Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. se doplňuje a mění takto:

1. Mezi odstavec 2. a 3, § 1. vsunuje se toto ustanovení:

»Statky církevními ve smyslu tohoto zákona rozumějí se nemovitosti kterékoli církve nebo náboženské společnosti vůbec (pozemky kostelní, zádušní, farní, obroční a pod.).«

2. Mezi odstavec 2. a 3. § 22. vsunuje se toto ustanovení: »Nabyvateli pozemků podle zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. dovoleno jest, jej zciziti mezi živými do deseti let jen se svolením pozemkového úřadu. Svolení musí býti vykázáno v návrhu na zápis vlastnického práva. Tohoto svolení není třeba, jĄe-li o zcizení mezi manželi nebo s rodičů na potomky. Tito nástupci jsou však stejně obmezeni jako první nabyvatel.

Obmezení podle tohoto ustanovení poznamená se v knihách a vymaže se po uplynuti vytčené lhůty na návrh vlastníkův.«

3. Odstavec 1. § 26. zní:

»Ze složených peněz (odst. 1. § 21.) odvede soud především ve prospěch státu 5% celé přejímací ceny. Nevykáže-li majitel do 4 neděl po doručení knihovního usnesení listinou soudě neb notářem ověřenou, že osoby jmenované v § 19. svolují, aby mu byl vydán zbytek přejímací ceny nebo splátky, rozvrhne jej knihovní soud v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za vydražené nemovitosti.«

4. Jako odst. 2. § 27. vkládá se toto ustanovení:

«Při statcích církevních a nadačních může však žádati vlastník náhradou za pozemky postoupené o příděl půdy ze zabraného majetku podle § 10. zákona ze dne 16. dubna 1919. č. 215 sb. z. a n., pokud tímto přídělem nepřestoupí jeho vlastní zemědělská půda výměry větší než 8 ha.«

Pro Slovensko stanoví se ku provedení zákona ze dne 27. května 1919. č. 318 sb. z. a n. tyto nové lhůty:

1. ku přihlášce pachtýřů podle § 12. do 15. května 1920, 2. k vyjádření vlastníka nebo jeho správy o přihláškách podaných podle č. 1. (§ 15. odst. 2.) do dne 30. června 1920.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením určila lhůty ku provedeni tohoto zákona v územích, na něž podle mírových smluv rozšířena byla nebo bude svrchovanost Československé republiky.«

Tento zákon nabývá účinnosti vyhlášením. Provésti jej náleží všem ministrům.

Sporným se stal výklad § 1. zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. o ustanovení o církevním statku, ježto mluví se o pozemcích, jež jsou součástí »statků církevního anebo nadačního« a proto bylo ukazováno k tomu, že předpokládá se větší soubor, jednak docházely dotazy, zdali k nim patří kostelní, zádušní či také farní, obroční pozemky; dále učiněny byly přímé návrhy na vyloučení církevního statku vůbec aneb alespoň na změnu v tom směru, že pozemky k nim náležející se ponechají pouze v pachtu podle § 29. zákona. Beneficiáti se dále dotazují, jak jim bude nahražen rozdíl mezi dosavadním výnosem a zbývajícím příjmem.

Poněvadž účinností zákona nabyli pachtýři se přihlásivší již nároku na to, aby jim postoupeny byly pozemky, když vyhověli podmínkám zákonným a novým zákonem je nároku toho zbavujícím by vyvolána byla nespokojenost, nemohla se vláda rozhodnouti, navrhnouti novelisaci jeho v širším objemu než doplňkem k § 1(čl. I., č. 1 a 4) ve kterém má spolu být autoritativní výklad, že týká se zákon veškerých pozemků církevního statku nechť patří kterékoli církvi nebo náboženské společnosti.

Žádanou změnu § 8. o přejímací ceně nenavrhuje, poněvadž podle zjištění již asi dvě třetiny vlastníků dohodly se s pachtýři na základě ustanovení § 8., tedy ceně pozemků z roku 1913, a tyto dohody nelze zrušiti, z druhé strany pak nelze vyvolati změnou příznivějšího postavení pro ty, kteří s dohodou otáleli.

Došla upozornění, že se vyskytují nabídky, že prodána bude půda reformou přidělená; byť to bylo výminečné, ježto lze předpokládati. že podrží půdu ten, kdo po léta na ní jako na vlastní pracoval, přece není vyloučeno, aby hledě k rozdílu v cenách nabývací a nyní běžné, nabyvatel ji chtěl výhodněji zpeněžiti. Navrženo bylo proto obmezeni v článku I., č. 2.

Nejasným bylo ustanovení § 26., má-li 5% přejímací ceny odpočteno býti pro stát z celé přejímací ceny a vůbec, ať soud ji rozvrhne či ji vydá přímo vlastníku. Z jednání výboru a ustanovení § 30. jímž se poskytují úlevy poplatkové, jest patrno, že nebyl tu rozhodným rozvrh přejímací ceny pro toto ustanovení, nýbrž že měla býti stanovena náhrada za vyšetření a projednání soudy vůbec, a že srážka týkati se má celé přejímací ceny v každém případě. To bylo nyní přesně vysloveno a při tom byly provedeny i některé stylistické změny a doplněno ustanovení, že výkaz o svolení osob v § 19. jmenovaných jest podati listinou ověřenou.

Na Slovensku nebyl zákon řádně, v známost uveden pro poměry tam vládnoucí. Doporučuje se proto, by se nové lhůty ustanovily pro tento obvod. Pro území připadlá podle mírových smluv nelze dosud lhůty určiti.

Jest sice pravda. že není v § 14. blíže stanoveno, v jakých lhůtách má býti řízení provedeno. Tu lze však užíti obdobně ustanovení § 15., stejně jako pro formu přihlášek a ostatních řízení budou platit obdobně ustanovení § 12. a 13., pak 17. a násl.

Osnova buď přikázána výboru pozemkovému, aby o ní do 3 dnů podal zprávu.