Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2367.

Dotaz

členů Národního shromáždění B. Krále, V. Hatláka, Vil. Votruby a druhů na ministra vnitra a zahraničních záležitostí stran náhrady škod, způsobených příslušníkům československé republiky za války a při převratu v Uhrách, v Haliči i v pohraničních krajích moravských i českých.

Asi 100 příslušníků československé republiky, kteří před válkou žili v zemích, kde bojovala později vojska bývalého Rakousko-Uherska, Německa a jeho spojenců, jako nájemci velkostatků, převážně pak jako techničtí, hospodářští nebo celní úředníci atd., bylo válkou připraveno o veškeren majetek tím, že jednak dobytek a různé plodiny byly jim násilně zrekvirovány bez náhrady, jednak tím, že z protičeské nenávisti bylo jim i domácí zařízení a bohaté příslušenství zlomyslně ničeno. Mimo to byli pronásledováni jako politicky podezřelí úřady, zatýkáni, internováni a všelijak týráni zejména Němci a Maďary.

Ochrany nikde nenalezli, ač se jí domáhali.

Právě proto, že byli příslušníky české národnosti, dělalo se jim všemožné příkoří, odpírala se jim i různá práva na náhrady a podpory, jež byly poskytovány příslušníkům jiných národností, zejména Polákům. Následkem válečných hrůz osiřelo také několik rodin, kterým z důvodů národnostních nedostalo se žádné podpory, jakou dostávali všichni uprchlíci z válečného pásma, zejména uprchlíci z Haliče a z území jižního bojiště. Všechny tyto rodiny protloukaly se po 5 let za nejtěžších životních podmínek, osvědčovaly vždy a všude věrnou příchylnost k svému národu. V přítomné době nalézají se na území československé republiky a chtějí upřímně spolupracovati k jejímu zdaru a rozkvětu.

Ačkoliv jednotlivci již několikráte učinili pokusy, domoci se náhrady škod, jež jim byly způsobeny, nevyšlo se jim nikde vstříc, a sliby, jež jim v tom směru byly dány, upadly v zapomenutí. Rodiny tyto jsou bez domovů, bez domácího zařízení a nutného prádla, jež při nynějších drahotních poměrech, jsouce úplně bez prostředků, nemohou si poříditi. A přece měli svého času slušný majetek.

Stejným způsobem vedlo se i příslušníkům naší republiky na území, které Němci po převratu považovali za zabrané pro německé Rakousko, kdež v mnohých případech byli žalářováni a usilováno dokonce též o jejich bezživotí.

Jelikož zakročení jednotlivců zůstalo bohužel bez výsledku, sdružili se tito poškození za tím účelem, aby jednotným postupem upozornili vládu na své požadavky, aby se postarala, by při likvidaci Rakouska byla jim utrpěná škoda nahrazena.

Podepsaní žádají důtklivě, aby vláda nenechala těchto lidí na pospas a libovůli vládám cizím, jejichž poddaní mají velký podíl na jejich úplném zničení, jednak aby přikročila konečně k obhájení jejich zájmů.

Táží se proto podepsaní:

Jest ministru vnitra a ministru zahraničních záležitostí znám osud těchto nešťastných obětí války?

Co hodlají páni ministři podniknouti, aby se těmto poškozeným dostalo náhrady za utrpené škody z likvidace Rakouska?

Jsou ochotni sděliti Národnímu shromáždění, co ve věci této až dosud podnikli a ještě podniknouti hodlají?

V Praze dne 5. února 1920.

B. Král, V. Hatlák, Vil. Votruba,

Boh. Fischer, Dr. Kramář, Viková-Kunětická, Dr. Mareš, Dr. Herben, Dr. Lukavský, Rebš, Ing. Bečka, Sís, Dr. Weyr, V. Čipera, Dr. Jar. Brabec, Dr. Vrat. Černý, Ing. O. Nekvasil, Alois Jirásek, K. St. Sokol, Dr. Scheiner, J. Veselý.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP