Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Osoby, které v době. vyhlášení záborového zákona měly právo na zabraném majetku hospodařiti, nepozbyly záborem tohoto práva. K tomu právu přistoupila však v důsledku § 6. záborového zákona povinnost, aby hospodařily řádně. Jmenovaný paragraf záborového zákona předvídá případy, že by osoby hospodařící ztratily zájem na hospodaření na zabraných nemovitostech, zanedbávaly výrobu a ponechávaly onen majetek propadati zkáze nebo zhoršení. Záborový zákon rozumí osobou hospodařící jak vlastníka, tak i pachtýře, nájemce a zajisté také oprávněné uživatele nemovitostí z důvodu poměru služebního. Záborový zákon ustanovuje v § 6.; »Osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou na příště povinny na něm hospodařiti řádně. O následcích porušení této povinnosti, jakož i o ochraně osob na zabraném majetku zaměstnaných, budou dána ustanovení zvláštní.« Předložená osnova provádí pak § 6. záborového zákona a to v rámci jeho obsahu, pojednávajíc o řádném hospodaření v části prvé, o následcích porušení povinnosti řádného hospodaření v části druhé a o ochraně osob na zabraném majetku zaměstnaných v části třetí.

V části prvé (§§ 1. až 11.) uvádí osnova s hlediska svého účelu a potřeby pojem řádného hospodaření, poukazuje na jednotlivé zásady, aby integrita majetku nebyla zhoršena nebo nepropadla zkáze, připojujíc k povinnosti řádného hospodaření včasné opatření, aby pensijní požitky a pravidelně poskytované dary z milosti byly zajištěny a vymezuje dozor pozemkového úřadu nad řádným hospodařením. pojednávajíc zároveň o právech dozorčích osob.

Není myslitelno, aby pozemkovému úřadu mohlo býti uloženo břemeno pravidelně a stále dohlédati na veškerý zabraný majetek a není také účelem osnovy, aby úředníci pozemkového úřadu jezdili od jednoho statku k druhému a prováděli kontrolu nad hospodařením. Bylo by k tomu zapotřebí příliš značného počtu úřednictva a i tehdy nemohl by pozemkový úřad převzíti zodpovědnost za hospodaření nad zabraným majetkem z důvodu, že neprovedl dozor na tom neb onom majetku. Ustanovení osnovy o provádění dozoru sluší tudíž vykládati tak, že pozemkovému úřadu dostává se zákonného oprávnění podle potřeby a vážnosti jednotlivých případů dohlédnouti na hospodaření toho neb onoho zabraného majetku, zejména přesvědčiti se, zda stížnosti proti hospodaření neb upozornění daná pozemkovému úřadu jsou odůvodněna, a jsou-li tu závady, které dlužno odstraniti. Pozemkový úřad bude míti již dosti nesnadný úkol. posuzuje podstatnost a závažnost stížností neb upozornění, a záleží mnoho na objektivnosti a ukázněnosti kritisujících činitelů, aby přicházeli k pozemkovému úřadu s připomínkami opravdu vážného rázu a se stížnostmi, jež daleky jsou osobních zájmů neb motivů.

Osnova zákona obsahuje předpisy o osobách. jimž pozemkový úřad svěří provádění dozorčí služby, vymezuje a líčí způsob, jakým dozor bude prováděn a poskytuje pozemkovému úřadu pravomoc, aby opatřil, co považuje za nutné, aby řádné hospodaření bylo zabezpečeno.

