo všeobecnou nevoli a mocně protesty občanstva a zvláště kruhů obchodních a živnostenských proti obchodování bank se zbožím vůbec, a jest proto jistě odůvodněná nutnost zasáhnouti cestou zákonodárnou a správní do úpravy obchodů a rozsahu působnosti bank vůbec. Za tím účelem jest doporučiti jednak státní kontrolu obchodování bank vůbec, jednak omezení a zvláštní kontrolu obchodování bank se zbožím a surovinami a zamezení detailního obchodu u bank vůbec.

Vzhledem k tomu, že vláda zabývá se již vydáním onoho zákona o kontrole dovozu a vývozu, dala by se otázka kontroly obchodů bank se zbožím řešiti u této příležitosti, neboť právě v obchodě importním a exportním hrají banky důležitou roli.

Při této příležitosti jest však rozlišovati činnost bank t. zv. svépomocných, družstevních, jež zřizují si jednotlivé odbory výrobní, obchodní anebo družstevní ku podpoře a financování svých svépomocných podniků, které nesledují tedy účelů vyloženě jen výdělkových. U bank toho druhu doporučuje se ponechání více volnosti v opatřování zboží, určeného zvláště ke svépomoci živnostníkův a obchodníků.

Živnostenský výbor pojednav o uvedených důvodech k návrhu členů Národního shromáždění R. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr. tisk 307 uznává nutnost omezení a kontrolování činnosti obchodu bank se zbožím a navrhuje:

Národní shromáždění se usnáší, aby vláda učinila příslušná opatření, by obchod bank se zbožím a surovinami byl úředními orgány kontrolován a detailní obchod toho druhu u bank byl vůbec zamezen. Mimo velkoobchod zahraniční, budiž za bankovní obchod v technickém slova smyslu považován zvláště kommissionářský obchod ve velkém.

V Praze dne 3. února 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
Jan Slavíček, v. r.
Rudolf Mlčoch, v. r.

Rozpočtový výbor přistupuje k usnešení živnostenského výborů.

V Praze dne 6. února 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
R. Jaroš, v. r.
Kadlčák, v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP