Zemský soud jako trestní soud v Praze žádal
dopisem ze dne 25. října 1919 č. 9036/19
Národní shromáždění za
vydání členů Stříbrného
a Vraného, aby je mohl stíhati pro přestupek
§ 522 tr. z.
Imunitní výbor Národního shromáždění
vyžádav si veškerá soudní akta
tohoto případu a vyslechnuv oba zúčastněné
členy Národního shromáždění,
usnesl se navrhnouti Národnímu shromáždění,
aby žádost zemského soudu jako trestního
soudu byla zamítnuta a aby členové Národního
shromáždění Stříbrný
a Vraný vydáni nebyli, a to z tohoto důvodu:
Žádost za vydání obou členů
Národního shromáždění
podepřena jest jedině dosti neurčitým
udáním Karla Mestka, odsouzeného pro zločin
podvodu a jiné těžké delikty. Tvrzení
Mestkovo nikdo ze svědků nepotvrdil.
Za těchto okolností nemohl se imunitní výbor
rozhodnouti pro návrh na vydání.
Tato zpráva imunitního výboru dána
byla na denní pořad 95. schůze Národního
shromáždění, byla však vzata z
denního pořádku a případ přikázán
imunitnímu výboru k novému jednání
z důvodu, že poslanec Stříbrný
a Vraný vyslovili přání, aby vydáni
byli.
Imunitní výbor Národního shromáždění
projednav dne 3. února 1920 tento případ,
usnesl se, aby členové Národního
shromáždění Stříbrný
a Vraný vydáni nebyli jednak proto, že
trvá na důvodech svého původního
usnesení, jednak proto, že přání
členů Národního shromáždění,
aby byli v určitých případech vydáni
soudnímu stíhání, není pro
rozhodnutí imunitního výboru směrodatné.