Část druhá (§§ 12. až 20.) provádí § 6. záborového zákona ustanoveními o důsledcích porušení povinnosti řádného hospodaření. Dosavadní zákonné předpisy opíraly se o válečný zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. a vydány byly po rozumu tohoto zmocňujícího zákona ve formě vládních nařízeni. Jest to.nařízení ze dne 18. června 19l9 č. 341 a ze dne 24. října 1919, č. 570 sb. zák. a nař., z jiného pak hlediska vyšel zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. zák. a nař. o prozatímní ochraně lesů. Tento posléz jmenovaný zákon stejně jako zákon ze dne 17. července 19l9 č. 422 sb. zák. a nař. předvídá vydání nového lesního zákona a provádí jen nezbytná prozatímní zákonná opatření. Vládní nařízení svrchu jmenovaná sledují jedině, aby po dobu mimořádných válkou vy volaných poměrů zamezeny byly hospodářské škody a aby netrpělo zásobováni obyvatelstva potravinami a jinými předměty potřeby. Osnova zákona opouští nutně toto hledisko válečného nařízen.i a přidržuje se § 6. záborového zákona. Ve věci samé rozeznává osnova trvalý dozor a úřední správu jako následek porušení povinností řádného hospodaření. Důvody uvalení úřední správy vypočítány jsou v osnově jmenovitě. Od pojmenování »vnucená správa« bylo upuštěno se zřetelem na možnost exekuční vnucené správy, aby obě již ve svém jménu byly rozlišeny. Zkušenosti poskytly dostatek důkazů, že vnucené správy nejsou všelékem proti poruchám a závadám hospodářským a že mnohdy přinesou do hospodářství nové obtiže. Proto osnova zákona má na mysli úřední správu jako ultimo ratio a pozemkový úřad bude zajisté uvalovati úřední správy jen v případech nejvážnějších a dobře vyšetřených. Osnova zákona neuvádí řízení, jakým pozemkový úřad bude uvalovati úřední správu a zaváděti úředního správce, a to již proto, že rozmanitost důvodů nepřipouští šablonovité předpisy, jichž nedodrženi v daném případě znamenalo by zmatečnost řízení. Přirozeně bude pozemkový úřad zachovávati pravidla platná pro správní řízení, vyšetří a zápisem zjisti důvody uvalení trvalého dozoru neb úřední správy a všude, kde okolnosti tomu dovolí, vyslechne osobu hospodařící, nebo poskytne jí příležitost k vyjádření. Úřední správa bude zpravidla trvalejšího rázu, a jestliže již pozemkový úřad se rozhodne, aby úřední správa byla uvalena, nebude to pouze krátkodobé opatření..nýbrž musí býti dány všechny záruky, aby úřední správa mohla býti zrušena. Také nebude moci pozemkový úřad přehlížeti, že pro krátkodobé úřední správy jen s velikými obtížemi nalezl by osoby plně kvalifikované a důvěry hodné.

Třetí část osnovy (§§ 21. až 23.) upravuje zákonnou ochranu zaměstnanců na zabraném majetku. Netřeba připomínati, že zaměstnanci sluší rozuměti všude jak úředníky, tak i dělníky. Osnova pamatuje také na ochranu zaměstnanců, kteří při plnění svých povinností vůči zaměstnavateli dbali již dříve zájmů státu na řádném hospodaření a dostali se tak do kolise mravních a služebních -povinností dříve, než osnova zákona bude přijata jako zákon a jako zákon počne působiti.

V závěru (§§ 24. až 27.) upravuje osnova poměr vlastníka (uživatele) zabraného majetku k pachtýři, aby účelněji a duchu doby pozměněna byla ustanovení nařízeni ze dne 31. ledna 1918 č. 37 ř. z. o předkupním právu k živému a mrtvému zařízení. obsahuje trestní ustanovení, opírající se o § 20. záborového zákona. doplněný zákonem ze dne l1. července 1919 č. 387 sb. zák. a nař. a vyslovuje, která zákonná ustanovení pozbudou platnosti. až zákon o hospodaření na zabraném majetku počne působiti.

K § 1. Nebylo úkolem podati přesnou definici řádného hospodaření, nýbrž pouze naznačiti v povšechných rysech, že stát řádným hospodařením a zabezpečením jeho chrání zájmy výroby a integritu majetku, jejž později převezme, aby provedl pozemkovou reformu.

K § 2. K demonstrativnímu výpočtu přiřazeno při projednávání osnovy ve výboru ještě ustanovení pod č. 9 o ochraně a uložení archivů. Ministerstvo zemědělství zřídilo v Praze československý státní archiv zemědělský, a ústav tento bude pečovati také o archivalie někdejších patromonií, dnešních velkých statků a panství podřízených osnovou zákona dozoru státnímu. K péči této a zákonnému zajištění ochrany vedou smutné zkušenosti, jichž dožili se historičtí badatelé s archivy a registraturami po zrušená svazku patrimonialního a vyvazení břemen pozemkových v letech padesátých minulého století, kdy nebylo zavčas pamatováno na ochranu těchto písemností.

K § 3. sluší připomenouti, že i dary z milosti. trvale poskytované mají povahu mravního závazku a zpravidla jsou plněním povinnosti neuložených psaným zákonem.

