Národní revoluce říjnová znamenala
nejen politické, ale i kulturní osvobození
našeho národa. Skutečnost tato jest nesmírně
důležitá zvláště pro ženy.
Výchova a vzdělání žen za starého
režimu bylo přímo znemožňováno,
tak že do r. 1918 neměli jsme v zemích našich
ani jediné ženské střední či
odborné školy státem zřízené
nebo vydržované. Občanské svobody,
ženám v republice ochotně přiznané,
vyžadují však náležité průpravy
výchovné a vzdělanostní. Reorganisace,
dobudování, specialisování a zestátnění
ženského školství všech typů
stává se za těchto okolností naléhavou
národní i státní nezbytností.
Ženská a samosprávná svépomoc
vykonaly také v otázce odborného ženského
školství úctyhodný kus práce.
R. 1884 založila R. Tyršová za patronátu
města Prahy první dívčí průmyslovou
školu. Od dob těch vzrostlo školství toto
takto:
V Čechách máme ženských
českých průmyslových škol
dvacet, hospodyňských osm, pro vyšší
hospodářská povolání jednu
vedle pěti německých škol průmyslových
a šesti hospodyňských.
Na Moravě jest českých průmyslových
škol ženských dvanáct, hospodyňských
šest, německých: prům. tři a
hospod. pět.
Ve Slezsku česká průmyslová
jedna, hospodyňské dvě, německá
jedna průmyslová.
Na Slovensku není dosud zřízena ani
jediná odborná ženská škola.
V celku máme tedy 50 českých odborných
škol ženských v území našem,
s velikým napětím vydržovaných
jednotlivci, spolky a samosprávou.
Mužské školy průmyslové a řemeslnické
jsou typem naprosto samostatným ve státní
režii, mají své vlastní budovy,
bohatý inventář pomůckový,
sbírky, moderní stroje a nářadí,
prakticky zařízené a vedené dílny,
knihovny atd. Mají dále své vlastní
sbory učitelské, právně i hmotně
zabezpečené.
Ženské školy odborné naproti tomu jsou
odkázány na veřejnou dobročinnost,
zakládány náhodně, nepřizpůsobeny
duchu a požadavkům nové doby, bez vlastních
budov téměř, s pomůckami nedostatečnými,
většinou bez moderních dílen. Učitelstvo
mají vlastní jen z nepatrné části,
právně i hmotně velmi málo zabezpečené.
(Jako doklad uvádíme: Plzeň metropole průmyslu
a obchodu, nemá dosud ženské průmyslové
školy, v Novém Bydžově se ženská
průmyslová škola zavírá pro nedostatek
místností, v Praze našly prům. školy
útulek v místnostech obecných škol.
Tamtéž v pracovně jest pro 19 žákyň
šití šatů a prádla jeden šicí
stroj). Osnovy jsou většinou zastaralé
neodpovídající moderní technice v
průmyslu či zemědělství, ani
životu praktickému. Z dnešních průmyslových
ženských škol odchází ženský
dorost většinou do pisáren a obchodů
a jen nepatrné procento do živností a průmyslu.
Mnohé se provdávají, aniž na školách
těch získaly pro domácnost a mateřství
potřebné průpravy. Podle dosavadních
osnov vyučuje se převážně směrem,
kterým se absolventky v praksi neubírají.
Jest tu tedy značná ztráta času pro
žactvo a pocit marné mnohdy práce v učitelstvu.
Platy učitelstva, od kterého se vyžaduje
předběžného pětiletého
vzdělání a prakse, u mnohých i
středoškolského vzdělání,
jsou ubohé. Na 9 průmyslových ženských
školách má učitelstvo plat pod 5 kor.
denně, a to pouze učitelé definitivní
a odborní. Učitelky zatímní a asistentky
mají také platy K 3.44, K 2.15, ano i K 1.66 denně
bez zaopatření. Na některých školách
svěřují se asistentkám samostatné
třídy, ale s platem asistentským. Z 36 ženských
průmyslových škol. jen 10 ústavů
zaměstnává také učitelky
definitivní. Ředitelka jedné z těchto
škol má zařízení denní
i večerní odborné školy a 21 hodin literního
vyučování se všemi přídavky
K 6.69 denně. Mimo to vyučuje 26 hodin týdně
úplně zadarmo, protože školní
příjmy na placení nestačí.
