Česká zemská dvoutřídní
obecná škola, zřízená podle zákona
ze dne 3. dubna 1919, č. 189, byla prozatímně
umístěna v truhlárně průmyslníka
Cífky v Černčicích, než bude
provedena dostavba školy v Černčicích.
V Černčicích jo totiž novostavba německé
školy a v ní je dostatek místností pro
českou školu. Je však třeba místnosti
ty náležitě dohotoviti. Věc dostavby
se však stále zdržuje, ač nynější
učebna naprosto se nehodí k účelu
školnímu a ohrožuje vůbec trvání
dvoutřídní české školy
v Černčicích. Stěny kolny, v níž
je škola, mají sílu půl cihly. Polovina
stěny je pak v hliněném břehu a voda
jí prosakuje. Plochá střecha je nepatrně
skloněna a kryta papírem. Padá-li sníh,
nebo prší-li, voda prosakuje rychle stropem a kape
do »učebny«. Kuchyňská kamna z
cihel musí se dlouho vytápěti než-li
vydají trochu tepla a druhá litinová nejsou
s to vydati tolik tepla, aby se děti netřásly
zimou a mohly sejmouti vrchní oděv, neboť teplo
se ztrácí ve velké prostoře. Dvéře
a malá okna jsou jednoduchá a nepřiléhající.
V »učebně« panuje neustále přítmí.
Pro uhlí a dříví není bezpečného
úkrytu a proto učebna je zároveň dřevníkem.
Před vchodem je pravá bažina, takže nebarvené
lavice a podlaha poskytují hrozný pohled. Záchodů
vůbec není a děti chodí za kůlnu
do hliniště. Nachlazením při vyučování
onemocněly již dvě učitelky, děti
mají kašel, jsou též mnohé nemocny,
takže je špatná návštěva.
Uhlí přiděleno nebylo, ač se o to
správa školy starala a též obec o to usilovala.
Topí se dřívím a špatným,
vypůjčeným uhlím.
Přes půl roku čekají již Čechové
z Černčic a Petrohradu, odkudž též
chodí děti do školy černčické,
že bude česká škola umístěna
ve zmíněné novostavbě, ale stále
marně.
Veškeré kroky směřující
k náplavě těchto ostudných poměrů
neměly žádného výsledku.
I táží se podepsaní:
Co hodlá pan ministr školství a národní
osvěty učiniti, aby se konečně dostalo
české dvoutřídní škole
v Černčicích náležitých
místností?