K § 4. Ustanovení tohoto paragrafu doplňují účinnost kontroly, kterou bude vykonávati ministerstvo zemědělství na veškerém i nezabraném lesním majetku se zřetelem k chystanému novému lesnímu zákonu. Osnova má na mysli trhové prodeje dříví, jež o roční těžbě lesní jsou uzavírány.

K § 5. Osnova zákona klade důraz na to, aby výkonem dozoru pověřeny byly osoby zvláště důvěryhodné.

K § 6. Stejně klade důraz osnova na to, aby výkon dozoru omezen byl na míru nejnutnější a aby osoby hospodařící měly jistotu, že vědomostí získaných při.provádění dozoru nesmi býti použito k daňovým účelům. Připomíná se výslovně, že dozorem řízeným od pozemkového úřadu nijak není zasahováno do kompetence úřadů, jimž přísluší péče o zásobování lidu potravinami a předměty potřeby, a že tyto úřady budou prováděti ve vlastní své působnosti dozor a kontrolu jako dříve.

K § 7. Obdobné ustanovení chystáno jest v osnově nového lesního zákona. Osnova neukládá zaměstnancům, aby se prohřešili na svých zaměstnavatelích a nesvádí je k nějaké denunciaci, nýbrž požaduje od nich, aby odpověděli úřední osobě podle pravdy a na vybídnutí její plnili svou povinnost vůči státu.

K § 8. Nemělo by významu provésti dozor na místě samém a neposkytnouti dozorčí osobě tolik pravomoci, aby zařídila, co uzná za nezbytně potřebné. Vyžaduje se, aby osoba dozorčí byla kvalifikována, důvěryhodna, a proto jest již v zájmu věci, aby bezodkladná opatření provedla na místě samém.

K § 10. Pozemkový úřad může konati komisi na místě samém, je-li toho potřeba. Že osoba hospodařící bude ke komisi pozvána, leží na snadě, mohou vyskytnouti se však také případy, kdy toho ani nebude zapotřebí nebo nebude to možno.

K § 12. Osnova rozeznává trvalý dozor a úřední správu, a dle okolnosti může úřední správa následovati po trvalém dozoru aneb může býti uvalena, aniž by bylo došlo dříve k trvalému dozoru. Pod čís. 2. klade osnova důraz na to, jak osoba hospodařící nebo její vedoucí úředník osvědčují svou způsobilost říditi a zajistiti řádné hospodaření, nehledíc k jejich subjektivní odborné kvalifikaci.

K § 14. Citace § 7. odst. 2. na konci prvého odstavce souhlasí s úmyslem, že běžné pachty parcelní. a běžné námezdní smlouvy uzavírá a rozvazuje úřední správce, aniž by ze zákonné povinnosti žádal vyjádření od osoby hospodařící.

K § 15. Jde-li o majetek lesní, musí míti úřední správci způsobilost samostatných lesních hospodářů.

K § 16. Při dosavadních vnucených správách nebylo vyjasněno stanovisko, jak naložiti s čistým výnosem, a osobám hospodařícím byly zadržovány peníze, aniž by bylo pamatováno na jejich potřeby. Poněvadž záborový zákon připouští exekuci na zabraný majetek vnucenou správou, precisuje osnova zákona, do jakých mezi může exekuční vnucená správa zasahovati do zájmů státu na zabraném majetku.

K § 17. Také otázka účasti osoby hospodařící při vnucené správě nebyla dosud nijak zákonem upravena. Osnova zákona nemohla převzíti prostě ustanovení exekučního řádu a volila proto podle potřeby věci a účelu zákona vhodná ustanovení.

K § 18. Jestliže již zákon ukládá úřednímu správci, aby osobně a zpravidla na místě samém řídil správu majetku, dlužno také počítati nejen s existencí úředního správce a jeho rodiny, nýbrž též s bytovou tísní. Věci samé může jen prospěti, jestliže úřední správa přejde dočasně v trvalý dozor. Není-li jiných důvodů, jež vyžadovaly by opětné uvalení úřední správy. nemá trvalý dozor úředního správce trvati déle než tři měsíce.

K § 19. Dosavadní vnucené správy, pokud podléhají pozemkovému úřadu, spravovány budou předpisy osnovy zákona. Nedozná změny dosavadní prakse, podle které uvalení vnucené správy bylo poznamenáno v knihách veřejných.

