Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Navrhovatelé poukazují v důvodech k návrhu svému na to, že učitelstvo škol obecných a občanských již ode dávna postihovaly velice těžce nesnáze bytové. Materiál snesený již před válkou o tom, jak bydlí, obsahuje drastické doklady pro to, že jest nutno tuto otázku zákonitě upraviti. Je toho potřebí tím více, jelikož jest první podmínkou úspěšného působení učitelstva, aby nalezlo v místě svého působení útulné bydliště. Nynější vystupňovaná krise bytová pak přímo volá, aby se otázka řešila neprodleně.

Kulturní výbor přikázal návrh ku projednání subkomitétu, jehož členy byli jako předseda dr. Budínský, jako zpravodaj Jos. Smrtka a členové N. S. Houser, Konečný, Lukeš a dr. Metelka. Za ministerstvo školství zúčastnil se porad ministerský rada Šindelář a tajemník dr. Klimeš, z ministerstva sociální péče odborový rada Kubišta. Subkomitét projednal návrh zákona, vypracovaný zpravodajem, ve dvou poradách a upravil jej v jednomyslné shodě se zástupci vlády. Kulturní výbor jej schválil beze změny ve schůzích svých dne 21. ledna a 4. února jednohlasně ve znění, uvedeném na konci této zprávy.

Navrhovatelé výslovně vytýčili zásadu, že obce školní mají míti toliko povinnost opatřiti všem učitelům veřejných škol obecných a občanských řádný byt a že učitelé ti mají za to poskytovati náhradu, kterou okresní úřad školní určí na základě místních poměrů.

Zásadě té návrh plně vyhovuje ustanoveními §§ 1, 2, 3 a 10.

Kulturní výbor vychází z přesvědčení, že byt rodinný má míti aspoň 3 pokoje prostorné, světlé a vzdušné a pojal do § 3 ustanovení o rázu malého bytu se zřetelem k tomu, aby obcím zjednána byla výhoda zákona ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z. Zákon ten stanoví, že výměra obytných místností takového bytu, mezi něž se kuchyň nepočítá, nemá přesahovati 80 m². Omezení, že byt rodinný má míti nejméně dva pokoje, bylo pojato do zákona se zřetelem na nynější bytovou nouzi a na obtíže stavební, kterýžto zřetel vedl krom toho ještě k zařadění pravidla, obsaženého v § 12.

To, co jest obsaženo v § 4, není kategorickým imperativem zákona, je však spolu s ustanoveními §§ 6 a 7 podmínkou pro případ, že by se školní obec domáhala při stavbě bytů pro učitelstvo výhody § 6, t. j. podpor z fondů státních a všelikých úlev, platných pro stavby obecně prospěšné. Ustanovení tohoto § 4 jsou povahy takové, že zajisté každá obec, která se k takové stavbě odhodlá, bude se snažit, uvésti ve skutek to, co tam jest uvedeno.

Návrh zákona hledí vůbec vyvarovati se všemožně jakýmkoli tvrdostem, kterými by z něho mohlo vznikati mezi učiteli a zástupci školní obce napjetí, neboť je v zájmu školství a vůbec v zájmu veřejném, aby mezi občanstvem a učitelstvem panovala nejlepší shoda. A k tomu zajisté přispěje navržený zákon tím, když se spravedlivé nároky učitelstva ukojí, aniž ukládá obcím nesplnitelné povinnosti a těžká břemena.

Ježto nebylo lze a z důvodů právě uvedených ani radno, aby vypočítány byly do podrobností všecky podmínky, jakým by za všech okolností měl každý byt vyhovovati, není ovšem možno se obejíti bez toho, že tu a tam se vyskytnou důvodné i bezdůvodné stížnosti učitelů do bytů, jim opatřených. Aby takové rozpory byly nejspravedlivěji a nejdříve v zájmu žádoucího pokoje s konečnou platností odklizeny, bylo do návrhu pojato ustanovení § 5, které rozhodnutí to vkládá do rukou okresní rady školní. Složení úřadu tohoto ze zástupců obcí, učitelstva a vlády, mužů zkušených a poměrů v okrese znalých, zaručuje, jak zkušenosti svědčí, že nebude ublíženo ani jedné ani druhé straně. Poslední odstavec § 5 pak obsahuje opatření, jehož účelem jest omeziti takové rozpory na míru co možná nejmenší tím, že strana, která by nebyla v právu, musí hraditi výlohy příslušného šetření.

Poněvadž také sem tam nelze se obejíti bez případů, že z různých příčin, jako - z nedbalosti nebo z osobní zaujatosti nevykonají obce úkolu, daného jim §§ 1, 2 a 3, nezbylo než vybaviti nadřízený úřad školní právem donucovacím (§ 11), jehož ten úřad užije jenom v případech, kdy již všechny jiné prostředky selhávají a kdy není v zájmu veřejném a v zájmu práva a spravedlnosti jiného zbytí.

§§ 8 a 9 zjednávají možnost užít i jiných prostředkův a způsobů opatřiti učitelstvu byty.

Nynější krise bytová a stavební přiměla kulturní výbor, jak svrchu podotčeno, též k tomu, aby pro dobu přechodnou (do konce roku 1 923) pojal do zákona ustavení § 12, kterým se zmocňují okresní rady školní. aby povolily výjimky též od ustavení § 3. Kulturní výbor ovšem předpokládá, že se tak bude díti jenom v nejkrajnějších případech, když bude vskutku shledáno, že podmínkám paragrafu toho nelze vyhověti. Kulturní výbor naopak očekává, že obce školní využijí v míře největší výhod, které jim zaručuje § 6, a to včas, t. j. dokud nebudou podpory a výhody pro stavby tak zvaných malých bytů zredukovány nebo dokonce odvolány.

