Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Členové Národního shromáždění Hatlák, Votruba, Rebš a soudr. podali tento návrh:

Národní shromáždění račiž se usnésti:

Vláda Československé republiky se žádá, aby postarala se o to aby vadia a kauce živnostenských příslušníků a živnostenských organisací po bývalém rakouském eráru byly zajištěny.

Důvody tohoto návrhu byly podle navrhovatelů tyto:

Družstva a společenstva živnostenská, zúčastněná při pracích a dodávkách pro bývalý rakouský erár, musila skládati buď v hotovosti, buď v cenných papírech anebo konečně ve spořitelních knížkách vadia a kauce při podávání ofert na tyto práce. Peníze, cenné papíry i knížky stejně jako peníze za vlastní dodávky marně živnostnictvo vymáhá a není také orgánu v republice Československé, který by se v tomto směru živnostnictva a jeho hospodářských organisací ujal.

Z důvodů těch trvá pouze to, že k vyplácení vadií a kaucí živnostenských posud nedošlo. Leč k zajištění jich byly již podniknuty rozhodné kroky.

Otázky vyplacení vadií a kaucí, jakož vrácení deposit, uložených v bývalém Rakousku, týká se mírová smlouva mezi republikou naší a republikou Rakouskou, zejména články 70., 78, 80., 266, 267. a 270. Podrobně však se otázkou touto obírá úmluva mezi vládami obou těchto republik ze dne 12. ledna 1920, jež je vlastně anticipací mírové smlouvy a ve které republika Rakouská dělá koncesi pouze časovou, nikoli věcnou.

Úmluva tato má pro otázku vrácení vadií a kaucí nesporný význam a proto považuje referent za dobré, uvésti ji doslovně:

Podle vyjednávání mezi zástupci rakouského státního úřadu pro finance a československého ministerstva financí bylo umluveno:

Rakouská vláda, anticipujíc příslušná ustanovení mírové smlouvy Saint - Germainské, zavazuje se vydati se srážkou výloh cenné papíry (i vkladní knížky), cizí valuty, ražené i neražené (zpracované i nezpracované), drahé kovy a drahokamy, které jako deposita na její státním území se nacházejí, pokud jde o vlastnictví osob, které mají státní občanství československé bez rozdílu, nabyli-li ho podle ustanovení mírové smlouvy Saint - Germainské ipso facto nebo obcí, při čemž se tato povinnost týká v prvé řadě deposit osob, které v den podpisu této smlouvy mají domovské právo v některé obci československého státu.

Podotýká se, že požadavek podle této úmluvy nemůže býti činěn, pokud mají osoby, jinak k vydání deposit oprávněné, svoje řádné bydliště na státním území rakouském.

Tato právě vytčená ustanovení týkají se také osob právnických i obdobných samostatných subjektů hospodářských, jichž sídlo jest na území republiky československé, dále takových smíšených subjektů, kterým příště vlastnost československého subjektu právního bude přiznána.

Pak-li by však hodnoty, které takto mají býti vydány, nebyly ve hmotné úschově míst schovacích v oblasti rakouské, nýbrž pouze v jejich uschování právním, kdežto efekty samy jsou mimo rakouské státní území, zavazuje se rakouská vláda, že způsobí neb dovolí potřebné listiny disposiční poříditi neb vydati.

Rakouská vláda zavazuje se dále, že hodnoty, které podle tohoto článku mají býti vydány, nepodrobí ani dávce z majetku ani jinaké dávce, ani konečně takovým opatřením, která by vydání jich ztěžovala nebo znemožnila, a zavazuje se také, že všechna tomu odporující zajišťovací i jinaká opatření zruší.

Aby zvláště československé osoby vojenské nabyly volné držby všelikých cenných papírů věnovaných na vojenské stavební kauce, zavazuje se rakouská vláda, že přípravné řízení k uvolnění snad nutné (devinkulace atd.) co možno zjednoduší a urychlí.

Československá vláda anticipujíc jednak příslušná ustanovení mírové smlouvy Saint - Germainské, jednak činíc ústupky zavazuje se vydati se srážkou výloh cenné papíry (i vkladní knížky), cizí valuty, ražené i ne ražené (zpracované i nezpracované) drahé kovy a drahokamy, které jako deposita na její státním území se nacházejí, pokud jde o vlastnictví osob, které mají státní občanství rakouské neb pokud jde o vlastnictví osob právnických a obdobných samostatných subjektů hospodářských, které mají vlastnost rakouských subjektů.

Podotýká se, že požadavek podle této úmluvy nemůže býti činěn, pokud osoby jinak k vydání deposit oprávněné mají svoje řádné bydliště na státním území československém.

Československá vláda není však povinna vydati deposita právnických osob smíšených a jinakých smíšených subjektů hospodářských, kterým příště vlastnost československých subjektů má býti přiznána.

