K dotazu sděluje se toto:
1. Prvá onemocnění neštovicemi objevila
se v našem záboru těšínském
již v únoru minulého roku a to v obci Strnavě
(okresu fryštátského), byvše tam pravděpodobně
zavlečena vojíny vracejícími se z
východu domů.
Vrchní okresní lékař ve Fryštátě
Dr. Novotný odvlečen byl 23. února Poláky
do Dabic a vrátil se v takovém stavu, že musil
nastoupiti dovolenou k zotavení. Po svém návratu
ujal se epidemické služby v části okresu
Fryštátského našeho záboru.
V ten čas shledal již velikou epidemii neštovic
ve Strnavě. Skoro všecky případy neštovic
v této obci byly zatajeny a bez lékařského
ošetřování.
Úřední lékař postaral se nejprve
o nové místnosti při isolační
nemocnici v Orlové, vyjednal, že obec karvínská
svolila přijímati do své nemocnice i cizí
nemocné, načež za vojenské asistence
obešel všecky domy ve Strnavě a všecky nemocné,
jež nalezl, dal ihned dopraviti do karvínské
a orlovské nemocnice. Ke všem zamořeným
domům postavil vojenskou stráž a obyvatele
jejich konumacoval. Současně dal provádětí
kolonou, již si z Moravské Ostravy vyžádal,
parní desinfekci. Tímto způsobem podařilo
se epidemii ve Strnavě, kdež onemocnělo od
února do června 1919 mezi 3952 obyvateli celkem
90 osob, úplně potlačiti.
Zatím se však neštovice rozšířily
v březnu do Albrechtic a v dubnu do Petřvalda a
pěti dalších obcí, v květnu pak
epidemie dosáhla kulminačního bodu 97 případy
ve 14 obcích se 63.313 obyvateli.
Odtud počalo onemocnění ubývati, tak
že v září bylo zamořeno již
jen 7 obcí, a odečteme-li 4 obce, v nichž bylo
jen po 1 případu neštovic, vlastně toliko
3 obce (Karvín 16.808 obyvatel 7 případů,
Orlová 8.334 obyvatel 11 případů a
Petřvald 7352 obyvatel 7 případů).
V říjnu však epidemie znovu vzplanula a to
především v obci Loukách. Obec tato
leží při samé demarkační
čáře, tak že část její
zahrnuta jest do neutrálního území
(mezi drahou vedoucí z Bohumína do Těšína
a mezi řekou Olšou). I v Loukách podařilo
se sice úřednímu lékaři v části
obce až po demarkační čáru zabrániti
většímu rozšíření
se epidemie. Nákaza byla však zavlečena na
části obce patřící do neutrálního
pásma a dále i do obce Darkova, ležící
v témže neutrálním pásmu mezi
oběma demarkačníma čarama. Tam se
neštovice rozšířily epidemicky.
Za demarkaci náš lékař úřední
nemohl a když jednou ve srozumění s Drem Pustowkou
z Těšína, který na polské straně
obstarával službu zdravotní, vstoupil do Louk
za demarkaci, obdržel od dohodové komise z Těšína
dopis, že do neutrálního pásma smějí
pouze polští lékaři.
Polský úřední lékař
neměl patrně sám dosti času do polské
části fryštátského okresu dojížděti
a intensivně se věnovati exekutivní službě
epidemické. Mimo to na polské straně okresu
fryštátského není isolační
nemocnice. Zařízení isolační
nemocnice, která byla ve Fryštátě za
války zřízena, bylo Poláky zavlečeno
a místností používá se dnes jako
kasáren.
Poněvadž ponecháním nemocných
v jejich příbytcích nákaza zdravými
členy rodin, kteří chodili na naši stranu
do práce, stále se roznášela, úřední
lékař dovolil, aby nemocní i z neutrálního
pásma z polské strany byli dopravováni do
našich isolačních nemocnic v Orlové
a v Karvíně, když jsme je živili a ošetřovali.
Z neutrálního pásma stalo se přes
to ohnisko epidemie, odkud se nákaza rozvláčela
na všechny strany. Proto jakmile byl v Národním
shromáždění přijat zákon
o nuceném očkování a nabyl platnosti,
úřední lékař pečoval
o to, aby se obyvatelstvo nuceně přeočkovalo.
Za tím účelem navrhl dohodové komisi
v Těšíně, aby se zamořené
pásmo na dobu epidemie rozdělilo mezi nás
a Poláky a aby se v celé obci Loukách provedlo
povinné očkování.
Komise na tento návrh přistoupila a dne 20. listopadu
1919 sešla se v Loukách českopolská
komise, jež sjednala dohodu stran provedení nuceného
očkování.
Nucené očkování v Loukách vykonal
úřední lékař sám za
účasti četnictva, v Darkově ustanoven
byl jako epidemijní lékař z polské
strany Dr. Beck, jemuž se podařilo i tam epidemii
zdolati.
Za to však neštovice, jež byly zatím rozvlečeny
do četných osad jak polského tak i našeho
záboru, počaly se v obou územích znovu
šířiti.
