V listopadu 1918 byli vyzváni profesoři prostějovského
gymnasia jménem důvěrníků všech
profesorů středních škol, aby poslali
školské komisi moravské doklady, jež by
posloužily očistě školy od byrokratismu,
rakušáctví a neschopných živlů.
Z porady, konané o této výzvě, vzešlo
zvláštní memorandum, nacházející
se nyní v ministerstvu školství a národní
osvěty, v němž se praví: "Proti
svému řediteli panu Kubelkovi máme důvody
podle svého mínění závažné,
pro něž ho už dávno neuznáváme
za způsobilého vésti ústav, v jehož
čelo byl před léty postaven...Mělť
a má se svým sborem téměř neustálé
spory a výstupy, druhdy velice trapné..."
V memorandu onom, pak v četných stížnostech
jednotlivých členů sboru i veřejném
tisku bylo proti řediteli Kubelkovi uváděno
na př., že zneužil svého úředního
postavení k pokusu, odstraniti bez jakéhokoli vyšetření
definitivního profesora ze svého ústavu;
vlastní sbor jeho mu dokázal nepravdomluvnost; malicherností
užíval k tomu, aby učitele ústavu rozrušoval
a zbytečně jim odjímal klid, potřebný
ke školní práci, a dokonce je i před
žáky nešetrnými poznámkami uváděl
v nevážnost. K žactvu se choval tak příkře,
že mu jednou způsobili výtržnost přímo
pohoršující, jíž on pak před
sborem úzkostlivě zatajil. Nezřízeným
sobectvím veden, žil i s neučitelskými
činiteli na svém ústavě v neustálých
konfliktech -: všude projevoval slovy i činy svými,
že jest pro svůj úřad, jenž vyžaduje
taktu a konciliantnosti, osobou zcela nevhodnou.
Tyto i jiné nechvalné vlastnosti ředitele
Kubelky byly dosvědčeny i na konferenci sboru, konané
v říjnu m. r. za předsednictví referenta
zemské školní rady, prof. Františka Žlábka,
a jsou známy ministerstvu školství a národní
osvěty, které proto ředitele z úřadu
suspendovalo.
Leč přes to, že ředitel pan Kubelka
přesluhuje již 6 let a překročil při
tom 60. rok svého věku, váhá ministerstvo
použíti svého práva a v zájmu
školy i učitelstva na ní působícího
poslati jej na odpočinek, ač ředitel Kubelka
při svých hojných negativních kvalitách
ani ve vědě ani ve veřejném životě
nic pozoruhodného nevykonal, co by opravňovalo k
mimořádné shovívavosti, jíž
se mu dosud dostává.
Táží se tudíž podepsaní
členové Národního shromáždění:
Jest to vše panu ministru školství a národní
osvěty známo a jest ochoten v době co nejkratší
přivoditi v této věci žádoucí
nápravu?