Neutěšené a neudržitelné poměry
odborného školství ženského volají
po nápravě a proto kulturní výbor,
pojednav o ženském odborném školství
na základě nahoře uvedeného návrhu,
přijal směrnice v něm naznačené
za vlastní. Ženské odborné školy
třeba děliti na dva samostatné typy:
1. Na čistě odborné, živnostensko-průmyslové
školy, jako pro šití šatů, prádla,
modistství, vyšívání,
umělecký drobný průmysl atd.
2. Na školy pro hospodyňská povolání
(zkráceně "rodinné školy"),
které vedle manuálního výcviku poskytly
by žačkám všeobecného vzdělání
a správné přípravy pro práce
v domácnostech, výchovu a péči o děti,
atd.
V odborné živnostensko-průmyslové škole
musí býti vychován řádný,
uvědomělý, pilný ženský
dorost, který by nabyl ve škole nejen řemeslné
zdatnosti a zručnosti, ale byl schopen i samostatné
tvořivosti a podnikavosti.
Pro odborné školy ženské byla by účelna
zatím tato oddělení:
a) pro šití šatů,
b) pro šití prádla,
c) pro modistsví,
d) školu vyšívačskou,
e) školu pro drobný umělecký průmysl.
Škola pro šití šatů, vyšívačská
a pro uměl. průmysl budiž tříletá,
pro modistství a šití prádla dvouletá.
Na praksi tovaryšskou mohou absolventky vstoupiti do školní
pracovny, upravené jako řádná moderní
dílna, kde rychle, zručně a
úsporně musí se naučiti pracovati
pro zákaznictvo.
Mimo to třeba v Praze zříditi krajkářskou
školu vysokého stylu. České krajky
a vyšívky svojí krásou a originalitou
mohou při dobré školské výchově
a při rozumné obchodní politice směle
konkurovati v celém kulturním světě.
Při odborných ženských školách
ve všech větších městech mohou
býti zřizovány jednoroční
kursy pro kadeřnictví, knihařství,
košikářství a jiné obory,
v nichž značné procento žen našlo
své povolání.
Školy pro hospodyňská povolání
buďtež dvouleté nebo tříleté.
Značné procento žen z těchto škol
by se provdalo. Vzdělání jim poskytnuté
nesmí býti pokládáno za bezúčelné
a náklad na ně vynaložený za ztracený.
Vždyť jest to zahanbující zjev, že
pro vzdělání a výchovu dívek,
budoucích hospodyň a matek doposud národ
náš nic nepodnikl. A přece jest to stav
nejpočetnější a jistě nejdůležitější
v celé lidské společnosti. Které
absolventky nevěnují se vedení vlastní
domácnosti, mohou dosíci vzhledem k svému
vzdělání slušných míst
jako vychovatelky, representantky domácností, opatrovnice
v dětských útulcích, sociální
sestry v chystaných domovinách a j.
Při rodinných školách musí se
všude zřizovati večerní kursy pro
služky, chůvy, kuchařky, tovární
dělnice, ženský personál obchodní
a písárenský atd., kde by se frekventantky
naučily základům řádné
životosprávy, zdravovědy, hospodaření
a péče, nutné v domácnostech a rodinách.
Z návrhu osnov rodinných škol vyjímáme
ukázkou: Nauka o vedení domácnosti, vaření,
potravinářské chemie, nauka o látkách,
šití a správky šatů a prádla
mužského, ženského i dětského,
modistství, tělo- a zdravověda, hygiena kojence
a dítěte, vychovatelství, občanská
nauka, kulturní dějiny, počty a j. Hlavním
úkolem škol těchto jest, správnou výchovou
ženy jako hospodyně a matky působiti na zvýšení
zdraví, mravnosti a hospodárnosti národa.
Otázka odborného ženského vzdělání
jest životní otázkou ženského dorostu
a nesmí býti nadále ponechána náhodě
či nezaručené dobročinnosti a navrhuje
proto kulturní výbor:
Slavné Národní shromáždění
račiž schváliti tyto resoluce:
1. Ženské školství odborné budiž
reorganisováno, vybaveno novými moderními
osnovami a specialisováno podle odvětví výrobních.
Siť škol budiž revidována a doplněna
v městech a krajích dosud zanedbaných a rozšířena
též na Slovensko.
2. Hmotné poměry škol vyžadují,
aby státní správa větší
měrou přispívala k úhradě nákladů
těchto škol. Budiž proto náklad na učitelské
síly postupně převzat státem, při
čemž platy sil učitelských buďtež
stejně upraveny jako platy mužských sil na
školách odborných při rovnocenné
kvalifikaci.
3. Vzděláni učitelstva těchto škol
budiž prohloubeno a duchu doby přizpůsobeno.