K § 21. Působnost a kompetence paritních komisí zůstane nedotčena.

K § 22. Obdobné ustanovení obsahuje zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. zák. a nař. o prozatímní ochraně lesů.

K § 23. Osnova označuje příkaz pozemkového úřadu jako zákonný důvod, aby služební poměr mohl býti předčasně rozvázán, jestliže vedoucí úředník, zodpovědný za hospodaření na zabraném majetku, dopustí se hrubého zanedbání povinností řádného hospodaření, nebo přestoupí-li zákon o hospodaření na zabraném majetku. Bylo použito úmyslně výslovného označení »zákonný důvod«, aby nevznikly pochybnosti, lze-li takové případy subsumovati na př. pod ustanovení § 29. č. 2 zákona ze dne 13. ledna 1914 č. 9 ř. z.

K § 24. Osnova ani nevykládá ani neomezuje ustanovení záborového zákona v § 12. Záborový zákon jest také v tomto směru širší a ustanovuje pro případ převzetí zabraného majetku státem, kdežto osnova zákona má na zřeteli zabezpečení řádného hospodaření a jedině k tomu účelu chce poskytnouti vlastníku možnost, aby převzal zpachtovaný statek do režie a nebyl nucen. pro nedostatek zařízení trpěti omezení, jež v některém případě byla by citelnou újmou nejen vlastníku, ale i hospodářství samému. Dosavadní předpisy nařízení ze dne 31. ledna 1918 č. 37 ř. z. svému účelu nevyhovovaly.

Na Slovensku vydal ministr s plnou mocí pro Slovensko řadu ustanovení týkajících se zabraného majetku, zejména jest to nařízení ze dne 12. srpna 1919 č. 140/1919 (6941/1919 pres.), jež kolliduje s osnovou tohoto zákona. Výbor byl si vědom, že změnu posléz jmenovaného nařízení nelze provésti ústavně v osnově zákona a usnesl se proto, aby resolucí vyzvána byla vláda, uvésti v soulad jmenované nařízení se zákonem, jehož osnovu výbor předkládá.

Výbor pro pozemkovou reformu navrhuje:

1. Národní shromáždění račiž připojené osnově zákona uděliti svůj souhlas.

2. Národní shromáždění račiž schváliti resoluci tohoto znění:

»Vládě se ukládá, aby nařízení ministra plnomocníka vlády Československé republiky pro správu Slovenska ze dne 12. srpna 1919 č. 140/19 (6941/19 pres.) uvedla v soulad s tímto zákonem.«

Po rozumu § 6. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. z. a n., vydávají se o následcích porušení povinnosti řádného hospodaření na majetku státem zabraném, avšak dosud nepřevzatém, jakož i o povinnostech a ochraně osob zaměstnaných na majetku tom, tato ustanovení:

Řádným hospodařením ve smyslu tohoto zákona rozumí se vynaložení veškeré péče, práce i nákladů nutných k tomu, aby ze zabraného majetku dosaženo bylo výtěžků hospodářských, úměrných jeho povaze a jakosti, a majetek sám se vším svým příslušenstvím byl udržován stále v dobrém stavu a neztenčený.

K udržování majetku v dobrém stavu náleží zejména:

1. Potřebné opravy a investice na budovách, zařízeních a jejich příslušenství, též tehdy, aby se předešlo větším opravám a investicím,

2. nutné přestavby a.novostavby hospodářských a obytných budov, provozoven a závodů, ať již nutnost přestavby nebo novostavby nastala požárem anebo sešlostí, nebo při obytných budovách zaměstnancův nedostačitelností po stránce zdravotní,

3. opravy, doplňováni a podle rozsahu a způsobu hospodářství.nutné rozmnožování mrtvého i živého zařízení,

4. znovuzřizování plotů, zdí a jiných ohrad, udržování a obnovování mezníků, jestliže dosavadní taková zařízení svému účelu více nestačí,

5. vysazování ovocných stromův ušlechtilého druhu na místě stromů zahynulých a pokračování v započatém vysazování ovocných zahrad a stromořadí,

6. čištění rybníků, nádrží a vodotečí, opravy a znovuzřizování hrází, splavův a jiných vodních zařízení, udržování soukromých vodovodů,

7. udržování melioračních zařízení, pokračováni v započatých již pracích melioračních a ve stavbách nutných soukromých cest polních a lesních, nastalo-li přerušení těchto prací teprve po 1. srpnu. 1914 pro válku,

8. vedení řádných knih o příjmech a vydáních naturálních, jakož i výkazův o mrtvém a živém zařízení a stavu majetku a fondů,

9. bezpečné uloženi a náležité opatrování.archivů, registratur, příručních spisoven a správních knihoven, vyjímajíc věci čistě rodinné.

