Presidium ministerské rady republiky československé
doručilo přípisem ze dne 19. prosince 1919,
č. 27.174 Národnímu shromáždění
podle § 3. zákona ze dne 24. července 1917,
č. 307. ř. z. opis nařízení
vlády republiky československé ze dne 17.
prosince 1919 tohoto znění:
Nařízení vlády československé
republiky ze dne 17. prosince 1919 o zachování služebních
poměrů, podléhajících zákonu
o obchodních pomocnících, za války
a o obmezení výpovědi některých
služebních poměrů.
Působnost nařízení ze dne 9. ledna
1919, č. 14. sb. z. a n. a ze dne 28. února 1919,
č. 108. sb. z. a n., prodlužuje se do 30. června
1920.
Toto nařízení nabývá účinnosti
vyhlášením.
Provésti je náleží ministru spravedlnosti.
Tuto věc přikázalo předsednictvo Národního
shromáždění československého
přípisem ze dne 20. prosince 1919, č. 3322
živnostenskému výboru k řízení.
Živnostenský výbor podává o této
věci tuto zprávu: Nařízením
z 9. ledna 1919, č. 14. sb. z. a n., byly upraveny služební
poměry obchodních pomocníků, kteří,
byvše povoláni k vojenské službě
nebo k válečným úkonům, vrátili
se do občanského života. Tímto nařízením
zaručeno právě zaměstnancům,
vykonávajícím službu vojenskou, opětné
nastoupení dřívějšího
místa služebního. Vojíni, vracející
se ze Sibiře a ze Slovenska, mají zajisté
právo na tytéž úlevy, jakých
se dostalo vojínům dříve demobilisovaným.
Poněvadž však ještě mnoho příslušníků
státních jest v činné službě
vojenské a repatriace slavné armády sibiřské,
jakož i demobilisace povolaných ke službě
aktivní nebude provedena před 31. prosincem 1919,
do kteréž doby je stanovena platnost uvedeného
nařízení, je nezbytno, platnost jeho prodloužiti
alespoň do 30. června 1920.
Nařízením z 9. ledna 1919, č. 15.
sb. z. a n., byla obmezena výpověď určitých
služebních poměrů. Na jeho místo
nastoupilo nařízení z 28. února 1919,
č. 108. sb. z. a n.; jím byla výpovědní
lhůta při výpovědích, daných
po 13. lednu 1919, až do vydání nařízení
prodloužena o 6 neděl, pokud není třeba
půlletní výpovědi. Po 28. únoru
1919 jest možno dáti výpověď jen
podle § 20. zákona o obchodních pomocnících
ve lhůtě tam stanovené. Po 10leté
službě nesmí býti lhůta kratší
3 měsíců a končí vždy
čtvrtletím. Toto nařízení,
mající platnost do 1. července 1919, bylo
prodlouženo nařízením ze dne 27. června
1919, č. 350. sb. z. a n. do 31. prosince 1919.
Kdežto »Československá obchodnická
beseda v Praze« domáhá se prodloužení
nařízení toho do 31. prosince 1920, domáhá
se »Pracovní výbor sdružených socialistických
organisací obchodu, průmyslu a peněžnictví
v Praze«, aby služební poměr nebyl vůbec
vypověditelný, nebo jen z důvodů,
pro které může býti ihned bez výpovědi
zrušen.
Nevypověditelnost služebního poměru
obchodních pomocníků znamenala by však
úplné obmezení svobody zaměstnavatele,
neboť právě omezením práva výpovědi
byla by úprava služebního poměru a jeho
skončení úplně vložena do rukou
zaměstnancových a regulace kvality pomocných
sil obchodních, jakož i jich počtu a přizpůsobení
k rozsahu závodu a obchodní konjunktuře byly
by zamezeny.
Navrhuje se proto jen, aby platnost dosavadního nařízení
byla prodloužena, poněvadž poměry, které
byly směrodatné při vydání
původního nařízení, nepominuly
zcela a trvají dále.
Prodloužení to znamená sice pro obchodnictvo,
průmysl i živnostnictvo jisté omezení;
naproti tomu ociťují se zaměstnanci obchodní
jako společenská třída kapitálově
slabší pro neurovnané poměry obchodní
a při nedostatku zboží v nebezpečí,
že budou ze zaměstnání propuštěni
bez naděje na získání zaměstnání
jiného.
Poněvadž takovéto poměry potrvají
bezpečně ještě půl roku, navrhuje
se prodloužení shora uvedených nařízení
na tuto dobu.
Podotknouti třeba, že proti dalšímu prodloužení
nařízení z 28. února 1919, č.
108. sb. z. a n., vyjádřily se již obchodní
a živnostenské komory v Plzni, Brně a Opavě
a Spolek českých textilních průmyslníků
v Praze, který však připouští i
jeho prodloužení, ale jen na krátkou dobu.
Naproti tomu obchodní a živnostenská komora
v Praze nenamítá ničeho ani proti prodloužení
tohoto nařízení, poněvadž poměry,
které byly směrodatny při vydání
nařízení, nepominuly zcela ani dnes a trvají
dále. Doporučuje v zájmu zaměstnanců
prodloužení do 30. června 1920. Všechny
tyto sbory doporučují, aby prodlouženo bylo
nařízení z 9. ledna 1919, č. 14. sb.
z. a n.
Věcně jest tedy nařízení toto
oprávněno a odůvodněno. Formálně
vyhovuje úplně ustanovením § 3. zákona
ze dne 24. července 1917, č. 307. ř. z.
Z důvodů těchto živnostenský
výbor navrhuje:
Slavné Národní shromáždění
račiž se usnésti: Nařízení
vlády československé republiky ze dne 17
prosince 1919 o zachování služebních
poměrů osob, podléhajících
zákonu o obchodních pomocnících,
za války a o obmezení výpovědí
některých služebních poměrů
se schvaluje.