Ministerstvo školství a národní osvěty
vypracovalo návrh zásad zákona, jímž
má se upraviti a zreformovati naše živnostenské
školství. Návrh dotýká se také
vydržování škol živnostenských
a praví se v něm, že platy sil učitelských
hradí správa státní. Přes to
však při všeobecné úpravě
poměrů služebních úřednictva
a učitelstva bylo zapomenuto na učitelstvo škol
živnostenských a obchodních škol pokračovacích,
které za svou namáhavou a vytrvalou práci
odměňováno jest dosud podle starých
ustanovení, vydaných ministerstvem veřejných
prací starého Rakouska. Podle těchto předpisů
činí ještě dnes celkový roční
honorář za řízení školy
dvojtřídní 200 K, za řízení
školy trojtřídní všeobecné
nebo odborné 250 K. Roční honorář
za týdenní hodinu vyučovací činí
průměrně 70 K, tedy asi 7 K předválečné
hodnoty. Není tudíž divu, že celá
řada učitelů chce se svého působení
na školách pokračovacích vzdáti.
Nové učitele pak nesnadno jest získati, čímž
školství živnostenské jest stále
ve svém trvání a vývoji ohroženo.
Podepsaní proto žádají, aby, když
už nemůže dojíti k celkové reformě
živnostenského školství, pro nynější
dobu bylo aspoň přihlíženo k tomu, aby
stát převzal platy učitelů pokračovacích
škol v intencích svého návrhu na vydržování
škol živnostenských a aby tyto platy byly ve
smyslu celkem mírných požadavků učitelských
upraveny alespoň od 1. července 1920. Požadavky
učitelské na úpravu honorářů
jsou tyto:
a) za řízení školy o střídavých třídách ročně - 300 K
b) za řízení školy o 2 postupných třídách ročně - 500 K
c) za řízení školy o 3 postupných
třídách ročně - 700 K
Za každou dílnu ke škole připojenou a
za každou položku a odborné oddělení
zvýší se honorář o 100 K ročně.
nechť jsou v zásadě stejné s honoráři
placenými za přespočetné hodiny na
státních školách, tedy průměrně
30 K měs. za týdenní vyučovací
hodinu, jelikož účel škol odborných
i škol živnostenských jest stejný, při
čemž práce na školách pokračovacích
je znesnadněna tím, že jde ne o studenty, ale
o učně nestejného a celkem malého
vzdělání předpravného, a methoda
vyučovací jakož i celá školní
práce musí býti tak upravena, aby se žáci
naučili všemu ve škole.
Učitelům a ředitelům živnostenských
a obchodních škol pokračovacích na smlouvu
přijatým vyplaceno budiž při jejich
trvalém odchodu z úřadu tohoto po nejméně
15letém působení na školách živnostenských
odbytné ve výši dvojnásobného
průměrného jejich ročního honoráře,
čímž nehledě ani k oprávněnému
nároku na příspěvek ke starobnímu
zaopatření v této formě, docílí
se větší stability učitelstva na živnostenských
školách.
Vzhledem k tomu, že práce učitelů v
živnostenských a kupeckých školách
pokračovacích obzvláště nyní
po válce, je velmi těžká, protože
školám těmto připadá úkol
veškeré zameškané vzdělání
nejen učňů, ale také mladistvých
pomocníků doplniti a přivésti dorost
živnostenský do normálních poměrů
pokud se týče vzdělání odborného
a všeobecných snah osvětových, je jistě
spravedlivo, aby požadavkům učitelstva bylo
vyhověno. Učitelstvo živnostenských
škol pokračovacích ostatně vždy
vytrvale a obětavě pracovalo na dalším
vzdělání dorostu živnostenského,
třebaže odměny za vyučování
na školách živnostenských nebyly nikdy
v poměru s námahou a nejsou dnes v nijakém
poměru k úžasné drahotě a proto
je nutno, aby Národní shromáždění
požadavky učitelstva, které nejsou upřílišněny,
také uznalo.
Podepsaní proto navrhují:
Slavné Národní shromáždění,
račiž požadavkům učitelstva živnostenských
škol pokračovacích za úpravu honorářů
v plném rozsahu vyhověti.
Ve formálním ohledu navrhuje se přikázání
tohoto návrhu výboru kulturnímu živnostenskému
a rozpočtovému.