Další povinností osob, hospodařících na zabraném majetku jest dostatečně zajistiti pensijní a jiné zaopatřovací požitky ať činných, ať pensionovaných zaměstnanců, kteří pouze se zřetelem na smlouvu, na svůj věk anebo již nastalé pensionování, nebyli podrobeni zákonné povinnosti pensijního pojištění, zvláště zřízenými fondy a dotacemi fondů, samostatně účetně vykazovaných, stejně pak zajistiti dary z milosti poskytované pravidelně bývalým zaměstnancům a pozůstalým jejich, anebo na statku poškozeným osobám a jejich pozůstalým.

(1) Osoby, hospodařící na zabraném lesním majetku, jsou povinny hlásiti do 14 dnův od uzavření prodeje pozemkovému úřadu každý prodej dříví, vyjímajíc drobný prodej místní, a připojiti k oznámení opis. trhové smlouvy a prodejních podmínek. Prodeje řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy jsou neplatny.

(2) Pozemkovému úřadu jest vyhrazeno do 14 dnův ode dne ohlášeni prohlásiti prodej za neplatný, odporuje-li řádné těžbě lesní, neb obmezuje-li právo státu, vyplývající ze záborového zákona.

(1) Prováděním dozoru na hospodaření na zabraném majetku pověří pozemkový úřad osoby odborně vzdělané a zvláště důvěryhodné.

(2) Úředníci smluvní buďte vzati ve slib ihned při nastoupeni služby u pozemkového úřadu.

(3) Orgánové dozorčí služby, ať jsou úředníky státními nebo smluvními, požívají ve výkonu svého úřadu ochrany osob úředních ve smyslu trestních zákonů.

(4) Dozorčí osoby jsou povinny zachovávat úřední tajemství, jež týká se také vědomostí, získaných při výkonu dozorčí služby.

(5) Při výkonu služby jsou povinny na požádání vykázati se legitimací pozemkového úřadu.

(6) Politické úřady I. stolice a orgány bezpečnostní jsou povinny poskytnouti jim na jejich žádost k výkonu služby potřebnou pomoc.

(1) Osoby dozorčí mají právo prohlédnouti veškerý zabraný majetek, jeho příslušenství a zařízení a za tím účelem vstoupiti také do všech stavení neb uzavřených míst, nebo dáti sobě je otevříti za přítomnosti zástupce obce nebo politického úřadu, jestliže osoba na majetku hospodařící neb její zástupce nejsou přítomni a nelze jich v přiměřené době přivolati. Mohou nahlédnouti do veškerých knih a záznamův o vedení hospodářství. činiti sobě výpisy a žádati za tím účelem předložení jejich. Osoby, hospodařící na majetku, a jejich zástupci jsou povinni dáti dozorčím osobám žádaná vysvětleni a vyjádření.

(2) Těchto práv použijtež osoby dozorčí jen pokud je toho zapotřebí k řádnému výkonu dozoru.

(3) Vědomostí, získaných při výkonu dozorčí služby, nesmí být užito k účelům daňovým.

(1) Osoby hospodařící na zabraném majetku, jejich zaměstnanci, zmocněnci a jiní zástupci jsou povinni pod následky, uvedenými v § 25. tohoto zákona. služební výkony dozorčích osob umožnit a účinně podporovati. všechny dotazy jejich přesně, úplně a podle nejlepšího vědomí správně zodpověděti.

(2) Stejně jest povinnosti všech zaměstnanců na zabranném majetku hlásiti na vybídnutí dozorčí osobě závady, jež mohou hodnotu majetku zabraného podstatně zmenšiti nebo dosažení průměrné a povahou pozemkův odůvodněné sklizně ohroziti.

(1) Dozorčí osoba uloží na místě samém písemně osobě, hospodařící na zabraném majetku. nebo jejímu zástupci, by provedli opatření, jež ona uzná za bezodkladně nutná pro řádný chod hospodaření, nebo za potřebná pro zabezpečení výživy lidu.

