Věc výstavby státního silničního
spojení z Benešova na západ, sahá již
do roku 1909 zpět, kdy v XX. sezení říšské
rady roku 1909 podal říšský poslanec
Dr. I. Zahradník a soudr. návrh na inkameraci dosavadních
cest mezi Benešovem a Příbramí směrem
přes Konopiště-Netvořice-Hradištko-Stěchovice-Knín
a Dobříš, doplnění chybějících
cest a zřízení mostu přes Vltavu u
Stěchovic. Návrh odůvodněn jednak
tím, že není mezi Davlí a Kamýkem
příčného spojení přes
Vltavu a mezi Prahou a Táborem nevede transversální
spojení mezi oběma erárními silnicemi,
takže města Benešov a Příbram,
hospodářsky a obchodně na sobě velmi
závislá, jsou úplně bez spojení.
Na základě tohoto podání nařízeno
vládou státním orgánům, aby
vypracován byl příslušný projekt
a aby bylo vyjednáváno s interesenty o možné
finanční spoluúčasti na stavbě
a při udržování pro první desítiletí.
Projekční práce skončeny v roce 1913,
jednání s interesenty vedeno však dále
a sice jednak vzhledem na nabízené malé příspěvky,
jednak na různorodost těchto nabídek v každém
ze čtyř okresů: benešovském,
neveklovském, dobříšském a příbramském,
o které jde.
Po vyhlášení války v roce 1914, rozhodla
se bývalá rakouská vláda vzhledem
na vznik nezaměstnanosti, nastalý krátce
po vypuknutí války, aby mimo jiné stavby
nouzové započato bylo také se stavbou silnice
Benešov-Příbram a to prozatím z části
z Benešova do Neveklova ve vlastní režii státu,
podle generálního projektu, zmíněného
prve.
Tímto rozhodnutím vtisknut byl přirozeně
stavbě první silniční trati: Benešov-Neveklov
ráz stavby nouzové, která má
v prvé řadě čeliti nezaměstnanosti
a mimoděk tím nese také případné
vady těchto silničních staveb, z nichž
jednou, a to pro zájemníky zvláště
nepříjemnou, je vada pomalého postupu.
Při silnici benešovské byla tato vada hlavně
zaviněna tím, že bylo možno ku pracím
užívati pouze dělníků s menší
výkonností, která snižována byla
ještě stále pokračující
podvýživou jejich. Počet dělníků
mimo to stále kolísal: klesal v létě
odchodem jejich na polní práce, v zimě pak
ke kácení lesů hlavně na panství
Konopištské, kteréžto práce byly
spojeny pro dělnictvo se získáním
životních potřeb a paliva v zimě, jehož
byl veliký nedostatek - tedy výhody, kterých
státní správa poskytnouti nemohla.
Po ukončení války poměry dělnické
se značně nezměnily. K tomu přistoupila
následkem nastalé všeobecné hospodářské
tísně i další svízel, že
nebylo možno získati materiálu potřebného
k dokončení rozpracovaných staveb mostů.
Stavební správa byla by snad mohla učiniti
pokus s najímáním dělnictva ze širšího
okolí. Ale počin tento, vedle těžkostí
s ubytováním a stravováním cizího
dělnictva, byl by měl za následek konkurenci
s jinou státní stavbou, té doby podnikanou,
a to se stavbou druhé koleje na železniční
trati Benešovsko-Votické. Neboť dělnictvo
raději přijímalo práci na stavbě
druhé koleje z Benešova do Votice, a to proto, že
dělnické platy při této stavbě
byly daleko vyšší, nežli státní
stavební dozor mohl poskytnouti. Zvyšováním
mzdy pro práce silniční zase stavební
dozor nemohl prováděti konkurenci stavbě
dráhy, nechtěl-li dokončení druhé
koleje, jako práce daleko důležitější
znesnadňovati.
Aby však přece byl získán větší
počet místního dělnictva, zastaveno
bylo vyplácení podpor z nezaměstnanosti;
dále byla zadána výroba štěrku
z kamene dříve již nalámaného
místnímu staviteli, při čemž
očekáváno, že urychlí dodávky
také tím, že si opatří snadněji
povozy pro dovoz, nežli tak mohla učiniti stavební
správa. Bohužel, ani tento způsob stavbu nezrychlil.
Štěrku natlučeno poměrně málo,
neboť stavitel nemohl si včas opatřit ani dobrého
drtiče, ani uhlí pro pohon lokomobily a nezískal
ani více povozů pro rozvoz štěrku, ani
více pracovních sil.
Pod vedením stavebního dozoru dokončena byla
mezi tím stavba mostu v Tismi a vyzděn most druhý
v serpentině tak dalece, by na jaře mohla býti
dodělána nosná konstrukce vozovky, a to do
doby, kdy postoupí válcování silnice
směrem od Neveklova k serpentině; konečně
zadána stavba mostu přes votický potok výhradně
podnikateli, a sice proto, aby i tato práce byla ukončena
do doby, kdy postoupí v ona místa válcování
dohotovených silničních úseků.
Z uvedených vývodů je patrno, že nebyl-li
postup stavebních prací na silnici benešovsko-neveklovské
takový, jak dosud při obdobných stavbách
bylo zvykem, leží příčina jednak
v tom, že jde o stavbu výslovně nouzovou, přizpůsobující
se stavu nezaměstnanosti, jednak v přirozené
povinnosti státní správy, aby zároveň
šetřeno bylo státních financí,
zvláště v době nynější,
kdy náklady na podobné stavby se zvýšily
až pateronásobně, a kdy by energické
- jak žádáno - prováděné
stavby zmíněné silnice, jejíž
důležitost je přece jen v nepoměru k
jiným nutnějším stavbám (na příklad
zmíněná stavba druhé koleje Benešov-Votice,
některé nouzové silnice ostatní, atd.)
vyžadovalo nákladů, které by byly v
očividném rozporu s národohospodářskou
cenou této komunikace.
Pokud se týče konečného odstavce projednávaného
dotazu, připomíná se uvedený fakt,
že projekční práce na celé silniční
spojení jsou hotovy a že jest třeba doplniti
je jen tak, aby projekt odpovídal i dnešním
změněným poměrům a požadavkům.
Zahájení stavebních prací nutno však
ponechati době urovnanějších poměrů
hospodářských a cenových, než
jest doba nynější, neboť bylo by jinak
ministerstvu veřejných prací velmi těžko
ospravedlnit se z výtky nehospodárného a
neúčelného postupu, která by v nynější
době zcela určitě musila býti učiněna,
kdyby pokračování ve stavbě bylo zahájeno.
Na doklad toho budiž připomenuto, že jediná
stavba mostu, kterým tato silnice má překročiti
Vltavu a kterážto stavba před válkou
byla počítána na 750.000 K, stála
by dnes 5 (pět) mil. korun.