Pak-li by však hodnoty, které takto mají býti vydány, nebyly ve hmotné úschově míst schovacích v oblasti československé, nýbrž pouze v jejich uschování právním, kdežto efekty samy jsou mimo československé státní území, zavazuje se československá vláda, že způsobí neb dovolí potřebné listiny disposiční poříditi neb vydati.

Československá vláda zavazuje se dále, že hodnoty, které podle tohoto článku mají býti vydány, nepodrobí ani dávce z majetku ani jinaké dávce, ani konečně takovým opatřením, která by vydání jich ztěžovala nebo znemožnila, a zavazuje se také, že všechna tomu odporující zajišťovací i jinaká opatření zruší.

Aby zvláště rakouské osoby vojenské nabyly volné držby všelikých cenných papírů věnovaných na vojenské svatební kauce, zavazuje se československá vláda, že přípravné řízení k uvolnění snad nutné (devinkulace atd.) co možná zjednoduší a urychlí.

Uvolnění stane se podle konsignací finančními správami (rakouským státním úřadem pro finance neb československým ministerstvem financí) vzájemně předložených na všeobecné vývozní povolení valorové vydané příslušným ministerstvem financí neb státním úřadem pro finance.

V konsignacích jest potvrditi, že sjednané zde předpoklady jsou dány.

Z dep znějících na jméno banky uvolní se jen tolik, kolik zjistí dovážející vláda, že patří vlastním příslušníkům.

Obě vlády mají na vůli, aby cenné papíry, které mají býti vydány, opatřily případnou značkou kontrolní na útraty vydávající strany.

Nedoplatky na daních podle právního stavu před 3. listopadem 1918 snad váznoucí, nejsou překážkou uvolnění.

Přejímající vláda se zavazuje, že v takových případech vydá oprávněným převzaté hodnoty jen potud, pokud tím nebude dotčeno zajištění dotyčných snad ohlášených pravoplatných nároků.

Co do výplaty kuponů stanoví se shodně, že dlužní úpisy bývalého rakouského státu nebudou v tomto směru ani v československé ani v rakouské republice považovány za papíry tuzemské, pročež také nemají býti pojaty do těchto vzájemných prohlášení.

Titry v některém z obou států kontrolně označené vyplácejí se bez dalších průkazů.

K výplatě kontrolně neoznačených kuponů z titrů kontrolně označených jest potřebí předložiti buď plášť kontrolně označený, neb potvrzení banky jakožto místa schovacího, že povinnost kontrolního označení byla splněna.

Zato zaváží obě vlády schovací místa svého státního území, aby deposita u těchto míst uložená a příslušníkům druhého státu patřící prostřednictvím vlastního státního úřadu pro finance, neb ministerstva financí oznámila finanční správě státu druhého.

Konečně se stanoví, že výplaty díti se budou ve měně toho státu, v němž má svoje sídlo dlužník a to i tehdy, kdyby skutečná výplata měla se státi v cizině, na příklad u některé bankovní filiálky ve Vídni neb v Praze.

Kde v přítomné úmluvě objevuje se pojem státního území, rozumí se tím dotyčné státní uzemí toho rozsahu, jaký stanoven byl v mírové smlouvě Saint - Germainské neb jaký podle téže neb podle smluv s ní souvisejících neb jí doplňujících a podle prováděcích opatření bude stanoven.

Ze znění článků I. úmluvy vysvítá, že otázka vrácení vadií a kaucí živnostenským družstvům a společenstvům se strany starého Rakouska věcně jest rozřešena, že tedy běží nyní o výplatu jich a to jak a kdy budou vyplacena.

Jak bylo možno zjistiti, vyzvalo již ministerstvo financí banky, by mu oznámili, jak chtějí shora uvedenou úmluvu provésti.

Není sporu o tom, že živnostenská družstva a společenstva, jako činitelé hospodářsky slabší, potřebují vadií a kaucí pro svoje hospodářské účely a cíle bezpodmínečně, že tedy u nich hraje důležitou roli otázka brzkého jich vyplacení.

Z důvodů těch navrhuje živnostenský výbor:

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti:

1. Úmluva vlád republiky Československé a Rakouské ze dne 12. ledna 1920, pokud dotýká se vrácení vadíí a kaucí, složených živnostenskými družstvy a společenstvy při nabídkách dodávek bývalému Rakousku, béře se na vědomí.

2. Vláda Československé republiky se vyzývá, by se přičinila o to, by byla shora uvedená vadia a kauce na základě hořejší úmluvy co nejdříve živnostenským družstvům a společenstvům vyplacena.

Rozpočtový výbor vyslovuje souhlas se zprávou a návrhy živnostenského výboru.