(2) Nemá-li dozorčí osoba, komu by opatření ta uložila, jest oprávněna provésti je na účet osoby hospodařící a podle potřeby na její náklad ustanoviti vhodnou osobu, by dohlédala ku provedení jejich.

(3) Stejné právo přísluší osobě dozorčí, jestliže osoba. hospodařící na zabraném majetku, nebo její zástupce, odepře převzíti písemné nařízení nebo je provésti.

(4) Písemné nařízení budiž uloženo v obu případech u obecního úřadu pro hospodařící osobu.

(1) Do nařízení osoby dozorčí podle § 8. jest dovolena stížnost k pozemkovému úřadu do 14 dnův ode dne doručení písemného nařízení neb uložení jeho u obecního úřadu.

(2) Tato stížnost nemá odkladného účinku.

(1) Ostatní opatření, nutná k zabezpečení řádného hospodaření na zabraném majetku, nařídí pozemkový úřad, poskyna dříve příležitost osobě, hospodařící na zabraném majetku, nebo zástupci, aby se o nich vyjádřila.

(2) V případech důležitějších může pozemkový úřad vyšetřiti stav věci na místě samém svými odbornými úředníky nebo znalci.

(1) Zjistí-li dozorčí osoba (§ 8.) nebo pozemkový úřad (§ 10.) hrubé opomenutí nebo přestoupeni zásad řádného hospodařeni, stihají náklady výkonu dozorčí služby a šetření na místě samém osobu, hospodařící na zabraném majetku.

(2) Náklady ty vyměřuje a vymáhá pozemkový úřad exekuci politickou nebo soudní.

(1) Pozemkový úřad nařizuje trvalý dozor, a pokud tento nedostačuje, nebo nelze od něho očekávati žádoucího výsledku, uvalí na majetek zabraný úřední správu:

1. je-li osoba, hospodařící na něm. tam trvale nepřítomna, aniž zanechala tam svého zástupce,

2. jestliže osoba sama, ani její vedoucí úředník neosvědčují způsobilost řídit a zajistiti řádné hospodaření a neustanoví-li v přiměřené lhůtě, určené k tomu pozemkovým úřadem, schopného odborníka,

3. jestliže hospodařící osoba opětovně hrubě poruší zásady řádného hospodaření nebo nedbá ustanovení tohoto zákona, zejména §§ 4., 21., 22.,

4. jestliže převzetí do správy vyžaduje nutného zabezpečení zásobování lidu potravinami a jinými předměty potřeby a pozemkovému úřadu byl učiněn návrh od příslušného úřadu.

5. jestliže nastaly vinou osoby hospodařící nebo její správy, mzdové a pracovní spory, jež ohrožuji vážně řádné hospodařeni.

6. dá-li pozemkový úřad výpověď osobě hospodařící po rozumu § 13. záborového zákona, a může-li zavedení úřední správy podstatně ulehčiti převzetí zabraného majetku nebo zabrániti, by zařízení nebylo zavlečeno.

(2) Dříve než pozemkový úřad uvalí trvalý dozor neb úřední správu na zabraný majetek lesní, vyžádá si posudek ministerstva zemědělství.

Trvalým dozorem rozuměti je stálý dohled na hospodaření, prováděný úředníkem nebo zmocněncem pozemkového úřadu. Jinak platí o trvalém dozoru pravidla §§ 5 až 11.

(1) Ustanovením úřední správy přechází správa a vše, co se správou majetku souvisí, zejména tedy zpeněženi plodin, surovin, výrobkův a pod., uzavírání a rozvazování pachtů, služebních a námezdních smluv a pod. v mezích platných zákonů na úředního správce, ustanoveného pozemkovým úřadem (§ 17. odst. 2).

(2) Ustanovením úřední správy nabývá pozemkový úřad ze zákona všeobecného zmocněni k zastoupeni majetku podrobeného úřední správě.

(1) Pozemkový úřad pověří úřední správou schopné a odborně vzdělané osoby.

(2) O úředních správcích platí obdobně ustanovení § 5.

(3) Úřední správce jest povinen hospodaření osobně a zpravidla na místě samém říditi. K tomu účelu přísluší jemu na statku byt a ostatní naturální požitky, přiměřené jeho postavení.

(4) Úřední správce jest povinen složiti každoročně pozemkovému úřadu účty o veškerém svém hospodařeni.