V listopadu objevily se také v obcích těšínského
okresu, v prosinci pak epidemie dosáhla ještě
větší intensity než v květnu, totiž
123 případy v 15 obcích na Fryštátsku
a vedle toho 38 případů v 8 obcích
okresu těšínského. Do 25. ledna t. r.
zjištěno dalších 80 případů
na Fryštátsku a 55 případů v
okresu těšínském. Celkem zaznamenán
ve zmíněných okresích od počátku
epidemie, t. j. od února 1919 do 25. ledna 1920 860
onemocnění neštovicemi ve 30 obcích
se 103.171 obyvateli. Toto rozšíření
epidemie podmíněno jest různými příčinami.
V prvé řadě uvésti jest demarkační
čáru, jež znemožňuje přesnou
znalost epidemiologických poměrů za ní
a zamezuje vykonávání účelné
služby zdravotní, aniž na druhé straně
překáží ustavičnému zavlékání
nákazy na naše území.
Je známo, že demarkační čarou
rozdělen byl jak okres fryštátský, tak
těšínský na dvě části
a to na zábor polský a český:
Podle smlouvy pařížské z 3. února
1919 musily obě části těch okresů
býti pod jednou politickou správou a ta byla pod
polským vlivem, takže podle této pařížské
úmluvy měli se vlastně polští
okresní lékaři ve Fryštátě
a Těšíně starati také o potlačení
nákazy v záboru českém. To se ovšem
nedělo a proto zemská vláda slezská
pověřila výše zmíněného
vrchního okresního lékaře, jenž
nyní sídlí v Karvíně, úkolem
potírati neštoviční epidemii v našem
záboru jak okresu fryštátského tak i
těšínského. Polské úřady
proti tomu z počátku protestovaly a nechtěly
Dru Novotnému vydávat oznámení o infekčních
nemocech, jež byla jim z jednotlivých obcí
našeho záboru hlášena, tak že zmíněný
lékař měl první čas ohromnou
práci, nežli si, obcházeje od obce k obci,
zjednal správný přehled o celé epidemii.
Druhou závažnou příčinou, že
epidemie neštoviční nabyla takového
rozsahu, jest netečnost, ba odpor zaostalé části
obyvatelstva uhelného revíru proti jakýmkoli
zdravotním opatřením, jež jednotlivci
ukládají nějaké oběti nebo
omezení. Nehledě k silně rozšířené
sektě spiritistů, kteří se očkování
zásadně vzpírají, staví se
též ostatní vrstvy obyvatelstva, obzvláště
dělnictvo zaměstnané v průmyslových
závodech a horníci v uhelných dolech, k očkování
po léta lhostejně, ba nepřátelsky,
takže stav očkování z dřívějška
byl zcela neuspokojivý.
Též jiná zdravotnická opatření,
zvláště kontumace osob, podezřelých
z nákazy, a odevzdávání nemocných
do nemocnic, naráží ještě dnes
na zatvrzelý odpor účastníků,
který lze nezřídka zlomiti jen prostředky
donucovacími, jež ovšem zase vedou k zatajování
nemoci se známými důsledky. Zdravotní
úřady, jako úřady vůbec, utrpěly
následkem války u obyvatelstva velmi na autoritě,
a zákonitá ustanovení dodržují
se namnoze jenom na oko nebo s odporem. Jest přirozeno,
ze se při tak značném rozšíření
epidemie ukázaly nepostačitelnými také
pohotové prostředky k jejímu potírání,
jimiž za obvyklých poměrů nakažlivým
nemocem obstojně bylo možno čeliti. Jest po
této stránce zvláště litovati,
že se přes víceleté snahy zemské
vlády slezské nepodařilo posud pro nedostatečné
porozumění interesentův uskutečniti
myšlenku, by v Orlové zřízena byla ústřední
nemocnice pro nakažlivé nemoci, na níž
by všechny uhelné závody participovaly podle
počtu svých zaměstnanců. Za takového
stavu věci ukázalo se nezbytným, aby státní
správa zdravotní hrozivému nebezpečí
čelila mimořádnými prostředky.
Za tím účelem postaráno bylo především
o možnost, nemocné isolovati v nemocnicích.
Od zamýšleného rozšíření
infekční nemocnice v Karvíně bylo
nutno pro nedostatek vhodných ubikací na ten čas
upustiti. Za to rozšířena infekční
nemocnice v Orlové o 60 lůžek ve dvou školách
a v nejkratší době upravena bude na nemocnici
(nejméně o 100 lůžkách) budova
sirotčince v téže obci stojící,
ve které doposud bylo ubytováno vojsko. Dále
učiněno opatření, aby moderní
infekční nemocnice v Zábřehu n. O.
(o 78 lůžkách) věnována byla
po dobu epidemie výhradně pro nemocné neštovicemi
a aby byla ještě přiměřeně
rozšířena (barák a dětská
zahrádka).
Tímto způsobem získá se pro nemocné
neštovicemi přes 400 lůžek, jimiž
se pravděpodobně vystačí.