Z důvodů těchto doporučuje kulturní výbor Národnímu shromáždění přiložený návrh zákona ke schválení.

Všichni školními úřady ustanovení učitelé a učitelky veřejných škol obecných a občanských mají nárok na byt v místě svého působiště. Byt opatřiti jest povinna obec školní za náhradu nájemného, kterou budou učitelé povinni dávati (§ 10.).

Ředitelé (správcové a řídící učitelé, ředitelé škol občanských), bez rozdílu pohlaví, a ženatí učitelé, vdovci a vdovy s rodinou mají nárok na byt rodinný, ostatní na byt pro svobodné.

Byt pro svobodné mějž jeden pokoj, možno-li s kuchyní, byt rodinný pokud možná tři pokoje, nejméně však dva, kuchyň, půdu a ostatní obvyklé místností vedlejší, zachovávaje při tom ráz malého bytu po rozumu zákona ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z.

Byty buďtež opatřeny podle místních poměrů prádelnou a koupelnou, kanalisací, vodovodem nebo studnou s čerpadlem, světlem elektrickým anebo plynovým.

Kde poměry dovolují, budiž při rodinném domku dlážděný dvorek se zařízením pro malé domácí hospodářství a zahrada ve výměře aspoň 3 arů.

Při novostavbách škol a takovýchto bytů budiž v zásadě hleděno k tomu, aby učitelské byty stavěny byly odděleně od budovy školní. Je-li v budově několik bytů, mějte jednotlivé byty zvláštní vchody.

Opatří-li obec byt nájmem, a domnívá-li se učitel (učitelka), že byt nevyhovuje ustanovením § 3 nebo je po stránce zdravotní závadný, může si do toho stěžovat okresní radě školní a žádati za úřední vyšetření.

Vyšetření vykoná a posudek podá komise skládající se ze zástupce školní obce, ze člena okresní rady školní, vyslaného její předsedou, a z důvěrníka, kterého si určí stěžovatel. Okresní rada školní rozhodne o stížnosti ve sborovém zasedání do měsíce s konečnou platností.

Výlohy komisionelního řízení, jež upraví okresní školní rada, jest povinna hraditi strana, která nebyla podle platného rozhodnutí v právu.

Domy s malými byty, vyhovujícími ustanovením §§ 3, 4 a 7 tohoto zákona, postavené školními obcemi, mají nárok na výhody, které podle platných ustanovení příslušejí domům s malými byty, vystavěným politickými obcemi, zaváže-li se školní obec, že je bude udržovati v řádném stavu.

Byty v takovém domě mohou být účelu svému odňaty jenom se svolením okresního úřadu školního na základě sborového usnesení.

O řízení, kterým by se určily a schválily stavební místo a plány, pak o přejímání stavby s byty podle § 6 tohoto zákona, platí zákonitá ustanovení o stavbách školských.

Kde se ustaví podle zákona ze dne 7. dubna 1873, č. 70 ř. z., pro jednu nebo několik obcí obecně prospěšné družstvo pro stavbu obytných domů s malými byty, které se zaváže vyhověti podmínkám §§ 3, 4, 6 a 7 tohoto zákona, jsou místní obce povinny poskytnouti k tomu účelu příhodná stavební místa za nabývací cenu pozemků. Obec školní jest povinna býti družstvu nápomocna ke zjednání stavebních a jiných sem spadajících výhod.

Obec školní může k pořízení bytů pro učitelstvo odkoupiti domy, vystavené stavebními družstvy neb učiteli a soukromníky, uzná-li komise, složená podle.§ 5, že vyhovují podmínkám § 3 a 4 tohoto zákona.

Částku náhrady nájemného (§ 1) určí okresní rada školní podle místních poměrů. Jde-li o dům postavený s podporou z veřejných prostředků, poskytovanou domům s malými byty, určí se výše nájemného podle ustanovení platných pro udílení těchto podpor.

Učitel (učitelka) jest povinen platiti nájemné za byt podle §§ 6, 8 a 9 obcí školní zřízený i když ho neužívá, ale má právo dáti byt do podnájmu. Naložila-li obec v tom případě sama bytem jinak, jest učitel sproštěn povinnosti platiti nájemné.

Učitelé a učitelky (správcové škol, řídící učitelé neb učitelky, ředitelé nebo ředitelky), kteří mají nárok na byt naturální, požívají těchto bytů bezplatně.

Ustanovení o příbytečném ředitelů škol (§ 9 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 sb. z. a n.), zůstávají v platnosti; příbytečné to nesmí však býti nižší nežli 25% místního přídavku ředitele, jehož se týče.

Kdyby školní obec neplnila povinnosti v tomto zákoně jí uložených, učiní dohlédací úřad opatření na její náklad.

Výjimku od ustanovení § 3 může povolit okresní školní rada do konce roku 1923, jestliže po vyšetření místních poměrů sborově uzná, že nelze vyhověti jeho podmínkám.

Veškerá zákonnitá ustanovení, která se týkají bytův učitelů, správců škol, řídících učitelův a ředitelů škol, se zrušují potud, pokud nesouhlasí s §§ 1-11 tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministru školství a národní osvěty se ukládá, aby jej spolu se zúčastněnými ministry provedl.

Sociálně politický výbor, projednav ve schůzi, dne 21. ledna a 5. února 1920 konané, návrh zákona, jímž se upravuje opatřování bytů pro učitelstvo veřejných škol obecných a občanských, souhlasí s osnovou touto v plném znění, jak byla kulturním výborem schválena.