(1) Z výtěžku správy platí úřední.správce náklady úřední správy, vyměřené pozemkovým úřadem, a ostatní výdaje správy majetku, jmenovitě tedy veřejné dávky a daně, pachtovné, úrazové a nemocenské pojištění, platy a dotace a dary podle § 3., úroky neb annuity z pohledávek hypotečních a pod., slušné výživné vlastníku (uživateli, pachtýři), pak náklady podle §§ 2. a 3.; čistý výnos každoročně vykázaný ve vyúčtování, schváleném pozemkovým úřadem, budiž vydán oprávněné osobě, pokud ho není potřeba k zajištění řádného chodu hospodářství v příštím hospodářském roce, a pokud tomu neodporují jiná zákonná ustanovení.

(2) Exekuční vnucená správa může postihnouti pouze.čistý výnos, jehož podle předchozího odstavce mělo by se dostat oprávněnému.

(1) Osoba, hospodařící na majetku. podrobeném úřední správě, nesmí se mísiti do služebních výkonův úředního správce, ani jinak do správy majetku, podrobeného úřední správě, pod následky § 25., je však oprávněna sama nebo svým důvěrníkem přihlížeti k vedeni její, nahlížeti do knih, účtův a jiných výkazův o vedení správy, súčastniti se poradným hlasem při zpeněžení plodin, surovin, výrobkův a pod., při.nakupování a prodeji živého zařízení a t. p. Pozemkový úřad může uložiti této osobě, by ustanovila sobě jiného důvěrníka, má-li proti dosavadnímu důvěrníku vážné námitky.

(2) Jde-li o uzavření kolektivních smluv se zaměstnanci nebo služebních smluv trvalého rázu, jest povinen úřední správce vyžádati si vyjádřeni vlastníka (uživatele, pachtýře) nebo jeho důvěrníka. Stejné platí, má-li být uzavřen anebo rozvázán pachtovní poměr hospodářského celku (dvoru, statku), mají-li býti zlepšeny požitky pensistů zabraného majetku, nebo podniknuty investice většího rozsahu a značnějších nákladů.

(3) Je-li několik osob hospodařících na zabraném majetku, může vykonávati práva, uvedená v § tomto, pouze osoba jedna (spoluvlastník, spoluuživatel, důvěrník).

(1) Pozemkový úřad zruší úřední správu, jestliže činností její dosaženo bylo účelu sledovaného uvalením správy, nebo jestliže odpadl důvod její a je-li v obou případech záruka, že bude trvale rádně hospodařeno i po zrušení úřední správy, a že důvod uvalení úřední správy nebude se opětovati, neb osoba hospodařící nezavdá novou příčinu k uvalení její.

(2) Zrušuje úřední správu, může pozemkový úřad nařídit, aby úřední správce zůstal ještě nejdéle tři měsíce na svém místě a dohlížel na hospodaření a provedl konečné súčtování (§ 16.).

(3) Po schválení konečného vyúčtování pozemkovým úřadem budiž také peněžní hotovost správy odevzdána oprávněnému. neodporuj -li tomu jiná zákonná ustanovení.

(4) Fondy podle § 3. musí být uloženy se sirotčí jistotou a vázány (vinkulovány).

(1) Ustanovení tohoto zákona o správách úředních platí též o vnucených správách, uvalených na zabraný majetek.na základě nařízení ze dne 18. června 1919, č. 341, a 24. října 1919, č. 570 sb. z. a.n.

(2) Uvalení úřední správy poznamenají soudy k návrhu pozemkového úřadu v knihách veřejných.

(1) Náklady, spojené s trvalým dozorem a s úřední správou, postihuji osobu hospodařící na zabraném majetku, vyjímajíc peněžní požitky úředního správce v případu § 12. č. 6.

(2) Náklady tyto vyměřuje pozemkový úřad a vymáhá je politickou nebo soudní exekucí.

Pozemkový úřad dohlíží, by řádně upraveny byly mzdové a pracovní poměry zemědělských a lesních zaměstnanců zabraného majetku a zajištěny byly jejich požitky při nemoci, invaliditě a stáří jak podle zvláštních zákonů k tomu vydaných, tak i podle zvláštních úmluv mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Tímto dohledem není nijak dotčena příslušnost jiných úřadů k urovnávání mzdových a pracovních sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Stejně pozemkový úřad dohlíží, aby provedeno bylo zlepšeni požitků pensistů zabraného majetku, úměrné jeho výnosnosti. Je-li zabraný majetek v úřední správě, platí o úpravě poměrů zaměstnancův a požitků pensistův ustanovení § 17. odst. 2.