Upotřebení nemocnice v Zábřehu bylo
ovšem závislo na zabezpečení vhodných
dopravních prostředků, neboť vzdálenost
Zábřeha od vlastního ohniska neštovic,
zvláště od obcí okresu těšínského,
jest poměrně značná. Ochotou správy
vojenské, jež dala k disposici několik moderních,
vytápěcích automobilů pro dopravu
nemocných, podařilo se otázku tuto rozřešiti.
Vedle toho získán od vojenské správy
větší počet parních pojezdných
aparátův i mužstva, aby po obcích provádělo
desinfekci příbytků podle pokynů vrchního
okresního lékaře.
Nezbytný dozor na kontumační opatření.vykonává
toho času jedna strážní setnina. Poněvadž
nemohla stačiti požadavkům, jež na ni
bylo klásti, požádáno bylo ministerstvo
národní obrany, aby ke strážní
službě propůjčilo celý prapor
vojska, a doufám, že požadavku tomu bude vyhověno.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví obrátilo
se k ministerstvu zahraničních věcí
republiky československé, aby vymohlo u příslušných
činitelů, by mužstvo při epidemijní
službě zaměstnané smělo setrvati
na místě, i když ostatní naše vojsko
území plebiscitní opustí.
Mimochodem podotýkám, že ministerstvo veřejného
zdravotnictví svého času doporučilo,
aby při plebiscitní komisi zřízena
byla zvláštní sekce zdravotní, která
by pečovala o veškery zdravotní věci
v území plebiscitním.
Zatím omezilo se na to, že hledělo při
nynější epidemii zabezpečiti žádoucí
součinnost příslušných úředních
i ostatních lékařův interesovaných
na věci.
Nejdůležitějším, poněvadž
nejúčinnějším, prostředkem
k potírání neštovic jest očkování.
Státní zdravotní správa zařídila
přirozeně v celém ohrozeném území
očkování z nutnosti v největším
měřítku, mnoho tisíc osob bylo již
očkováno, další tisíce budou
ještě očkovány. Místním
lékařům přiznány za tento úkon
přiměřené honoráře.
Aby očkování mohlo býti ještě
více uspíšeno, poukázalo ministerstvo
národní obrany, které účinně
a obětavě veškeré naše akce na
potření epidemických nemocí podporuje,
zemská vojenská velitelství v Praze a v Brně,
aby dala dru Novotnému k ruce 10 vojenských lékařů.
Povinnost nakažlivé nemoce hlásiti, byla obyvatelstvu
důrazně připomenuta, obecní úřady
vyzvány, by oznámení zasílaly přímo
úřednímu lékaři, pověřenému
vedením celé akce proti neštovicím.
Nařízeno dále přísně
prováděti, resp. zachovávati isolační,
kontumační a desinfekční opatření
pod tresty, uvedenými v zákoně epidemijním,
obecním starostům vyhroženo dokonce zbavením
úřadu, zanedbají-li svých povinností.
Aby nemocní nebo podezřelí z nákazy
mohli býti snadněji pro isolaci v nemocnici a kontumaci
bytů, byla jim ze státních peněz slíbena
jako náhrada při kontumaci diference mezi plnou
mzdou a 60 procentním odškodněním za
ušlý výdělek, které jim podle
zákona náleží.
Při ošetřování v nemocnicích
slíbena náhrada rozdílem mezi nemocenským
a plnou mzdou.
Aby soukromé nemocnice (bez práva veřejnosti)
získány byly pro přijímání
nemocných neštovicemi bez výjimky, byla jim
přislíbena plná náhrada ošetřovacích
výloh za nemocné na neštovice, pokud by tyto
výlohy nemohly býti jinak nahrazeny.
Těmito závazky vzniknou ovšem náklady
velmi značné, k jejichž úhradě
se ministerstvo veřejného zdravotnictví domáhati
bude mimořádného úvěru ku potírání
nakažlivých nemocí, ač-li náklady
tyto nebudou převzaty na jiný etát.
Zemské vládě slezské byly zatím
na vrub příslušné položky řádného
rozpočtu přikázány přiměřené
kredity, by hradila z nich běžné výlohy,
spojené s potíráním epidmie neštovic.
3. Ministerstvo veřejného zdravotnictví vítá
přirozeně spolučinnost všech lékařů,
kteří se chtějí jakýmkoli vhodným
způsobem akce protineštoviční zúčastniti,
nepokládá však vzhledem k tomu, co shora řečeno,
za nutné a žádoucí, by tuto akci svěřovalo
zvláštní missi lékařské.
Podotýkám, že neštovice neobmezují
se na Slezsko samotné. Také v Čechách
i na Moravě doznaly v uplynulém roce nebývalého
rozšíření. Připomínám
pouze značné epidemie neštovic v okresu Duchcovském
(590 případů) a Jabloneckém (1224
případů) v Čechách, které
se nicméně povolaným činitelům
podařilo zdolati, a to s vynaložením poměrně
menších prostředků obranných,
než jaké se na Těšínsku uvádějí
v akci.
4. O eventuálním zestátnění
ostravských nemocnic bude lze jednati, jakmile osnova zákona
o úpravě právních poměrův
ústavů léčebných a humanitních,
kterou vláda Národnímu shromáždění
v nejbližších dnech podá, dojde ústavního
schválení.