(1) Protože plnil povinnosti, jež ukládá tento zákon, nesmí býti zaměstnanec ze služby na zabraném majetku přeložen anebo propuštěn ani ze zajištěného postupu neb zvýšeni svých požitků vyloučen. Domnívá-li se zaměstnanec, že z tohoto důvodu byl přeložen, vypovězen, v postupu opomenut anebo na svých požitcích zkrácen, má právo stěžovati si s odkladným účinkem do 14 dnův u politického úřadu I. stolice kolku prostým podáním. Úřad rozhodne, vyšetře věc a vyslechna obě strany. Z rozhodnutí tohoto úřadu lze se odvolat oběma stranám do 14 dnův od doručení k nadřízenému politickému úřadu, jenž rozhodne konečně.

(2) Stejná ochrana přísluší těm zaměstnancům, kteří jednali v duchu tohoto zákona, dříve než počal působiti.

Dopustí-li se zaměstnanec na zabraném majetku, zodpovědný za hospodaření, hrubého zanedbání povinností řádného hospodaření, nebo přestoupí-li ustanoveni tohoto zákona, může pozemkový úřad uložiti zaměstnavateli, by služební poměr rozvázal pod následky § 12. tohoto zákona. Tento příkaz pozemkového úřadu platí jako zákonný důvod, aby služební poměr předčasně mohl býti rozvázán.

(1) Pokud na zabraném majetku nebo jeho části hospodaří osoby v důsledku pachtovního poměru, jest povinen pachtýř, jemuž pacht došel a nebyl prodloužen, nebo jehož pacht byl předčasně rozvázán, přenechati za obecnou cenu propachtovateli (vlastníku. uživateli, úřední správě) k vyzvání pozemkového úřadu na propachtovaném majetku vlastní živé i mrtvé zařízení, pokud ho sám nepotřebuje pro své vlastní hospodářství nebo pro hospodářství nově spachtované. Vyzvání musí se státi nejpozději jeden měsíc před skončením pachtovního poměru. Do vyzvání pozemkového úřadu přísluší pachtýři právo stížnosti do 14 dnů k okresnímu soudu, v jehož obvodu majetek neb větši jeho část leží. Soud vyslechne strany a podle potřeby znalce rozhodne o stížnosti v řízeni nesporném. Rozhodnuti okresního soudu jest konečné.

(2) O převzatém zařízení sepíše se inventář, a nedohodnou-li se strany na ceně, vyšetři se obecná cena jeho na žádost některé ze stran soudním odhadem v řízení nesporném.

(3) Útraty soudního odhadu stihají obě strany, každou jednou polovicí, je-li cena nabídnutá propachtovatelem pachtýři stejná nebo vyšší než odhad soudní, v ostatních případech stihají útraty odhadu propachtovatele.

(1) Kdo, jednaje proti tomuto zákonu, znemožní nebo pozdrží výkon dozorčí služby, nebo mísí se do úředních výkonů úředního správce, nebo zodpoví vědomě nesprávně nebo neúplně dotazy dozorčího úředníka, nebo neprovede nařízená opatření, potrestán bude politickým úřadem I. stolice peněžitou-pokutou do 50.000 K nebo trestem vězení do jednoho měsíce.

(2) Do nálezu o trestu dovolena je stížnost s odkladným účinkem do 14 dnů k nadřízenému politickému úřadu, jenž rozhoduje konečně.

(3) Těmito trestními ustanoveními není nijak obmezeno soudní stihání osob, provinivších se podle všeobecného trestního zákonníka.

Učiní-li opatření nebo rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona obvodová úřadovna, nebo komise pozemkového úřadu, platí o stížnosti do rozhodnutí neb opatření toho - ustanovení § 8. odst. 2. zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 sb. zák. a nař. § 27.

Platnosti pozbývají pravidla nařízení ze dne 31. ledna. 1918, č. 37 ř. z., nařízení vlády republiky československé ze dne 18. června 1919, č. 341, a ze dne 24. října 1919, č. 570, sb. z. a n., pokud příčí se tomuto zákonu.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti tento zákon náleží veškerému ministerstvu.